Grano Salis NetworkGrano SalisGranoChatMusicalise-KnihyModlitbyD K DKřesťANtiqC H M IMOSTYNotabeneECHO 
Vítejte na Grano Salis
Hledej
 
Je a svátek má Andrea.   Vytvoření registrace
  Článků < 7 dní: 7, článků celkem: 16220, komentáře < 7 dní: 380, komentářů celkem: 398923, adminů: 60, uživatelů: 5084  
Vyzkoušejte
Jednoduché menu

Úvodní stránka

Archiv článků

Protestantské církve

Veřejné modlitby

Zpovědnice

e-Knihovna

e-Knihy pro mobily

Kam na internetu

Soubory ke stažení

Recenze

Diskusní fórum

Tvůj blog

Blogy uživatelů

Ceny Zlatá Perla

Ceny Zlatá Slza

Doporučit známým

Poslat článek


Tip na Vánoční dárek:

Recenze
Obsah
OBJEDNAT


GRANO MUSICALIS

Hudební portál
GRANO MUSICALIS
mp3 zdarma

Velký pátek

Vzkříšení


Pravidla


Kdo je online
Právě je 310 návštěvník(ů)
a 2 uživatel(ů) online:

ivanp
rosmano

Jste anonymní uživatel. Můžete se zdarma registrovat kliknutím zde

Polemika


Přihlášení

Novinky portálu Notabene
·Selhání pøedstavitelù Jižních baptistù pøi ochranì obìtí sexuálního zneužívání
·Sbor Bratrské jednoty baptistù v Lovosicích vstoupil do likvidace
·Informace z jednání Výkonného výboru BJB dne 10. kvìtna 2022
·JAS 50 let: Adrian Snell, trièko a beatifikace Miloše Šolce
·Online pøenosy ze setkání všech JASákù k 50. výroèí pìveckého sboru JAS
·Prohlášení tajemníka Èeské evangelikální aliance k ruské agresi na Ukrajinì
·Jak se pøipravit na podzimní vlnu?
·Kam se podìly duchovní dary?
·Bratrská jednota baptistù se stala èlenem Èeské eavngelikální aliance
·Patriarcha Kirill v Západu vidí semeništì zla a sní o vizi velkého Ruska

více...

Počítadlo
Zaznamenali jsme
109572262
přístupů od 17. 10. 2001

Povzbuzení: Průkopníci moderní baptistické misie
Vloženo Středa, 01. květen 2013 @ 12:09:13 CEST Vložil: Stepan

Misie poslal Nepřihlášený

Kdo je ten první? Kdo je ten nej? Udělal vše dobře, či se někdy mýlil? Jednal správně? Celý tento sled otázek zde je jen proto, abych vás pozval ke kratšímu průzkumu osudů několika "velkých" mužů a žen víry, kteří byli průkopníky misie. Společné mají to, že se všichni hlásili k baptistickým zásadám. Jinak mezi nimi je řada rozdílů. Lze je tedy srovnávat? Pokusme se porovnat jejich život v těchto několika oblastech: příprava na službu, způsob práce, rodinný život a vztah ke kultuře v níž žijí.

Nejdříve si je představme: muž, jehož rozhodně nelze opomenout, je William Carey nazývaný "otcem moderní misie", dalším je Issac McCoy, průkopník baptistické misie mezi indiány. Třetí muž je Adoniram Judson, jenž bývá nazýván "apoštolem Barmy". Další sloužil na místě, jemuž misionáři přezdívali "hrob bělochů" - v Africe - a jmenoval se George Grenfell. Posledním, koho z řady mnoha dalších vybereme, je Charlote Diggs Moonová, které se též přezdívá "patronka baptistické misie". Určitě by šlo jmenovat mnoho dalších, ale nám těchto pět postačí. Pojďme tedy stručně popsat jejich životy.


