Grano Salis NetworkGrano SalisGranoChatMusicalise-KnihyModlitbyD K DKřesťANtiqC H M IMOSTYNotabeneECHO 
Vítejte na Grano Salis
Hledej
 
Je a svátek má Marcela.   Vytvoření registrace
  Článků < 7 dní: 3, článků celkem: 16652, komentáře < 7 dní: 251, komentářů celkem: 429586, adminů: 60, uživatelů: 5252  
Vyzkoušejte
Jednoduché menu

Úvodní stránka

Archiv článků

Protestantské církve

Veřejné modlitby

Zpovědnice

e-Knihovna

e-Knihy pro mobily

Kam na internetu

Soubory ke stažení

Recenze

Diskusní fórum

Tvůj blog

Blogy uživatelů

Ceny Zlatá Perla

Ceny Zlatá Slza

Doporučit známým

Poslat článek


Tip na Vánoční dárek:

Recenze
Obsah
OBJEDNAT


GRANO MUSICALIS

Hudební portál
GRANO MUSICALIS
mp3 zdarma

Velký pátek

Vzkříšení


Pravidla


Kdo je online
Právě je 465 návštěvník(ů)
a 5 uživatel(ů) online:

Mikim
oko
rosmano
ivanp
Willy

Jste anonymní uživatel. Můžete se zdarma registrovat kliknutím zde

Polemika


Přihlášení

Novinky portálu Notabene
·Selhání pøedstavitelù Jižních baptistù pøi ochranì obìtí sexuálního zneužívání
·Sbor Bratrské jednoty baptistù v Lovosicích vstoupil do likvidace
·Informace z jednání Výkonného výboru BJB dne 10. kvìtna 2022
·JAS 50 let: Adrian Snell, trièko a beatifikace Miloše Šolce
·Online pøenosy ze setkání všech JASákù k 50. výroèí pìveckého sboru JAS
·Prohlášení tajemníka Èeské evangelikální aliance k ruské agresi na Ukrajinì
·Jak se pøipravit na podzimní vlnu?
·Kam se podìly duchovní dary?
·Bratrská jednota baptistù se stala èlenem Èeské eavngelikální aliance
·Patriarcha Kirill v Západu vidí semeništì zla a sní o vizi velkého Ruska

více...

Počítadlo
Zaznamenali jsme
116498334
přístupů od 17. 10. 2001

Život víry: Podobenství o nás...( třeba i o pokrytectví )
Vloženo Úterý, 26. květen 2015 @ 08:46:55 CEST Vložil: Tomas

Zamyšlení poslal Frantisek100


Většina z nás zná biblické podobenství o marnotratném synu. Pozornost se však většinou zaměřuje na syna, který opustil domov a nechal si vyplatit svůj podíl. Dejme však stranou onoho chlapce a podívejme se spíše na jeho bratra, který zůstal  s otcem doma. Neznáme o něm větší podrobnosti. Musel se mít asi celkem dobře, vždyť otec na jeho výtku k němu mu sděluje:
" Synu, ty jsi stále se mnou a všecko, co mám,je tvé.."
 
Starší bratr tedy nestrádal, ale přece tam asi nebylo něco úplně v pořádku.


