Blahoslavený, což je identické k blahoslavenství v Novém zákoně. Řecké adjektivum „blahoslavený“ (makarios) se objevuje poprvé v 5. stol př. Kr. Byli jím označováni především bohové, ale také lidé šťastní, zvláště bohatí. Literární formu makarismu nacházíme např. v Menandrově výroku (fragment 114): „Šťastný (makarios), kdo má majetek a rozum".

Ve Starém zákoně se makarismy objevují téměř výlučně v básnických textech a v mudroslovné literatuře. Poměrně hodně jich nacházíme v žalmech. Žaltář začíná makarismem (Ž 1,1: „Blahoslavený muž, který…“). Přísliby starozákonních blahoslavenství se týkají většinou pozemského života. V Novém zákoně se makarios vyskytuje 50krát.

Prapůvodně snad hebrejské slovo blahoslavený אשרי [ašré] znamenalo krok. Tomu by odpovídala následující slovesa pohybu, kde je řečeno, že Blahoslavený muž nechodí, nestojí, nesedá. Blahoslavený šťastný muž je takový, který jde, který se vyvíjí, který kráčí…

Tři slovesa pohybu, která jsem zmínil, zaznamenávají jistý vývoj. Pravděpodobně nejjednodušší je vrátit se na správnou cestu, pokud jdeme a nejtěžší je, pokud sedíme. Žalmista mluví konkrétně nikoliv abstraktně. Má zřejmě na mysli určitou osobu z období Starého zákona, snad se jednalo o Abraháma či Lota. V 2. listu Petrově je řečeno:

„Vysvobodil však spravedlivého Lota, sužovaného nezřízeným chováním těch zvrhlíků. Dokud ten spravedlivý přebýval mezi nimi, trápilo jeho spravedlivou duši, že musel den ze dne slyšet a vidět jejich nemravné skutky.“ (2,7-8)

Ten samý Petr sám tímto také prošel, na něj se vztáhl první verš Žalmu 1, protože po zapření našeho Pána a Spasitele je o něm řečeno, že nejdříve šel, potom stál, až nakonec seděl:

„Petr šel zpovzdálí za Ježíšem až dovnitř do veleknězova dvora.“ (Marek 14,54a)

„Poněvadž bylo chladno, udělali si sluhové a strážci oheň a stáli kolem něho, aby se ohřáli. I Petr stál s nimi a ohříval se.“ (Jan 18,18)

„Petr tam seděl spolu se sluhy a ohříval se u ohně.“ (Marek 14,54b)

Text vyjadřuje naději, zhřešíme-li, a pokud svůj hřích vyznáme Bohu, máme vždycky naději, že nás Pán Bůh přijme zpět, jako byl Petr opět přijat i přestože zapřel Pána Ježíše.

Důležité ponaučení je řečeno v prvním verši: „který se neřídí radami svévolníků“ volně převyprávěno: „který nehledá odpovědi na životní otázky mimo společenství věřících“. Jak to vím? V textu je řečeno לא הלך [lo halach]. Je to obrazné vyjádření toho, jak mám žít, tj. kráčet ve svém životě. Základní životní rozhodnutí by neměly být diskutovány se svévolníky. Základní životní rozhodnutí by měly být prodiskutovány nejlépe se souvěrci v církvi. A měli bychom hledat odpovědi na základní životní otázky v biblických textech.  

• Halacha a hagada, halacha má význam ve slovním kořeni chodit, znamená, co mám dělat, jaké mám podnikat kroky. Hagada je vyprávění, většinou obsahuje nějaký příběh atd. Halachicky a hagadicky můžu rozdělit jakékoliv náboženství – na to, co se má dělat a na nějaké vyprávění, které obsahuje důležité ponaučení.

Další text je: „nýbrž si oblíbil Hospodinův zákon, nad jeho zákonem rozjímá ve dne i v noci.“ 1,2 V tomto textu je další ponaučení. Povšimněte si jedné zásadní věci, která ale nezůstává skryta. V textu Žalmu 1 není nic řečeno o naplňování přikázání Božího zákona. Boží zákon je v tomhle textu žalmistou „zredukován“ pouze na to, abychom se biblickými texty zabývali.

Požehnaný šťastný člověk je takový, který se zabývá Biblí, Božím slovem, Božím zákonem ve dne i v noci. Je více než zřejmé, že verš vede k přijetí požehnání pouze na podkladě, pokud se budeme Starým zákonem zabývat bez naplňování přikázání!

