Grano Salis NetworkGrano SalisGranoChatMusicalise-KnihyModlitbyD K DKřesťANtiqC H M IMOSTYNotabeneECHO 
Vítejte na Grano Salis
Hledej
 
Je a svátek má Rostislav.   Vytvoření registrace
  Článků < 7 dní: 2, článků celkem: 16651, komentáře < 7 dní: 234, komentářů celkem: 429550, adminů: 60, uživatelů: 5252  
Vyzkoušejte
Jednoduché menu

Úvodní stránka

Archiv článků

Protestantské církve

Veřejné modlitby

Zpovědnice

e-Knihovna

e-Knihy pro mobily

Kam na internetu

Soubory ke stažení

Recenze

Diskusní fórum

Tvůj blog

Blogy uživatelů

Ceny Zlatá Perla

Ceny Zlatá Slza

Doporučit známým

Poslat článek


Tip na Vánoční dárek:

Recenze
Obsah
OBJEDNAT


GRANO MUSICALIS

Hudební portál
GRANO MUSICALIS
 mp3 zdarma

Velký pátek

Vzkříšení


Pravidla


Kdo je online
Právě je 419 návštěvník(ů)
a 3 uživatel(ů) online:
Willy
ivanp
rosmano

Jste anonymní uživatel. Můžete se zdarma registrovat kliknutím zde

Polemika


Přihlášení

Novinky portálu Notabene
·Selhání pøedstavitelù Jižních baptistù pøi ochranì obìtí sexuálního zneužívání
·Sbor Bratrské jednoty baptistù v Lovosicích vstoupil do likvidace
·Informace z jednání Výkonného výboru BJB dne 10. kvìtna 2022
·JAS 50 let: Adrian Snell, trièko a beatifikace Miloše Šolce
·Online pøenosy ze setkání všech JASákù k 50. výroèí pìveckého sboru JAS
·Prohlášení tajemníka Èeské evangelikální aliance k ruské agresi na Ukrajinì
·Jak se pøipravit na podzimní vlnu?
·Kam se podìly duchovní dary?
·Bratrská jednota baptistù se stala èlenem Èeské eavngelikální aliance
·Patriarcha Kirill v Západu vidí semeništì zla a sní o vizi velkého Ruska

více...

Počítadlo
Zaznamenali jsme
116469182
přístupů od 17. 10. 2001

Život víry: Evanjelium a zákon
Vloženo Středa, 21. říjen 2015 @ 10:51:18 CEST Vložil: Tomas

Zamyšlení poslal ivanp

Evanjelium je mocou Božou k spaseniu

Evangelium je mocou Božou k spaseniu. Z evanjelia sa však veľmi ľahko stane ,,iné evanjelium,, tak ako sa to stalo aj galatským zborom. Ap. Pavel bol z toho stavu naštvaný, bezradný, vyvedený z miery... neviem, čo s vami. Galatským 4:20  
V princípe sa kresťania v Galácii naspäť vrátili k zákonu ako k prostriedku ospravedlnenia, posvätenia a vedenia v ich praktickom živote...
Aj dnes sa stretávame s podobným problémom. Takmer všetky bludné náuky vychádzajú z toho istého princípu. Návrat k zákonníctvu... Typickým príkladom zákonníctva sú Adventisti 7. dňa. Na každý protiargument odpovedajú: ,,nikto nezrušil sobotu, je to večné ustanovenie ktoré platí dodnes až na veky,,..
Ak je to tak, potom by sa mali všetci adventisti dať obrezať, lebo aj zmluva medzi Abrahámom a jeho potomstvom je večná, pričom znamením tej zmluvy je obriezka a platí že my kresťania sme ,,deti Abrahámove,, 
...Učinil som ťa otcom mnohých národov! - je otcom všetkých nás. Rímskym 4:17
...Ustanovím svoju zmluvu medzi sebou a tebou aj tvojim potomstvom, a to cez pokolenia - ako večnú zmluvu, že budem Bohom tebe i tvojmu potomstvu...
11  Dajte si obrezať mäso svojej predkožky; to bude znamením zmluvy medzi mnou a vami. Genesis 17:7  

