Vánoce tu jsou a ignorovat je jen proto, že nám k tomu nedal pokyn Pán Ježíš a ani nikdo z apoštolů, je projev neúcty k Pánu Ježíši. Vždyť je to aspoň krásná tradice. Je sice pravdou, že většina lidí o vánocích v dnešní době na skutečného Ježíše si ani nevzpomene, ale to není problém těch, kteří v Pána Ježíše věří. Vždyť narození Pána Ježíše je přece v Bibli popsáno dost podrobně. Proč tomu tak je? A když si to chceme připomenout jednou v roce, tak proč by to mělo být něco špatného? Co je vlastně psáno o Ježíšově narození? Rozeberme to spolu a zavzpomínejme! Slavíme o velikonocích vzkříšení, tak proč nesmíme slavit narození???A  studujme tuto událost podrobně podle Božího Slova, a nejen podle tradic!

Víme, že Pán Ježíš se narodil v Betlémě. Nevíme den ani měsíc, ale rok známe přesně, protože tento rok byl římským císařem vydán pokyn ke sčítání lidu. Josef s Marií museli ujít asi sto kilometrů pěšky z Nazareta do Betléma, odkud pocházel Josefův rod. Pro Marii pravděpodobně již v nejvyšším stupni těhotenství to musela být náročná cesta. Když přišli do městečka, museli se někde ubytovat. Předpokládám, že byl již večer a tak bylo obtížné sehnat nocleh. Volný byl akorát chlév. Bývala to sice zděná místnost, ale níže než obytná část domu určená pro zvířata. A tak zbývá jen ten chlév. A právě v této době Marie porodila dětátko. Neidealizujme si představu krásných jesliček ze dřeva. Jesle bývaly tehdy žlaby z kamenů a malty u jedné ze stěn  chléva. Dřeva bylo v této krajině i tehdy nedostatek, a proto jesle nebývaly ze dřeva. Byla již vlastně noc. A Marie dostává porodní bolesti a na svět přichází malý nevinný a krásný chlapeček. Přece ho nepoloží na studenou zem. A tak položili do jeslí ( studeného koryta), kde je   přidáno trochu sena, položeno plátno a na něm Ježíšek, tehdy ještě beze jména. Pláče, křičí, asi jako každé narozené lidské mládě. Zatímco Marie a Josef mají plné ruce práce, Marie jistě strašně unavená a možná i únavou usíná,  někde venku možná jen pár set metrů se něco děje.

 

 

Pastýři nedaleko městečka hlídají svoje stáda ovcí.   Je noc, takže je nepasou, ale hlídají. A stane se něco nečekaného. Rozzáří se obloha a pastýřům se zjevil anděl. Kdo by se v takovém případě neleknul. Co se to děje? Co je to za světlo? Pastýři však ihned, aby se tohoto nebeského úkazu nebáli, slyší vysvětlení. Narodil se Kristus, Spasitel poslaný od Boha a poznáte ho podle toho, že leží ve chlévě  položený do jesliček. Ale to není všechno. Nebe je dál rozzářené. Pastýři jsou svědky dalších andělů, kterými se nebe jen hemží a slyší jejich zpěv. Co zpívají ?  Pějí Bohu slávu, pokoj lidem a mluví o zjevení lásky Boží. Je to úžasná podívaná.  A tak pastýři nechají ovce ovcemi, nechají hlídání, protože teď mají možnost spatřit Spasitele v jeslích  na vlastní oči  a přesvědčit, že tohle není klam, není nějaké vidění.. Pojďme do Betléma, pojďme se přesvědčit, zda je to pravda. A tak  pospíchají do městečka, naleznou  oba rodiče s novorozenětem a také jim sdělí, co zažili  a viděli. Pak se rychle vrátí ke stádům  a radují se. Ano, je to pravda. Je to tak, jak říkal anděl. Opravdu se narodil Spasitel. Největší radost je však v nebi. Je to Boží svátek. Bůh se rozhodl zachránit lidstvo. Taková je jeho láska k lidskému stvoření. 

Nikde se tu nedočteme o klanění zvířátek. To už zapracovala lidská fantazie. Ale to není na škodu. Prostě komunikační šum  a lidé si rádi něco přidají. Důležitá je objektivní pravda a tou je narození Spasitele a v nebi je to svátek, radost, chvála  zpěv.

A pokračujme dál podle vyprávění Matouše!

