Grano Salis NetworkGrano SalisGranoChatMusicalise-KnihyModlitbyD K DKřesťANtiqC H M IMOSTYNotabeneECHO 
Vítejte na Grano Salis
Hledej
 
Je a svátek má Alan.   Vytvoření registrace
  Článků < 7 dní: 2, článků celkem: 15274, komentáře < 7 dní: 401, komentářů celkem: 330576, adminů: 60, uživatelů: 4852  
Vyzkoušejte
Jednoduché menu

Úvodní stránka

Archiv článků

Protestantské církve

Veřejné modlitby

Zpovědnice

e-Knihovna

e-Knihy pro mobily

Kam na internetu

Soubory ke stažení

Recenze

Diskusní fórum

Tvůj blog

Blogy uživatelů

Ceny Zlatá Perla

Ceny Zlatá Slza

Doporučit známým

Poslat článek


Tip na Vánoční dárek:

Recenze
Obsah
OBJEDNAT


GRANO MUSICALIS

Hudební portál
GRANO MUSICALIS
mp3 zdarma

Velký pátek

Vzkříšení


Pravidla


Kdo je online
Právě je 117 návštěvník(ů)
a 2 uživatel(ů) online:

rosmano
Melissokomos

Jste anonymní uživatel. Můžete se zdarma registrovat kliknutím zde

Polemika


Přihlášení

Novinky portálu Notabene
·Dva mýty o festivalu UNITED
·EXISTUJE SPASENÍ V JUDAISMU?
·Politicky nekorektně o Američanech, jejich víře a lžích
·Obnova ´´tradiční rodiny´´?
·Praha zažila další Den pro rodinu
·Pochod pro rodinu 2018
·Zpravodaj Bratrské jednoty baptistů - 03/2018
·Byl jsem uprchlík a neujali jste se mne…
·Posun křesťanských církví v nahlížení na islám během čtvrt století v ČR
·Pravé a Falešné Evangelium

více...

Počítadlo

Licence Creative Commons

GRANO SALIS
 podléhá licenci
Creative Commons
Uveďte autora-
Neužívejte komerčně
3.0 Unported

Zaznamenali jsme
95 151 493
přístupů od 17. říjen 2001

Založeno L.P. 1997


ATELIÉR PROMĚN Jitka Černíková, kosmetika, vizáž, proměny, svatební líčení
BWF Protec
BWF Profiles
technické plsti
profily PMMA PC
plexi desky
aramid
kevlar Michaela Křivánková svatební fotografie, portréty, portrétní fotografie, fotografování novorozeňat a dětí, dětská fotografie, portrétní fotografie, svatba, svatební přípravy, fotograf

Teologie: Kristus a Jeho zákon
Vloženo Pátek, 09. květen 2014 @ 14:37:51 CEST Vložil: Olda

O Bibli poslal skalaa

Myslím, že to je velice důležité téma a souvisí s tím, které jsme studovali. O Božím zákonu dnes slýcháme v křesťanských církvích kupodivu velmi zřídka. Slova, která zaznívají z většiny kazatelen, jsou: milost, láska, víra – o zákoně slýcháme jen velice málo.Kdyby ale neexistoval zákon, pak bychom nepotřebovali Ježíše. Důvod, proč potřebujeme Krista je, že existuje hřích a hřích je přestoupení Božího zákona a dokonce poté, co jsme zachráněni od našich hříchů, potřebujeme Boží zákon. V úvodu se píše: Kdyby neexistoval Bůh a kdyby neexistoval život, vesmír by nebyl nemorální. Protože aby něco bylo nemorální, musí se to dostat do konfliktu se zákonem. Vesmír byl tedy amorální – to znamená, že neexistuje žádný zákon a žádný zákon není zapotřebí. Nikdo nemůže porušit zákon. Nic ničemu nevládne. Vesmír je prázdný, možná jen nějaký kámen pluje vesmírem. Není zde potřeba zákona a nemůžete porušit zákon. Tam, kde není zákon, tam není hřích. Ale tam, kde je život a kde je inteligence a možnost výběru – kde je dobro a zlo, pak tam zákon musí být a také trest za jeho porušení. Pomyslete, jaký by nastal chaos, kdyby přestala fungovat elektřina. Co by se stalo s dopravou, kdyby nebyly zákony, které ji upravují. Semafory např. napomáhají, aby provoz byl plynulý.Podobně uvažujeme i o zákonu v křesťanském životě.