Ďalším znakom zákonníctva je delenie starej zmluvy na ceremoniálny, morálny a civilný zákon, pričom vraj dnes platí len morálka... písmo nepozná žiadne také delenie zákona... Kdekoľvek nová zmluva hovorí o ,,zákone,, vždy ide o kompletnú Tóru...
K tomu napísal McGregor Wright:
Tradiční diskuze o zákonu rozděluje všechny specifické zákony do tří skupin: morální, civilní a ceremoniální.
Můžeme se dále ptát, proč je nějaký konkrétní zákon spíše ceremoniální než morální nebo civilní spíše než 
ceremoniální? Můžeme rozumě tvrdit, že Dt 6,5, kde se hovoří o lásce k Bohu, je morálním zákonem, ale 
následující verše 7-9 o vyučování dětí zákonu jsou zákonem jiného typu (tj. nejedná se o morální zákon)?  
Jedná se tedy o zákon civilní či ceremoniální? Proč by se nemohlo jednat o všechny tři zároveň? Ale pokud 
jsou  zde atributy  všech tří typů  zákonů  zároveň, pak je stejná situace  i  v případě týdenní soboty. Taková 
analýza  však  vnáší  zmatek  do  tradičního  klasifikačního  schématu.  Mnoho  z více  než  600  zákonů 
Pentateuchu  však  tuto  tradiční  klasifikaci  popírá.  Tento  samotný  fakt  ukazuje,  že  tradiční  trojité  dělení 
zákona  je  pouze  hrubým  vodítkem  a  nikoli  vnitřní  vlastností  zákona  samotného.  Žádné  takové  dělení 
v textu  Starého  zákona  nenacházíme.  Jsou  zde  však  tucty  výskytů  výrazu  Tóra  v jednotném  čísle 
odkazujících na zákon jako celek, což  nezbytně vede k závěru, že pisatelé Starého zákona vnímali zákon 
jako smluvní jednotu. 
Koloským  2.  kapitola  poskytuje  jeden  z  nejzřetelnějších  důkazů,  že  celý  zákon  tvoří  nedělitelnou 
jednotu.  Poté,  co  Pavel  prohlásí,  že  zákon  byl  přibit  na  kříž  (v.  14),  pokračuje  a  vyjmenovává 
konkrétní zákony Mojžíšovy smlouvy, které již nejsou pro křesťany závazné (v.16). Patří sem zákony 
týkající se "jídla a pití", "svatých dnů", "novoluní" a "sobot". V tomto svém upřesnění Pavel zmiňuje nejen 
zákony týkající se jídla, které jsou obvykle považovány za součást "ceremoniálních" zákonů, ale také svátky 
v  typickém  pořadí  "roční"  (svaté  dny),  "měsíční"  (novoluní)  a  "týdenní"  (soboty).  Říká  tedy,  že  pouhým 
stínem  Krista  (Kol  2,17)  byly  nejen  židovské  svátky,  ale  také  týdenní  soboty.  Jinými  slovy  sobota,  
často považovaná za morální zákon kvůli tomu, že je zmíněna v desateru, byla spolu se zákony, které se běžně 
označují jako "ceremoniální", přibita na kříž.
Ježíš také vnímal zákon jako jednotu. Nejen že tvrdil, že porušením "jediného z těchto nejmenších přikázání" 
znamená porušit všechno (Mt 5,18-20 srov. Jak 2,10), ale také hlásal, že všechna existující přikázání závisí 
na dvou "největších" - miluj Boha a miluj bližního (Mt 22,40). Nic z toho nedává smysl, pokud celý zákon 
není morální jednotou. Tento argument nezávisí na tom, že některé zákony jsou více "civilní" než " morální". 
Zahrnut je celý zákon.
O  Mojžíšově  zákoně  je  řečeno,  že  je  "slabý",  "neužitečný"  a  neschopný  učinit  cokoli  "dokonalým"  či 
duchovně  zralým  (Ţd  7,18.19).  Je  pouze  "stínem  lepší  smlouvy".  Stará  smlouva  "není  bez  vady",  je 
"zastaralá" a "blíží se zániku" (Ţd 7,22; 8.5.6.13) Pokud chce někdo vznést námitku, že toto vše se týká 
pouze  civilních  a  ceremoniálních  zákonů  a  nevztahuje  se  na  Desatero  přikázání,  pak  stačí  pouze 
připomenout  Ex  34,28,  kde  je  o  Desateru  přikázání  vyrytých  na  kamenné  desky  řečeno,  že  jsou  to 
slova  smlouvy.  Proto  je  protimluvem  tvrdit,  že  Desatero  přikázání  je  na  jedné  straně  "shrnutím"  celého 
zákona a vyjadřuje jeho "podstatu", a na straně druhé tvrdit, ţe když byl zákon naplněn Kristem v jeho osobě 
a díle, nezahrnuje to Desatero přikázání, protože jsou jaksi "morální" více, než zbytek zákona. Byl to právě jejich  morální  význam,  
který  byl  příčinou,  že  vedl  k  odsouzení  hříšníků;  tato  přikázání  byla  "proti  nám  a nepřátelská vůči nám" (Kol 2).

Ďalším znakom zákonníctva a sektárstva je argumentácia postavená prevažne na starom zákone. Treba povedať že starý zákon je nemenné Božie Slovo. Ale... Platí obecný princíp: Starý zákon musím interpretovať očami nového zákona... Každý jeden verš starého zákona potrebujem vysvetliť optikou Krista – novej zmluvy... Tak to robil aj Ježiš:
Starý zákon: ,,nezabiješ,, znamenalo že nikoho fyzicky nezavraždíš
Nový zákon: ,,nezabiješ,, znamená že nesmieš sa hnevať na svojho blížneho

Starý zákon: ,,nescudzoložíš,, znamenalo zákaz mimomanželského sexu
Nový zákon: ,,nescudzoložíš,, znamená zákaz žiadosti v srdci voči žene

Starý zákon: ,, nebudeš krivo prisahať,,
Nový zákon ,, neprisahajte vôbec,,

Starý zákon: ,,oko za oko,,
Nový zákon: ,,nastav druhú tvár,,

Starý zákon: ,, nenávidieť budeš nepriateľa,,
Nový zákon: ,,milujte svojich nepriateľov,,

Starý zákon: ,,zasväť sobotný deň,, znamenal pre žida vyhradený čas jedného dňa pre spoločenstvo s Bohom
Nový zákon: trvalé spoločenstvo s Kristom v Duchu sv. môžeme a máme mať 7 dní v týždni.