 

        Už několik týdnů před narozením Ježíše se někde daleko na východě vydávají na dlouhou cestu moudří, ale i bohatí lidé. Kam se vydávají a proč? Na  dlouho cestu, která měřila minimálně tisíc kilometrů.   Muselo je k tomu něco donutit.  A navíc nesou i vzácné dary. My se dovídáme, že se jim zjevila hvězda  a oni, protože se zabývali i astrologií, usoudili, že patří novému židovskému králi. Kdo je však vede na této cestě je jistě Duch Boží. Bůh vše připravuje a řídí. Přichází konečně do Jeruzaléma a tam se vyptávají po narození židovského krále.. Jistě vzbudí velkou pozornost svým oblečením i zjevem. Nevíme, kolik těchto cizinců je.  Podle počtu darů jim tradice přisoudila počet tři a v šestém století i titul králů a dostali jména, ale  o tom se v Bibli nepíše. Ptají se po židovském králi, kterému se chtějí poklonit, Herodes je znepokojen. Zavolá si kněze a učitele zákona, kteří mu citují , že prorok něco takového  již předpověděl o Betlémě. Herodes si nakonec nechá tajně předvolat i tyto cizince, vyzvídá a rád by znal podrobnosti smyslu jejich cesty. Nakonec jim poradí, že mají jít do Betléma a pak mu sdělit, zda takové dítě nalezli, že se mu také pokloní.

Z Jeruzaléma do Betléma to není daleko. Je pravděpodobně noc nebo pozdě večer, protože předchozí schůzka s králem byla tajná  a tajné věci se většinou dějí ve tmě. Noc jim nevadí. Vždyť jsou již skoro u konce své cesty a je to jen kousek. Jen pár hodin cesty.  A na cestu jim svítí zvláštní světlo. Vede je do městečka a zastaví se nad domem, kde Ježíš s Marii již pravděpodobně nepobývají ve chlévě, ale v domě. Čteme totiž, že vešli do domu, nikoliv do chléva. Mohlo to být možná druhý či třetí den  po porodu a Josef s Marii vzhledem k narození děťátka již dostali ubytování uvnitř domu. Někteří ubytování již odešli. Ježíšek tak již není v jesličkách a předpokládám, že Marie Ježíška drží v náručí. Jsou jistě překvapeni podivnou návštěvou neznámých cizinců, kteří se klaní Ježíškovi, padají na kolena, pokládají před něj vzácné dary. Zlato, kadidlo    a drahocenný olej. Je to projev uznání za krále a úcty od pohanů, které se Ježíšovi nedostane za celý jeho život od vlastního národa. Marie s Josefem jsou nyní bohatí, ale to bohatství je Bohem poslané materiální zabezpečení pro další roky jejich života v emigraci i náklady na cestách. Jak krásně to Bůh zařídil. Úžasné. Matouš sice píše, že po jejich odchodu, má Josef sen, kde mu anděl nařídí, aby utekli do Egypta a tam zůstali, dokud jim anděl neřekne, že se mají vrátit. Ale oni to pravděpodobně nemohou udělat hned. Musí splnit určité povinnosti. Čteme, že osmý den dali Ježíška obřezat a dostal jméno.A Marie ještě musí čekat čtyřicet dní po narození syna, aby mohla přinést oběť do chrámu. Takže ještě skoro celý měsíc pobývají v Jeruzalémě nedaleko Herodesa, který neví, jak blízko vedle něho je židovský král. Mají zlato, mají prostředky na ubytování a na to, aby byli nenápadní. A pravě v  den, kdy zasvěcují dítě Bohu, se setkají se Simeonem. Zbožný stařec, který je veden Duchem Svatým a ten ho ujistil, že nezemře dřív, dokud nespatří Mesiáše. Vyplní se. Simeon bere Ježíše do rukou, modlí se a děkuje Bohu za tak vzácný okamžik, kdy na vlastní oči spatřil Spasitele. Stejně štěstí potkalo i prorokyni Annu.

 

Domnívám se, že po tomto obřadu už Josef s  Marií na nic nečekali a odešli do Egypta podle toho, co jim řekl anděl. Měli dostatek prostředků, aby tam mohli žít. A pokud měl Josef děti, tak je možné, že je vzal sebou.  To už nevíme, ale můžeme se to domnívat.

 

Tohle jsem vyčetl z Božího Slova. A co je důležité! Že Pán Bůh vše řídí a chránil Ježíše a jeho rodinu. Ježíš byl jistě stejný jako ostatní děti. Úkol, pro který se narodil, ho teprve čeká. Ještě je k němu dlouhá cesta tři desítek let. Ježíš, Mesiáš, Bůh prožívá běžné lidské dětství, dospívání i mládí. Proto   tak rozumí lidskému srdci, proto je i tak empatický a nám blízký.

 

Požehnané vánoce všem přeje František