Grano Salis - MŮJ POHLED NA PASÁŽE ZJEVENÍ, TÝKAJÍCÍ SE CÍRKVE

poslal BohemianAnonymus

Malé zamyšlení nad budoucností

V průběhu řady let se mi dostalo od Pána jistých fragmentárních vidění a vnuknutí, která se nyní pomocí Písma svatého a svých úvah pokusím spojit a vyložit. K článku NEBLAHÉ SMĚŘOVÁNÍ ŘÍMSKÉ CÍRKVE (od abigam/a) jsem napsal tento komentář: * „Jak jsem již v komentáři napsal, textům (Zj. 17) rozumím tak, že se skutečně ŘKC transformuje v apokalyptickou nevěstku. Tato církev má silnou vůli po majetku a bude nadále bohatnout, jak ostatně ukazují i církevní restituce. Že ŘKC směřuje ke světské moci, jakou měla ve středověku je snad jasné. Což znamená, že bude kralovat nad králi země – bude tedy působit časově před *****m a bude mít město jako své mocenské centrum. Je známo, že se ŘKC věroučně sbližuje s islámem. Muslimové tuto povolnost vítají – a islám je v Evropě na nezadržitelném postupu z toho důvodu, že křesťanství je zde mrtvé.

Nicméně povolnost jedné strany stupňuje nároky strany druhé. Muslimům věroučné sbližování zatím stačí, načas snad bude stačit i splynutí římského katolicismu s islámem. Ale pak zřejmě přijde chvíle, kdy se s tím muslimové nespokojí a budou chtít VŠECHNO, tj. MAJETEK této CÍRKVE. * A protože tato bohatá církev zřejmě nebude chtít odevzdat majetek dobrovolně, pak muslimům nezbude nic jiného, než jí tento majetek odebrat silou – a já bych byl skutečně poslední, kdo by jim v tom bránil. A to z toho důvodu, že si jich Bůh použije jako nástroj svého hněvu, stejně jako si kdysi použil assyřanů a babylóňanů ke ztrestání nevěrného Izraele. Majetek se tak stane záhubou nejen pro ŘKC, ale i pro nekatolické satelity, které tato církev zřejmě pohltí. . Po zničujícím konfliktu těchto náboženství bude připravena scéna pro vznik globálního antikristovského náboženství v čele s falešným prorokem. PODLE MÉHO NÁZORU SBLIŽOVÁNÍ OBOU NÁBOŽENSTVÍ NEPOVEDE KE SMÍRU, ALE NAOPAK, KE KONFLIKTU.“ (konec citátu) * Myslím, že si tento komentář zaslouží dalšího rozvedení a upřesnění. Vycházím při tom z předpokladu, že proces sbližování římského katolicismu s islámem je již nevratný a nemůže skončit jinak, než jeho splynutím – podobně jako je nevratné sbližování nekatolíků s ŘKC. Postupující islamizace Evropy se dotkne i ŘKC, která mu již nebude schopná čelit, už proto, že ŘKC nedokázala porazit islám ani ve středověku, kdy byla v rozkvětu svých sil. Křížové výpravy byly určitě proti duchu našeho Spasitele, neboť Kristus je Knížetem pokoje (Iz. 9:6) a muslimové křesťanům v návštěvách svatých míst (pokud vím), nebránili. Navíc Svatá země byla Hospodinem přidělena dědičně jen izraelskému národu.

Viz: KOMU PATŘÍ ZEMĚ IZRAEL? ČÁST 1.

