Myslíš? A co Mojžíš a Eliáš či Henoch, ti už přece spasení jsou a to i díky tomu, že dělali co jim Bůh říká a dodržovali narozdíl od ostatních jeho Slovo, zákony, přikázání, ustanovemí atd. Takže i oni jsou spasení milostí?Zrovna 

...Co říká Pavel? Před zákonem bez viny, ale podle Boha ukrutník. Ze skutků zákona nebude nikdo ospravedlněn.

Možná dnes ne, ale ve SZ mohli být díky dodržování Božího zákona např. všichni Izraelité spaseni, všichni totiž mohli dojít do Kanánu, jenže přestupovali a nedodržovali přikázání jak měli a nakonec tam došel jen Jozue a Kálef...

Okopíruji ti něco zajímavého z knížky Půlnoční volání od A. Krakoliniga, jsou tam citace i od EGW, ještě než na ni třeba začneš pak nadávat...pohled jednoho člověka, který se situací SZ zabýval...

celá kniha je velmi zajímavá a k přečtení zde:

Malý výběr:

 „Izraelité byli osvobozeni z egyptského otroctví, aby byli ostatním národům požehnáním a aby bylo jméno Boží „hlásáno do všech zemí“ 2M 9,16. Kdyby plnili Jeho požadavky, pak by Izraelité rozumem a moudrostí předčili všechny národy. Toto vysoké postavení mělo však sloužit k tomu, aby byl skrze Izrael naplněn Boží plán se všemi národy.“ (COL 368-370) „Děti Izraele měly obsadit celé území, které jim Bůh přidělil, a měly z něho vyhnat všechny národy, které nebyly připraveny Boha uctívat a sloužit mu … Bůh chtěl přivést všechny národy pod svoji laskavou vládu a naplnit celou zemi pokojem a radostí. Člověk byl stvořen proto, aby byl šťastný, a Bůh si přeje každého jedince obdařit nebeským pokojem. Tolik si přeje, aby rodiny zde na zemi byly obrazem velké nebeské rodiny. Avšak Izrael se neřídil podle Božích plánů.“ (COL 289-291) Kdy se mohla naplnit všechna tato proroctví požehnání, která dal Bůh již Abrahamovi a později také Mojžíšovi a jaké následky by to mělo pro dobu prvního Ježíšova příchodu? „Tato zaslíbení (jsou míněna 1M 12,2; Iz 27,6) se mohla ve velké míře naplňovat již během staletí, která následovala po návratu ze zemí, v nichž byli zajati. Bůh zamýšlel připravit celou zemi na první Kristův příchod, stejně jako dnes má být celá země připravena na jeho druhý příchod.“ (EW 75; 3 T 62) V tomto případě mohl příchod Mesiáše nastat již mnohem dříve. Nevěra a neposlušnost národa vedla již tenkrát k velkému zpoždění celého plánu spasení a zpoždění celkových dějin Boží záchrany, čímž se utrpení a bída ve vyvoleném národě ještě rozmnožila a přenesla se žel i na ostatní národy země. Také v Ježíšových dobách měl Bůh v tomto světě ještě jiný plán s Izraelským národem, než ten, který se nakonec naplnil. O tom čteme u Ellen Whiteové: „Jakým vlivným misionářským centrem se mohl Jeruzalém stát, kdyby jen jeho duchovní a političtí vůdci přijali pravdu, kterou přinesl Kristus! Odpadlý Izraelský národ by se obrátil, kolem Pána by se vytvořila obrovská církev a evangelium by bylo během velmi krátké doby neseno do celého světa.“ (COL 230-232) To by však logicky znamenalo, že by první Ježíšův příchod nastal ve velmi krátkém čase a ne tak, jak se to ve skutečnosti stalo.