Slová ap. Pavla ...nie sme pod zákonom... Rímskym 6:15  znamenajú že nežijeme podľa starého zákona, ale je veľmi zvodné, lákavé žiť svoj kresťanský život pod zákonom (desatorom), riadiť sa príkazmi, nariadeniami. Omnoho ťažšie je žiť vierou a vo vzťahu ako náš praotec viery Abrahám... Omnoho radšej mám jasné pravidlá a zákony ako neustále hľadanie, modlenie sa, zápas o vzťah s Bohom. 
Áno, aj kresťania žijú pod zákonom: Zákon životodarného Ducha v Kristovi Ježišovi oslobodil ťa totiž od zákona hriechu a smrti. Rímskym 8:2  
Starý zákon nie je vodítkom kresťanského života ale je pre ...zločincov a neposlušných, bezbožníkov a hriešnikov, nesvedomitých a zvrhlých, pre otcovrahov a matkovrahov, vražedníkov, smilníkov, mužov súložiacich s mužmi, kupcov s otrokmi, luhárov, krivoprísažníkov a proti všetkému, čo sa protiví zdravému učeniu;  Timoteovi 1:9. 
Samozrejme, my však vieme, že zákon je dobrý, keď ho niekto primerane používa, Timoteovi 1:8  
Občas pri sebe pozorujem zákonnícky prístup, postoj môjho srdca a toho sa desím... Mám strach že namiesto vzťahu s Bohom si vytvorím súbor príkazov a nariadení o Bohu.

ivanp

"Evanjelium a zákon" | Přihlásit/Vytvořit účet | 63 komentáře | Search Discussion
Za obsah komentáře zodpovídá jeho autor.

