poslal Nepřihlášený Svatá země. Vojenský zásah v pásmu Gazy by mohl být považován za vojenský zločin, prohlásila vysoká komisařka OSN pro lidská práva Navi Pillayová při dnešním mimořádném ženevském jednání Rady pro lidská práva.
ihoafrická právnička odsoudila ostřelování civilních objektů, včetně nemocnic, a požadovala vyšetření těchto případů, které zjevně porušují mezinárodní humanitární právo. Izraelsko-palestinský konflikt si za 16 dní svého trvání vyžádal přes 670 obětí, z toho 640 byli Palestinci a 147 děti. Zcela evidentním porušením práva na život byl zásah sedmi palestinských dětí, které si 16. července hrály na pláži v pásmu Gaza. Zemřely čtyři z dětí téže rodiny Bakr ve věku 9-11 let. Tato úmrtí palestinských civilistů a jejich doživotní zmrzačení by měly tížit naše svědomí, zdůraznila komisařka a dodala: Vím, že mé svědomí zatěžují vážně.Lidé v pásmu Gazy jsou sklíčení, vypráví pro mikrofony Vatikánského rozhlasu mladá žena z hnutí Fokoláre, která si z bezpečnostních důvodů přeje zůstat v anonymitě.“Konflikt neustává, na ulicích vidíme jenom smrt, zkázu a uprchlíky. Nechápeme to a nemůžeme tomu uvěřit. Blízko nás je škola Úřadu vysokého komisaře OSN pro uprchlíky, kde na padesáti metrech čtverečních žije sedmdesát lidí, další uprchlíci se utábořili venku pod stromy. Jaký pokoj je v této situaci možný?“Jak se změnila vaše životní situace od začátku konfliktu?“Popravdě řečeno jsme už byli mrtvý národ, takže se touto válkou nic nezměnilo. Jsme bez proudu, bez vody, bez práce. Mladí lidé umírají z psychického hlediska – když s nimi mluvíte, zdá se, že před vámi stojí sedmdesátiletý člověk bez jakýchkoliv životních očekávání a nadějí. Jediným cílem je mít alespoň na dvě hodiny denně elektrický proud a najít trochu paliva. Na nic jiného už nečekáme. Vše, co máme, je modlitba. Obracíme se k Bohu a svěřujeme se Mu. Neexistuje žádná vláda, arabská ani zahraniční, která by nám mohla pomoci, a ani OSN nic nezmůže.“A jak se tedy situace může změnit?“Pokud se tu něco změní, pak jedině díky tomu, že se zodpovědní lidé zastaví před Boží přítomností. Pouze Bůh může něco změnit, proměnit srdce plná nenávisti, obrátit tento stav smrti a utrpení.“Máte zprávy o papežových modlitbách a apelech? Znamenají pro vás podporu?“Dostali jsme všechna papežova poselství a výzvy. Víme, že je nám nablízku, že na přímluvu Panny Marie žádá Boha o naši ochranu. Pak jsou tu všechna křesťanská společenství v našem okolí, ze kterých denně telefonují, abychom se necítili osamoceni. A podporují nás modlitbou. To vše pomáhá.“Jste členkou katolického hnutí Díla Mariina, známého také jako Hnutí Fokoláre, které naplňuje spiritualitu jednoty, uskutečňované vzájemnou evangelní láskou. Jak to nyní uvádíte do praxe?“Každý den ráno a večer se snažím udržovat kontakty s rodinou a přáteli, dozvědět se, jak se jim daří. Mnozí z nich už nemají domovy, protože byly vybombardované. Také u nás doma jsme přijali dvě rodiny uprchlíků. Právě včera jsem s nimi mluvila je a prosila je, aby už nemysleli na svůj dům, na materiální věci. Důležité je, že jsme živí a můžeme být spolu. A pak každý den chválím Boha za milost nového dne. Už to je hodně – ještě žijeme a můžeme se dát do práce.“Chtěla byste něco vzkázat prostřednictvím našeho rozhlasu?“Chtěla bych se jménem svého lidu obrátit k celému světu a prosit, aby se vrátil k Bohu. A aby si pamatoval, že tady v Gaze jsou muslimové a křesťané jedna rodina a jeden národ. Jediný život, vystavený témuž utrpení.“Říká obyvatelka pásma Gazy a členka Hnutí Fokoláre.