Myslíme si, že zákon omezuje naši svobodu. Ve skutečnosti nám však zákon dává svobodu. Bible ho nazývá „zákon svobody.“ Píše se o tom nejen v Žalmu 119,45, ale najdete dvě zmínky u Jakuba. Mluví se o zákonu svobody a protože v tomto světě, který byl zajatý ďáblem a jeho silami se bez zákona staneme otroky. Je to zákon, co nás skutečně osvobozuje. Lidé při pomyšlení na zákon říkají: „Zákon dává lidi do vězení.“ Ale ve skutečnosti je to zákon, co nám dává svobodu.Jak by to vypadalo, kdyby neexistovaly zákony a vězení? Cítili byste se bezpečně, když byste šli po ulici? Ano zákon odsoudí některé lidi do vězení, ale jen proto, aby ostatní byli svobodní.

Lidé si často myslí, že Ježíš přišel zrušit zákon. A zapomínají, že Ježíš ve skutečnosti – všechny věci byly stvořeny skrze Něho a bez Něho nebylo učiněno nic, co učiněno jest. Kdo tedy vlastně dal zákon? Je to Kristův zákon. Lidé si myslí, že Boží zákon a Kristův zákon jsou dva odlišné zákony. Nebo si myslí, že Mojžíšův zákon a Ježíšův zákon jsou dva odlišné zákony. Vymyslel si snad Mojžíš obřadní zákon sám nebo mu byl předán Bohem? Kterým Bohem – Otcem nebo Synem? A tak obřadní zákon skutečně je od Krista. Morální zákon Desatero – je od Krista. Boží zákon je Kristův zákon. Podíváme se na jiné zákony v Bibli. Jsou tam lidské zákony, tradice, občanské zákony, vládní zákony – Bible hovoří o zdravotních zákonech. Najdeme široké spektrum zákonů.

Snažil jsem se zjistit, kolik zákonů máme v Americe. Bylo to asi v roce 2010, kdy do americké sbírky zákonů bylo přidáno 40.000 nových zákonů. Jednalo se o státní a federální zákony a všechny možné druhy zákonů. Je úžasné, že Bůh dokázal shrnout Svou vůli do deseti přikázání – v hebrejštině jsou nazvány „deset slov“. Ale v těchto deseti jednoduchých výrocích Bůh byl schopný shrnout Svůj zákon – což je zázrak samo o sobě. Snažil jsem se zjistit kolik zákonů máme ve Spojených státech. V knihovně Kongresu jsem se dozvěděl: „Často nám lidé kladou otázku, kolik se odhaduje počet platných federálních zákonů. Avšak pokusit se sečíst zákony je téměř nemožné.“ Proč je tam tolik zákonů?

Různé státy (v USA) mají zákony, z nichž některé jsou velice podivné, až směšné: V jednom státě je např. zákon, který zakazuje nosit v kapse zmrzlinu, jinde je zakázáno položit tchoře na stůl vedoucího .Ale, čím méně lidé dbají na zákony, tím více zákonů potřebují, aby kontrolovaly jejich chování. Naše legislatura každý rok zaměstnává spoustu lidí, kteří navrhují, upravují různé zákony. Korporace spolupracují s lobbisty, aby prosadily zákony, které znepříjemní život konkurenci. Všechny tyto hříšné tendence se spojí. Dokonce ani nejlepší právníci neví, kolik máme zákonů.

Bůh byl schopen shrnout Svůj zákon do deseti jednoduchých výroků. Celý Boží zákon je shrnut v jednom slově: Láska.
Kdyby všichni opravdu milovali Boha na prvním místě – pak by milovali své bližní. Když pomyslíme na všechny ty různé zákony – kdybychom skutečně milovali jeden druhého, nepotřebovali bychom je. Ale je to proto, že nepravost se rozmáhá a láska mnohých chladne. Definice: „Zákon je systém pravidel, který určitá země nebo společnost uznává a který reguluje chování jejích členů a může být vynucen uvalením trestů.“ Řecky se zákon řekne NOMOS, latinsky LEX. Hebrejsky TÓRA. Všechna tato slova znamenají zákon.Dnes máme nejrůznější druhy zákonů: zákony dopravní, daňové, stavební, letecké, námořní. Existují zákony o lécích, o výchově, imigrační zákony, zákony o smlouvách, majetkové zákony a mnoho dalších.Doslova plaveme v legislativě a zákonech, které upravují chování, protože když se nedokážeme sami řídit láskou a zdravým rozumem, musí být všechno uzákoněno/kodifikováno a všechna tato omezení musí být sepsána.

