Tip na Vánoční dárek:

Recenze
Obsah
OBJEDNAT

Hudební portál
GRANO MUSICALIS
mp3 zdarma

Velký pátek

Vzkříšení

List Filemonovi je jeden z listů apoštola Pavla, který máme v Novém zákoně. Apoštol Pavel jej píše ve vězení v Efezu snad v roce 55 po Kr. Píše Filemonovi, což byl bohatý křesťan, který vlastnil otroka Onezima. Onezim Filemonovi utekl, dokonce mu i způsobil nějakou škodu, v listu se to ale více nerozvádí. Onezim se setkává s apoštolem Pavlem ve vězení, kde se Onezim stal díky apoštolu Pavlovi křesťanem a kde také Pavlovi Onezim věrně sloužil.

Později posílá apoštol Pavel Onezima zpět ke jeho pánu Filemonovi. Apeluje na Filemona, aby Onezima přijal zpět. A o tom bude můj článeček.

Apoštol Pavel totiž vystupuje vůči Filemonovi jako bezvýhradná autorita, když vznáší svůj požadavek a formuluje ho stejně, jako je jedna ze zásad římského práva.  Konkrétně jde o právní zásadu z Gaiovy instituce, což jsou učebnice práv od právníka a učitele práva Gaia ze 2. n.l.

Ve 2. a 3.knize Gaius pojednává o „právu, které se vztahuje k věcem“ IUS QUOD AD RES PERTINET, což je pak výklad o majetkoprávních vztazích.

Jeroným ve Vulgátě překládá text z řečtiny do latiny v listu Filemonovi, konkrétně jde o verš 8. následujícím způsobem:

„propter quod multam fiduciam habentes in Christo Iesu imperandi tibi quod ad rem pertinet“

Můj překlad latinského textu: „Kvůli velké jistotě[1], kterou mám v Ježíši Kristu, bych ti mohl nařídit, co se týče věcí…“ (v řečtině je namísto spojení quod ad rem pertinet jenom participium od slovesa ανηκω - vztahovat se, příslušet, náležet)

Závěr osmého verše si Jeroným vypůjčil z římského práva: „quod ad rem pertinet“. Tohle se ani nedá přeložit z latiny doslova, musíme při překladu přihlížet, jaké mělo tohle spojení smysl v římském právu.

Nutno ještě vysvětlit, že subjektem práv a povinností byl podle římského práva pouze svobodný člověk, otrok neměl právní subjektivitu, byl pouze předmětem (objektem) práv. Otroci představovali v římské společnosti jednoznačnou protiváhu svobodným osobám a bývali nazýváni res tj. věci.

Vlastně tady podle Jeronýma vystupuje apoštol Pavel jako někdo, kdo má takovou autoritu u Filemona, jakou byla autorita římského právního systému v životech Římanů.

Srovnání římského právního nařízení s biblickým textem:

„Ius quod ad res pertinet“ - celá zásada římského právního systému - „Právo, které se týká věcí“ (snad by se to dalo přeložit takto)

„imperandi tibi quod ad rem pertinet“ - biblický text, konkrétně závěr osmého verše listu Filemonovi

ius je v biblickém textu nahrazeno „imperandi tibi“ - „mohl bych ti přikázat“

Z tohoto konstatování snad lze vyvodit několik závěrů:

1. Podle Jeronýma byl otrok Onezim pouze otrokem, protože jinak by Jeroným formuloval závěr osmého verše jinak. Otrok Onezim spadá do kategorie "věc" tj. "res". Věci nezpůsobilé být předmětem právních vztahů jsou: Slunce, Měsíc, svobodný člověk a údy svobodného člověka. Otrok ale spadal do právních vztahů - jako "res" tj. "věc". Právně byl Onezim jenom otrok, ale z hlediska křesťanství je už bratr pro apoštola Pavla i pro Filemona.

2. Podle Jeronýma měl výlučnou autoritu náš milý bratr apoštol Pavel nad záležitostmi Filemona srovnatelnou s autoritou římského právního systému pro životy Římanů; jak se ale dočteme jinde, Pavel svou autoritu neuplatňuje a apeluje na Filemonovu dobrotu a lásku. Filemon má Onezima přijmout zpět, ale spíše jako bratra než otroka (ne už jako otroka, nýbrž mnohem více než otroka: jako milovaného bratra.  (List Filemonovi 1:16)

 
Poznámky:

1. multa fiducia se dá přeložit různě, fiducia je důvěra, sebedůvěra, důvěřivost, pevná naděje, spolehnutí, záruka.


Dodatek: Potkal jsem teď na jedné konferenci prof. Karfíkovou, které jsem tenhle článek věnoval s tím, aby se na něj podívala a zhodnotila ho... možná je celý tenhle můj článek blbost, ale myšlenka se mi i tak zdála zajímavá. (ať o tom rozhodne odborník)