Není povoleno posílat komentáře anonymně, prosím registrijte se

Re: Evanjelium a zákon (Skóre: 1)
Vložil: ivanp v Pátek, 23. říjen 2015 @ 13:17:28 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
 8. E. G. Whiteová a její nemoc epilepsie spánkového laloku  V r. 1984 proběhlo  z iniciativy White Estate setkání devíti profesionálních  zdravotníků na univerzitě Loma Linda za účelem prošetření možnosti, že  EGW trpěla epilepsií. Skupina učinila závěr, že „neexistují žádné přesvědčivé  důkazy  o  tom,  že  by  EGW  trpěla  jakýmkoli  typem  epilepsie“.  Podívejme  se  nyní  na  názory odborníků, kteří nepatří do řad CASD. Vyjádření  od lékaře Charles D. Willise B.A., M.D. (byl původně členem CASD)  Ellen  Whiteová  je  jasným  případem  epilepsie  spánkového  laloku  (Temporal  Lobe  Epilepsy),  která  se také  nazývá  psychomotorická  epilepsie  či  je  v  poslední  době  označována  termínem  komplexní  parciální záchvaty (Complex Partial Seizers). Tito pacienti mívají také časté hysterické disociativní příhody (Hysterical Dissociative Episodes), které její neinformovaní současníci pokládali za "vidění". Obsah jejích vizí byl často paranoidní, protože se jedná o prominentní aspekt tohoto onemocnění. Pokud by žila ve dvacátém století, byla by bezpochyby evidována na neuropsychiatrické klinice, kde by ji zodpovědně diagnostikovali a léčili.  Ani  Bůh  ani  ďábel  tedy  nemají  co  do  činění  s  jejími  "vizemi".  CASD  je  prakticky  založena  na  jejím poškození  spánkového  laloku  zraněním  způsobeným  kamenem  v  dětství,  které  způsobilo  její  dočasný komatózní stav a následné změny. Vyjádření od lékaře William S. Sandlera , M.D.  (psáno r. 1966, kdy mu bylo 91 let) ...  o  těchto  věcech  jsem  před  lety  mnohokrát  hovořil  s  br.  Loughboroughem.  Nikdy  jsem  pí.  Whiteovou neviděl ve chvíli, kdy měla vidění. Ale z mnoha hovorů s ní osobně a s těmi, kteří ji viděli ve chvíli, kdy měla vidění, jsem došel k názoru, že se jednoznačně jednalo o kataleptické záchvaty. Nenacházím nic, co je uváděno ve spojitosti s jejími vizemi, s čím bych se osobně nesetkal u svých vlastních pacientů.   A dále, jak předvídal Dr. M. G. Kellog, neměla již žádné další vidění po menopauze. A je opravdu známo, že s touto změnou v životě žen  projevy popisovaného onemocnění ustávají. Epilepsie spánkového laloku    (TLE = Temporal Lobe Epilepsy) Jedná  se  o  nejčastější  příčinu  parciálních  záchvatů  (partial  seizures)  a  aury.  Spánkový  lalok  je  umístěn blízko ucha. Je to část mozku, která zpracovává čichové podněty a kde u člověka dochází k rozhodování, zda  vyjádřit  své  myšlenky,  či  zda  zůstat  potichu.  TLE  často  začíná  v  dětství.  Opakované  záchvaty  TLE mohou poškodit hippocampus, část mozku, která je důležitá pro paměť a učení. I přesto, že toto poškození postupuje jen velmi zvolna, je důležití začít léčit TLE co nejdříve. Zdroj: http://www.ehealthmd.com/library/epilepsy/epi_kinds.html#temporal Obecně známe doprovodné syndromy epilepsie spánkového laloku projevující se i u EGW: 1) Bezvědomí po zranění (u EGW to byly 3 týdny). 2) Amnézie po probuzení. 3) Zvláštní stavy (vize) se začínají objevovat až několik let po zranění (u EGW to bylo min. 6 let po nehodě) - typické pro těžší případy TLE. 4) Potřeba nadměrného psaní (hypergrafie). 5) Časté opakování slov (u EGW víme, že v jejích spisech často opakoval např.   psát, psát, psát, psát” ; “Temnota!  Temnota!  Samá  temnota!  Taková  temnota!”;  “ryzí,  ryzí,  ryzí,  Bůh  je  ryzí”  apod..  Jedná  se  o charakteristický  rys  psaných  projevů  typický  pro  osoby  trpící  epilepsií  spánkového  laloku.  Takováto opakování byla opakovanými editacemi jejích děl postupně záměrně redukována a vypouštěna, takže se s nimi v současných vydáních jejích spisů prakticky nesetkáme).  6) Neschopnost nadsázky a humoru.  7) Častá neodůvodněná podezíravost k jiným lidem (viz kárající adresné výroky EGW vůči členům CASD).  8) Přehánění morálních a etických důrazů (hypermoralismus a hyperetičnost).  9) Stavy hněvu či smutku.  10) Religiózní či filozofické zájmy (po zranění došlo u EGW ke změně osobnosti - silný zájem o náboženství a  četbu Bible). Detailně o epilepsii spánkového laloku (TLE) Sumarizace základní faktů týkajících se zranění EGW z lékařského pohledu:   V devíti letech došlo u EGW ke zranění ve tváři v oblasti nosu. Zranění způsobil prudký náraz tupým tělesem. Zraněná dívka spadla ihned na zem.   Následovalo prudké a dlouhé krvácení, zraněná byla odnesena do blízkého obchodu.   Po krátkém období navráceného vědomí upadla opět do bezvědomí, které trvalo zhruba tři týdny.   Když se jí vědomí opět navrátilo, nepamatovala si nic z toho, co se stalo.   V této době bylo patrná značná deformace jejího obličeje.   Poté, co je jí vrátilo vědomí, byla „mnoho týdnů“ upoutána na lůžko a drasticky ztratila na váze. Místo hlavy, kam byla zasažena kamenem hozeným po ní třináctiletou dívkou, přispělo výrazně k  závažnosti  celého  zranění.  Kámen  jí  zasáhl  do  nosu,  když  otáčela  hlavu  dozadu,  aby  viděla,  jak  daleko  je  její pronásledovatelka,  a  po  zásahu  ihned  spadla  v  bezvědomí  na  zem.  Studie  ukazují,  že  spánkový  lalok  je extrémně náchylný ke zranění pro své umístění poměrně nízko v lebeční části ihned za očnicemi. V tomto místě  je  lebeční  kost  nejtenčí  a  stačí  relativně  malá  síla  úderu  do  tohoto  místa,  aby  došlo  k  proražení a poškození mozku. Landolt a de Jong také zdůrazňují křehkost a zranitelnost spánkové oblasti lebky jako důvod, proč dochází tak často ke vzniku epilepsie spánkového laloku. Dlouhé období bezvědomí EGW  a následná amnézie ukazují na vážnost poranění jejího mozku a vysvětlují zpožděné  projevy  následků  nehody.  