Proč? Nemá lásku  a není schopen vcítění do svého mladšího bratra , ale ani do situace svého otce. Neuvědomuje si, že jeho otec má rád oba stejně a se smutkem nese to, že jeho nejmladší syn odešel z domu  do nebezpečného světa plného nástrah  a pokušení, plného hříchu a zla. Možná každý den otec vyhlížel, zda se syn nevrací. Myslil na něho a jak by byl rád, kdyby byl doma. Ale život někdy člověka bolestivě poučí  více než  domov, který vznímáme jako samozřejmost a ani si ho nevážíme. Zdalipak na svého bratra pomyslel někdy i jeho starší bratr v teplé otcova domova? A jak starší syn vůbec vnímal to, že je doma, že nemá bídu, že není pokoušen tím zlým světem, že může kdykoliv k otci přijít  s prosbou, protože má otce u sebe? Netoužil také po světě jako mladší bratr? Nezáviděl mu zpočátku jeho svobodu, volnost, zdánlivou nezávislost na otci  a kdo ví, co ještě? Zašel někdy za otcem, aby se mu svěřil se svými myšlenkami a pokušeními? Poslouchal otce  z lásky anebo jen  z povinnosti???   Pravá povaha staršího syna se však právě projeví onoho dne, kdy má otec radost. Má radost, protože se mu vrátil jeho nejmladší syn. Ale to není radost jen z pouhého návratu? Syn se změnil. Došel k poznání, co je to láska a jak mu chyběl otec a domov. Uvědomil si svůj hřích, když se spoléhal na sebe, na svoje schopnosti a podíl, který si u otce před cestou do světa vyzvedl. Je to stejné jako my ve světě bez Boha!!! A starší bratr? Proč se neraduje stejně jako jeho otec? Proč se v něm probudí žárlivost i další nedobré emoce? On se dokonce rozhněvá a v tom hněvu osočuje otce. Jako by chtěl říci: Ty jsi tak nespravedlivý?  Já ti tolik roků sloužím a poslouchán tě ve všem, ale mně jsi žádnou hostinu nikdy nepřichystal, nedal jsi mi ani to kůzle, ale teď toho kvůli bráchovi, který se na tebe a na nás vykašlal a odešel, naděláš... Chápal tento syn otcovu lásku  a milost??? Proč zdůrazňuje svoji zásluhovost??     A tak otec prožívá vedle radosti i bolest. Jeden syn se vrátil a druhý, i když je s ním doma, se chová jako cizí.   Není to podobenství o nás???   A jak to prožívá Otec v nebesích?   František  


"Podobenství o nás...( třeba i o pokrytectví )" | Přihlásit/Vytvořit účet | 84 komentáře | Search Discussion
Za obsah komentáře zodpovídá jeho autor.

Není povoleno posílat komentáře anonymně, prosím registrijte se

Re: Podobenství o nás...( třeba i o pokrytectví ) (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Středa, 27. květen 2015 @ 08:13:14 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) http://www.cizinec.com/
  Ahoj Františku.

  Vyrůstal jsem v náboženství, které bylo zaměřené 
na lidský výkon podobně, jako ta rodina se dvěma syny 
a křesťanem jsem se stal až na prahu dospělosti. 


  Když jsem měl v živé paměti rozdíl mezi náboženskou snahou 
a Boží milostí, napsal jsem krátce nato příspěvek, ve kterém 
jsem uvedl vnější a vnitřní rozdíl (znamení) mezi tím, když jsem Boží 
milost neznal a odmítal a pak tím, když jsem jí přijal.


  Rozdíl mezi lidmi žijícími bez Boha a Božími dětmi.



    Dalsi znameni je reakce na milost. Jakoukoliv milost, kterou clovek 
vidi, ale zvlaste milost, ktere se dostava od Boha druhym lidem. 

     Znovuzrozeny clovek reaguje na milost RADOSTI a CHVALOU. Neznovuzrozeny 
clovek (a tady uvedu jeste specialne kastu "nabozensky clovek") reaguje na 
milost neverou, VYPOCITAVOSTI a zlobou (napr. Kdybych byl spasen, mohl bych 
hresit, jak bych chtel, a presto bych se dostal do nebe ? a pod.). 

    Tohle znameni se da samozrejme velmi dobre predstirat, ale presto je v 
nasich podminkach asi nejjistejsi vnejsi znameni. Lide o nem nevedi (a to 
ani nabozenststi lide), tak se ho ani nepokousi napodobit. 

    Zkuste nekdy sledovat reakci nabozenskeho cloveka na milost (treba na 
to, ze Bozi spaseni je zadarmo, bez skutku, na to, ze Buh dava sveho Ducha 
kazdemu, zadarmo a bez skutku, nebo jen na milost od prezidenta). Kdyby o 
nic neslo (ale ono jde), bylo by to velmi zabavne. 