Že se ŘKC nemůže postavit islámu, je jasné. A z toho důvodu bude nucena se s muslimy dohodnout na sférách vlivu i podmínkách pro jejich fungování. * Aby ŘKC uhájila svoje majetky, neztratila vliv a iniciativu (což dle mého soudu jistě nechce), pak jí nezbude nic jiného než přejít na stranu islámu a islám všude tam kde má vliv, tedy i v Evropě, pomáhat prosazovat. Pokud by k tomu došlo, pak by to mělo dopad na všechny, kteří nejsou v jednotě s papežem a ŘKC, ale nacházející se v oblasti jejího vlivu. Tím by ale ŘKC odpadla od Krista a stala se tak předobrazem apokalyptické nevěstky, kterou se v budoucnu stane čistě Satanova církev v čele s falešným prorokem – viz Zj. 13; Zj. 17. * Podle mne má ŘKC při jednání s muslimy už teď nulový manévrovací prostor, jak ukazují výroky uvedené níže. Je doslova v pasti. Vatikán zřejmě vycházel z předpokladu, že věroučné ústupky a vstřícnost vyvolají adekvátní odezvu na muslimské straně, což se ale nestalo. A protože, jak jsem již ve výše citovaném komentáři napsal, ŘKC která by splynula s islámem, by pak neměla důvod k tomu, aby vlastnila jakýkoli majetek, který by muslimům nepatřil. Mimo jiné i z tohoto důvodu zřejmě dojde ke zničujícímu konfliktu mezi muslimy a odpadlou ŘKC, který bude mít celosvětový charakter, jak naznačuje Písmo. Myslím si, že v tomto konfliktu bude hrát svou roli i skryté úsilí ŘKC o Jeruzalém, které dle mého názoru trvá od křižáckých výprav dodnes. Předesílám, že jde jen o můj osobní názor - nemám pro toto tvrzení žádný důkaz. Ale i muslimové si pro sebe nárokují Jeruzalém. Nicméně i vítězný islám se po tomto střetu vyčerpá, na světovou scénu přijdou nové silné osobnosti jako antikrist a falešný prorok, a tím bude připravena půda pro vznik globálního antikristovského náboženství o němž je zmínka výše, a které vznikne až po vytržení Církve (Mt. 24:40; Lk. 17:34-36; 2Tes. 2:7) a jež ukončí až druhý Spasitelův příchod. Takto mi bylo zatím dopřáno porozumět předmětným pasážím ze Zjevení. Malá odbočka To, že splynutí římského katolicismu s islámem nepatří do říše fantazie, svědčí tyto výroky: 1) Věroučná konstituce Lumen gentium Plán spásy se vztahuje i na ty, kteří uznávají Stvořitele a mezi nimi především na muslimy, kteří prohlašují, že se drží víry Abrahámovy a klaní se jako my, Bohu jedinému.“ 2) Prohlášení římského biskupa při návštěvě Turecka „Ve svých odlišnostech stojíme tváří v tvář víře v jediného Boha; . .“ * To, že ve věku milosti (J. 1:14,17) se dějiny spásy točí jen kolem Božího Syna, je zřejmě jen bezvýznamný DETAIL.

Samozřejmě se mohu ve svých závěrech mýlit. Proto jsou event. katolické i jiné protesty zbytečné. Nikoho nekritizuji, ani nenapadám, pouze sdílím své obavy i naději, kterou je pro mne Kristus. Čas ukáže, zda jsem se mýlil, či nikoli. A pokud jsem se mýlil, pak prosím předem všechny čtenáře o odpuštění. Pokud ale vývoj potvrdí to, co jsem napsal, pak pro katolíky (i nekatolíky, která tato církev pohltí), vznikne problém: následovat církev, či Krista? Pokud se sjednotí s církví která odpadla od Krista, pak s touto odpadlou církví vezmou svůj konec. Pokud se ale sjednotí s Kristem, pak přejdou (možná i přes tělesné utrpení), do Jeho náruče. * Myslím si, že musíme být bdělí, vždy zakotveni v Kristu a sledovat znamení času v naději, že naše vysvobození se blíží. V žádném případě se nechci stát svůdcem druhých, ani se kohokoli jakkoli dotknout. Proto prosím čtenáře (zvláště ty mladší, kteří se počátku těchto událostí dožijí), aby zkoumali, zda a nakolik se můj výklad kryje s aktuálním vývojem. Já netvrdím to, že události, tak jak jsem je popsal, se nutně stanou, ale to, že budoucnosti rozumím ve světle Písma právě takto.

V každém případě jsou jasné tyto dvě věci: 1) že se docela dobře mohu mýlit, neboť moje poznání je jen částečné (1Kor. 13:12) 2) že když ukazuji na Krista, jako naši jedinou naději, pak se mýlit nemohu. Problém vidím tak, že máme být v jednotě s Bohem (J. 17:11; Gal. 3:28), tedy VERTIKÁLNĚ. Pak nás bude pojit tak říkajíc HORIZONTÁLNĚ láska Kristova (2Kor. 5:14), která nemůže být vytvořena lidmi – institučně. * Jiný pohled na problém viz: Ekuména - nekonvenční pohled

Buď následujeme Krista (Mt. 8:22; 10:38; 16:24; 19:21; Mar. 8:34; 10:21; Lk. 9:23; 18:22; J. 21:19; 21:22), potažmo Krista jako hlavu církve (Ef. 1:22; 5:23) - nebo církev. Tedy Krista - nebo náměstka Kristova, tedy člověka. Obojí zároveň následovat nelze. K následování církve nejsme Písmem vybízeni. Následování je individuální. Žd. 13:9 „Nedejte se strhnout všelijakými cizími naukami.“ (EP)

2J. 1:9 „Kdo zachází dál a nezůstává v učení Kristovu, nemá Boha; kdo zůstává v jeho učení, má Otce i Syna.“ (EP) Všem uživatelům i náhodným čtenářům přeji Boží blízkost v dalším roce. BA

	Hledej
	Je a svátek má Marcela. Vytvoření registrace