poslal Nepřihlášený Kořeny letničního hnutí v Brně nalezneme v
polovině 50 let. Od 1.9.1955 se kazatelem brněnského sboru Bratrské
jednoty baptistů stal dr. Pavel Titěra, který přestoupil z Jednoty
bratrské v Holešově. Od roku 1956 se stále častěji zmiňoval o letnicích
pro církev a o sborech Jednoty českobratrské na Těšínsku. Někteří
členové sboru začali více toužit po Duchu svatém, a proto v roce 1957
skupina bratří a sester navštívila sbor v Hrádku a po svém návratu se
dále scházela k modlitbám. V následujícím roce se jejich počet rozšířil.
Od roku 1959 ve sboru probíhala pravidelná nedělní modlitební
shromáždění pro toužící po "moci z výsosti". A v následujícím roce
přijeli do Brna sloužit bratři z Těšínska.
Někteří ze členů brněnského
baptistického sboru se však postavili ostře proti a poslali na ústředí
baptistické církve stížnost, nebylo však nijak zakročeno. V roce 1962
onemocněl laický kazatel sboru Bratrské jednoty baptistů Bohuslav Tetiva
a odjel na léčení do Štrbského Plesa. Po ukončení léčby se oba manželé
při zpáteční cestě zastavují na Těšínsku u bratra Brózdy a během této
návštěvy prožil bratr Bohuslav Tetiva křest v Duchu svatém. V roce
1964, po 2 letech scházení, obdržel křest Duchem svatým i Ladislav
Novák, pozdější starší sboru.
O rok později, v roce 1965,
nastaly mezi bratry Pavlem Titěrou a Bohuslavem Tetivou neshody kvůli
modlitebním chvílím, které byly nakonec zrušeny. Skupina "nadšenců" se
však scházela dál v bytě bratra Josefa Nováka, který roku 1947 přišel z
Volyně do Čech, kde v Podbořanech a Žatci měli pod sborem Bratrské
jednoty baptistů letniční skupinku. Další rok přibývalo lidí pokřtěných v
Duchu a skupina, kterou přijížděl vyučovat bratr Bocek, se scházela
téměř každý den.
V polovině července roku 1966 přijeli do Brna bratři z
Ústředí Bratrské jednoty baptistů a byla svolána schůze staršovstva I. a
II. sboru Bratrské jednoty baptistů. Výsledkem byla výzva vzdát se daru
jazyků a přestat o této zkušenosti hovořit. 23.6.1966 bylo vydáno všem
sborům k projednání prohlášení, podle kterého každý letničně zaměřený
člen BJB musel být zbaven funkcí ve sboru a kdo se nezřekl tohoto učení,
sám se tím z Bratrské jednoty baptistů vyloučil.
Okolo listopadu stejného roku došlo k vyloučení bratrů Bohuslava Tetivy a bratra
Nováka. V roce 1967 odchází 18 členů, poté co byli na výročním členském
shromáždění vyzváni, aby se zřekli svého letničního zaměření. Tato
skupinka se dále po několik let setkávala přes zimu v domku na
Životského 10 u bratra Benzcika a přes léto u Tetivů, na chatě v Bystrci
nebo v přírodě. Přirozenou autoritou se stal bratr Bohuslav Tetiva. V
listopadu roku 1968 do skupiny začal opět chodit bratr Josef Novák s
rodinou, který měl samostatnou skupinku. Skupina se tehdy scházela v
pokoji u Benzciků a v březnu roku 1969 se obě skupiny na žádost
Benzcikových sešly v neděli večer k modlitbám. Všichni se nahlas
modlili v jazycích a skupina okolo bratra Bohuslava Tetivy se přestala
těchto večerů zúčastňovat.
Bratr Josef Novák odešel a stal se vedoucím
stanice AC Bratislava v Brně. Roku 1975 přijel do Brna sloužit dr. Karel
Marek, letniční teolog z Kanady a roku 1976 bratr Fabián. V tomto období
přišla do sboru skupina lidí, kteří později výrazně ovlivnili sbor. Dne
21.3.1977 byla podána a poté zamítnuta žádost o založení církve
Rozhodných křesťanů letničních, ke které se připojila i skupina Josefa
Nováka. (2. skupina bratra Bohuslava Tetivy se zatím nepřipojila.)
