Grano Salis NetworkGrano SalisGranoChatMusicalise-KnihyModlitbyD K DKřesťANtiqC H M IMOSTYNotabeneECHO 
Vítejte na Grano Salis
Hledej
 
Je a svátek má Petr a Pavel.   Vytvoření registrace
  Článků < 7 dní: 4, článků celkem: 16173, komentáře < 7 dní: 263, komentářů celkem: 395847, adminů: 60, uživatelů: 5073  
Vyzkoušejte
Jednoduché menu

Úvodní stránka

Archiv článků

Protestantské církve

Veřejné modlitby

Zpovědnice

e-Knihovna

e-Knihy pro mobily

Kam na internetu

Soubory ke stažení

Recenze

Diskusní fórum

Tvůj blog

Blogy uživatelů

Ceny Zlatá Perla

Ceny Zlatá Slza

Doporučit známým

Poslat článek


Tip na Vánoční dárek:

Recenze
Obsah
OBJEDNAT


GRANO MUSICALIS

Hudební portál
GRANO MUSICALIS
mp3 zdarma

Velký pátek

Vzkříšení


Pravidla


Kdo je online
Právě je 235 návštěvník(ů)
a 0 uživatel(ů) online:


Jste anonymní uživatel. Můžete se zdarma registrovat kliknutím zde

Polemika


Přihlášení

Novinky portálu Notabene
·Selhání pøedstavitelù Jižních baptistù pøi ochranì obìtí sexuálního zneužívání
·Sbor Bratrské jednoty baptistù v Lovosicích vstoupil do likvidace
·Informace z jednání Výkonného výboru BJB dne 10. kvìtna 2022
·JAS 50 let: Adrian Snell, trièko a beatifikace Miloše Šolce
·Online pøenosy ze setkání všech JASákù k 50. výroèí pìveckého sboru JAS
·Prohlášení tajemníka Èeské evangelikální aliance k ruské agresi na Ukrajinì
·Jak se pøipravit na podzimní vlnu?
·Kam se podìly duchovní dary?
·Bratrská jednota baptistù se stala èlenem Èeské eavngelikální aliance
·Patriarcha Kirill v Západu vidí semeništì zla a sní o vizi velkého Ruska

více...

Počítadlo
Zaznamenali jsme
108451357
přístupů od 17. 10. 2001

Kontrasty: Pravoslavní ani napodruhé nezvolili pražského biskupa
Vloženo Úterý, 22. říjen 2013 @ 10:08:21 CEST Vložil: Olda

Z našich církví poslal Nepřihlášený

Dne 19.října 2013 se v chrámu sv.Cyrila a Metoděje v Praze uskutečnilo Druhé mimořádné volební shromáždění.

Účastníci po vystoupení obou kandidátů na biskupa pražské eparchie,tj. duchovního otce Doroteje /Rapcuna/ z Chomutova a arcibiskupa michalovského Jiřího /Stránského/ si vyslechli i pozdravy představitelů konstantinopolského patriarchátu v Paříži Emmanuela a moskevského patriarchátu otce Nikolaje. Po několika volebních kolech ani jeden kandidát na arcibiskupa pražského nezískal dvoutřetinovou většinu /ze 115 delegátů-77 hlasů/, protože asi 30-40 hlasů bylo vždy neplatných. Ve večerních hodinách bylo shromáždění duchovních otců a věřících ukončeno.

PRVNÍ  KOMENTÁŘ  -  otevřený dopis

V sobotu 19. 10. 2013 jsem se účastnil mimořádného eparchiálního shromáždění, svolaného k volbě nového eparchiálního arcibiskupa. Po zralé úvaze a nikoliv v okamžité reakci jsem se rozhodl podělit se o svůj názor na toto setkání. Oproti mnoha jiným, mohu toto vrcholné církevní shromáždění srovnat s jednáním na vrcholné politické úrovni. Jako místopředseda vládní strany, jsem se účastnil politických jednání v parlamentu, mezivládních jednání, či jednání koaličních partnerů. Tedy vrcholných jednání stran, které vedly a měly zodpovědnost za vedení této země. Nechci a nebudu komentovat způsob a technické provedení ani výsledek tohoto setkání, chci jen prezentovat svůj názor na chod a stav našeho společenství.

V první řadě jsem znechucen tím, že naší církev prostřednictvím funkcí v eparchiální radě vedou lidé, kteří svým jednáním nemají nic společného s termínem „důstojný otec“, ale chovají se hůř, než mnozí trhovci, ba jejich chování  je srovnatelné s hádkou v „romském ghetu“ . Co jsme to za společenství, když nás v jednom z nejvyšších orgánů naší církve zastupují ukřičení a agresivní jedinci, kteří ani nedokáží mluvit správně česky a není jim rozumět?  Jejich a schopnost vyjadřování a formulace se rovnají hospodským projevům. Vždyť kultivovanost a prostota od agrese v jakékoliv, byť jen verbální rovině je základem smysluplné komunikace v jakémkoliv společenství. 

