Grano Salis - Petr Chelčický v Síti víry o císaři Konstantinovi

...Ty sbory Kristovy trvaly mezi pohany bez moci světské více než tři sta let až do Konstantina; ten první vmísil se mezi křesťany s panováním pohanským a s úředníky takovými, jací na pohana příslušejí. Ale apoštolé ten lid k věcem vyšším a dokonalejším přivedli, než je pohané mají k svým správám...

Silvestr přijav panování pohanské a slávu světskou nad císaře, tu všecko zlé zakořenil v tu stolici, kterou nazývají stolicí svatého Petra, ač neviděli, že by on kdy tak pyšně seděl na ní. Protož, poněvadž byl štěpován od císaře v takovém panování pohanském k užívání nej vyššího kněžství, to má větší vážnosti býti, neboť v něm jest všecko štípeno, což po něm roste na té stolici. A o tom štípení císařském téže stolice kněz, papež Melchiades, vyznává, že Konstantin, první přijatý do víry, dal dovolení a svobodu po celém světě těm, kteříž byli v jeho království, aby netoliko byli křesťané, ale aby dělali kostely a aby zřizovali zádušní statky k tomu kostelu. Také týž císař dary veliké dal a kostel první stolice svatého Petra postavil.

A tak, stolici císařskou opustiv, svatému Petrovi a jeho nástupcům budoucím ji ostavil. A tak kořen hluboký, silný a roští všeho jedu zasadil, aby z něho ovoce smrti mnohotvárné silně rostlo a umrtvilo svět...

Protož neníť malá věc pověděna v tom čase, kdy se stalo toto obdarování: "Dnes jest vlit jed do církve svaté." A když ten jed na počátku vlit jest do církve svaté, náramně se rozmohl a roztáhl do celého světa skrze toho kněze bohatého, ve světě zvelebeného, a skrze jeho zákony jedovaté. Proto otekli po něm a nadmuli se nadmíru rozmnoženou nepravostí. Otekl jeho život otevřený bez studu v nepravosti, život poběhlický, v bohaprázdnost obrácený, život rouhající se všeliké slávě Boží, umrtvený, protože ztratil život božský, a vyrostlý z bludu jedovatin *****y veliké...

Protož když byl přijat do víry ten císař Konstantin s panováním pohanským, s právy i s úřady pohanskými, tehda ta nevinnost pravých křesťanů zkalena a pohaněna jest. Jako kdyby lotři a svůdníci v důvěrnou známost s pannami poctivými a stydlivými vešli a moc nad nimi obdrželi, aby jimi vládli, jim cesty v jejich příbytku panenském svými zákony kuplířskými uložili, aby čistotu svého panenství podle správy jejich zákonů držely — tu by se v té nehodě panny počestné a stydlivé náramně zarmoutily vidouce, že sotva kdy a velmi nesnadno tu čistotu a věrnost, kterou si uložily nebo slíbily Bohu do smrti držeti, zachovají mezi těmi svůdci, kteří s nimi po domácku bydlí a panují nad nimi a mohou jim přikazovali, aby tak Bohu zachovaly čistotu, jak jim svůdcové přikáží — málo by tu panen ostalo pravých: tak podobně k tomu, když císař vstoupil do víry s panováním pohanským, s právy a s úřady pohanskými a přijal společenství a účastnosti s křesťany ve víře a v božských věcech jako jeden z nich.

Protož, tvoříce spolu celek, byli sebe účastni, on jich a oni jeho, on jejich věcí křesťanských a oni jeho pohanských. Neboť kněz Silvestr, chtě jeho do víry přijmouti, nežádal na císaři, aby, chtě křesťanem býti, nejprve pohanství všeho úplně se zřekl, panování pohanského s úřady a se zákony pohanskými, ale s tím se vším jako s jedem vmísil se mezi křesťany. Neboť, jsa již křesťanem, panoval nad pohany; neboť kromě toho Kristova zvláštního sboru pravých křesťanů v Římě všechen ostatní lid byli pohané. Protož soudy a jiné svády mezi těmi pohany řídil skrze moc císařskou donucující podle práv a zákonů pohanských, ačkoli potom dal svobodu všem, kdož chtí z pohanů býti křesťany, že je již usmrcovati nebude, jakož dříve krev křesťanskou proléval.

Proto, jakmile vstoupil mezi křesťany do jejich víry s panováním pohanským, s úřady i s právy, tak i dále zůstal a potom ostatní po něm, učiniv se účastníkem křesťanů i jejich věcí duchovních křesťanských. A bez pochyby v tom on zase učinil je účastny svých věcí pohanských, kterými se vmísil mezi ně, dokudž nebyli docela obráceni větší částí v pohanství. A toho důkazem jsou skutky pohanské; kdo chce, sečti počet té šelmy, a hledaje nenalezne na ní nic, co by bylo Kristovo. Protož v tom vmíšení císaře do víry s tím pohanstvím pověděno jest: „Dnes jest vlit jed do církve Kristovy."...

Konstantin, vstoupiv do víry s úřady i s právy pohanskými a vzav moc nad křesťany, uvedl je pod práva pohanská, aby si podle těch práv městských a pohanských navykli ty potřebnosti říditi, které se v bezpráví přiházejí — kteréžto potřebnosti byli povinni říditi jinak, podle správy zákona Božího — takže, když se jim přihodí žaloba anebo pře v některém bezpráví, aby se s těmi žalobami uchylovali k soudům pohanských úředníků, aby se ta bezpráví urovnávala nebo uklidňovala skrze moc a práva pohanská. A netoliko tomu navykli, ale i pomoci hledají u císaře k obraně svých bezpráví, aby se bránili a mstili skrze jeho moc nad těmi, kdož na ně násilně sahají, činíce jim bezpráví na majetku nebo na životě. A když provedou takové věci skrze moc císařovu a skrze jeho úředníky, položí naději v císaře, kterou měli položití v samého Boha.

I budou nešlechetní jako pohané, kladouce naději v člověka a čest na něho vznášejíce, kterou měli na Pána Boha vznésti a v něm samotném naději míti a všecka svá bezpráví podle jeho zákona říditi, jinak, opačně nežli práva císařská a pohanská řídí, trpíce bezpráví a nižádnému zlého za zlé nečiníce. Protož tomu lidé na odpor činíce skrze moc pohanskou, bezpráví zahánějíce skrze sváry v soudech, tím způsobem odstupují od Boha a od jeho zákona. A navykše tomu křesťané, nyní z těch věcí výčitky svědomí si nedělají. A tu ránu vzali skrze Konstantina, jenž, dostav se mezi ně, přijal s nimi účastnost víry a vložil na ně účastnost bludů pohanských. A stále i podnes učí kněží a mistři křesťany tomu, aby se nedali svésti cizím učením. Protož toto jest cizi učení, ačkoli skrze moc jest uvedeno...

Citováno z www.petrchelcicky.cz/s/chelcicky_sit_viry.docx

	Hledej
	Je a svátek má Marcela. Vytvoření registrace