První a asi ze všech nejznámější je William Carey. To, že se mu říká otec moderní misie, není přehnané. Byl to právě on, kdo svým zápalem a osobním příkladem objevil pro celý protestantský svět důležitost misie. Pojednejme krátce o oblastech jeho života, jež jsme si vyhradili za cíl našeho zkoumání.

V přípravě na službu to vůbec neměl jednoduché: nezískal žádné teologické vzdělání. Byl obyčejný švec. Vše, co uměl, se naučil sám. Shrnuje to takto: "Dokážu dřít. Dokážu vytrvat v jakékoliv určité činnosti. Tomu vděčím za vše." Při své službě zvěstování evangelia zakládal školy, překládal a vedl misijní stanici. Žil život se svatou povahou a díky tomu mohla jejich misie uspět. Byl schopen přehlížet i nemalé chyby a pochybení druhých. Po sedmi letech služby se mohl radovat z prvního obráceného. Po 25 letech služby jich pak bylo 600.

Věcí, pro kterou by byl Carey dnes určitě nejvíc kritizován a pro kterou by v současnosti nebyl do misie nejspíš ani přijat, bylo jeho manželství. Jeho žena Dorothy, mírně řečeno, nesdílela jeho nadšení a do Indie s ním odjela jen pod podmínkou, že je bude doprovázet její mladší sestra. V Indii se po smrti svého pětiletého syna zhroutila a již se nevzpamatovala. Zemřela 13 let po svém zhroucení.

Carey měl velké problémy s výchovou svých synů. Byl příliš mírný. Dobře vychováni byli jen díky Careyho spolupracovníkům a díky jeho druhé manželce. Carrey svůj život se svou druhou ženou charakterizuje slovy: "Sdíleli jsme takové štěstí, jakému se jen kdy smrtelníci těšili." Po třinácti letech šťastného manželství mu i tato žena umírá. Carey se po nějaké době žení potřetí.

A jeho vztah ke kultuře, ve které žil? Bojoval s nešvary indické společnosti. Byl proti upalování vdov a zabíjení novorozeňat. Krom těchto škodlivých praktik nechával však kulturu netknutou. Naopak měl vůči indické kultuře úžasný respekt a nikdy se nepokoušel importovat západní náhražky, jak se o to snažilo mnoho jiných misionářů. Jeho cílem bylo vybudovat domorodou církev. Pokročme však k Careyovým následovníkům.

Adoniram Judson, narozdíl od Careyho, získal teologické vzdělání. Studovat na semináři začal ještě před obrácením v rámci svého hledání pravdy. Po několikaměsíčním studiu pak učinil své "slavné odevzdání se" Bohu. Než se budeme věnovat jeho službě, prozkoumejme nejprve jeho rodinný život.

Jeho manželku Nancy lze na rozdíl od Dorothy Careyové popsat jako ženu, jež cítila břímě pro lidi, kteří neslyšeli evangelium. Řekla, že důvodem její cesty do Indie není jen "připoutání se k pozemskému břemenu" (míněn manžel), ale především z důvodu "závazku vůči Bohu …" Svědčí o tom i skutečnost, že na misii s manželem odjíždí již dva týdny po svatbě. Ani jim se v rodinném životě nevyhnuly různé pohromy. Při přesunu z Indie do Barmy Nancy potratila a z lodi pak v přístavu musela být vynesena. Během společného života Judosnových si oba uvědomovali, že smrt je vždy reálnou hrozbou. Rok po příjezdu se jim narodil syn, který však po šesti měsících zemřel. Po sedmi letech služby byl Judson uvězněn pro podezření z vyzvědačství ve válce mezi Barmou a Anglií. Po svém propuštění z vězení Judson pomáhá oběma stranám vyjednávat. V této době umírá jeho žena Nancy a jejich ani ne roční dcerka. Judson se v následku těchto událostí a pracovního tlaku zhroutil. Naštěstí, na rozdíl od Dorothy Careyové, ne natrvalo.

