Tip na Vánoční dárek:

Recenze
Obsah
OBJEDNAT

Hudební portál
GRANO MUSICALIS
mp3 zdarma

Velký pátek

Vzkříšení

„Slovo Boží je živé, mocné a ostřejší než jakýkoli dvousečný meč; proniká až na rozhraní duše a ducha, kostí a morku, a rozsuzuje touhy i myšlenky srdce.“ Židům 4,12

Tímto biblickým textem bych započal dnešní slovo ve sboru. Dneska se tohle Boží slovo naplní v mém kázání. Chtěl bych hovořit o osobní zodpovědnosti každého z nás za chod sboru, ale nejvíc o zodpovědnosti starších za chod svého místního sboru. Dobře víte, co se stalo, když se náš bratr x dopustil hříchu. Určitě bylo správné, že ho starší sboru zbavili všech jeho služeb. Protože pokud by přišel někdo do našeho sboru, kdo by znal tuhle situaci a viděl by, že jsme nepodnikli nějaké kroky k nápravě, tak by to nepřidalo k dobrému svědectví církve ve světě. Jsem smutný z tohoto případu, a tak jsem hledal v písmech odpověď a chci se s výsledkem svého studia ze Svatých písem Bible nyní podělit. Ze zápisu z porady bratří, který jsem obdržel emailem: „Starší sboru podali bratrům informaci o řešení problému br. x, který neodpovědným jednáním dostal sebe i rodinu do vážné finanční situace. Po řadě společných jednání s ním i manželi x je br. x pozastavena účast na Památce Pána Ježíše a dočasně je odvoláno pověření ke službě (... a v ...). Podle Řádu sboru: článku č. 6, odst. 4) se tento stupeň sborové kázně oznamuje písemně a informuje se o něm shromáždění sboru. x slíbil, že to ve sboru oznámí.“ Jak jsem již zmínil, rozumím, že odvolání ze služby ve sboru je pochopitelný krok. Ale s další myšlenkou viz: „Po řadě společných jednání s ním i manželi x je br. x pozastavena účast na Památce Pána Ježíše.“ vůbec nesouhlasím a tohle rozhodnutí starších sboru odmítám. Jsem totiž přesvědčen a studium biblických textů na dané téma mě v tomto utvrdilo, že zákaz účasti na Památce Pána Ježíše nenachází své opodstatnění a svou oporu v biblických textech. Srozumitelně řečeno, nikdo nemá právo, pravomoc druhému bratrovi zakazovat účast na Památce večeře Páně, byť i v „dobrém“ úmyslu jako součást tzv. sborové kázně. Jak jeden ze stěžejních biblických textů pro svou argumentaci uvedu: „Když jedli, vzal Ježíš chléb, požehnal, lámal a dával učedníkům se slovy: Vezměte, jezte, toto jest mé tělo. Pak vzal i kalich, vzdal díky a podal jim ho se slovy: Pijte z něho všichni. Neboť toto jest má krev, která zpečeťuje smlouvu a prolévá se za mnohé na odpuštění hříchů.“ Evangelium podle Matouše 26,26-28 „… pak vzal i kalich, vzdal díky a podal jim ho se slovy: Pijte z něho všichni…“ Pán Ježíš zde zve k pití všechny křesťany bez rozdílu. Z tohoto neexistuje výjimka! Nemůžeme stanovit, že někomu účast na pití z kalicha povolujeme a jinému zakazujeme. Byť by to bylo míněno s dobrými úmysly v rámci tzv. sborové kázně. V této chvíli uvedu ilustrativní příklad, který právě řečené ještě více objasní: Víme všichni dobře, že na mnohých křižovatkách je semafor a na červenou se stojí a na zelenou se jede. Teď si jenom představte, že byste přiběhli ke křižovatce a začali z nějakého důvodu ostatní přesvědčovat, vykřikovat, aby na červenou jeli a na zelenou stáli. Sklidili byste jenom posměch. Možná by vás i zavezli k policejnímu výslechu, případně byste mohli skončit v ústavu pro choromyslné. O pravidlech silničního provozu a jejich změnách může rozhodovat jedině vydavatel tohoto zákona – a to je stát. Uznávám, že je tento příklad hodně „přitažený za uši“, ale jasně ilustruje, jak se chováme při tzv. kázni v našich sborech. Na základě studia biblických textů konstatuji, že není na zemi žádného člověka, žádného staršího sboru, který by mi mohl zakázat účast na večeři Páně. Dokonce ani taková autorita církve jakou byl náš milý bratr apoštol Pavel, účast na ní nezakazuje. Ale přečtěme si ten biblický text společně: „Kdo by tedy jedl tento chléb a pil kalich Páně nehodně, proviní se proti tělu a krvi Páně. Nechť každý sám sebe zkoumá, než tento chléb jí a z tohoto kalicha pije.“ (1. Korintským 11,27–28 ) Nejdřív jedno pravidlo, které z mého příkladu o semaforu vyplývá. O změnách z nařízení – tj. semafor – červená – auta stojí, zelená auta jedou, rozhoduje ten, kdo nařízení vydává. V našem případě je to stát! Vůbec nemůže o změně nebo úpravě pravidla o chodu silničního provozu rozhodovat občan dokonce ani policista.   V případě jasného nařízení „… pak vzal Ježíš i kalich, vzdal díky a podal jim ho se slovy: Pijte z něho všichni…“ nemůžete upravovat a zakazovat někomu účast, jak činíte při vašem zákazu v tzv. kázni, protože o zákazu na účasti při Památce rozhoduje jenom ten, kdo večeři Páně přijímá – což je dotyčný křesťan a Pán Ježíš – v tomto případě zákonodárce. V okamžiku, kdy zakazujete účast na Památce večeře Páně, jste podobni člověku, který chce, aby se na červenou jelo a na zelenou stálo – protože účast na kalichu smlouvy mají všichni křesťané bez rozdílu! A opět připomenu slova apoštola Pavla, který dodává: „Kdo by tedy jedl tento chléb a pil kalich Páně nehodně, proviní se proti tělu a krvi Páně. Nechť každý sám sebe zkoumá, než tento chléb jí a z tohoto kalicha pije.“ (1. Korintským 11,27–28 ) Pokud by tady existovala možnost, že bude někdo jiný zkoumat a rozhodovat o účasti na Památce večeře Páně, nezmínil by to někde ve svých listech náš milý bratr apoštol Pavel? Žádný podobný text v Bibli ale nenajdete. A vzhledem k tomu, že apoštol Pavel vybízí ke sebezpytování, aby každý zkoumal sám sebe, se zákazem ze strany sboru nebo starších sboru určitě nepočítá!   Zákaz účasti na Památce večeře Páně není snaha jak udržet čistotu sboru, tahle myšlenka se možná pěkně „tváří“. Aby to nebyl nakonec hřích svévole, neboť podle Božího rozhodnutí mají na památce účast všichni křesťané bez výjimky! V okamžiku, kdy někomu zakážete účast na Památce, se totiž postavíte na roveň s tím, kdo Památku ustanovil, a tím je Ježíš Kristus! Na zemi není nikdo, kdo by měl dostatečnou pravomoc a zmocnění, aby mohl svému bratrovi účast na Památce večeře Páně zakázat. To může udělat jedině Pán Ježíš Kristus. Proto apoštol Pavel píše v souvislosti s přijetím večeře Páně: „Kdybychom soudili sami sebe, nebyli bychom souzeni. Když nás však soudí Pán, je to k naší nápravě, abychom nebyli odsouzeni spolu se světem.“ Soudíme tak sami sebe my samotní, nebo Pán Ježíš, ale nikoliv třetí strana! (v případě Památky večeře Páně) Vždyť i Pán Ježíš podal skývu chleba Jidášovi, nevynechal ho. I když se ještě jednalo hod beránka a Pán Ježíš teprve Památku večeře Páně ustanovoval. „Slovo Boží je živé, mocné a ostřejší než jakýkoli dvousečný meč; proniká až na rozhraní duše a ducha, kostí a morku, a rozsuzuje touhy i myšlenky srdce.“  Židům 4,12 Jak vidíte, slova z počátku mého kázání se naplnila. Boží slovo je nám ukazatelem cest, jak zpíváme i v jedné chvále.

