Jeden český šlechtic se svého času vydal na cesty a v lese ho přepadli loupežníci. Vytáhli ho z kočáru, posmívali se mu a oloupili ho. Na kozlíku seděl jeho kočí, silný a mohutný chlap a po celou dobu netečně přihlížel. Šlechtic se obrátil na vůdce loupežníků a řekl mu že své lidi vycvičil špatně. Přehlédli schovaný měšec, který jim  dá, jestliže pro něho udělají jednu maličkost. Dají pár pohlavků tomu kočímu, který tam na kozlíku tak hloupě kouká. Vůdce si vzal měšec, se smíchem vykročil a vlepil kočímu pohlavek. Ten skočil z kozlíku na zem jako čerstvě probuzený medvěd a pustil se do loupežníků. Neutekl mu ani jeden, za chvíli nakládali s panem hrabětem bezvládná těla a vezli je do nejbližšího města k soudu. Byla to nebezpečná a obávaná banda, která už dlouho v kraji řádila. Když se potom pan hrabě zeptal kočího proč mu hned nepomohl tak ten s rozpaky odpověděl že neměl tu správnou náladu. Potřeboval zkrátka takový impulz, nebo počinek do života.

Kéž nám stejně dobře jako ten políček poslouží to co jste napsal, kéž nás to probudí z vlažnosti, zbabělosti a lhostejnosti . Vůči Bohu a bližnímu, příteli i nepříteli. Katolíky, evangelíky i pravoslavné, neorganizované křesťany i každého člověka dobré vůle. JInověrce i bezvěrce. Kéž nám  k tomu všemohoucí a laskavý Bůh požehná Vaše slova, odpustí Vaše hříchy stejně jako ty naše a naplní Vás svým požehnáním. Kéž na Vás zjeví svou slávu a ukáže své milosrdenství.

Amen.