Grano Salis - Zpráva o volbě pražského pravoslavného arcibiskupa

Zpráva o eparchiálním shromáždění v Praze aneb mé ambivalentní pocity

22.11.2014 se v Praze konalo eparchiální shromáždění Pražské pravoslavné eparchie Pravoslavné církve v českých zemích a na Slovensku.

Ačkoli zasedání je neveřejné, jsem přesvědčen, že – vzhledem k situaci – každý pravoslavný má právo být o něm informován.

Kromě virilních členů (povětšinou kněží + členové eparchiální rady PPE a metropolitní rady) a zvolených delegátů se shromáždění účastnili hosté – otec Gerka a vladyka ze Slovenska Juraj/Jiří/Georgios/Georgij. Vladyka Rastislav, který měl původně vystoupit na podporu vladyky Jáchyma, se omluvil, protože… No a proto místo něj dorazil výše jmenovaný kolega ze synodálního triumvirátu.

Účast byla vskutku požehnaná. Přestože v PPE nikdo vlastně neví, kolik přesně členů ES PPE má, i tak se ale dalo odhadnout, že účast byla přes 80%.

První otázkou, se kterou bylo pro vedení eparchie obtížné si poradit (přestože je aktuální už skoro rok, což je i pro pomalejší a tvrdohlavější poměrně dost času) a tvářili se jako kdyby se vynořila znenadání, bylo otázka, kdo je vlastně předsedou shromáždění. Dle Ústavy jim je eparchiální biskup. Což je u nás poněkud problém, protože náš vladyka Jáchym je nekanonický a nezákonný (což už víceméně došlo i jemu). No a správce eparchie, kterému tato pravomoc v případě neexistence (tedy kanonické a zákonné neexistence) eparchiálního biskupa náleží, je trošičku zvláštní funkce, když si přitom hrajeme, že eparchiálního biskupa máme. A teď… babo, raď.

Připadá Vám toto jako blábol? Mně ano. Přesto je to přesný popis situace.

Vladyka Jáchym a otec Marek o tom diskutovali a navzájem si dávali předsednickou přednost tak dlouho, až se na to oba vykašlali s tím, že je to vlastně jedno a potom se uvidí. Ono totiž to opravdu bylo skoro jedno, jelikož zasedání řídil místopředseda a role předsedy – jak několikrát s notebookem v ruce připomínal přední právní expert PPE pan Jukl – měla primárně význam v případě hlasování, kdy dle Ústavy by předseda měl hlasovat pouze při rovnosti hlasů (dobrý nápad, že?). Takže toto se ve zdraví přežilo a přistoupilo se k volbě skrutátorů, zapisovatelů a místopředsedy – přesně, jak velí Ústava. Ti se zvolili, přičemž místopředsedou se stal otec David (Dudáš), který poté celé zasedání ES moderoval.

Pak už vše šlo jako po… smirkovém papíru. Vše začalo pří o to, zda je shromáždění „řádné“ nebo „mimořádné“ (zbytečné pojmy, které zavedla praxe a nemají oporu v Ústavě), středobodem kterých byly emotivní výstupy otce Kouta, který chtěl vidět jména a podpisy delegátů, kteří svolání shromáždění žádali. Neuklidnila ho ani námitka otce Marka, že podpisy viděl a ověřil pos. synod (který je podle otce Kouta „srdcem a podstatou“ Církve). Což mě osobně dosti pohoršilo, poněvadž takovou nedůvěru k vladykům Rastislavovi, Jiřímu a Jáchymovi nemám ani já. Otec Kout chodil po katedrále sem a tam, až mu nakonec vyčpěl elán a smířil se s tím, že jeho snaha zpochybnit svolání ES nepadla v případě delegátů, z nichž mnozí vstávali ve 4 ráno a trmáceli se do Prahy přes polovinu republiky, na úrodnou půdu.

Dále se řešila otázka, jak to vlastně bylo s revokovanou žádostí Kontrolní a revizní komise o svolání ES. Zda byla či nebyla, zda ještě je nebo už není a není-li, tak proč není… Přiznám se, že po bezesné noci jsem u tohoto tématu málem usnul.

