poslal Nepřihlášený
Muži
se v tomto kontextu dělí na dvě skupiny. Ti, co poznali to, co je
níže a ti, co to teprve poznají.
Vztahy
bolí. Vztah se ženou velmi bolí. Bývá nelogický, šílený.
Žena
chce být obdivována – většinou potažmo a po čase není za co, ale je obdivována. Bohužel špatně.
Žena
chce být krásná. Má šatník plný oblečení a nemá, co na
sebe. Má krabice plné mnoha páry bot, ale nemá žádné boty.
Žena
je tlustá, muž jí říká, že není.
Má
pocit, že je střed světa. Že může být střed světa pro
milujícího muže jí nakonec nestačí, protože má navíc než na
to pako, co na ní asi zbylo.
Měla
spoustu snů a plánů, za jejich nenaplnění a zklamání může
muž.
Žena
má tendenci hořknout a dát to znát okolí. Neodpouští svému
muži nic. On vše dostane zpět několikrát a navždy (až do
smrti). Ví přesně, jak svého muže zranit slovem, aby se mu téměř
zastavilo srdce a dělá to.
Žena
je tím nejdůležitějším pro muže. Pokud si muž vzpomene na
chvíle, kdy se na tomhle nemocném světě necítil sám, bylo to to
tehdy, když byl spokojen v blízkosti své ženy.
Lidé
se chtějí mít dobře. Pokud se dobře nemají a není to zrovna
kvůli zdraví, jako příčinu snadno identifikují svého partnera
a tudíž začnou přemýšlet o změně. Ženy, jakožto bytosti
psychicky a i dnes povětšinou stále ještě i materiálně na
mužích více závislé než naopak, to dle mého názoru dělají
častěji než muži. Zdroj jejího dobrého je muž. Lepší muž by
znamenal mít se lépe. Přemýšlí a chladne. Muž to pozná a
začne přemýšlet a udělá to. Pak je za hovado. Žena to
neudělala, jen o tom přemýšlela. Jenže mateřský pud, který
jí, díky bohu, ještě zbyl a možná i pravdivá myšlenka, že
jiný muž se nebude s nadšením starat o její - pro něj cizí -
děti, ji brzdil. Ale svým odtažitým protivným chladem spustila v
muži proces svého opuštění.
Žena
chce muže a muž ženu a dokud srdce nebudou na kousky bude se vše
stále opakovat.
Proč
lidé přemýšlí tak málo a tak špatně?
Badatel života.