Římský zákon

Kristus žil a vyučoval v době Římanů. Narodil se za císaře Oktaviána Augusta, který vládl 40 let. Za jeho vlády měli tzv „Pax Romana“ (Římský mír). Navzdory krutosti (když pomyslíme na Ježíšovo ukřižování) byl v porovnání s válkami, které probíhaly na územích okupovaných Římany (a nebylo jich málo), v Augustově době poměrně mír. Řím měl pečlivě psaný systém zákonů a byli schopni do určité míryzajistit mír. Pokud člověk neuposlechl nějaký římský zákon a nebyl římský občan, mohl být ukřižován s obviněním které bylo přibito nad hlavou, aby ho každý mohl vidět.

Jedno z nejčistších měst na světě je Singapur. Je to město, které má nejpřísnější hygienická opatření. Víte, v jaké zemi je nejvyšší počet vražd? USA. V USA může člověk být odsouzen k smrti, být v oddělení pro vězně odsouzené k smrti, a zemřít až za 20 let. Římané byli velmi přísní, ale byl mír „Pax Romana“, alespoň komparativní mír v zemi té doby, a pohotově, rychle se vypořádali se vzpourou. Když se vzbouřilo 900 Židů v Masadě. Římská armáda řekla: „Na našem území nebudeme tolerovat žádnou vzpouru“. Ale když se lidé podřídili zákonům, starali se o ně a chránili svůj lid.

Lk 2,1: „I stalo se v těch dnech, vyšlo poručení od císaře Augusta, aby byl popsán všecken svět. 2(To popsání nejprvé stalo se, když vládařem Syrským byl Cyrenius.) 3I šli všickni, aby zapsáni byli, jeden každý do svého města. 4Vstoupil pak i Jozef od Galilee z města Nazarétu do Judstva, do města Davidova, kteréž slove Betlém, (proto že byl z domu a z čeledi Davidovy), 5Aby zapsán byl s Marií, zasnoubenou sobě manželkou těhotnou.“Když císař řekl: „Každý musí jít do svého rodného města a nechat se zaregistrovat, museli jít všichni – chudí i bohatí. Římské zákony byly velmi přísné, lidé se jim museli podříditb.Řím většině vasalských království dovoloval zachovat vlastní zvyky, ale od všech se očekávala poslušnost císařských zákonů a zákonů vydaných senátem. Týkalo se to samozřejmě i Josefa s Marií.

Římané často svěřovali své poddané králům (např. Herodes). Nebo Nebúkadnézar měl mnoho králů, kteří spravovali jednotlivá území jeho říše. V knize Ester se dočteme o 127 provinciích. Daniel nazývá Ježíše Králem králů. Znamená to, že On je ten nejvyšší Král. Římané měli různá království v provinciích a Herodes byl jedním z králů. Všichni se ale museli řídit císařským zákonem Říma. Sk 18,15.16: „Pakliť jsou jaké hádky o slovích a o jméních a zákonu vašem, vy sami k tomu přihlédněte. Já zajisté toho soudce býti nechci.I odehnal je od soudné stolice.“ Pavel s několika společníky byli u římského soudu v Asii a někteří Židé je obviňovali z přestupování jejich zvyklostí a bylo jim řečeno: „Co se týče vašich zvyklostí, to je vaše věc. Mým úkolem coby římského guvernéra není, abych soudil takové záležitosti. “Víte o jiném případě, kde se jednalo o stejnou věc?

Když v naší církvi někoho zbavíme členství, můžeme se setkat s podobným problémem – střet církevního a státního zákona. Sk 16,37: „Ale Pavel řekl jim: Zmrskavše nás zjevně a bez vyslyšení, lidi Římany, vsázeli do žaláře, a nyní nás chtějí tajně vyhnati? Nikoli, ale nechať sami přijdou, a vyvedou nás.“ Římané měli zákon, podle kterého měli římští občané jiná práva než ostatní – byla to nejvyšší úroveň civilního občanství. Římský občan nemohl být zbitý, dokud nebyl soud. Nebylo možné je zajmout a svázat. Byli považováni za nevinné, dokud se neprokázala vina. Mnoho zákonů v severní Americe má svůj původ v řecko-římské kultuře a dokonce i v Tóře, židovském zákoně. Když se podíváte na Mojžíšův zákon, budete překvapeni, kolik z našich moderních zákonů se odvolává na principy, které dal Bůh Mojžíšovi. Víte, odkud máme vraždu prvního, druhého a třetího stupně? Najdete to dokonce v Mojžíšově zákoně. I v naší kultuře máme zákony, které přihlížejí k motivům. A to má svůj původ v Mojžíšově zákonu.