Při zotavování z deprese získal novou hloubku duchovního života, která jeho službě přidala na intenzitě. Cestuje po Barmě a povzbuzuje ostatní. Přitom se v 46 letech znovu žení se Sarou Boardmanovou, čtyřiatřicetiletou vdovou, jež zůstala sama sloužit po smrti svého manžela. Během prvních deseti let manželství se jim narodilo 8 dětí. Vypětí pro ni však bylo příliš veliké. Umírá roku 1845 cestou na zdravotní dovolenou do USA, kam ji doprovázel Judson spolu se třemi dětmi.

Judson se během svých cest po USA znovu žení s Emily Chubbockovou, nadanou spisovatelkou. Vrací se s ní do Barmy. Emily se věnovala své spisovatelské činnosti . Při jedné příležitosti líčí běžný misijní život těmito slovy: "Jsme požehnáni obecenstvím se šváby, ještěrkami, krysami, mravenci, moskyty a štěnicemi. Štěnice oživují vše ze dřeva a mravenci pochodují domem ve velkých zástupech … Snad dvacet mi jich přešlo přes papír zatímco píši." Po třech letech manželství Judson umírá cestou na zdravotní dovolenou.

Zanechejme rodinného života a věnujme se Judsonově službě. Adoniram Judson přeložil do barmštiny celý Nový zákon. Protože byl ke kultuře velmi citlivý a chtěl se lidem přiblížit, měl snahu vybudovat "křesťanský zajat". Běžný zajat té doby byl útočištěm otevřeným pro kohokoliv, kdo si chtěl odpočinout nebo popovídat o všedních událostech nebo naslouchat buddhistickému laickému učiteli. Judson zbudoval takový zajat, kde mohl s úspěchem mluvit s lidmi o Kristu. Měsíc po otevření zajatu se Judsonovi radovali z prvního obráceného. Čekali na něj však 7 let. Za další rok bylo obrácených deset. Nebylo to však anglické shromaždiště, ale barmský zajat. Obrácení Barmánci se od začátku zapojují do služby. Je pro ně otevřena škola, rozdávají traktáty a jeden muž se stává pomocníkem pastora. Dílo pokračovalo dokonce i v době, kdy Judsonovi byli pryč.

Nyní se přesuňme na jiný kontinent.

V Americe byl průkopníkem baptistické misie mezi indiány Issac McCoy. Jedná se o rozporuplnou postavu. My se budeme zabývat jen jeho službou a vztahem ke kultuře. Indiánům nejen zvěstoval evangelium, ale zorganizoval pro ně v misijním domě také školu a kovárnu. Jeho služba vykazovala všechny znaky úspěchu. Celá jeho služba je však poznamenána strachem z pronikání bělochů na indiánské území a důsledků jejich života v blízkosti Indiánů. Proto se často stěhuje dál od bílých osadníků. Věřil, že jediným řešením škodlivého vlivu sousedství bělochů je založit indiánskou kolonii "na západ od Missouri". Po čtyřech letech své služby proto odjíždí do Washingtonu, přesvědčí o svém plánu nejprve baptistickou misijní radu a pak získává i vládní podporu.

Od té doby se již nevěnuje evangelizaci, ale politice. Misijní práci převzali jeho podřízení. Issac McCoy se od té doby podílí na přesunech indiánů. Byl zapojen i do přesunu Cherokeeů, který bývá označován za jednu z největších nespravedlností v národních dějinách USA, jež vláda Spojených států spáchala. Byla práce Issaca McCoye opravdu misií? Naštěstí dělali mnozí misii mezi indiány jiným způsobem.

Pojďme však k dalšímu muži, jenž kráčel ve stopách Davida Livingstona. Jmenoval se George Grenfell. V listopadu roku 1874 byl přijat Baptistickou misií a následující měsíc odjel do Kamerunu. Za dva roky se vrátil do Anglie, oženil se a jeho žena odjela s ním, avšak ani ne za rok umírá. Grenfell litoval, že ji vzal do Afriky. Za dva roky se žení, tentokrát s "barevnou" ženou ze západní Indie, která také ovdověla. Žil v době, kdy pouze každý čtvrtý misionář v okolí řeky Kongo, kde sloužil, přežil. Pohřbil v Kongu čtyři děti.