Poté se obecně probírala otázka eparchiální rady, jejího jednání a také vyloučení paní Vaněčkové. V církvi zaslouženě velmi oblíbený otec Eugen Bakoš (mimo jiné člen ER) prozradil, že eparchiální rada jsou povětšinou flákači bez názoru, kteří tam sedí skoro 9 let a zvednou ruku pro cokoli, co si žádá biskup. Taktéž otec Eugen připomněl, že na minulém ES žádal o rozpuštění staré ER (zvolené za „zlatého věku“ vladyky Kryštofa) a navolení nové, ale nebyl vyslyšen. Na to jiný člen ER pan Jukl odvětil cosi jako, že ER naopak byla poslední rok a půl hlavní oporou církve a měli bychom jí být (tj. asi i jemu osobně) vděční. Taktéž pan Jukl namítl, že vyloučení paní Vaněčkové z ER bylo naprosto v pořádku, poněvadž prý porušila slib mlčenlivosti. Na to reagovalo vícero členů, nejlépe to shrnul otec Miroslav Šantin (slouží v chrámu sv. Kateřiny na Praze 2) ve smyslu, že ER je orgánem výkonným, proto nemá co své členy soudit nebo vylučovat, měla-li ER podezření, že členka porušila slib, tak se ER měla obrátit na duchovní soud a čekat na rozhodnutí. Zkrátka jednalo se o neomluvitelné porušení posvátných kánonů a Ústavy ze strany ER. Což je fakt.

Poté se přistoupilo k řečnění. Které bylo nekonečné. Cestou znavený otec Gerka četl 2 dopisy prešovského arcibiskupa (který neúnavně tvrdí, že je i metropolitou), které již stejně 99% delegátů ES PPE četlo na internetu, a bylo znát, že to nezajímá naprosto nikoho z přítomných, včetně samotného otce Gerky.

Pak následovala dlouhá řada proslovů, včetně nekonečně dlouhého proslovu (spíše tedy projevu) vladyky Jáchyma, který by se dal shrnout větou „Jsem dobrý, byť nedokonalý, ale neměl jsem šanci to ukázat, budu ještě lepší, vzhůru k lepším zítřkům!“ Předtím ale vladyka zdůraznil, že udělá to, co mu řekne ES – řekne-li ES, že má odejít, tak odejde.

Další pořadí řečníků si už nepamatuji, ale mluvili: vladyka Juraj (něco jako „Když nepotvrdíte vladyku Jáchyma, tak se zhroutí církev…“), otec Marek („Chtěli jsme dobro, ale přiznejme si, že žádná snaha nezmění to, že vladyka Jáchym nebyl zvolen řádně…“) a vystoupila i řada kněží a laiků – někteří s proslovy (podle mě) lepšími a věcnými (kupř. otec Josef Hauzar), jiní s proslovy (podle mě) horšími a smysluprázdnými. Pan Jukl a zástupce mládeže (protiprávně zvolený asi 5 lidmi, jelikož zbytek mládeže se ztotožnil s názorem pravoslavného světa a vladyku Jáchyma neuznává) předčítali apoštolská pravidla a tvrdili, že vladyka Jáchym přešel do Prahy, poněvadž to bylo „pro obecné blaho“ a tudíž není kanonickým zločincem (jak si dovolují tvrdit hanební rozkolníci).

Někteří měli proslov připravený, někteří mluvili bez přípravy, no a někteří říkali vyloženě to, co jim slina jazyk přinesla. Tedy proslovy byly tu věcné, tu nikoliv. Zkrátka – zcela tradičně.

Nutno říci, že tento katedrální Hyde Park byl několikrát přerušován těmi, kdo zdůrazňovali, že ES má program („volba potvrzením“ vladyky Jáchyma) a ten je třeba dodržovat. Ale lidé toho měli od minulého ES (bylo před rokem) mnoho na srdci a pro nějaký „program“ neměli pochopení.

Otec Gerka a vladyka Juraj kritizovali Základní dokument, otec Jaroslav (Šuvarský) a další bránili jeho legalitu a závaznost. Řečnilo se na téma kanonicity vladyky Jáchyma (který doteď nemá propouštěcí list od svého eparchiálního biskupa a který po něm jeden delegát na ES žádal, ba dokonce slíbil, že vladyku v případě předložení tohoto dokumentu bude volit), tj. zda vladyka Jáchym je (či bude) uznán státem a sesterskými církvemi. Někteří řečnili zcela mimo téma, ačkoli sami byli přesvědčeni o opaku.

