Všechny tyto pokusy jsou marné. Znám výsledky křesťanského střediska pro narkomany teen challenge. Znám i osobně několik lidí. Je tu jeden podstatný rozdíl. Narkoman, alkoholik, gambler po tom, co se stane křesťanem, změní svůj stav k lepšímu. Jeho kvalita života se zvýší. Předtím byl troska, žil třeba na ulici, nebo okrádal rodiče, aby měl peníze na drogy. Alkoholismus totéž, ničí vztahy, možná ho i vyhodili z práce, páč chlastal, přicházel pozdě apod. Manželka se s ním chtěla rozvést apod. Totéž gambler. Dluhy, zničení života. Když se ten člověk napraví, uvěří v Ježíše, tak se nedivím, že křičí haleluja, Bůh mě zachránil. Jasně. Z totálně patologického stavu se dostal do normálu. Já tomu fandím. 

Ale když máš dvojici, co spolu žijou třebas 28 let, jako zpěvák Pavel Vítek a managera a producent Janis Sidovský a začneš je urážet, že jsou jako zloději, narkomani, alkoholici, že jejich život byl jenom špatný a mají těch 28 let společného života spláchnout do hajzlu, protože nějaká twigy jim to řekla, tak se na tebe budou dívat jako na zjevení. Navíc když oni tebe poslechnou, tak je to pokles kvality života. Musí se rozloučit s celoživotním partnerem. A to nové, na co se má těšit, je odloučení a samota. To je, co jim ty nabízíš. Proto je církev tak bezradná vůči gay a lesbické komunitě. Proto jsou křesťané vůči této skupině tak neschopní evangelizovat. Protože jednak je soustavně urážejí a zesměšňují přirovnáváním ke zlodějům, alkoholikům, feťákům apod. a jednak jim nabízejí samotu a výrazný pokles kvality života.