  Tak tomu rozumím i dnes, po dvaceti letech. 


  Když do církve Pán Bůh povolává nové lidi,
znovu a znovu se objevují tyhle reakce:
jedni (co poznali a přijali Boží milost) se radují
a druzí (co obvykle Boží milost odmítli) se vzpouzí, 
špekulují, zlobí, závidí.

  Ti druzí se zlobí o to více, když ti, co přijali Boží milost a odpuštění,
jsou třeba uzdraveni, Bůh jim v životě požehná a dobře se jim daří.

  Ještě horší je situace těch druhých ve chvíli,
kdy ti co přijali Boží milost dostanou nějaký Boží dar: 
Třeba dar jazyků, proroctví, uzdravení... To už ti druzí mohou
puknout vzteky a zloba a vzpoura z nich lítá
na všechny strany. 


  Teď k tvé otázce.

Není to podobenství o nás???  

  Ano, je.



Re: Podobenství o nás...( třeba i o pokrytectví ) (Skóre: 1)
Vložil: unshaken (unshaken@outlook.cz) v Úterý, 26. květen 2015 @ 22:19:24 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Podobenství se nejčastěji nazývá "...o marnotratném synovi", ale kdo ho pochopil správně, nazve jej "... o milosrdném otci". Což zde porozuměl snad každý. Ještě lepší by však bylo pojmenovat ho podobenstvím nejen o otci, ale i o lásce. O skutečné lásce. "Láska je laskavá, nezávidí, nehledá svůj prospěch, nejedná nečestně, nedá se vydráždit, nemá radost ze špatnosti, nepočítá křivdy..."

To je hrůza, jak jsme my "svatí" těžce hříšní. Ani jednu z těch vyjmenovaných charakteristik lásky nemáme k hříšným bratrům. Jsme tedy horší než oni.



Re: Podobenství o nás...( třeba i o pokrytectví ) (Skóre: 1)
Vložil: tele v Úterý, 26. květen 2015 @ 10:45:33 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Na "téma" podobenství o marnotratném synu toho již bylo napsáno a kázáno velice hodně.

A jak už naznačil Karel, ono to podobenství je tak dokonalé, že je až vše-sečné. Vždy, když se soustředíme v kritice na některou z těch postav bratrů - obrátí se to proti nám. Vždy se projeví naše neláska, naše nadutost, naše sebespravedlnost - vždy to pak dopadá tak, že se považujeme za lepší, než ten z bratrů v podobenství, kterého zrovna kritizujeme.

Ale ono podobenství je spíše o Boží lásce k nám, o radosti Boha, kterou má ze všech všemi, kdo činí pokání. Celá ta 15. kapitola Lukášova evangelia je o tom. Na to má být upřena naše pozornost a na uvědomění si, že Bůh se raduje, jak z těch, kdo pokání nepotřebují a jsou poslušní a spravedliví, tak z těch, kdo zbloudili a činí pokání. A z těch kajících má větší radost, protože byli ztraceni, ale byli nalezeni, byli mrtví a jsou zase živí u Boha. Není to snad dostatečný důvod? Potřebujeme nějaké jiné vysvětlení, proč se Bůh raduje více nad těmi, kdo činí pokání, než nad těmi, kdo pokání nepotřebují? A Bůh skrze to podobenství promlouvá k nám všem, že se spolu s ním máme z toho radovat, a že je proč se radovat. Kdo je spravedlivý, ať se raduje z milosti a odpuštění, které Bůh dává těm, kdo činí pokání. Kdo je spravedlivý, ať se raduje z přítomnosti u Boha. Kdo bloudí, ať má naději pevnou, že Bůh na něj čeká a vyhlíží ho. Je vždy připraven odpustit mu a přijmout jej zpět do svého domu. A protože je toto podobenství v L15 v kontextu s jinými kratšími - máme ujištění, že Bůh nečinně nepřihlíží, ale vyhledává aktivně každého, kdo zbloudil a ztratil se, a dokonce i toho, kdo rozmařile žil v hříchu vzdálen od Boha ze svého vlastního rozhodnutí, které učinil ze žádostivosti po hříchu.

