Vysvětlím nejdříve moji motivaci k změně stylu života. Je složena jak z negativních prvků, tak i pozitivních. Nejdříve negativní: Pocítil jsem na vlastní kůži, že Bůh vztahu dvou mužů nikdy nepožehná. Moje vztahy sice byly mnohaleté, ale i tak skončily rozchodem a finančně jsem ztratil, či byl poškozen. Život v gay komunitě mi štěstí nepřinesl ani co se týká zdraví. Co to konkrétně bylo?  Vím, že se při čtení těchto řádků někteří místní borci těší na pohlavní chorobu. Zklamu je. Žádnou pohl. přenosnou nemocí jsem se nenakazil. Bylo to něco jiného. Když jsem žil gay život, podlehl jsem kultu těla, který v té komunitě panuje. Tzn. že hodnotíš lidi podle vzhledu. To je priorita č. 1. Vím, že to dneska hraje roli celkově ve světě, ale v gay světě je to mnohem vyhrocenější. Abych měl cenu na trhu, přeháněl jsem to se cvičením, něco jsem i snědl, poškodil jsem si zdraví. Vím, že kdybych žil s Bohem, tak se toto nestane.

Ale to nejdůležitější, o čem chci psát, je, že mám i dobrou motivaci sloužit Bohu. Strach z nemocí, strach z pekla, atd. by neměly být tím, co křestané předkládají lidem jako jediné, když chtějí přiblížit křesťanské hodnoty. Totiž kromě negativní motivace musíte mít i pozitivní motivaci. Gay si nemůže sednout na zápraží svého domu a zabalit to a říkat si dokola, jak je špatný a pokažený. Tady na diskusi jsem si vyslechl nadávky jako buzerant, úchyl, svině, ohavnost, atd. a to navzdory tomu, že sexuálně nežiju. Já chápu, že jsou v Bibli místa, kde se píše o zákazu styku muže s mužem. Ale poslyšte, tím, že to budete dokola opakovat, nikoho nezevangelizujete. Ničeho tím nedosáhneš. Když třískáš kladivem do počítače, neuděláš upgrade PC. Upgrade se dělá opravdu jinak. 

Když se zákoníci ptali Ježíše, které přikázání je největší, tak jim Ježíš odpověděl: "Miluj Hospodina, Boha svého, celým svým srdcem, celou svou duší a celou svou myslí.‘ To je největší a první přikázání. Druhé je mu podobné: ‚Miluj svého bližního jako sám sebe.‘

a láska k Bohu se neprojevuje tak, že vylezeš na kopec a tam se uvádíš do extáze, ani se neprojevuje tak, že říkáš Bohu - miluji tě, ale projevuje se to ve skutcích. Tedy že Bohu děláš, co mu na očích vidíš. Jako někomu blízkému. Neděláš to, co víš, ho zarmucuje a děláš to, co víš, že mu dělá radost. Ostatně Ježíš to říká i v Janově evangeliu: "Kdo mě miluje, bude zachovávat mé slovo, a můj Otec ho bude milovat; přijdeme k němu a učiníme si u něho příbytek. Kdo mě nemiluje, nezachovává má slova.« [Jan 14, 23]

Takže já chci Bohu dělat radost. Chci být vedený Bohem, chci mít spojení s Bohem, proto žiju čistě. Ne proto, že mi nějaký anonymní nick na internetu vyhrožuje nebo nadává, ale protože věřím, že Bůh doopravdy existuje a že si přeje, abych s ním měl věci uspořádané. A chci něco budovat. Poznávat dál Boha. Jít tou cestou. Nejenom čekat na nebe po smrti, ale být užitečný už teď a tady. Tento článek jsem napsal, poněvadž  jsem si všiml, že někteří křesťané ustrnuli v bodě, kdy znají pouze verše z Bible, které obsahují odsouzení. Ale kromě odsouzení tu musí být i řešení. Když za tebou přijde v reálu člověk takto orientovaný, můžeš na něj spustit lavinu obvinění. Ale taky můžeš mu říct, že život s Bohem má smysl i pro něj.