Pavel a Silas jsou zatčeni, kvůli jejich kázání a učení, které poškozovaly obchody unie výrobců model a prodej soch Diany. Byli uvrženi do žaláře a zbiti. Když se Pavel a Silas v noci modlili, nastalo zemětřesení a všechny dveře vězení se otevřely. Žalářník se chtěl zabít, ale Pavel na něj zavolal, aby to nedělal, že všichni vězni tam jsou. Vstoupil dovnitř a padl před Pavlem a Silasem a řekl: „Co mám dělat, abych byl spasen? Váš Bůh je tak mocný. Modlili jste se, zpívali jste potom, co jsme s vámi tak zle nakládali. Vaše pouta byla zázračně zlomena. Řekněte mi o vašem Bohu.“ A tak mu Pavel kázal. Umyli jeho rány a nechali se od něj pokřtít. Další ráno se na magistrátu dozvěděli, že to byli římští občané. A tak vzkázali, aby je propustili a nechali odejít. Pavel to odmítl a řekl: „Zatkli jste nás a zbili jste nás. Jsme římští občané. Přijďte sem a propusťte nás z vězení sami.“ Jinak řečeno: „Musíte se ukázat. To nejde, abyste jen poslali zprávu se vzkazem: „Jste volní.“ Pavel je v podstatě předvolal na kobereček. Mohl je pronásledovat a udat u guvernéra a ztratili by místo. Mají teď strach, aby se nezapsali jako ti, kdo zneužívají svou pravomoc proti římskému občanovi a aby neztratili svou pozici.

Sk 22,25: „A když jej svázali řemením,…“ Pavel je falešně obžalován, že vodí do chrámu pohany. Římané pomáhali chránit vnější prostory chrámu. Uvnitř byla chrámová stráž, protože Židé nechtěli uvnitř chrámu římskou policii. Pavel byl zatčen v chrámu. Římané zasáhli, nechtěli, aby byl někdo popraven, aniž by proběhl soud. Chtěli zjistit, co způsobilo ten rozruch. Setník chtěl zbičovat Pavla, ale …„… řekl Pavel setníkovi, kterýž tu stál: Sluší-liž vám člověka Římana a neodsouzeného mrskati? 26 To uslyšev setník, přistoupě k hejtmanu, pověděl jemu, řka: Viz, co chceš činiti; nebo člověk tento jest Říman. 27 A přistoupiv hejtman, řekl mu: Pověz mi, jsi-li ty Říman? A on řekl: A já jsem. 28 I odpověděl hejtman: Já jsem za veliké peníze toho měšťanství dosáhl. Pavel pak řekl: Ale já jsem se i narodil. “Pavel se narodil v Tarsu (nikoliv v Jeruzalémě).„29 Tedy i hned odstoupili od něho ti, kteříž jej měli trápiti. Ano i hejtman bál se, zvěděv, že jest Říman, a proto že jej byl kázal svázati.“Vidíte, jaký měli strach, aby nenakládali zle s římským občanem? Takový zákon panoval v zemi v době, kdy se narodil Ježíš. Sk 23,29: „I shledal jsem, že na něj žalují o nějaké pohádky zákona jejich, a že nemá žádné viny, pro kterouž by byl hoden smrti neb vězení.“

Když byl Pavel zatčen v chrámu. Dali ho do vězení, ale ponechali mu svobodu. Dovolili, aby ho lidé navštěvovali, nosili mu jídlo. Starali se o něho dobře a zajistili mu bezpečnost. Ale byl ve vězení. Později 40 Židů se zapřísáhlo, že nebudou jíst ani pít dokud Pavla nezabijí. Dozvěděl se o tom Pavlův synovec a pověděl to Pavlovi a ten ho poslal, aby to řekl setníkovi a pak hejtmanovi. Hejtmanovi pak řekl, že někteří Židé se uradili, že když povede Pavla do rady, zabijí ho cestou. V noci pak s doprovodem 200 vojáků dopravili Pavla z Jeruzaléma do Cesareje, kde měli Římané velký vliv.Pomyslete, kolik starostí si Římané dělali, aby ochránili jednoho římského občana! Římané přísně dbali na to, aby byl jejich zákon zachován. To, jak se chovali a jak trestali, bylo brutální, ale když byl někdo římským občanem, tak se dbalo na jeho práva. Pamatujte na to, protože později budeme číst o občanství Kristovu a Pavel používá tento způsob uvažování, když o něm mluví.