Co nám bere radost z toho, když se hříšníci navracejí k Bohu? Najednou se v nás zrodí pocit ukřivdění, srovnávání se s druhými, závist - no prostě hřích. Soupeříme spolu navzájem? Chceme uchvátit Boží lásku jen pro sebe sama? Nevím, ale tyhle pocity se prostě ve mně probouzejí. Možná je kdekdo na tom lépe než já. Ale vím, že když jsem umírňován a kázněn, vím že to ke mně promlouvá Bůh a domlouvá mi a kárá mne. Nemyslím, že bych se kdy nedostal do role káraného spravedlivého syna staršího, a do role odpadlého a navrátivšího se syna mladšího. Proto se nepovyšuji ani nad jednoho - nebo se kritizuji za oba - oni oba jsem já.



Re: Podobenství o nás...( třeba i o pokrytectví ) (Skóre: 1)
Vložil: Eleazar v Úterý, 26. květen 2015 @ 14:43:39 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Jsem rád, že někdo také toto podobenství zkouší vidět pohledem nemarnotratného syna. Musím říci, že to vidím úplně jinak. A asi mnohé pěkně naštvu, neboť za nejzápornější postavu vidím v tomto příběhu toho otce. Oprosťme se se od nabízené analogie otec-Otec, protože by nám vyšla postava otce z podobenství jako nekrizitovatelná a neomylná (mimochodem málo kdo jej rozebírá a ještě méně lidí si je schopno uvědomit, že otec v podobenství nedělá všechno správně).

Takže k nemarnotratnému synovi.

Jeho otec mu sice říká, že co je mé, to je i tvé, ale je to tak skutečně?
Syn říká, že mu otec nedal ani na jednu hostinu pro jeho přátele. Na druhou stranu připraví hostinu pro marnotratného syna. Sečteno podtrženo, syn majetkem disponovat nemůže, zatímco otec může a syn ani nemá právo veta. Otec je v příběhu takový filuta, vidí to spíš tak, že co je tvé, to je mé, než co je mé, to je tvé. 

Nemarnotratný syn sice bídu neměl, ale pečené holuby mu také do huby nikdo neposílal. Musel si svoje vydřít a podle příběhu pracoval déle než služebníci, co se hostili na hostině. Kamenujte mě, všichni pokorní křesťané, ale jestliže nemám bídu, protože sekám přesčasy, zatímco druhý si oddělá svých 8x5 a někdo jiný ani to, tak to první, co mě napadne fakt není vděčnost a nemyslím si, že by měla být.

Syn sice mohl za otcem kdykoliv přijít s prosbou, ale jak (by) dopadl je otázka. Jelikož mu otec nic nedal (syn to říká a otec to nepopírá), tak by možná dopadl asi jako kdyby mluvil s kozou. Možná za ním i s prosbou přišel a otec řekl ne, zatímco pro marnotratného syna pořádá hostinu z majetku, který měl zdědit ten nemarnotratný. Sorry, ale to by nakrklo asi každého

Možná nemarnotratný syn toužil po tomtéž jako marnotratný a možná, kdyby si synové prohodili role, tak by se nemarnotratný vrátil také, ale jako úspěšný člověk. Ale on se rozhodl zůstat, zatímco marnotratný riskovat. Jsou lidé, co létají při zemi a vzmáhají se pomalu.