Závěr kázání: Máme být správci Božích tajemství nikoliv soudci. „Proto ať nás všichni pokládají za služebníky Kristovy a správce Božích tajemství. Od správců se nežádá nic jiného, než aby byl každý shledán věrným.“ 1. Korintským 4,1-2 Nanejvýš můžeme v rámci kázně vzít bratrovi služby ve sboru, do kterých jsme bratra delegovali my sami, to je v pořádku. Ale tam, kde ustanovil Památku Pán Ježíš, nemůžeme, ba ani nesmíme zakazovat komukoliv účast na Svaté hostině, tam se může rozhodnout jedině bratr sám.  A samozřejmě musíme křesťany varovat před každým přijímání Památky slovy apoštola Pavla: „Nechť každý sám sebe zkoumá, než tento chléb jí a z tohoto kalicha pije.“ Rozhodnutí účasti na tomto aktu víry bychom měli však nechat na každém věřícím zvlášť. Obávám se, aby zákaz účasti na Památce večeře Páně v rámci tzv. sborové kázně nebyl nakonec shledán jako hřích. Poznámka pro čtenáře, že se nejedná o maličkost dosvědčuje to, že podobně řeší kázeň (tj. zákazem účasti na Památce večeře Páně) v dalších protestanských sborech - určitě v Církvi bratrské a v Apoštolské církvi. (pokud je mi známo)