Cílem jeho služby bylo vytvořit misijní stanice napříč celou Afrikou. Pro možnost služby na jednotlivých misijních stanicích podél řeky Konga, poté co mu zemřeli všichni čtyři inženýři, sám smontoval parník Peace a cestoval s ním. Stal se po mnoho dalších let domovem pro něj a jeho rodinu. Měl mnoho zkušeností s kanibaly. Sám vypráví o tom, jak před nimi nejméně dvacetkrát utíkal. Největším zdrojem těžkostí a jeho největším zápasem byli belgičtí vládní úředníci, kteří pro své podnikání chtěli jeho mapy a zároveň mu bránili zakládat misijní stanice.

Po dvaceti letech své služby mohl však vydat svědectví o duchovním probuzení, a to zvláště ve stanici Bolobo. Vyprávěl, že tam, kde ho před dvaceti lety vyháněli šípy, je nyní vítán zpěvem písně "Všechna sláva moci Ježíšova jména". Přestože kvůli problémům s belgickou vládou nedokončil síť stanic napříč Afrikou, pokračoval v průkopnické práci až do své smrti. V roce 1906 totiž onemocněl horečkou a umírá.

O jeho vztahu ke kultuře domorodých obyvatel nemám v pramenech, z nichž čerpám, podrobnější záznamy, ale dá se předpokládat, že byl podobný jako u ostatních misionářů. Viděl v domorodcích lidi, kteří jsou na nižším stupni, protože doposud nepoznali evangelium. Evangelium ve většině případů přináší s sebou i evropskou kulturu.

Posledním z našeho výběru je žena - "patronka baptistické misie". Jmenuje se Charlotte (Lottie) Diggs Moonová. Žila a sloužila ve druhé polovině minulého století a na začátku našeho století. Byla jednou z průkopnic hnutí nezávislých misionářů "něžného pohlaví". Byly to ženy, jež vykonávaly misionářskou službu, aniž by se vdaly. Povoláním byla učitelkou a po skončení války severu proti jihu rostla v jejím srdci touha sloužit Bohu. Není se proto co divit, že následuje svou sestru na misijní pole do Číny. V Číně trpí samotou. Setkává se sice s jedním misionářem, jenž se jí dvořil, ale poté, co se seznámila s jeho názory - přijímal totiž evoluci - se s ním rozešla, ač pro ni byla tato nabídka lákavá. Po zbytek života zůstala svobodná.

Měla velké problémy, protože chtěla být evangelistkou a hlavně zvěstovat evangelium. Úlohou ženy však tehdy bylo sloužit v rodině, a pokud chtěla evangelizovat, mohla pouze učit ve škole. Lottie se cítila uvázaná k vyučování jen několika děvčat. Zápasí, jak s tímto pohledem, tak s možností žen podílet se na vedení misijní práce. Po dvaceti dvou letech se stěhuje do Ping-tu. Zde koná samostatnou průkopnickou misijní práci, slyší, jak o ní samé lidé mluví jako o ďáblovi a jen pomalu získává mezi ženami přítelkyně.

Po dvou letech přichází možnost svědčit i mužům, kteří slyšeli, jak si jejich ženy povídají o "nové nauce". Z dění byla tak nadšena, že odložila plánovanou misijní dovolenou a plně se věnovala službě. Po dalších dvou letech zde i přes místní nepřátelství vzniká sbor a jsou zde i první pokřtění. Tito lidé byli křtěni ordinovaným baptistickým misionářem. Sbor rostl a byla snaha zajistit místní čínské vedení s co nejmenšími zásahy zvenku. Sbor v Ping-tu se stal největším evangelizačním střediskem jižních baptistů v Číně.