Považoval Ježíš proroctví Daniela a jiných proroků o osudu židovského národa, stejně tak jako proroctví o osudu Jeruzaléma za podmíněné nebo nepodmíněné? Co se dá podle Ježíšova chování, když jako člověk přebýval mezi Židy, říci? Ježíš sám nechal například skrze anděla Gabriela Danieli ohlásit asi 600 let dopředu zabití Mesiáše po 7 + 62 týdnech (Da 9,25-26). Teologové jsou nyní toho názoru, že se proroctví o osudu Mesiáše muselo bezpodmínečně naplnit, protože to tak bylo předpovězeno. Rozuměl tomu Ježíš také tak? Kdyby to Ježíš skutečně tak chápal, museli bychom se ptát, proč, když nastal prorocky ohlášený čas a on přišel, tak působil více než tři roky, aby varoval Židy před nenávisti k Mesiáši a jeho následnému zahubení, protože je tím chtěl ochránit před velkým hříchem. To mohl Ježíš učinit jen proto, že věděl, že proroctví o jeho zahubení a následující zničení Jeruzaléma a chrámu se nemuselo bezpodmínečně naplnit. Ohlášené neštěstí mohlo být přece odvráceno, kdyby naslouchali slovům proroků, slovům Ježíše a jeho apoštolů. To vše záviselo na rozhodnutí jeho vlastního národa a jeho vůdců. Není možné, aby Bůh jednoduše bez varování nechal hanobit, týrat a nakonec dokonce zabít naprosto nevinného člověka - Božího Syna a tím je nechat stát se vražedníky jejich jediného Vykupitele bez možnosti rozhodnout jinak! Skrze Izaiáše v kapitole 53. a také skrze Davida v Žalmu 22. nechává Ježíš předem ohlásit svůj celkový příběh utrpení, posměch, opovržení, to že bude bit a mučen pro nenávist svého vlastního národa, když však přišlo k ohlášenému času, činil rovněž vše, aby ze svého národa i z jeho vůdců udělal takové osobnosti, které by tyto věci neučinili ani nepříteli, ani žádnému jinému člověku. Nemohlo to casopis_10_panen.indd 55 9.7.2013 15:02:21 56 odpovídat vyslovené vůli a plánu Božímu s jeho národem, že Židé nebo jiný národ učiní vše, aby toto proroctví o utrpení Mesiáše ve všech detailech vlastníma rukama uskutečnili. Proto dělal Ježíš vše pro to, aby ochránil jak duchovní vůdce, tak celý národ od takových zločinů na svém vlastním Spasiteli a Pánu. Tímto způsobem je chtěl svou láskou ochránit a varovat před všemi negativními důsledky, které sebou přináší podobné zločiny také i v další budoucnosti, které přijdou na celý svět. Uvědomme si při tom také to, že Ježíš skrze Daniela nechal prorocky ohlásit soud a zničení Jeruzaléma i chrámu, jako důsledek jeho odmítnutí a zahubení avšak když přišel, nenechal věcem volný průběh, aby byl Jeruzalém zničen a proroctví se naplnilo. Právě naopak, pokoušel se během svého celého působení a kázání a později také skrze působení a hlásání apoštolů po jeho smrti dělat vše, aby Židé a obzvláště jejich duchovní vůdci byli uchráněni před ohlášeným soudem o zničení Jeruzaléma se všemi jeho důsledky, tak, aby se proroctví na Jeruzalému a jeho dětech a potomcích nevyplnilo. (Doporučujeme každému čtenáři přečíst si v knize Velký spor věků od Ellen Whiteové, co je napsáno v první kapitole této knihy o tom, co vše Ježíš učinil a podnikl, aby židovský národ ochránil před soudem, který na něho přijde, když odmítnou proroky, apoštoly a Mesiáše!) To vše jsou jasné důkazy, že Ježíš nebyl přesvědčen, že se všechna starozákonní proroctví o jeho vlastním neštěstí, o jeho národu, o Jeruzalému a chrámu, musí bezpodmínečně naplnit, jen proto, že byly proroky a jím samým ohlášeny. Kdyby lidé uposlechli jeho varování a výzvy k obrácení, poslouchali jeho poselství a obrátili se, žádné z těchto proroctví by se nemuselo uskutečnit. V tomto případě by se naopak mohla všechna pozitivní proroctví, jak je můžeme najít u proroků, naplnit nejen na nich, ale i na Jeruzalému, chrámu a také na Ježíši. (Podívejte se na Mesiášské zaslíbení u Ez 37,15-28, které se podle těchto slov mělo naplnit po čase babylonského zajetí. Protože však na základě nevěry odmítli proroky a později také Mesiáše, přišly na ně sice všechna ohlášená prokletí a pohromy avšak šťastná, pokojná spásná proroctví se nedostavila, i když je Bůh skrze proroky předpověděl). casopis_10_panen.indd 56 9.7.2013 15:02:21 57 Z tohoto důvodu se také mnohá proroctví o spáse pro Izrael, ale také pro jiné národy ve Starém zákoně nenaplnila tak, jak bylo prorokováno, protože byla podmíněna poslušností. Viz proroctví u Iz 19 o Egyptě. Naproti tomu se naplňují všechna proroctví o pohromách jak u Izraele, tak i u ostatních národů! Myslím přitom například na velmi jasné mesiánské proroctví v Ezechielovi 37, 22-28, kde Bůh nechal oznámit lidu následující poselství o Mesiáši a o svatyni. Zamyslete se prosím nad tím, co zde bylo Bohem zaslíbeno! Co zde Bůh zaslíbil! „A učiním je, aby byli národem jedním v té zemi na horách Izraelských, a král jeden bude nad nimi nade všemi králem. A nebudou více dva národové, aniž se již více děliti budou na dvoje království. Aniž se budou poskvrňovati více ukydanými bohy svými, a ohavnostmi svými, ani jakými přestoupeními svými, i vysvobodím je ze všech obydlí jejich, v nichž hřešili, a očistím je. I