Stejně tak, jako jasné a bezpodmínečné dodržování pravidel, v tomto případě Ústavy Pravoslavné církve. Nepovažuji vůbec za vhodné vystoupení zástupce pravoslavné církve z Konstantinopole. Je pro mne nepřípustné, aby se zástupce jiné autokefální církve vměšoval do záležitostí autokefální církve naší. Bulvárnost jeho argumentace považuji dokonce za nedůstojnou jakéhokoliv delegovaného velvyslance. O to víc jsem musel ocenit jasné, diplomatické a zejména neutrální poselství, které přednesl  zástupce ruské pravoslavné církve. Očekávám, že tento diplomatický přehmat bude řešit, požadovat jeho vysvětlení, Posvátný Synod. Osobně se mne to dotklo, neboť jsem hrdým občanem tohoto státu a věřícím české, podotýkám české, pravoslavné církve. Způsob ultimát a vyhrožování, jak jsem je chápal z projevu konstantinopolského zástupce, byla nepatřičná. Tato jasná a pro mne kontroverzní slova pronášel navíc v chrámu, který je mimo jiné pro celou naší zem, symbolem odhodlání našeho národa bojovat s kýmkoliv, kdo by se rozhodl nám cokoliv diktovat násilím. Symbolem „posvěceným“ krví hrdinů padlých právě v tomto chrámu.

Naše církevní společenství dostalo jako dar svobodu rozhodování. Naše společenství, jako každé jiné, se pro svou životaschopnost musí naučit hledat kompromisy a řešení a tedy najít vždy dobrou vůli pro ně.  Zatím to neumíme. Osobně nechápu postoj jedné třetiny zástupců na tomto shromáždění, kteří svým postojem nevolit nikoho deklarují jen nechuť najít řešení. Dobré vůli musí vždy předcházet pokora a pocit služby. Zejména naši duchovní to však nedokážou. Zaznamenávám u mnohých z nich slova o službě Bohu, ale postrádám jejich vůli a schopnost sloužit lidem, věřícím a tedy církvi. Nadřazenost jakou jsem zaznamenal v chování a postoji mnoha duchovních, vycházející asi právě z toho faktu, že jsou duchovní, mi přijde jako zdroj nepokory. Nepokory, která nedovoluje najít společnou cestu. Zaslepenost v nás nám nedovoluje vidět věci jaké opravdu jsou, ale jen tak, jak se nám povrchně jeví. Faktem zůstává, že v pozadí našich nesvárů a neschopnosti najít řešení je aktivita podivné skupiny lidí a zájmů. Ptám se sám sebe, kdo jsou ti, kteří používají, agresi, pomluvy, vyhrožování a zejména naší ješitnost? Co je jejich cílem?

Jako většinou je dobré kořeny dneška hledat v minulosti. Nicméně pokud jsme jako společenství takto ovladatelní skrze naše slabosti, touhy a ambice bylo by určitě lépe, aby rozhodnutí  kdo bude našim arcipastýřem, přijal Posvátný Synod. Nejen, že si dnes nezasloužíme rozhodovat o něčem zásadním, ale ani to kvalitně nedokážeme.  A jaká má být budoucnost naší církve? Jak má vypadat nejvyšší představitel českého pravoslaví? Dovolím si podělit se o svou představu. Dovolím si hledat vlastnosti a schopnosti nikoliv konkrétní osobu a oprostím se také od duchovních a kanonických parametrů, na které jsou tu jistě jiní odborníci a zejména parametry jasně dané naší ústavou. Zaměřím se jen na schopnosti, které mají umožnit dobrý chod církve v rámci spolužití se státem a zejména s občany této země. V tom totiž vidím i velký a důležitý potenciál misijní.

Náš arcipastýř musí bezpodmínečně komunikovat a řádně mluvit česky, zejména s ohledem na státní instituce a komunikaci církve vzhledem k národu. Musí mít i dostatečně jazykové vybavení a důstojně tak církev reprezentovat v zahraničí. Musí mít náležité manažerské schopnosti a umět přijímat ve správný okamžik rozhodnutí, i ta nepopulární a tvrdá. Musí sestavit a dobře řídit funkční tým spolupracovníků s jasnou odborností, zejména pro oblasti nepřímo spojené s výkonem duchovní služby. Naše církev, musí jednoznačně a řádně dodržovat veškeré zákony a nařízení této země.

Cílem nového pražského arcipastýře by pak mělo být stabilizovat a uklidnit současnou situaci uvnitř církve. Připravit církev na přechod k jejímu samofinancování. Nalézt další nové zdroje pro financování života církve. Měl by se stát nepřehlédnutelnou autoritou pro obyvatele české republiky právě z hlediska misijní činnosti církve a tím aktivně rozšiřovat řady pravoslavných věřících z řad českých obyvatel a navrátit se tím k poselství sv. Václava a sv. Prokopa.

Doufám, že tak jako každá krize, v životě jednotlivce i společnosti, může být současný stav zdrojem mnohého dobrého v budoucnu. To však vždy jen tehdy, pokud se poučíme a nebudeme opakovat staré chyby. Popravdě dnešní stav, je stále ještě dozvukem totalitního režimu a manýrů a toho, co napáchal ve společnosti i v jedincích.  S ohledem na to, že všichni vždy máme pocit, že konáme jen nejlépe jak dovedeme, budeme muset hledat řešení ve společných krocích a v dobré vůli. Pokud je nenalezneme, musíme se jako členové episkopální církve podřídit autoritě Posvátného Synodu. To je pro mne přijatelné a pokorné řešení.

Tomáš Jarolím - Teplice

Zdroj:  Pražská pravoslavná eparchie


"Pravoslavní ani napodruhé nezvolili pražského biskupa" | Přihlásit/Vytvořit účet | 1 komentář | Search Discussion
Za obsah komentáře zodpovídá jeho autor.

Není povoleno posílat komentáře anonymně, prosím registrijte se

Re: Pravoslavná ani napodruhé nezvolili pražského biskupa (Skóre: 1)
Vložil: poutnick v Úterý, 22. říjen 2013 @ 10:30:49 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Tak pokorný a láskyplný otevřený dopis jsem už dlouho nečetl.




Stránka vygenerována za: 0.13 sekundy