Mojžíšův zákon a správa společnosti

J 11,47: „I sešli se přední kněží {biskupové} a farizeové v radu, a pravili: Co činíme? Nebo tento člověk divy mnohé činí.“Slýcháme často o saducejích, farizejích a zákonících – jejich rada se jmenovala Sanhedrin. Skládal se ze 71 mužů, kteří byli zvoleni ze starších, kněží, a rabínů. Předsedal jim velekněz. Sanhedrin měl v Jeruzalémě funkci nejvyššího soudu.Mt 26,59.60: „Přední pak kněží {biskupové} a starší i všecka ta rada hledali falešného svědectví proti Ježíšovi, aby jej na smrt vydali, Ale nenalezli.“ Na Ježíšově soudu bylo zvláštní to, že byl v noci – (normálně bylo nelegální scházet se v noci. Scházet se měli ve dne, ale jednalo se o mimořádnénaléhavé zasedání rady). Někdy došlo k určitým pochybným věcem v případech, kdy došlo k naléhavému zasedání, protože se ho nemohli vždy zúčastnit všichni. Sk 5,27: „A přivedše je, postavili je v radě. I otázal se jich nejvyšší kněz {biskup},“Tehdy byli předvedeni apoštolové k výslechu ohledně jejich učení – proč učí ve jménu Ježíše?

Stávalo se, že někdy Sanhedrin – když chtěli někoho soudit, tak mohli. Dokonce mohli i někoho na čas uvěznit, zbičovat. Nemohli však nikoho popravit bez svolení Římanů. Proto museli odvést Ježíše k Pilátovi. U tak veřejně známé osoby si nemohli dovolit popravit Ho bez svolení Římanů. Ale vzpomeňte si na Štěpána. Tehdy byli tak rozčíleni, křičeli, vyvedli ho ven a popravili ho. Nešli za Římany. Pavel dostal svolení od rady – Sanhedrinu – aby zatýkal křesťany a někteří byli i popraveni. Tím překračovali autoritu, která jim byla dána. Měl pouze pověření zatýkat je, ale jak později přiznal, někteří byli zabiti. To se dělo mimo římský zákon. Existoval tam tedy občanský zákon.

Žd 10,28: „Kdož by koli pohrdal zákonem Mojžíšovým, bez lítosti pode dvěma neb třmi svědky umírá.“ Porušení některého z deseti přikázání se trestalo smrtí. Za krádež se muselo vrátit čtyřnásobně (viz Zacheus – znal Mojžíšův zákon) Když Nátan přišel k Davidovi a vyprávěl mu příběh o boháči, který vzal ovci chudáka, David řekl: Zaplatí to čtyřnásobně. Proč? – Bylo to tak v Mojžíšově zákonu.Když někdo něco ukradl a nalezlo se to u něj, musel vrátit čtyřnásobek. To nebyl římský zákon.

Mojžíšův zákon

Mojžíšův zákon, neboli jeho část zabývající se obřady. Lv 2,14-16: „Jestliže bys pak obětoval obět suchou z prvotin Hospodinu, klasy nové ohněm upražíš, a což vymneš z těch klasů nových, to obětovati budeš, suchou obět prvotin svých. 15 A poleješ ji svrchu olejem, kadidlo také vložíš na ni; obět suchá jest. 16 I páliti bude kněz pamětné její z obilí zetřeného, a z oleje toho, se vším tím kadidlem jejím; vobět ohnivou bude Hospodinu.“ Když čteme dále, vidíme, že měli oběti z vína, kdy vylévali víno před Hospodinem, oběti z pole, z dobytka. Tak ukazovali, že všechna hojnost a požehnání je od Hospodina. Tyto oběti byly tedy symbolické. Existovaly zákony ohledně těchto obřadů, které byly symbolem. I v naší zemi máme něco z obřadního zákona – stojíme, když se hraje hymna a máme ruku na srdci. Není to sice v zákoně, ale když to člověk nedělá, sklidí mnoho nevraživých pohledů.