Do řeči leckdy vstupoval pan Jukl s nepříliš kloudnými poznámkami a ještě častěji otec Eugen Bakoš s poznámkami dosti věcnými. Kupř. řekl velmi správně, že v případě člověka, který nebyl kanonicky zvolen je „potvrzení“ nesmyslné, že je to prostě volba. A navíc – volba z jednoho kandidáta není žádná volba. Není tajemstvím, že otec Eugen je člověk, který je upřímný, inteligentní a v neposlední řadě má pořádnou chlapskou odvahu.

Vladyka Jáchym – ztráceje půdu pod nohama – se vyslovil, že právě dostal nápad, že by ho mohli zvolit, aby se situace (zejména finanční) uklidnila (což není tak docela pravda, jak jsem psal již dříve) a on by pak za rok abdikoval. Což je samozřejmě absurdní. Navíc vtip je v tom, že tento nápad nedostal on a už vůbec ne na shromáždění, ale byl dojednán s velkým přispěním otce Nikolaje z Varů daleko dříve a již před shromážděním jsem o existenci tohoto záložního plánu na blogu referoval (vladyka Jáchym zřejmě blog nečte… ani se mu nedivím). Tento „nápad“ se nesetkal s pochopením.

Nakonec řečnění skončilo a přistoupilo se k volbě tajným hlasování, přičemž po ukončení volby (před sčítáním hlasů) byla v památníčku svačinka, která přišla velmi vhod.

Vladyka Jáchym zdaleka nezískal 2/3 hlasů, tudíž nebyl zvolen. A tvářil se poměrně spokojeně. Upřímně řečeno, nedivil bych se, kdyby se mu trochu i ulevilo.

Otázkou bylo: co dál? Pan Jukl se vyslovil, že podle kánonů za nezvolení mohou duchovní a jejich „zášť“. A že podle kánonů je třeba všechny duchovní, kteří nehlasovali pro vladyku Jáchyma, zbavit kněžství… No comment.

Najednou kdosi přišel s nápadem (asi tak úplně nepřipravené to nebylo…), že dnes někoho prostě „MUSÍME“ zvolit. Na tom se ES (byť zdaleka ne jednohlasně) i usneslo. První kolo mělo být tajné, druhé veřejné. To víte, když jsou zablokované restituce, to je najednou spěchu… A tak hned na ES zasedala ER a navrhla 2 kandidáty: archimandritu Marka (Krupicu) a igumena Michala (Dandára). Ti byli pak prostřednictvím synodálního hlasování per rollam (spíše „per smartphone“), ze kterého byl tradičně vynechán vladyka Simeon, potvrzeni jako kanonicky způsobilí. Ačkoli do té doby (jak dokonce i na tomto ES četl z dopisu vladyky Rastislava otec Gerka) vladyka Rastislav důrazně odmítal někoho schvalovat jako způsobilého a trval, že nejprve musí být „potvrzován“ vladyka Jáchym a tudíž odmítal, že by se někdo jiný vedle vladyky Jáchyma na tomto ES o katedru ucházel. Ovšem to, že si prešovský vladyka někdy příkře protiřečí není nikterak neobvyklé, jak mnozí již postřehli z jeho dopisů a prohlášení.

Původně padl návrh, aby neúspěšný z těchto 2 bude poté okamžitě volen vikárním biskupem, ale tyto plány Prahy se nezamlouvaly prešovskému eparchiálnímu biskupovi Rastislavovi a ES se mu kupodivu podřídilo.

No nic, bylo rozhodnuto. Poté si vladyka Juraj navlékl omofor a všichni jsme se pomodlili. No a hned potom každý dostal lísteček a volilo se tajně ze dvou kandidátů. Do veřejné volby postoupil otec Michal, který v ní byl drtivou většinou přítomných zvolen eparchiálním biskupem pražským (podpořil ho před volbou i vladyka Jáchym), přičemž vladyka Jáchym slíbil „abdikovat“ v okamžiku intronizace zvoleného (asi aby církev měla do té doby alespoň fingovaného arcibiskupa… opravdu ale nevím k čemu). Veliká radost, poděkování, mnoholetí všem a konec.