budou mým lidem, a já budu jejich Bohem. Služebník můj David bude králem nad nimi, a pastýře jednoho všichni mít budou, aby v soudech mých chodili, a ustanovení mých ostříhali, i činili je. I budou bydliti v té zemi, kterouž jsem byl dal služebníku svému Jákobovi, v níž bydlili otcové vaši. Budou, pravím, v ní bydliti oni i synové jejich, i synové synů jejich až na věky, a David služebník můj knížetem jejich bude na věky. Nadto učiním s nimi smlouvu pokoje, smlouva věčná bude s nimi. A rozsadím je, i rozmnožím je, a postavím svatyni svou uprostřed nich na věky. Bude i příbytek můj mezi nimi, a budu jejich Bohem, a oni budou lidem mým. I zvědí národové, že jsem já Hospodin, jenž posvěcuji Izrael, když bude svatyně má uprostřed nich na věky.“ Každý, kdo tyto řádky pozorně čte a zná dobře dějiny Izraele po babylonském zajetí, ví, co Židé s Mesiášem, tím zaslíbeným synem Davida udělali a jaky důvod to mělo pro jejich chrám, musí souhlasit, že se z těchto nádherných zaslíbení nic nesplnilo, ale stal se opak jak s Mesiášem, tak i s jejich svatyní. Potom, co svého krále, který mezi nimi chtěl žít věčně, přes Pilátovo varování zabili a zavrhli, bylo velice brzy casopis_10_panen.indd 57 9.7.2013 15:02:21 58 poté zničeno také město a svatyně, které rovněž měly zůstat na věky. Izraelský narod nemohl dále žít ve své zemi, jak to bylo zaslíbeno, ale byl rozprášen a ani kolem žijící pohanské národy nepoznaly, že Bůh Izraele je chtěl posvětit a být i jejich svatým Bohem. Také proroctví a zaslíbení o nové a věčné smlouvě s Judou a Izraelem, která byla u Jeremiáše 31 a podobně i u Ezechiele 36 a 37 ohlášena pro dobu následující bezprostředně po babylonském zajetí, a měla trvat věčně, se nenaplnila. Rovněž oznámení u Jer. 31,40, že město po znovuobnovení nebude nikdy více zničeno a zbořeno, se kvůli odmítnutí a ukřižování Mesiáše nenaplnilo. Zmínit bychom mohli ještě nádherná zaslíbení u Iz 11 a také u Iz 62-65, která se také nenaplnila tak, jak byla původně Bohem jeho lidu a tomuto světu dána. K těmto závěrům dochází také Dr. Jon Paulien ve své knize „Co říká Bible o konci světa“. Na jednom místě píše: Kdyby byl Izrael poslušný, proměňoval by Bůh zemi Kanaan až by vypadala jako zahrada Eden. Problémy, jako jsou plevel a nemoci, by byly postupně přemoženy. Boží požehnání by důsledky hříchu mocně potlačilo. Konec světa by přišel v průběhu světových dějin (ne teprve potom). Skrze úzké spojení s Bohem by Izraelité ráj opět obnovili.“ (Str. 56) To vše byl skutečně božský plán, který však mohl být naplněn jen pod podmínkou poslušnosti a věrnosti Izraele svému Bohu a jeho přikázáním, ale také jejich prorokům a konečně i jejich Mesiáši. Jaké požehnání by to vše mohlo přinést Izraeli ale i všem národům na světě! Který seriózní čtenář Bible by při tom všem ještě věřil a s dobrým svědomím mohl hlásat, že Ježíšova smrt na kříži a všechno jeho utrpení, které tomu předcházelo a bylo způsobeno jeho vlastním lidem, odpovídalo vyslovenému Božímu plánu? Je možné, že Ježíš v Getsemane myslel na to vše, co Bůh pro svůj národ vykonal a co chtěl skrze Ježíšovo působení a hlásání ještě učinit. Byly to jistě tyto myšlenky, které ho již několik dní předtím, při vjezdu do Jeruzaléma dojaly a kdy mu dokonce pro Jeruzalém tekly slzy, když bědoval a řekl: „Jeruzaléme, Jeruzaléme, jak často jsem tě chtěl casopis_10_panen.indd 58 9.7.2013 15:02:21 59 shromáždit, jako kvočna shromažďuje kuřátka pod svá křídla, avšak vy jste nechtěli“? V této souvislosti bychom měli také přemýšlet nad tím, jak máme správně rozumět modlitbě v Getsemane, když Ježíš Otce naléhavě prosil, aby od něho odňal kalich utrpení. Tato modlitba by neměla být špatně chápána. Ježíš mohl tuto modlitbu k Otci směrovat nejen proto, že byl jeho Otcem, který nenacházel radost v odmítnutí, opovržení, pohanění, mučení a ukřižování svého Syna jeho vyvoleným lidem. Jak naloží s proroky poslanými od Boha, králi a Vykupitelem Izraele a světa, přenechal jejich vlastnímu rozhodnutí a také rozhodnutí svého Otce. Kdyby však Židé neměli jinou možnost jak se rozhodnout, než odmítnout, zavrhnout a přibít na kříž Mesiáše a podle proroctví jej tedy zahubit, a kdyby to vše také odpovídalo vyslovené Boží vůli a Jeho plánu, že Jeho vyvolený lid způsobí všechno to utrpení jeho Synu, byla by Ježíšova modlitba o možné záchraně od takového utrpení dokonce modlitbou proti Boží vůli a proti Božímu plánu a tím dokonce pro Ježíše něčím hříšným. To vše jsou odkazy a dokonce důkazy pro to, že Ježíš všechna proroctví o zlu, která se týkala jeho samotného a židovského národa, města Jeruzaléma, chrámu a také světových národů, chápal ne ve smyslu bezpodmínečného, nýbrž podmíněného proroctví. Každé, od Boha dané proroctví, které ohlašuje jak dobré, tak zlé, štěstí či utrpení, spásu nebo pohromu pro každého jednotlivého člověka nebo národ, je ve svém rozhodujícím naplnění závislé na tom, zda jsou naplněny odpovídající podmínky, které jsou Bohem v proroctvích dány k naplnění nebo nenaplnění.