V
roce 1979 se bratři z ilegální církve Rozhodných křesťanů letničních
rozešli s bratrem Josefem Novákem a skupina bratra Bohuslava Tetivy se
naopak k Rozhodným křesťanům letničním připojila a brněnský sbor se
stal součástí nynější Apoštolské církve. O 2 roky později se v domě na
Životského scházelo okolo 70 lidí a prostory již nestačily. O rok
později od 11.1.1983 proběhla razie StB i v Brně a do vazby byli vzati 3
bratří (B. Tetiva, V. Novák, J. Bencsik), ale během měsíce byli všichni
propuštěni.
Sbor se i nadále scházel, a to nově u Malinů a Apetauerů,
později u Mečkovských. V roce 1984 se vedoucím sboru stal po smrti
bratra Bohuslava Tetivy František Pala a o 4 roky později se k
bohoslužbám scházelo na 100 lidí. Počátkem února 1989 došlo státní
správou k registraci Apoštolské církve v ČR a brněnský sbor se stal
jedním ze 6 zakládajících sborů. Otevřela se tak cesta evangelizaci,
kterou i tento sbor okamžitě využil.
Zdroj: Sbory AC v ČR
Historie Apoštolské církve je spojena s brněnským sborem Bratrské
jednoty baptistů. Z něho vzešel základ nové církve. I když začátek nebyl
vůbec jednoduchý.
Začátky tohoto hnutí v Brně se datují do roku 1955. Tento rok se stal
kazatelem u baptistů na Smetanově ulici Pavel Titěra. V té době začali
někteří členové sboru vnímat potřebu více se ve víře obracet na Ducha
Svatého. Proto se menší skupina lidí začala od roku 1959 scházet nedělní
odpoledne k trochu jiné bohoslužbě. Byl to začátek procesu oddělení se a
vyčlenění, protože ne všem členům se toto počínání líbilo. Dokonce byla
na ústředí baptistické církve poslána stížnost. Ústředí však tuto
situaci nijak neřešilo. Ještě pár let se nic mimořádného nedělo.
Až v roce 1965 nastaly mezi bratrem Tetivou a kazatelem Bratrské jednoty
baptistů Titěrou neshody kvůli náplni modlitebních setkání. Tuto novou
situaci už ústředí řešit muselo, proto byla v polovině července do Brna
svolána
schůze staršovstva baptistického brněnského sboru. Výsledkem schůze bylo
prohlášení, že každý člen Baptistů, který by byl letničně zaměřen, se
musí vzdát funkcí ve sboru. V praxi to znamenalo zříct se vedení různých
skupinek, vystoupit ze staršovstva, přestat vypomáhat kazateli s
kázáními. Tento stav byl dlouhodobě neudržitelný, hlavně z pohledu
letničně zaměřených členů. A proto v roce 1967 ze sboru odchází 18
členů. Jeden z nich, bratr Bencsik, kupuje v Brně, na ulici Životského,
domek, který novému společenství slouží jako modlitebna.
O vedení nového letničního sboru, ještě neoficiálního, se postaral
Bohuslav Tetiva. V knize Historie letničního hnutí IV. se autor knihy
Rudolf Bubik, jeden z předních zakladatelů letničního hnutí působící na
Těšínsku, zmiňuje o
Tetivovi takto: „Přivezl ho sem (bratra Odona) nějaký bratr Bencsik z
Brna, ten taky překládal z maďarštiny. My jsme sice toho bratra neznali,
ale o se odvolával na to, že patří do skupiny, která se schází v Brně
kolem nějakého bratra Tetivy.“ „Počkej, Rudku, myslím, že to jméno mi
něco říká. Tetiva, Tetiva, někde jsem už to jméno slyšel…“ vzpomínal
strejda. „Já jsem se s ním, myslím, jednou setkal. Jel z Tater a
neborští bratři ho přivedli na naši mládež, ale v té době ještě byl u
baptistů v brněnském sboru. Nedávno jsem se dozvěděl, že ta skupina byla
od baptistů vyloučena, protože je letniční a projevují se tam dary
Ducha svatého. Údajně jim tam teď slouží bratr Ludvík Bocek z Karviné.“
O zoficiálnění Apoštolské církve na území Čech, Moravy a Slezska se
členové snažili hned po odtržení od baptistické církve, avšak delší dobu
se jim to nedařilo. Byl to tehdy takový paradox, že v jednom státě -
Československé socialistické republice (ČSSR), kde platily jedny a tytéž
zákony, byla v jedné části - na Slovensku – již řadu let povolená a
řádně zaregistovaná letniční církev s názvem Apoštolská církev, ale v
českých zemích tomu úřady ze všech sil bránily. První krůček k
formálnímu uznání letničního hnutí bylo podání žádosti o založení
církve Rozhodných křesťanů letničních, předchůdce nynější Apoštolské
církve. Stalo se tak bratry na Těšínsku.