Musím zdůraznit jednu věc. Tuto volbu samotnou (tj. narychlo uspořádanou volbu otců Marka a Michala) nikdo z vedení eparchie ani nikdo z ostatních duchovních na ES otevřeně nekritizoval a na ES se od ní nikdo z nich nedistancoval. Tudíž se lze domnívat, že nikdo z duchovních nebyl zásadně proti nápadu samotnému (tj. volit hned na tomto ES otce Marka a Michala)… ale čekali na výsledek. No a jelikož výsledek volby některé z nich neuspokojil, tak si tito lidé teď hrají na bojovníky za pravdu a právo, přičemž vše vykládají tak, jak se hodí jim. Mluví o tom v církvi i do médií… a tím (chtě-nechtě) matou pravoslavnou i nepravoslavnou veřejnost. Poněkud trapné a neupřímné, řekl bych.

Tak či onak, PPE má (obrovskou většinou) zvoleného eparchiálního biskupa a uvidíme, co bude dál…

Zdroj: https://krizevcirkvi.wordpress.com/2014/11/24/zprava-o-eparchialnim-shromazdeni-v-praze-aneb-me-ambivalentni-pocity/

Komentáře pod článkem:

Nevím, jestli z volby Michala Dandára je potřeba se těšit, nebo nad ní plakat. Vidím, že eštebacké praktiky v PPE dosud převládají, což je vidět i z účasti na ES tří agentů ŠtB- práskača Šuvarského a Krupici a samozřejmě nemohl tam chybět ani významný agent StB – práskač ze Slovenska Gerka. Schválně jejich nenazývám duchovními otci, neboť své hodnosti získali v KGB a StB. No a teď jsme získali TERNO. Pražským arcibiskupem se stal další významný agent StB „MÍŠA“ Registrovaný pod číslem 25171 dne 6.9.1966, II. Sp. MV, 9. obor 2. odd. A hned ten samý den lze říci v tu samou hodinu pod č. 25172 je zaregistrován pod krycím jménem „ASPIRANT“ Jaroslav Šuvárský. Náhoda?

Vše nasvědčuje tomu, že volba Michala Dandára byla spiknutím bývalých agentu STB, kteří na ES zažily svůj comeback. Takže směle se teď lze říci, že: „Po volbách ovládají Pražskou pravoslavnou eparchii dlouhodobí udavači StB Jaroslav Šuvarský a Michal Dandár !!!“ Ani lépe to nemohlo dopadnout.

Michal Dandár se už jednou chtěl stát biskupem v Prešově a to po smrti vladyky Nikolaje. No z kanonické důvodu k volbě nebyl připuštěn. Totiž Michal Dandár má žijící manželku. A to, že je mnich? Tak z jeho mnišství je to asi tak, jako s mnišství expresmandritu Doroteja-Rapcuna. Jejich mnišství nikdo neuznává snad pouze v RPC a tam je možné leccos. Takže nevím, jak Dandár mohl získat kanonickou způsobilost.

Jak vidět v řešení krize jsme nepostoupili ani o krůček naopak krize se bude nadále prohlubovat.

Vycházející z posledního prohlášení metropolity Ilarijona v New Yorku v Americe, který se dotkl i řešení krize v Pravoslavné církve v českých zemích a na Slovenku kde řekl: “ Na listině udělující autokefalitu tedy budou podpisy všech nejvyšších představitelů církví. Je ještě nezbytné dohodnout se, v jaké formě budou následovat podpisy nejvyšších představitelů v tomech, avšak zdá se, že bylo dosaženo koncensu ohledně nezbytnosti účasti všech církví v procesu rozhodování. Tato otázka stejně jako další podobné nevyřešené problémy (takové jako kanonický status současného nejvyššího představitele Pravoslavné církve v českých zemích a na Slovensku), musí být rozhodnuty celou plností pravoslavné církve. K řešení těchto problémů je nezbytné, aby se patřičně realizovalo nejenom prvenství, ale i katholicita (sobornost) na celosvětové úrovni. “

Myslím, že volba Michala Dandár narazí na velký problém s uznáním ze strany Ekumenického patriarchátu a všech současných autokefální pravoslavných církví ve světě. Jak řekl Jeho svatost Bartoloměj I. Aby církev byla zdravá na jejím čele musí být biskup-mnich, který nemá žijící manželku. A případ Michala Dandár to není a ještě jeho historie se spoluprací s StB …..