1. Kor 7,19: „Obřízka nic není, též neobřízka nic není, ale zachovávání přikázaní Božích.“ Tento verš byste si měli pamatovat a podtrhnout. Je velmi důležitý, protože lidé nám někdy říkají, že když Ježíš zemřel, přikázání pozbyla platnost – byla přibita na kříž. Tento verš nám říká, že některé zákony byly přibity na kříž. Které zákony nejsou pro křesťany závazné? Obřadní zákony. Obřadní zákony byly dány po pádu do hříchu. Obřízka byla zavedena po pádu do hříchu – byla to smlouva. Byla dána specifické skupině lidí – Abrahámovi a jeho potomkům. Proto Pavel říká, že obřízka nic není ani neobřízka nic není. Důležité je zachovávat přikázání. Je zde tedy rozdíl mezi těmito dvěma – obřadním zákonem a morálním zákonem. Lv 5,11: „A pakli nemůže s to býti, aby přinesl dvě hrdličky aneb dvé holoubátek, tedy přinese obět svou ten, kterýž zhřešil, desátý díl míryefi mouky bělné v obět za hřích. Nenalejeť na ni oleje, aniž položí na ni kadidla, nebo obět za hřích jest.“ Tady se opět zabývá obřadním zákonem. Jsou to instrukce o tom, jak vykonávat oběti. Žd 9,9-12: „Kterýž byl podobenstvím na ten tehdejší čas, v němž darové a oběti se obětují, kteréž nemohou dokonalého v svědomí učiniti toho, kdož obětuje, 10 Toliko v pokrmích a v nápojích, a v rozličných umýváních a ospravedlňováních tělesných, až do času napravení, záležející. 11 Ale Kristus přišed, nejvyšší kněz {biskup} budoucího dobrého, skrze větší a dokonalejší stánek, ne rukou udělaný, to jest ne tohoto stavení, 12 Ani skrze krev kozlů a telat, ale skrze svou vlastní krev, všed jednou do svatyně, věčné vykoupení nalezl.“ V některých překladech Bible se píše „nejsvětější svatyně“. To je úplně jiný hagion (oddělení svatyně) .Ale to hlavní je, že to co se stalo předtím, bylo symbolické. Všimli jste si toho? Verš 9: Bylo to symbolické pro tehdejší dobu. Obřadní zákony byly tedy symbolem. Velikonoce byly symbol. Čeho? Ježíše, velikonočního beránka. Bible říká: „Kristus je náš velikonoční beránek.“

Kolik z vás se setkalo s lidmi, kteří říkají, že je povinné pro moderního křesťana ve 21. století, zachovávat židovské svátky? S tím ale se vší úctou k těmto lidem nesouhlasím. Myslím, že když nejvyšší kněz roztrhl své roucho na Kristově soudu – když se roztrhla opona v chrámu, když byl Kristus ukřižován – ukázalo nám to, že je jiné kněžství a jiný chrám. Nyní jsme se stali duchovním národem kněží, jsme duchovním chrámem. Jsme živými kameny v Božím chrámu. Už neobětujeme beránky poté, co Kristovo tělo bylo obětováno, roztrženo, roucho velekněze bylo roztrženo, opona v chrámu se roztrhla, Kristovo tělo se roztrhlo, což symbolizuje, že nyní už to není pozemský beránek, ale je to Ježíš, beránek Boží. Myšlenku, se máme obracet k symbolům, když máme skutečnost – se snažím vysvětlovat takto: Pokud máte v zámoří milovaného syna/dceru a stýská se vám po nich, položíte si jejich fotografii na stůl a čas o času ji políbíte, je to symbol vaší lásky k nim. Není to modlářství, prostě na ně myslíte. Když se ale vrátí domů, běžíte ke dveřím, otevřete je dokořán a zvoláte: „Mé dítě!“ a běžíte ke stolu, vezmete fotku a políbíte ji.Objímat tedy obraz, když skutečnost je před vámi, nedává smysl. Zachovávat obřadní zákony, když skutečnost, na kterou poukazovaly, je zde, nemá smysl.