Zranění  hlavy  s  následným  bezvědomím  trvajícím  tři  týdny  není obvyklé, a proto indikuje vážné poranění mozku. Ve studii zahrnující 105 dětí, které utrpěly poranění lebky následovaném obdobím bezvědomí, se vyskytly pouze 4 pacienti, u kterých toto bezvědomí trvalo déle než 24 hodin. Nicméně,  i  pacienti,  kteří  byli  v  bezvědomí  kolem  tří  týdnů,  přežili.  V  těchto  případech  však  vždy  došlo k vážným následným efektům. Trvá často týdny, než se tito pacienti začnou zotavovat, a postup je pomalý, stejně jako tomu bylo v případě EGW. Toto období je spojeno s celkovou zmateností pacienta a je zde různá míra ztráty paměti (amnézie) vzhledem k událostem, při nichž ke zranění došlo.  Takováto amnézie může být trvalá, nebo se může postupně zlepšovat do různého stupně navrácení vzpomínek. Ztráta paměti na období delší  než  dvanáct  hodin  po  nehodě  je  velmi  často  následována  vznikem  epilepsie.  Epileptické  záchvaty mohou  nastat  krátce  po  nehodně  nebo  se  epilepsie  nemusí  projevit  po  mnoho  let,  dokonce  jsou  známy případy, kdy se příznaky objevily až po dvaceti letech od zranění. Pokud ke zranění hlavy dojde v dětství, je pravděpodobnější,  že  doba,  za  kterou  se  epilepsie  projeví,  je  delší.  A  čím  delší  je  interval,  po  kterém  se epilepsie projeví, tím je pravděpodobnější, že epilepsie bude trvalá. Courville zdůrazňuje, že zranění spánkového laloku je základní příčinou psychomotorické epilepsie (jedná se o typ epilepsie spánkového laloku). Z klinicky sledovaných 54 případů psychomotorické epilepsie bylo u 20 případů (34%) shledáno zranění jakonejpravděpodobnější příčina. V další studii Janettové, která čítala 800 případů, se u cca 40% pacientů s posttraumatickou amnézií trvající minimálně 24 hodin vyvinula pozdější epilepsie. U jiné skupiny 574 pacientů, kteří utrpěli zranění hlavy, se u 46% vyvinuly epileptické záchvaty. Nesouvislá paměť,  nervozita,  neschopnost  koncentrace  a  nadměrná  únava  -  to  všechno  jsou  typické  doprovodné symptomy, které popisovala také EGW jako přetrvávající několik let po zranění. Během 2. sv. války došlo ke značnému počtu zranění hlavy a mozku. Mnoho z postižených bylo dlouhodobě sledováno a tato sledování výrazně přispěla k rozšíření znalostí následných či zpožděných efektů u zranění tohot typu. U zhruba třetiny případů zranění prudkým impaktem do hlavy se později vyvinula epilepsie. Zdroj: http://www.ellenwhiteexposed.com/headinjury.htm Post-traumatické symptomy u EGW Symptomy  projevující  se  u  pacientů,  kteří  se  zotavují  z  vážných  poranění  hlavy,  zahrnují:  bolesti  hlavy, závratě,  deprese,  pomalost  myšlení,  nedostatky  v  koncentraci  a  výpadky  paměti.  Všechny  tyto  projevy můžeme zaznamenat u EGW. V době, kdy EGW měla své první vidění, popisoval James White její stav takto: „stav jejích nervů byl takový, že nemohla psát a byla závislá na druhých, kteří s ní seděli u stolu, aby jí pomohli nalít čaj z konvice do hrnečku.“ Jisté charakteristiky jejího (prvního) vidění vedou k domněnce, že by se mohlo jednat o záchvat způsobený onemocněním spánkového laloku. Za prvé jsou zde okolnosti. Ellen měla nedostatek odvahy a sebevědomí, měla pocit, že není připravena na to být přijata Kristem pro nedostatek posvěcení, a nacházela se proto ve stavu  hlubokého  zoufalství.  Její  sen  byl  pravděpodobně  podmíněn  jejím  emocionálním  stavem  a specifickými problémy, které jí působily starosti. Ve snu cítila strach, když se blížila k Beránkovi, a později viděla úžasné světlo a následovala hrozná temnota, ve které byla sama. Všechny tyto charakteristické rysy (strach,  světlo,  temnota)  jsou  často  popisovány  u  pacientů  se  záchvaty  způsobenými  onemocněním spánkového laloku. Podobné stavy popsala EGW v mnoha svých viděních. Během  jejího  druhého  vidění  jí  bylo  řečeno,  aby  zafixovala  svůj  pohled  vzhůru.  Ježíš  na  ni  pohlédl pronikavým pohledem, ale pak jí řekl „neboj se“. Strach byl evidentně také součástí prožitku a její oči byly upřeny  směrem  nahoru. Jedná  se  o  typické  rysy  při  záchvatech  způsobených  onemocněním  spánkového laloku. Ze  záznamů  vyplývá,  že  za  svůj  život  měla  EGW  nejméně  400,  ale  pravděpodobně  mnohem  více  (přes 2000) takových vidění. Proč byla mladá Ellen Harmonová přesvědčena, že její vize a sny přichází přímo od Boha? Za prvé to bylo pravděpodobně kvůli obsahu toho, co viděla, tj. scény nebes, v nichž mluvila s anděly, s Kristem a viděla Boha.  Věřila,  že  přijímá  důležitá  poselství  a  varování  z  nebes.  Klíčový  však  byl  pravděpodobně  vliv  těch, kteří byli v její blízkosti a kteří věřili, že její stav transu pochází od Boha. Podporu pro svoji víru v božský původ svých vizí čerpala také od James Whitea a Josepha Batese.  V době kolem poloviny devatenáctého století se v komunitě adventistů nacházeli i další, kteří tvrdili, že měli vidění od Boha. EGW řadu z nich zmiňuje ve svých autobiografických spisech. Není sporu o tom, že sama EGW pevně věřila, že její vize pocházejí od Boha. Dnes se můžeme divit, jak je možné, že EGW byla tak snadno akceptována jako prorokyně. V Americe i v Evropě však v té době nebyla existence proroků a prorokyň až tolik neobvyklá. Je to doba, kdy byl Joseph Smith akceptován jako prorok a mormonští  misionáři  tvrdili,  že  jejich  církev  má  „prorockého  ducha“,  Mary  Baker  Eddy,  také  současnice Byla E. G. Whiteová Božím prorokem?  EGW, se stala zakladatelkou a duchovní vůdkyní Křesťanských vědců (Christian Scientists). Billington píše, že mezi lety 1830 až 1850 „bylo kázání žen velmi populární. Vidění a stavy transu byly snadno přijímány“. Jak  EGW  přišla  k  takovým  závěrům  ohledně  podstaty  a  významu  své  práce?  