Podle výpovědí, které přinesla Ellen Whiteová ohledně původního Božího plánu s Jeruzalémem a Izraelským národem, mohlo být evangelium již tenkrát přineseno všem národům a Boží království mohlo být zřízeno, kdyby Židé a potom také křesťané splnili Boží úkol, jak bylo Božím plánem a záměrem. Zde jsou některé z těchto výpovědí: „Jak vlivným misionářským centrem se mohl Jeruzalém stát, kdyby jen jeho duchovní a političtí vůdci přijali pravdu, kterou jim Kristus přinesl! Odpadlý národ Izrael by se obrátil, kolem Pána by se vytvořila obrovská církev a evangelium by bylo v co nejkratší době přineseno celému světu.“ (COL 230-232) „Kdyby obyvatelé Jeruzaléma Kristovo učení a Jeho, jako Spasitele celým srdcem přijali, pak by existoval věčně. Mohl se stát Královnou říší, být svobodný v moci Bohem dané. Žádní ozbrojení vojáci by nestáli u jeho bran, žádný římský prapor by nevál na jeho hradbách; z Jeruzaléma by vylétla holubice míru ke všem národům. Jeruzalém by byl kralující nádherou světa!“ (EGW; Der Heiland unserer Freund, Str. 68) Jak je smutné, že došlo k opaku Božího plánu s Jeruzalémem i se světem, na což poukázal i Ježíš sám již tenkrát za svého života, krátce před svou smrtí: „Ode dnů pak Jana Křtitele až dosavad království nebeské trpí, a ti, kteří násilí činí, uchvacují je.“ (Mt 11,12) Nikdy nebylo Boží vůlí a plánem, aby v království Božím došlo ke vzpouře, a aby tím příchod Božího království byl oddálen. Bůh však přesto nechal již skrze proroctví Daniela a později ve Zjevení předpovědět a ohlásit, že to tak bude trvat až do ustanovení věčného království míru, a tak to od té doby také je. Všechna tato zamyšlení však zřetelně ukazují, že James a Ellen casopis_10_panen.indd 60 9.7.2013 15:02:21 61 Whiteovi, chápali v souladu s Ježíšem samotným biblické předpovědi ne jako bezpodmínečná proroctví, jak je to u dnešních teologů obvyklé, jako by Bůh jak smutný osud Jeruzaléma, tak také osud svého Syna, ale i národů světa a tím také čas pro první a druhý příchod Ježíše již na počátku pevně a nezměnitelně předurčil. Bůh sice předurčil čas pro první a také pro druhý Ježíšův příchod, a také to skrze proroky ohlásil, ale tento čas byl závislý na určitých okolnostech, které spočívaly v působení evangelizační služby jeho národa a jeho církve, ale také v reakcích lidí na Boží posly a poselství. V tomto smyslu je třeba také chápat následující výpověď Ellen Whiteové, kdy kolem roku 1896 napsala: „Tím že hlásáme světu poselství, leží v našich rukou uspíšení Ježíšova návratu. Nemáme jen čekat, ale také den Páně urychlovat (2Pt 3,12). Kdyby Kristova církev uskutečnila uložené dílo, jak jí bylo Pánem přikázáno, byl by již celý svět varován a Pán Ježíš by se mohl navrátit v moci a v slávě.“ (LJ 631) (DA 633) To platí nejen pro dobu od roku 1844, nýbrž také pro celé období novozákonní. Je možné, že Ježíš právě v podobenství o 10 pannách tuto možnost zpoždění svého příchodu – je jedno z jakých důvodů – chtěl vyslovit? Jak tomu máme rozumět, budeme v našem dalším zamyšlení ještě zřetelněji poznávat. Podívejme se nyní blíže na očekávání návratu, jak ho viděl apoštol Pavel a na myšlenky které zde můžeme najít. Chceme si přitom uvědomit, že také apoštol Pavel má texty, které na jednu stranu vytvářejí dojem, jakoby Ježíšův příchod očekával rovněž ještě za svého života, a na druhé straně různé výpovědi hovoří proti. 