Osobně moc nechápu, proč by se měl nemarnotratný syn z návratu černé ovce rodiny radovat. Ať si promýšlím všechny cesty možného vývoje, na návratu marnotratného syna syn nemarnotratný tratí. Tak jako tak. Jeho návrat = minimálně potíže, a to v nejlepším případě. V horším ztráty na již tak ztenčeném majetku, zpochybnění předchozích úmluv...blbá nálada. Kdyby marnotratný syn zmizel a už se nevrátil, vše by šlo v nastaveném směru, a toto byla čára přes rozpočet.

Že se syn nemarnotratný naštve, chápu. A že zdůrazňuje zásluhy? Vždyť je má! Akorát by si to jeho otec asi uvědomil až potom, kdyby je neměl a musel by jít pracovat sám a neměl by čas čučet do dáli. Jeho otec na něj mohl, ale spíš i měl být uznalejší. Minimálně uznalejší než k tomu marnotratnému. Když je má rád stejně, tak ať o něj ve stáří také pečují stejně. Jeden den ten a druhý den tamten. S tím, že jeden dědí zbytek a druhý a se jde třeba pást. To by otec asi hezky rychle začal činit pokání ze svého přístupu k výchově a k spravedlnosti praktikované formou samospravedlnosti.

Je pravda, že nemarnostratný syn je mi povahově asi bližší než marnotratný. Je pro mě takovým mementem, na něž si dát pozor a neopakovat jeho chyby.

Takže co nedělat:
-Žít v budoucnu. Žijeme teď a tady. Odkládat požitky do budoucnosti se často přehoupne do odložení na neurčito a odtamtud na odložení na nikdy. Sám jsem tuto chybu dělal, než my došlo že jestliže mám někdy sklidit plody své práce, tak bych měl už začít, abych je také stihnul sníst.
-Být horlivý na nepravém místě. Aneb udržovat si zdravý odstup. Jako pravý profesionál. A to, i když mě práce baví a záleží mi na výsledku. Tomu nade mnou by natom mělo záležet víc, ne míň než mě. A když je tak chtrý, že mi šéfuje, měl by být také tak chytrý, aby mě dokázal  motivovat. Existuje pracovní doba, pracovní náplň a je nutné se toho držet, protože snahu málokdo ocení. A ten, kdo ocení, tak "ocení" většinou dalšími úkoly, ale tím to končí. Za těchto okolností  nope.
-Držet hubu a krok a mít naději, že si vás někdo všimne. Zní to hrozně nekřesťansky, ale někdy se ozvat, a to tak, aby vás bylo slyšet a nešlo přeslechnout vede k cíli. Narozdíl od tichosti a pokory. A když se ozvat, tak se ozvat včas. Ti nad vámi vědí, že z vás tyjí, a zkoušejí, co si necháte líbit, když 10 %, tak 10 %, když 90 %, tak 90 %. Je potřeba si vyjasnit vzájemné postavení, a přitom vyjasnění vyjednávat jako lev, protože pozdější revize půjdou prosadit mnohem hůř než nazačátku.
-To nejkontraverznější nakonec. Říkat please místo sorry. Stručně řečeno, prosit o neuskutečněné místo omlouvat se za uskutečněné. Pro křesťany, co tak strašně rádi operují s odpuštěním a milostí by to nemělo být nic nového. Říká se tomu bitva o status quo. Kdo vyhraje, ustaví status quo, s nímž se nakonec všichni nějak smíří. Když bude ve váš neprospěch, budete muset odpouštět vy. Když bude ve váš prospěch, budou vám muset odpustit. Chápou všichni?



Re: Podobenství o nás...( třeba i o pokrytectví ) (Skóre: 1)
Vložil: Bylina (k.bylina@seznam.cz) v Úterý, 26. květen 2015 @ 09:10:05 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
No, Františku, je to i o tom, jak ti slušní, hodní a poslušní, se dívají na ty syny Otce, kteří ještě nejsou úplně proměněni, dělají spoustu chyb, ale Otec je přijal a miluje je. Takže je to trošku o Tobě a Tvém přístupu ke křesťanům.



Stránka vygenerována za: 0.56 sekundy