Skupina věřících kolem bratra Tetivy se k nim ovšem tehdy nepřidala. Od
roku 1975 bratr Tetiva dojížděl nejprve do Nivnice a posléze do
Uherského Brodu, kde měl brněnský sbor stanici. Od roku 1991 se tato
stanice osamostatnila a vznikl z ní sbor.
Mezníkem se pro brněnský sbor stal rok 1979, kdy se rozhodl přidat k
Rozhodným křesťanům letničním. O rok později přichází do sboru František
Apetauer, který dnes ve sboru slouží jako hlavní pastor. Jeho původním
povoláním je však grafik.
I když už se pomalu blížil revoluční rok, práce Státní tajné bezpečnosti
neustávala. Dotkla se i sboru v Brně. Dne 11. 1. 1983 proběhla v domku
na Životského ulici razie, při které byly zabaveny nové židle a nové
varhany. Začalo období zastrašování a neklidu. „Podívej se, přestože
jsem to čekal, byl pro mě veliký šok, když jsem v tu středu dvanáctého
ledna přijel do Prahy a na nádraží mě čekali Pavel Kocur s Tondou
Zelinou a hned na nádraží mi Pavel řekl, že mám u něj telefonický vzkaz.
Vyřizoval mi, že předchozího dne udělali estébáci v Brně velikou razii a
zavřeli tři bratry: bratra Bohouška Tetivu, Láďu Nováka a Jirku
Bencsika. Současně udělali zátah v domech několika starších bratří a
dokonce i u některých sester.“ Brněnští estébáci se totiž na začátek té
své akce připravili daleko lépe než u nás na severní Moravě. Nejenže
přijeli současně do bytů zatýkaných bratrů, ale současně udělali i razii
v několika dalších domech. Tak se jim dostalo do ruky množství důvěných
materiálů, které by se estébákům neměly do rukou dostat, například
finanční deník sboru, kde byly podrobně zapsány příjmy i vydání sboru a
další podobné písemnosti.
Některé členy to opravdu odradilo, ale většina vydržela i přes to, že se
nyní musela scházet na dvou místech – v domech u Malinů a u Apetauerů.
Později bylo využito nabídky k setkávání v domě manželů Mečkovských,
kteří bydleli na ulici Vinařického v Židenicích. I když i tam se po
nějakém čase začala objevovat policie, přesto se věřící scházeli v tomto
domě dál.
Následující rok zemřel, po srážce s motorkou, zakládající člen dnes
Apoštolské církve Bohuslav Tetiva. Bylo mu 73 let. Poslední rozloučení
se konalo v brněnském sboru u Baptistů. Bylo to velkorysé gesto od
místního kazatele Pospíšila, protože pastor Tetiva nebyl u komunistů
oblíbený.
Vedoucím apoštolského sboru se stal po bratru Tetivovi František Pala a
na místo zástupce byl zvolen Pavel Marván. Členů nového hnutí neubývalo,
ba právě naopak. Počet nerostl jenom díky brněnskému sboru, ale
začínala se přidávat i další města. V roce 1985 ke stanicím sboru
přibyla Kroměříž. V roce 1995 byla tato stanice předána ke správě sboru
Vyškov. Blíží se revoluční rok a tak úřady mění své negativní chování
vůči církvím. Státní orgány, ve snaze vylepšit svoji image před světem,
učinily obrat a takřka v předvečer „sametové revoluce“ zaregistovaly RTL
(církev Rozhodných křesťanů letničních), avšak s podmínkou, že bude mít
název Apoštolská církev v ČR. Brněnský sbor se stal jedním ze šesti
jejích zakládajících členů.
Svoboda, která přišla po pádu komunistického režimu, umožňovala pořádání
velkých i menších evangelizací. Díky nim měl sbor v roce 1991 přes 250
členů. Avšak problémy se sboru nevyhýbaly ani v tomto dobou požehnaném
čase. Ve vedení sboru se začaly objevovat neshody. Jediným možným
řešením se ukazovalo rozdělení brněnského sboru na dva. Tuto myšlenku
posvětila i Ústřední rada Apoštolské církve, a tak v květnu roku 1992
vznikl nový asi osmdesátičlenný sbor pod vedením pastora Pavla Marvána.
Tento druhý sbor už od začátku více tíhnul svým pojetím ke Křesťanskému
společenství a proto v roce 1993 vystoupil z letničního hnutí a přidal
se do svazů sborů Křesťanského společenství.
Zdroj: bakalářská práce Daniely Kořínkové "Z historie evangelických církví na území města Brna v 19. a 20. století"