Pravděpodobně  to  byl postupný proces, zřejmě díky vlivu a tlaku všech okolo ní, kteří věřili, že její vizionářské prožitky musí být nadpřirozeného původu. Tento proces začal s jejími prvními sny a pokračoval až do její poslední vize. Je docela  pochopitelné,  že  EGW  dosáhla  postupně  přesvědčení,  že  tyto  sny  a  vize  byly  přímé  boží  zjevení. Proto mohla nakonec říci (a věřit): „V dávných dobách mluvíval Bůh k lidem ústy proroků a apoštolů. V těchto dnech k nim mluví skrze Svědectví (Testimonies) jeho Ducha“. Zdroj: http://www.ellenwhiteexposed.com/headinjury.htm Exkurz Porovnání počtu vidění, které za svůj život obrželi nejvýznaměnější bibličtí proroci a EGW Pozn. nejsou zde zahrnuta slyšení, která  měl např. prorok Samuel. Elijáš 0, Elíša 1, Izajáš 2, Jeremjáš 2, Ezechiel 7, Daniel  4, Ozeáš 1, Joel 1, Amos 5, Obadjáš 1,  Jonáš 1,  Mikajáš 1, Nahum 1,  Abakuk 1, Sofonjáš 1, Ageus 5, Zacharjáš 6, Malachijáš 1, Jan  1 EGW    přes 2000 Porovnání počtu setkání s anděly u biblických postav a EGW Hagar  2  Gn 16,7-11;21,17,  Lot  1  Gn 19,1-15,  Abraham  1  Gn 22,11, Jákob  2  Gn 31,11;32,1, Mojžíš 1  Ex 3,2;32,34,  Balám 1  Nu 22,22-35,  Gedeón 1  Sd 6,11-22, matka Samsona 2  Sd 13,3; 9-21,  otec Samsona 1  Sd 13,9-21,  David 1  2.Sam 24,17; 1.Par 21,16,  Elijáš  2  1.Kr 19,5 7,2 2.Kr 1,3,  Izajáš 1  Iz 6,2.6,  Ezechiel  1  několik v prvním vidění, ale bez komunikace;  Ez 10-11,  Daniel  2  Dn 6,22, Zacharijáš   7  během jedné noci Zch 1,7-6,15,  Josef 3  Mt 1,20; 2,13; 2,19, Ježíš  2  Mt 4,11; Lk 22,43, Marie 2  Lk 1,2638; J 20,12,  Pavel   1  Sk 27,22-26,  Jan  1  Zj 1,10,   EGW      údajně několik set Závěr Fenomén Ellen Gould Whiteové je komplexní záležitost zahrnující její zdravotní stav, mentální schopnosti, náboženské přesvědčení, vliv, který na ní měli lidé jí blízcí a v neposlední řadě její postupně stále rostoucí vliv v Církvi adventistů s.d. Je proto nesnadné vynést zde jednoznačný závěr.  EGW  byla  především  osobou  trpící  vážnými  zdravotními  následky  svého  zranění  v  mládí.  Dle  vyjádření lékařů  trpěla  silnou  formou  epilepsie  spánkového  laloku.  Projevy  této  nemoci  byly  pro  většinu  jejích současníků neznámé, a proto zde snadno mohlo docházet k záměně za nadpřirozený vliv.  EGW  byla  osobou  s  velmi  silným  religiózním  nasměrováním,  od  mládí  byla  horlivou  čtenářkou  Písma a osobou  nábožensky  velmi  citlivou  a  vnímavou.  Její  mysl  se  pravděpodobně  neustále  obírala  biblickými tématy. Můžeme přemýšlet o důsledcích interakce této stránky její osobnosti a epileptických záchvatů. EGW trpěla hypergrafií (nadměrnou potřebou psát) a protože úroveň jejího vzdělání a postižení způsobené zraněním  pravděpodobně  omezovaly  její  schopnosti  sebevyjádření,  hledala  často  pomoc  v  cizích  dílech. Proto většinu svých myšlenek, zdá se, formulovala na základě četby děl jiných autorů a tyto myšlenky pak vědomě či nevědomě začleňovala do svých spisů. Pro vznik a přetrvání fenoménu EGW se také klíčovým způsobem zasloužila doba, ve které tato žena žila. Ve věku dospívání, kdy je člověk velmi snadno ovlivnitelný a utváří si svůj pohled na svět, prožívala vypjatou atmosféru  eschatologického  očekávání  milleritů  a  po  r.  1844  pro  ní  zřejmě  bylo  rozhodují  setkání  s  jejím budoucím manželem Jamesem Whitem. Její postupně stále silnější začleňování se do adventního hnutí a v důsledku  i  její  stále  rostoucí  vliv  musel  logicky  nesmazatelně  formovat  osobnost  původně  velmi  nesmělé dívky, která najednou zažívala obdiv a respekt mnoha lidí ze svého okolí. Můžeme se opět pouze domýšlet, jaký  vliv  to  mělo  na  utváření  její  osobnosti  v  pozdějších  desetiletích  a  jak  se  EGW  konce  devatenáctého století liší od sedmnáctileté Ellen Harmonové z r. 1844.  Ve svých dílech použila EGW ve více než 900 případech výraz „viděla jsem“ a dávala tak vědomě „pečeť“ Boží neomylnosti na značnou část svých psaných výroků. Za nejzávážnější shledává autor této studie její vliv na utvrzení či přímo vznik velmi sporných doktrín o zavřených dveřích, o předadventním vyšetřovacím soudu, o závaznosti soboty a zejména o překroucení základní evangelijní zvěsti o spasení z milosti pouze a jedině skrze víru (popření reformátorského sola fide). Když k uvedenému výčtu přidáme nesplněná proroctví, nesmyslná tvrzení, nedostatek osobní integrity a čestnosti, značnou míru plagiátorství z děl jiných autorů a samotný fakt postižení epilepsií spánkového laloku, dostáváme se zde k vážnému konfliktu týkajícího se její identity.  Pod  tíhou  zjištěných  důkazů  a  skutečností  se  autorovi  této  studie  jeví  jako  jediné  možné  řešení  přijetí skutečnosti,  že  E.  G.  Whiteová  s  největší  pravděpodobností  nebyla  Božím  prorokem,  ale  pouze  silně nábožensky orientovanou osobou, která trpěla celý život důsledkem svého vážného zranění z mládí.  Rozhodující  dopad  však  nepochybně  měla  její  úloha  „živého  Božího  proroka“  pro  formování  učení  mladé Církve adventistů sedmého dne. I když CASD tvrdí, že role EGW byla spíše „potvrzující“ než formativní (což je diskutabilní), je jisté, že bez EGW by Církev adventistů dnes nebyla tím, čím je. Snad proto se i dnes, ve 21. století, čelní představitelé a teologové CASD stále odmítají kriticky postavit k její osobě a zodpovědně zhodnotit její dějinnou roli i roli jako člověka a údajného Božího proroka. Pro CASD žel zůstává EGW stojící na  piedestalu  neomylnosti  stále  natolik  klíčovým  a  jednotícím  prvkem,  že  zde  nevidí  žádnou  možnost  k nezaujaté  a konstruktivní retrospekci.