...Cílem zákona je obvinění a smrt, spasení je z milosti. Stará Smlouva je vetché provizorium, nikdy neměla jiný význam, než být pěstoun ke Kristu. 

No řekl bych, že cílem zákona či koncem je Kristus:

Římanům 10:4  Nebo konec Zákona jest Kristus k ospravedlnění všelikému věřícímu.

...Mnozí proroci a králové chtěli vidět dny Krista a nemohli (Lukáš 10:24. 1Petr 1:10), nebo přímo slova našeho Pána v Lukáši 4:21 ukazují, že On je cíl.

no nemohli, protože nedodržovali co měli, jejich chyba, kdyby dělali co mají a dodržovali co mají, Kristus by mohl přijít rovnou jako dospělý, odpustit všem hříchy a zřídit zde na zemi Boží království. Nemusel se zde narodit, vyrůstat, a 3,5 roku lidi učit co je správné, až ho za to zavraždili. Nemusel umřít, kdyby jej přijali a Jeho učení. Proroctví se nemuselo naplnit. V minulosti se mnohá proroctví nenaplnila, protože byla podmíněna poslušností Izraele. Např. u Iz. 19 nebo u Ez. 37.22-28 se pokojná spasná proroctví Izraele nenaplnila. Naplnily se na nich jen všechny ohlášené prokletí a pohromy.

...Nová Smlouva je jen doplněk? 

Uznávám trochu jsem to možná přehnal, ale kdyby Izraelité dělali co mají a dodržovali co mají NZ třeba vůbec nemusel být napsán...