Nic co se nenarodí z vody a Ducha nevejde do božího království. Rodíme se snad z vody jako symbolu smrti? Hloupost. Voda je a vždy byla symbolem života. Voda smývá nečistoty. Voda při potopě smyla hříšnou nečistotu z povrchu zemského. Byli to lidé, žel ano. Byli to lidé, kteří pro svou nepolepšitelnost nenalezli u Boha milost, a tak na ně přišel boží trest. Co lidi před potopou mohlo očistit? Voda? Nebo boží milost? Milost Noe u Boha nalezl, a voda (potopa) nad ním pak neměla svou moc.

 Voda se při potopě stává očistným nástrojem, který odstraňuje všechny nečisté, nepolepšitelné a neomilostněné lidi. Voda a boží milost spolu úzce souvisí. Není to samo sebou, že Bůh si jako symbol své milosti vybral právě vodu. 

 Všechno živé potřebuje vodu. Všechno živé hříšné potřebuje boží milost. Voda osvěžuje, omývá a očišťuje. Stejně tak i boží milost. 

 V plodové vodě se vyvíjíme a přicházíme na svět, rodíme se. V boží milosti se znovuzrodí náš duch, který byl pro hřích mrtvý. V Duchu dále náš duch roste a rozvíjí  se.

 Ve vodě se můžeme utopit, stejně jako se můžeme utopit v boží milosti, kterou jsme nepřijali. Je to odmítnutá boží milost, která proti nám svědčí.

 Jan křtil vodou k pokání. Voda je symbolem boží milosti. Jan neříká nic jiného než: "kajte se a boží milost vás očistí, uschopní vás přijmout toho, kdo přichází po mě. Ten vás bude křtít ohněm Ducha". 

Kristus na to navazuje slovy: "nic co se nenarodí z vody a ducha nevejde do nebe". Tím potvrzuje křest Janův i křest svůj. Voda (boží milost) a Duch. 

 Křest začíná pokáním a přijetím očistné boží milosti. Po očištění je člověk schopný přijmout Krista v Duchu. Křest je jen začátkem něčeho, co se dále duchovně rozvíjí. Správným začátkem obřadního křtu je osobní zkušenost s pokáním, následným očištěním boží milostí a ohněm Ducha spalujícím hříšnou vazbu. Ze začátku to není nic závratného, týká se to většinou hříchů, kterých jsme se po dlouhá léta nebyli schopní zbavit. O těchto hříších si myslíme kdo ví jak nejsou závažně, a to proto, že nás dlouhé roky spoutávali. Vysvobození pak euforicky vnímáme jako něco úžasného, a přitom je to jenom začátek. Po křtu se naučíme utíkat se se vším ke Kristu, v něm máme vždy jistotu odpuštění. Ke Kristu se utíkáme se svou slabostí, svým hříchem, který nám Bůh v pravdě Ducha ukázal. Kajícně si hřích uvědomíme, prosíme o boží milost, ta nás očišťuje, následně Kristus přichází s ohněm Ducha a hřích a vazby na něj navždy spaluje. Křest je proces ve kterém toto probíhá neustále. 

 Spálit v hříšníkovi všechno najednou, tak to by shořel jako pleva. V boží milosti a žitém křtu se postupně očišťujeme, zbavujeme se pout hříchu, a co je hlavní a nejdůležitější je, že prohlubujeme svůj vztah k Bohu a duchovně se rozvíjíme. Hříšník zahlcený hříchem žádný vztah k Bohu nemá. Je od Boha hříchem oddělený. Po první zkušenosti s pokáním a očištěním, osvobozením se od pout hříchu, získává člověk i svou první duchovní zkušenost s Kristem. Začíná se v něm vztah ke Kristu prohlubovat, a čím je vztah s Kristem hlubší, tím je očišťování intenzívnější. 

 Časem nás další poznané, tedy doposud v nás skryté hříšné vazby, začnou ke Kristu ještě více přitahovat. Ze zkušenosti s Kristem totiž víme, že všechno co mu kajícně odevzdáme, On spálí ohněm Ducha a promění, a my se toho navždy zbavíme. Kajícné modlitby ve stylu "Pane ukaž mi prosím další hřích ve mě" jsou proto na denním pořádku.

 Bůh to opravdu geniálně zařídil. V Kristu odpustil lidstvu hříchy, a proto můžeme za Kristem přicházet kdykoliv, a náš hřích nás křesťany od Boha neodděluje, právě naopak. Utíkáme se pro odpuštění ke Kristu, ve kterém je nám dávno odpuštěné, jelikož za nás všechny prosil Otce na kříži. Kristus nám pak nejenom že odpouští, ještě i náš hřích zahlazuje.

V Kristu je všem lidem hřích dávno odpuštěný. Kdo zatím Krista nepřijal, ten nemá na odpuštění v Kristu svou účast a jeho hřích mu zůstává. Zůstává majitelem hříchu, kterého se v Kristu může snadno zbavit.

 Odpuštěný hřích neznamená nutně- zahlazený hřích! To jednomu zdejšímu diskutujícímu stále nejde do hlavy. Když píšu "o nás", píšu o těch co Krista ve křtu přijali. Což se žel zatím nevztahuje na ty, kteří Krista nepřijali, a proto stojí venku a nemají zatím na odpuštění v Kristu svou účast. 

Bůh neodpustil hříchy přímo "nám", ani "jim". Bůh odpustil hříchy všem lidem v Ježíši Kristu. To znamená v osobě Krista! A proto je odpuštění a spása pouze v Kristu! A kdo chce mít na odpuštění svých hříchů v Kristu svou účast, ten se musí nechat pokřtít a svůj křest žít, tedy přijmout Krista za svého spasitele a nechat se jím postupně proměňovat a vyučovat.

 Hlásáme Krista ukřižovaného. Starý člověk v nás musí zemřít, a nový se musí v Kristu znovuzrodit! Nebojte se jít za Kristem když zhřešíte, vždyť právě proto Kristus přišel, aby hledal a zachránil to, co pro hřích zahynulo.