A mimochodem nemůžeme jít do Jeruzaléma a zachovávat svátky, jak se patří. Chrám už není. Všechny slavnosti byly spojeny s oběťmi v chrámu. Můžeme se něco naučit, když studujeme tyto slavnosti? Ano. Pokud chcete zachovávat nějaký svátek, nějaké dny, je to vaše věc. Člověk může zachovávat den Pánu, ale ať to nevyžaduje od druhých. O tom hovoří Pavel v Římanům 14. Jestli chcete slavit Vánoce, je to vaše věc, ale neříkejte druhým, že to musí dělat. Není to v zákoně. A o tom to všechno je.

Morální zákon


Povšimněte si rozlišení: Dt 4,13.14: „Jímž vyhlásil vám smlouvu svou, kteréžto přikázal vám ostříhati, totiž desíti slov, a napsal je na dvou dskách kamenných. 14 Mně také přikázal Hospodin toho času, abych učil vás ustanovením a soudům, abyste činili je v zemi, do kteréž jdete k dědičnému držení jí.“ Shrňme si to: Je rozdíl mezi morálním a obřadním zákonem? Bible je na mnoha místech jasně rozlišuje.Deset přikázáními „vyhlásil vám svou smlouvu, kterou vám přikázal zachovávat“ – abyste zachovávali deset přikázání. A Mojžíš také říká: „Mně také přikázal Hospodin toho času, abych učil vás ustanovením a soudům, abyste činili je v zemi, do kteréž jdete k dědičnému držení jí.“ Ty zahrnovaly obřadní zákony a zdravotní zákony, občanské zákony a některé zákony týkající se rodiny a dědictví a jiné zákony. Ale deset přikázání Bůh udělal tak, že to byl velice jasný a odlišný zákon. Vyslovil ho svým hlasem. Napsal ho svým prstem. Lišil se tím, jak Pán zákon předal, lišil se tím, co v něm napsal a čím ho napsal. Byl odlišný v tom, kam byl umístěn – do archy uprostřed chrámu. Bůh ho tedy odlišil. Měli bychom toto rozlišení uznat.


 
Příbuzné odkazy
· Více O Bibli
· Novinky od Olda


Nejčtenější článek O Bibli:
Bible ANO. Ale který překlad?


Hodnocení článku
Průměrné skóre: 0
Hlasů: 0

Prosím, ohodnoť tento článek:

Vynikající
Velmi dobrý
Dobrý
Průměrný
Špatný


Možnosti

 Vytisknout stránku Vytisknout stránku


Podělte se o tento článek s přáteli! Doporučte jej stisknutím tlačítka:

"Kristus a Jeho zákon" | Přihlásit/Vytvořit účet | 5 komentáře | Prohledat diskusi

Není povoleno posílat komentáře anonymně, prosím registrijte se

Re: Kristus a Jeho zákon (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1)
Vložil: Frantisek100 v Pátek, 09. květen 2014 @ 18:14:47 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
K čemu byly zákony, když Izraelci se někdy chovali jak SS? K čemu jim byly desky Desatera, když na Mojžíšův pokyn, který tvrdil, že mu tak nařídil Hospodin, vraždili a rabovali? Údajně proto, aby se pomstili. Tohle je tak strašlivé náboženské pokrytectví!!!

Pokud Mojžíšovy zákony jsou zákony Kristovy, pak tu někdo podvádí. Jednou učí milovat a jindy mstít a vraždit. Proto je křesťanství tak nejednotné a zmatené, plno sekt, denominací a vzájemných vášní a pravda nejasná. Každý si hájí jen tu svoji.




Re: Kristus a Jeho zákon (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1)
Vložil: JirkaB v Sobota, 10. květen 2014 @ 12:01:41 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Desky v truhle úmluvy, nebyly psány Božím prstem. Desky psané Božím prstem rozbil Mojžíš. Druhou sadu desek psal Mojžíš. 



Re: Kristus a Jeho zákon (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1)
Vložil: unshaken v Sobota, 10. květen 2014 @ 21:01:00 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Je dobré připomenout, že Kniha smlouvy (Starý zákon) nikterak nerozlišuje mezi obřadními, občanskými, morálními a jinými typy zákonů. Dokonce je obtížné takto od sebe oddělit. Desatero je však odlišné, neboť mělo charakter smluvního dokumentu, kterým se synové Izraele stávají národem a Božím lidem.



Stránka vygenerována za: 0.37 sekundy