Myšlenka o přijetí Božího požehnání bez naplňování přikázání je pak pokračováním ponaučení řečeném v prvních slovech v prvním verši, že blahoslavený, požehnaný je každý jedinec, tedy i ne-Izraelec. (který tak vlastně stojí mimo starozákonní smlouvu s Hospodinem)

Svým výkladem ale neruším platnost naplňování přikázání židovským národem v průběhu věků, pouze tvrdím, že užitek z přemýšlení nad texty Starého zákona může mít každý jedinec bez přihlédnutí k jeho etnické či náboženské příslušnosti.   

Rozjímání nad texty Starého zákona studenty Bible, je tak odpovědí na otázku, co se Starým zákonem. Tato myšlenka se potvrzuje dále v textech Žalmu 1 (1,5.6), kde je řečeno o spravedlivých. Není ale řečeno, jakým způsobem se stali spravedlivými. Apoštol Pavel tvrdí v listu Římanům, že spravedlivým se může stát každý člověk pouhou vírou v Ježíše Krista bez naplňování přikázání zákona. (Římanům 3,28)  

Výsledek z takového jednání potom bude: „Je jako strom zasazený u tekoucí vody, který dává své ovoce v pravý čas, jemuž listí neuvadá. Vše, co podnikne, se zdaří.“ 1,3

Tóra, respektive Boží slovo je v tomto případě přirovnáno k vodě. A student Bible je přirovnán k stromu zasazenému u tekoucí vody. Opět mám za to, že žalmista hovoří o konkrétním místě. Možná měl žalmista na mysli řeky tekoucí v rajské zahradě:

„Hospodin Bůh dal vyrůst ze země všemu stromoví žádoucímu na pohled, s plody dobrými k jídlu, uprostřed zahrady pak stromu života a stromu poznání dobrého a zlého. Z Edenu vychází řeka, aby napájela zahradu. Odtud dál se rozděluje ve čtyři hlavní toky.“ Genesis 2,9-10

Proč si to myslím? Protože stromoví dal vyrůst sám Hospodin Bůh, podobně jako je v Žalmu 1 řečeno, že je jako strom zasazený u tekoucí vody. Kým by stromoví v rajské zahradě bylo zasazené jiným než samotným Bohem. Tora jako učení a vztah ke studiu je přirovnáno ke stromoví osázeném v rajské zahradě čerpající čistou tekoucí vodu z řek Ráje. Boží slovo je přirovnáno k tekoucí čisté vodě. Ideální stav panující v rajské zahradě.

A takový jedinec čerpající rady ze studia Božího slova je dále rozpoznán, že „vše, co podnikne se zdaří“ 1,3

Boží slovo se má jistě stát běžnou součástí našeho každodenního života stejně tak, jako byl oblakový sloup každodenní skutečností pro lid Izraele. Jak to vím? Protože v textu Žalmu 1,2 je řečeno „ve dne i v noci“, což je hebrejsky takto יומם ולילה [jomam valajla].

Úplně stejné identické spojení „ve dne i v noci“ je i v biblickém textu biblické knihy Exodus: „Hospodin šel před nimi ve dne v sloupu oblakovém, a tak je cestou vedl, v noci ve sloupu ohnivém, a tak jim svítil, že mohli jít ve dne i v noci.“ (Exodus 13,21) V obou textech se vyskytuje nejenom spojení „ve dne i v noci“ יומם ולילה - ale tohle spojení je dokonce i na konci věty v obou případech.

Předpokládám, že žalmista při svém sepisování prvního Žalmu myslel na putování lidu Izraele a jejich vedení oblakovým ohnivým sloupem. To, co všechno představoval oblakový ohnivý sloup pro Starověký Izrael, představuje podobně zákon pro všechny studenty Bible dnes.

Především pak je zákon stejně tak nadpřirozený, jako byl i oblakový ohnivý sloup. Oblakový ohnivý sloup doprovázel Izrael do zaslíbené země. Docela jednoduše, jaký měli vztah synové Izraele k onomu oblakovému ohnivému sloupu tehdy, přesně takový vztah by měl mít každý student Bible k biblickým textům Starého zákona dnes.

Soudím, že přesně to chtěl žalmista zanechat jako své poselství pro následující generace studentů Bible. Inspiraci pro každodenní chození s Bohem by měl vyznávající křesťan hledat v biblických textech Nového zákona stejně jako i v textech Starého zákona.


Od čtvrtého verše se řeč Žalmu 1 mění.