-------

S potešením jsem já i množí další zde v Olomoucko-brněnské Eparchii, my, věrní České Republice a naší více než tisícileté Pravoslavné církvi a Cyrilo-Metodějské tradici, uvítali výsledek ES, kde se „vláda nad našimi věcmi vrátila zpět do našich rukou“. Máme svého právoplatného, kanonicky do funkce uvedeného a světovými Pravoslavnými církvemi uznaného vladyku Simeona, Arcibiskupa Olomoucko-brněnského. A těšíme se z toho, jak se postupně vrací vše do řádného stavu, po vyhovění kanonickým požadavkům se daří uvádět naše věci i do souladu s právním řádem státu, kde je naše církev registrována. Bude ještě nějakou dobu trvat, než budou špatnosti neuznaných samozvanců napraveny, ale přičiníme se, aby se tak stalo v co nejkratší době.

Co si mám ale já – laik myslet o tom, co se na internetu dočítám o ES Pražské eparchie, co je vystaveno veřejně i s podpisy garantujícími, že to je fakt, že to není nějaká fáma, blud, fantasmagorie nebo nějaká taková smyšlená událost? Po pečlivém přečtení si nejen laik v Pravoslavné církvi, ale i prostý alespoň základně vzdělaný občan s alespoň minimálním právním vědomím a logickým uvažováním – tzv „selským rozumem“ nutně řekne:

Ejhle, tak zase tu máme ruský puč, a ještě k tomu placený z peněz českých daňových poplatníků! Jak to, že zde řádí nějací zaměstnanci cizí, zahraniční organizace (Dandár, Liščenuk a jejich spolupracovníci), evidentně porušují právní řád České republiky i vnitřní kanonické předpisy Pravoslavné církve v Českých zemích, organizace registrované v České republice, kdy tato registrace dovoluje její činnost za podmínek, že její aktivity nejsou v kolizi s právním řádem České Republiky? Jak to, že i čeští občané i cizinci, kterým naše republika dovolila přebývat dlouhodobě nebo trvale na jejím území, si dovolí porušovat výše uvedené právní i vnitřní předpisy, vyhrožvat, vynucovat si to, co jim nepatří, přemalovávat naše tradice a historii, pučistickými metodami napadat naše církevní hierarchy, obyčejné duchovní i laiky? Dokonce si dovolí drze útočit na ministra kulrury ČR, p. Hermana, když nechce skákat tak, jak oni pískají. Díky, že alespoň on ty zákony ctí.

My, obyčejní laici, se jen ptáme, jak dlouho ještě dovolí Česká republika, aby se toto dělo, kdy se pomocí svých mocenských a pořádkových nástrojů zastane svých občanů, své historie a tradic a zajistí, aby zde zahraniční „pučisté“ přestali terorizovat, rozkládat, rozkrádat a zneužívat nepříliš velkou, ale tradiční neziskovou, sociálně a kulturně zaměřenou organizaci, jakou je naše Pravoslavná církev, pro jakési svoje mocenské záměry?

---------------

Je velká škoda, že v Pražské Eparchii nedošlo před ES k nápravě dosti zrůdných skutků oněch demagogicky a rádoby nezávisle jednajících samozvanců, zejména že nebyli vráceni do svých církevních obcí a monastýrů ti duchovní, kteří tam léta slušně působili. A že se neozvalo hlasitě, třeba až na Ministerstvo kultury nebo vnitra, hodně českých i řeckých občanů, duchovních i církevních obcí jako právnických osob, jejichž práva daná právním řádem ČR, byla porušena.

Na Moravě to stačil napravit alespoň částečně vladyka Simeon, téměř pověstných „za 5 minut 12.“.

Kdo čekal v Pražské eparchii něco jiného, když kanoničtí a s Konstantinopolským patriarchátem a v souladu s kanonickými pravidly konající duchovní byli na pokyn z Moskvy doslova vyhnáni, jejich církevní obce zrušeny, nebo do nich byli dosazeni různí ekonomičtí migranti, předělaní v tempu kvapíku na duchovní neuznanými samozvanci? To se to pak hlasovalo, to se to navrhovali kandidáti! Ale proč se té kliky vůbec někdo, přesvědčený že hájí nejen sebe ale hlavně svoji církev, vůbec bojí?

