Dosti často se zde v polemikách katolíků s protestanty diskutuje o víře a o skutcích. Najít rovnováhu v tomto tématu se zdá dosti složité.


Většina z obou táborů však nemá ani ponětí, co je živá víra. Oba tábory mají převrácený směr víry. Jejich víra směřuje od nich k Bohu. Ve skutečnosti však pravá víra plyne od Boha k člověku. Je to totiž Boží víra, víra Ježíšova:

»20Nežiji už já, ale žije ve mně Kristus. Život, který nyní žiji v těle, žiji ve víře Syna Božího, který si mne zamiloval a vydal sebe samého za mne.« [Ga 2,20] ČSP

Úmyslně jsem vynechal předložku "v" ve výrazu "v Syna Božího", protože v originále není. Je to víra Syna Božího, protože je obsažena v Něm a v Jeho Duchu. Víra je podle listu Římanům ze slyšení Slova Božího. Proto každý vyvolený Bohem před ustanovením světa se jednoho dne (ve svůj určený čas) setká se Slovem Božím, ať už v jakékoli formě a Kristus se tak osvítí v jeho srdci, Duch svatý ho skrze Slovo osvítí a obživí jeho ducha druhým narozením. Od toho okamžiku je člověk věřící, protože víra Syna Božího do něj byla vlita s Duchem skrze Slovo.

Již od tohoto okamžiku ihned přicházejí Bohem připravené skutky, které jsou od víry nedělitelné. Prvním takovým skutkem jsou křty - ponoření ve vodě a ponoření v Duchu svatém. A od této chvíle je Boží dítě svými staršími bratry a Pánem učeno rozpoznávat Boží hlas a naslouchat mu. Protože víra pochází ze Slova Božího a je proto nekonečným řetězcem Božích aktuálních promluv a našich reakcí na ně v podobě skutků vykonaných v poslušnosti. 

Příklady: Noe uslyšel Boží hlas o stavbě archy a uposlechl Boha. To je víra. Abraham uslyšel Boží hlas, že má vyjít z Cháran a jít tam a tam... A poslechl. Udělal to, sice později, ale udělal. A to je víra. Vírou obětoval Izáka, protože to slyšel od Boha jako příkaz. Vírou (na základě slyšeného Slova) Mojžíš opustil Egypt, vírou slavil hod beránka a vírou rozdělil Rudé moře... Vírou padly zdi Jericha - Izrael přesně provedl pokyny Boží. Atd. Atd. Stoprocentně dokonale žil vírou Pán Ježíš, který nekonal a neříkal nic jiného, než slyšel od Otce. Apoštol Pavel si netroufl udělat a říci nic, co by slovem či skutkem skrze něho neučinil Kristus (Ř 15,8).

Ananiáš uslyšel Pána, který mu řekl, aby šel do ulice Přímá a našel tam Saula... Evangelista Filip uslyšel několik konkrétních pokynů Pána ("Jdi na tu a tu cestu", "Přiviň se k tomu vozu..."), což ho přivedlo k etiopskému ministru zahraničí... Petr uslyšel Boží hlas o Korneliovi a uposlechl, atd. atd... Vzájemné potěšení společnou vírou a milostí ve shromáždění, je, když Pán Ježíš skrze Ducha dává promluvy a vidění a zjevení všem údům Těla Kristova... (1Kor 14,26).

Toto je přátelé pravá víra. Bůh mluví aktuální Boží Slovo a člověk ho koná nebo promlouvá z inspirace Ducha. Duch svatý zároveň se Slovem dává i milost Slovo vykonat. Své vlastní lidské aktivity a svá slova (která považuje za hřích, protože cokoliv není z víry, je hřích), se snaží maximálně minimalizovat - v závislosti na dosažené dokonalosti (Jak 3,2). Patří sem však také víra v psané Boží Slovo, Písmo a poslušnost tomuto Slovu ve všem. 

Co však vidíme jak v katolicismu, tak v protestantismu? V drtivé většině případů vidíme směšné plánování a akce organizované lidmi (Ž 2). Pochody pro Ježíše, ekumenické akce, modlitby z člověka (Jak 4,2-3), evangelizace z člověka a mnoho dalších činností z náboženského starého člověka. Proč nevidíme naplněná zaslíbení, které dal Pán Ježíš těm, kteří budou mít víru? Pročpak Pán Ježíš řekl, zda vůbec najde víru na zemi, až se vrátí? Prostě proto, že dnes v církvích ve skutečnosti mnoho víry není. Víra je závislost na Bohu a Jeho vedení. Víra je činění Boží vůle. Podle Mt 7,21-23 mnozí říkají Ježíšovi "Pane", ale nečiní Boží vůli, nečiní, co říká. Činí své vlastní akce, skutky a naplňují své vlastní myšlenky a plány. A těm Ježíš říká: "Činitelé nepravosti", protože toto je TROUFALOST. Je to víra bez skutků, mrtvá víra a mrtvé skutky. Církevníci dnes neposlouchají ani psané Boží Slovo ani aktuální (konkrétní) Boží vůli pro své životy.

Troufalost a pýcha říká toto: "Ale nuže vy, kteříž říkáte: Dnes neb zítra vypravíme se do onoho města, a pobudeme tam přes celý rok, a budeme kupčiti, a [něco] zištěme."  (Jak 4,13).

Víra říká toto: "Místo toho, co byste měli říci: Bude-li Pán chtíti, a budeme-li živi, učiníme toto neb onono."