„Se svévolníky je tomu jinak: jsou jak plevy hnané větrem.“ 1,4 Víte, ono to v českém překladu není zřetelné, ale ta gramatické vazba je naprosto stejná, jako v druhém verši: „nýbrž si oblíbil Hospodinův zákon, nad jeho zákonem rozjímá ve dne i v noci.“

nýbrž si oblíbil Hospodinův zákon × jsou jak plevy

כי אם בתורת יהוה חפצו × כי אם כמץ

Zatímco v jednom případě je to výsada, mít možnost studovat Boží slovo, v druhém případě jsou svévolníci jako plevy hnané větrem. (srovnej Matouš 13,49) V jednom případě je dána možnost volby, v druhém případě jsou svévolníci hnány nepříznivými životními okolnostmi, falešným učením atd., ale pravděpodobně by se mohlo jednat o Boží soud, protože následující verše jsou verše o soudu.

„Na soudu svévolní neobstojí, ani hříšní v shromáždění spravedlivých.“ 1:5

Opět bych to neviděl jako ledajaký soud, ale Poslední Boží soud. Soud a shromáždění spravedlivých je totiž vykresleno v paralelismu. Spojení shromáždění spravedlivých a soudu mně dává jediný možný výsledek a to Boží soud na závěr věků.

Víte, v tomto okamžiku bych rád, abychom si uvědomili další rozměr Žalmu 1. Když jsem si ho pročítal, tak jsem si povšiml, že struktura Žalmu 1 „mapuje“ celou lidskou historii, lidské dějiny od stvoření světa až po závěr dějin s Božím soudem.

Začátek Žalmu hovoří o muži, žalmista odkazuje ke stvoření člověka:

Je řečeno: „Bůh stvořil člověka, aby byl jeho obrazem, stvořil ho, aby byl obrazem Božím, jako muže a ženu je stvořil.“ Genesis 1:27

Dále je řečeno: „nýbrž si oblíbil Hospodinův zákon, nad jeho zákonem rozjímá ve dne i v noci.“ 1,2 Hospodin daruje Toru Izraeli,  „Toto je zákon, který předložil Mojžíš Izraelcům.“ Deuteronomium 4,44. Ale nestačí jenom naplňovat přikázání bezduše. Je nutno nad Božím slovem rozjímat. Potom je řečeno o spravedlivých a soudu. Jistě měl žalmista na mysli Poslední soud, kdy budou shromážděni všichni spravedliví a na tomto shromáždění spravedlivých při Posledním soudu svévolníci neobstojí.

Musím zmínit to, že přeci jenom je pro nás křesťany Nový zákon důležitější než Starý zákon. Starý zákon hovoří o zaslíbeních, Nový zákon je naplnění těchto zaslíbení. A Nový zákon je hlavně zjevení Ježíše Krista. Bez Starého zákona bychom se jako křesťané patrně obešli, ale bez Nového zákona nikoliv.

Závěr Žalmu končí:

„Hospodin zná cestu spravedlivých, ale cesta svévolníků vede do záhuby.“ 1,6

Myšlenka o tom, že Hospodin zná cestu spravedlivých, je v několika případech zmíněna v Novém zákoně. Například:

„Kdo však miluje Boha, je od něho poznán.“ 1 Korintským 8,3
„Ovšem pevný Boží základ trvá a nese nápis 'Pán zná ty, kdo jsou jeho' a 'ať se odvrátí od nespravedlnosti každý, kdo vyznává jméno Páně'.“ 2 Timoteovi 2,19


Je několik myšlenek v Žalmu 1, které stojí za připomenutí:

1. Užitek ze studia Božího slova může mít každý jedinec, který se studiem Bible zabývá.

2. Nad biblickými texty máme rozjímat dnem i nocí a hledat v nich odpovědi na základní životní otázky.

3. Boží slovo a rozjímání nad biblickými texty se pro studenta Bible stane podobné jako čistá tekoucí voda napájející stromy zasazené na břehu řeky.

4.  Vztah studenta Bible ke Starému zákonu, potažmo k celé Bibli by měl být obdobný, jako byl vztah lidu Izraele k oblakovému ohnivému sloupu, který je doprovázel a vedl do zaslíbené země.

5. Pán Bůh bude soudit celé stvoření na svém Soudu. „Nastane den, kdy Bůh skrze Ježíše Krista bude soudit podle mého evangelia, co je v lidech skryto.“ Římanům 2,16 A na tomto Soudu neobstojí svévolníci, ale spravedliví budou žít na věky a na vždy.

6. Spíše zajímavost - ač to není na první pohled zřejmé, jsou v Žalmu 1 obsaženy všechny 4 živly. Voda - 3. verš, oheň - 2. verš s odkazem na ohnivý sloup, vzduch - 4. verš, země - 1. verš (cesty vedou na zemi). 7. Odvolávám se na předcházející bod. Tora je v tomto Žalmu přirovnána k vodě i ohni.

Využil jsem myšlenky ze svého předcházejícího článku a napsal kázání, které mám dneska ve svém sboru. (3. srpna)