Prvního Adama tedy můžeme považovat za hlavu starého stvoření, zatímco poslední Adam je Hlavou nového stvoření. Pán Ježíš se také narodil z Adama, tedy ve starém stvoření a jako zástupce starého stvoření přivedl ve svém těle staré stvoření na kříž, kde bylo staré stvoření ukřižováno a ukončeno. Třetího dne byl vzkříšen a ve vzkříšení se stal Duchem oživujícím dávajícím život novému stvoření, tj. těm, kteří jsou v Něm, kteří spolu s Ním byli ukřižováni a spolu s Ním vzkříšeni a spolu s Ním posazeni na nebeských místech v Kristu. Ti se tak připojili k Pánu, jsouce s Ním jeden duch (1K 6:17) a Pán jako Duch oživující žije v jejich duchu a je jejich životem (Ko 3:4).

Z výše uvedeného vyplývá rozdíl mezi starým a novým stvořením. Staré stvoření jsou přirození duševní lidé, kteří jsou svou přirozeností hříšní, neboť byli počati v hříchu (Ž 51:7). Nové stvoření jsou lidé, nacházející se v Kristu, kteří se narodili z Boha, který je jejich novostí, tzn. že obsahují Boha, Bůh je v nich. Ve starém stvoření Bůh nebyl, v novém stvoření je Bůh v Kristu obsahem a prvkem nového stvoření. Je to vlastně tajemství a tím tajemstvím je Kristus v Jeho věřících svatých.(Ko 1:27). 

A tady nastává trochu problém. Ten nový život v Kristu je skrytý - náš život je ukryt s Kristem v Bohu. To znamená, že ten život není okázalý, nepředvádí se. Dalším problémem je skutečnost, že i když byl starý člověk ukřižován, pořád straší a bude strašit, dokud žijeme v tomto těle hříchu a smrti a naši mysl upneme na tělo, což znamení smrt, avšak myšlení Ducha znamená život a pokoj (Ř 8:6). Záleží tedy na tom, jestli se myšlení člověka vztahuje či upíná k tělu nebo Duchu. Podle Ř 12:2 se nemáme připodobňovat světu, ale proměnit se obnovou mysli, abychom mohli zkoumat, co je Boží vůle, co je dobré, přijatelné a dokonalé a podle Ef 4:23 se máme obnovovat duchem své mysli. Tak budeme připodobněni obrazu Syna Božího, našemu Prvorozenému bratru a Pánovou slávou proměňováni v Jeho obraz od slávy k slávě.

Otázka starého a nového stvoření je tedy otázkou postavení. Jsem v Adamovi, sám v sobě, v těle, v duši - jsem ve starém stvoření. Jsem v Kristu, v Duchu, chodím podle Ducha, myslím na věci Ducha - jsem v novém stvoření. Věřící v Krista jsou v tom správném postavení, tj. v Kristu takzvaně pozičně. Ale může se stát, že momentálně takzvaně dispozičně v Kristu (v Duchu) nejsou, a pak jsou (dočasně) ve starém stvoření i oni.

Kéž se nad námi Bůh smiluje a jsme nalezeni v Kristu, v novém stvoření při Jeho příchodu, v Pánův den. Kéž vítězíme, abychom přijali odměnu pro vítězné věřící (Zj 2. a 3. kap.). Kéž poznáváme Pána a moc Jeho vzkříšení i účast na Jeho utrpeních, připodobňujíc se Jeho smrti, abychom dospěli ke vzkříšení z mrtvých (Fp 3:10-11). Amen.