Re: Evanjelium a zákon (Skóre: 1)
Vložil: unshaken (unshaken@outlook.cz) v Čtvrtek, 22. říjen 2015 @ 18:22:04 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Dobře napsáno a vysvětleno. Kromě veršů ze Staré smlouvy lze zákonictví (myslím dle Starého zákona) ještě elegantněji popřít přímo Ježíšovými výroky, ve kterých se soustředíme na věk (věky), řecky "aion". Kromě náznaků, jako třeba staré versus nové měchy, starý šat versus nová záplata, jsou i výroky přímé, jako tento věk versus nový věk. Apoštol Pavel to vyjádřil mnohokrát a pokud ani jemu někdo nevěří, tak Boží království, které se k nám prolamuje příchodem Ježíše Krista, je i pro méně chápavé diametrálně odlišný věk od věku židovského zákona.

Jinak řečeno, každý věk má svůj počátek a konec.



Re: Evanjelium a zákon (Skóre: 1)
Vložil: hirali (hirali@seznam.cz) v Čtvrtek, 22. říjen 2015 @ 00:02:44 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Jsou dva druhy dodržovani zákona.
Jednou to člověk děla jen z vlastní vule. Tedy to vycházi z hříšného těla.
Podruhé to člověk dělá ne z vlastní vule ale z vule Krista. Takový člověk je znovuzrozen. Teda ukřižoval vlastní já a ted v něm žije Kristus. Tady to vychází z Ducha. Takový člověk není tělesný ale je duchovní. Ježíš řekl ti kdo mě milují dodržují má přikazání.
Tělesný člověk je zákoník!!!Znovuzrozený duchovní člověk není zákoník!!!Oba dodržují stejný zákon.Mezi tím musíš rozlišovat.Ty zatím oba tyto typy lidi házíš do jednoho pytle. 



Re: Evanjelium a zákon (Skóre: 1)
Vložil: mikim v Čtvrtek, 22. říjen 2015 @ 00:35:20 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
...11  Dajte si obrezať mäso svojej predkožky; to bude znamením zmluvy medzi mnou a vami. Genesis 17:7  

přečti si i někdy NZ:

[NBK] 1 K 7:19 Obřízka nic není a neobřízka nic není. [Záleží] přece [na] zachovávání Božích přikázání.
...písmo nepozná žiadne také delenie zákona...to je lež jako věž:Rozdělení na Mojžíšův zákon a přikázání Boží je např. zde:
[KB1613] Joz 22:5 Toliko hleďte pilně zachovávati a plniti přikázaní a zákon, kterýž přikázal vám Mojžíš, služebník Hospodinův, a milovati Hospodina Boha svého a choditi po všech cestách jeho, a zachovávajíce přikázaní jeho, přídržeti se ho, a sloužiti jemu celým srdcem svým a celou duší svou. (rak shimru meod laasot et-hamitzva veet-hatora asher tziva etkhem moshe eved-ADONAI leahava et-ADONAI elohekhem velalekhet bekhol-derakhav velishmor mitzvotav uldaveka-vo ulavdo bekhol-levavkhem uvkhol-nafshekhem)

[KB1613] 1 Kr 2:3 A ostříhej přikázaní Hospodina Boha svého, chodě po cestách jeho, a zachovávaje ustanovení jeho, rozkázaní jeho, i soudy jeho i svědectví jeho, jakož psáno jest v zákoně Mojžíšově, ať by se šťastně vedlo, což bys koli činil, i všecko, k čemuž bys se obrátil, (veshamarta et-mishmeret ADONAI elohekha lalekhet bidrakhav lishmor hhukotav mitzvotav umishpatav veedvotav kakatuv betorat moshe lemaan taskil et kol-asher taase veet kol-asher tifne sham)

[KB1613] 2 Kr 21:8 Aniž více dopustím, aby se pohnula noha Izraele z země, kterouž jsem dal otcům jejich, jen toliko budou-li skutečně ostříhati všeho, což jsem jim přikázal, a všeho zákona, kterýž jim vydal Mojžíš služebník můj. (…laasot kekhol asher tzivitim ulkhol-hatora asher-tziva otam avdi moshe).

Zde jsme ujištěni o tom, že nařízení, která dal Mojžíš lidu, byla nazývána „zákon“. A i dítě dokáže rozeznat, že jsou v tomto verši popsány dva různé zákony. Bůh mluví o zákonu, který On přikázal a o zákonu, který vydal Mojžíš. Pokud správně nepochopíme tuto skutečnost, výsledkem bude naprostý zmatek.

 [KB1613] Da 9:11 Nýbrž všickni Izraelští přestoupili zákon tvůj a odvrátili se, aby neposlouchali hlasu tvého; protož vylito jest na nás to prokletí a klatba, kteráž jest zapsána v zákoně Mojžíše služebníka Božího, nebo jsme zhřešili proti němu. (..et-toratekha…,…betorat moshe…)

Znovu vidíme „tvůj zákon“ (Boží) a „zákon Mojžíšův“. Tentokrát je poukázáno na to, že se od sebe liší svým obsahem. V desateru přikázání, které napsal Bůh, nejsou zaznamenány žádné kletby, ale zákon, který napsal Mojžíš, obsahuje spoustu takovýchto kleteb a soudů.



Re: Evanjelium a zákon (Skóre: 1)
Vložil: Myslivec v Středa, 21. říjen 2015 @ 13:07:50 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Ježíš nenapsal žádnou knihu. Vydal svědectví pravdy tak úžasným duchovním způsobem, že o něm svědčili další lidé. Svědčili slovem psaným i rétoricky. Šíření radostné zvěsti je prvořadě vázané na duchovní boží oblast, a to má na starosti výhradně a jenom Duch. Psaná forma, tedy svědectví lidí je až druhořadé svědectví. Vždyť kolik svědků víry vidělo Boha? Skoro žádný. A i ti co Ježíše poznali osobně, si všechno uvědomili až poté, co od nich Ježíš odešel. A neuvěřili na základě Písma, ale na základě pravdy Ducha, kterého po svém odchodu Kristus seslal, a tak je tomu doposud. Pravda Ducha se šíři nepsanou formou, formou duchovní. A tato forma je zákoníkům trnem v oku. Duch vane kudy chce, a není omezovaný nedokonalým svědectvím lidí. Jistě, Písmo je vynikající pomůcka, ale není a nikdy nebude duchovním kodexem, vždyť jakým lidským slovem lze například popsat hloubku boží lásky.? Taková slova nejsou. Jakým způsobem vyjádřit slova Krista, že Jeho slova nikdy nepominou? Snad na papír, který shoří nebo se rozpadne? Ne! Slova Krista jsou nesmazatelně zakotvené v pravdě Ducha. Kodex je výhradně v pravdě Ducha, a na tuto pravdu má patent pouze Duch. Slovo boží má pravdu v duchovní rovině, psané a řečené slovo lidské je od této pravdy pouze a jenom odvozené. 
No, a kdo pravdu Ducha zatím nevnímá, zbývá mu jediné. Upnout se na náboženský zákon, který v tomto případě funguje jako pouhá berlička. Pravý evangelista nevede lidi ke své pravdě, vede je od sebe směrem k pravdě Ducha, a funguje přitom jako boží nástroj. Falešný evangelista se staví do role duchovního vůdce, požívá z toho různé materiální výhody a zavazuje lidi svým lidským učením. 
Máme poslouchat Boha, ne lidi, a Boha posloucháme v pravdě Ducha. Lidi poslušní pravdě Ducha vytváří církev Krista u níž je světská organizace spíše nežádoucí. Prvocírkev je toho dokonalým duchovním vzorem.

Stránka vygenerována za: 0.55 sekundy