Z mého pohledu, i když neznám detaily, to ES vůbec nebylo platným aktem. Vždyt při pozorném čtení výše uvedeného textu k této diskusi se dočtu, že v podstatě ani nevěděli, kolik je celkem oprávněných delegátů a vůbec, jaké tedy bylo quorum, a kdo tam vlastně byl a čí hlasy byly počítány? Může tam vůbec hlasovat někdo, kdo má třeba trvalé bydliště v Ukrajině, Moldávii, Rumunsku nebo Rusku? Vždyt v ústavě je požadavek „TRVALÉ BYDLIŠŤĚ V CÍRKEVNÍ OBCI“. Kontrolovali to? Jsem hluboce přesvědčená, že existuje dosti dlouhá řada skutečností, z nichž každá sama o sobě by stačila k totálnímu zpochybnění celého ES a oné zvláštní „východní lotérie“. KAždý, kdo tam byl řádným delegátem, to může úředně zpochybnit. Udělal to někdo? Víte, ta klika samozvanců jede podle scénáře a úkolů z Moskvy, na nějaké diskuse v internetu a novinářské analýzy kašlou z vysoka, široka i daleka. Takže když je vedena obrana dětskou „špuntovkou“ proti ostře nabitému „kalašnikovi“, tak to dopadá, jako v Pražské eparchii. Tak něco v Praze a té zemi České dělejte a nebrečte, že Vám někdo bourá tisíciletou kulturu a tradice.

Cyrila a Metoděje před více než tisíci lety od nás vyhnal Řím. Teď nám vyhání naše duchovní Moskva. Doufám, že v civilizované době 21. století a v zemi, která je členem Evropské Unie (takže když by se nepostaral stát, máme ještě Unii), si to už nemusíme nechat líbit. Tedy alespoň z mého pohledu staré báby z Hané to tak vypadá.

-------------------

Pokud na ES nebyli samí agenti, což nebyli, jsou výsledky voleb dosti jednoznačné. Počet hlasujících proti, či těch, kteří se zdrželi hlasování je silně minoritní, takže o dosažení kvora asi není pochyb. Z pohledu naší pravoslavné církve se jedná buď o neschopnost vyslat kvalitní delegáty na ES, kteří by volili kandidáta na biskupa, jenž je toho hoden, nebo o naprostý pragmatismus – zvolíme biskupa, aby nedošlo k případným komplikacím s platy. Ještě tu je možnost absolutní konspirace proruských složek, jak naznačujete. Ve všech případech to vypovídá o neschopnosti udržet si autokefalitu.

Stejný případ jsme mohli vidět na ES v Brně, kde kněží, kteří ve chvíli, kdy eparch. úřad ovládal o.Klokočka psali vl. Simeonovi petice, aby odstoupil, a po té, co úřad opět přešel do rukou vl. Simeona ho jednohlasně podpořili na ES. Téměř jednomyslná volba kontroverzního o. Izaiáše je také zarážející. Nicméně, kvůli nesouhlasu s výsledky, nebudeme zpochybňovat proces, který byl na naše poměry nebývale transparentní.

P.S.:Nevzpomínám si, kdy by ES takto majoritně podpořilo jakéhokoliv kandidáta na post eparchiálního biskupa.

-------------------------

Děkuji za komentář. Otec Michal získal obrovskou podporu, to je zásadní fakt a ten je třeba respektovat. Posuzování dalších (tj. kanonických) aspektů je na příslušných institucích. Ale pravdou je, že ES PPE působilo poněkud zvláštně… Otázkou je, zda tato zvláštnost není normální? Podle mě ne, ale třeba jsem příliš náročný…

Posuzovat proces není na mně (k tomu mi chybí prvotřídní odbornost i pravomoc), já ho mohu jedině popsat…

P.S.: Ale žádné konspirace (ačkoli vliv tady u nás Rusové určitě mají), šlo především o platy, tj. statutární orgán, který by ty peníze převzal. Jinak se ES mohlo sejít za 3 týdny a volit… přirozeněji. Problém s platy se ale ukázal být jako neexistující, i kdyby v PPE biskup ještě delší dobu nebyl, tak žádná katastrofa to nebude. Ale pochopitelně skoro všichni si přejí co nejdřív kvalitního biskupa…

	Hledej
	Je a svátek má Rostislav. Vytvoření registrace