Lottie se kromě služby ve vnitrozemí věnovala v té době také přípravě nových misionářů a pastoraci čínských žen. Také velmi významně povzbuzovala k misijní práci a podpoře zahraniční misie. "Je to divné, že milión baptistů z jihu dokáže dodat jen tři muže pro Čínu. Divné, že s pěti sty kazateli ve státě Virginie musíme spoléhat na presbyteriána, aby zaplnil baptistickou kazatelnu zde. Zajímalo by mne, jak to vypadá v nebi?"

Podle Lottie mohly pomoci tento stav změnit ženy. Vyzývala k týdnu modliteb a zvláštní sbírce konané výlučně ženami, jež byla určena výhradně na potřeby misie. Vyzývala také "statné zdravé ženy, aby zaplnily místo, kde chybějí muži." Odpověď byla okamžitá. První vánoční sbírka s tisícem dolarů přesáhla svůj cíl. Bylo dost na zaplacení tří místo dvou žen, které odešly na misii. Tato praxe vánočních misijních sbírek pokračovala nadále.

Lottie umírá roku 1912 na Štědrý den, týden po svých 72 narozeninách, následkem vyčerpání a strádání při pomoci během epidemie neštovic a dalších katastrof. Časopis zabývající se zahraniční misií jí složil následující kompliment, když napsal, že se stala "nejlepším mužem mezi našimi misionáři".

Jsme na konci našeho krátkého přehledu a je před námi to nejtěžší: zhodnotit jednotlivé misionáře a jejich službu. S určitostí můžeme říci jednu věc - všichni výše jmenovaní sloužili Bohu, jak nelépe uměli. Mnohé věci, jež nás zarážejí a pohoršují, jsou dány dobovým odstupem. Těžko pochopíme manželství Williama Careyho. Lottie Moonová by dnes měla s muži daleko menší problémy. Lze jen těžko porovnávat jejich oddanost ve službě Bohu. Jen u Isaaca McCoye je zarážející, že odstoupil od slibně se rozvíjející služby a věnoval se hlavně politice.

Pokud bychom měli srovnávat rodinný život, výrazný kontrast tvoří první manželství Williama Careyho a Adonirama Judsona. Judsonova žena přijímá úkol svého manžela za svůj. Dorothy Careyová je spíše ve vzpouře. Misie pro ni nebyla žádnou radostí. Spíše jen snášela to, čím žil její manžela. První manželství George Grenfella bylo také nešťastně ukončeno smrtí jeho ženy, jehož možnou příčinou mohl být spěšný odchod na misijní pole. Není se však co divit. Vždyť Grenfellovi byli na místě, kde umírali rychle i statní mladí muži.

Pokud jde o citlivost dotyčných ke kultuře domorodých lidí, jasně zde vyčnívají Judson a Carey spolu s Lottie. Mohou jasně sloužit jako příklad těch, kdo přináší lidem evangelium a nesnaží se přitom přidávat západní kulturu. Je poučný i jejich důraz na výchovu domorodců ke službě a k samostatnosti. Nešťastným příkladem je zde opět Isaac McCoy a nešťastné přesídlování indiánů. Ač bylo vedeno ušlechtilými motivy, mělo zničující následky. Je otázkou, jak je to s naší citlivostí ke kultuře, v níž žijeme. Myslím si, že se pohybujeme mezi dvěmi extrémy. Na jedné straně jsme schopni přijímat standardy světa a splývat s ním, na druhé straně si žijeme vlastním životem s vlastním církevním jazykem a způsoby, jimž svět nerozumí.

Co nám tedy tyto příběhy mají říct? Jsou pro nás zprávou o tom, že sloužit Bohu se může a bude lišit od našich představ. Bůh je také jiný než naše představy a často udílí své požehnání jinak než podle našich schémat. Je jasně vidět, že Bůh ke splnění svých příkazů volá lidi s ochotným srdcem. Patří sem i to, že ani misionáři nejsou žádní nad-lidé, padají, hádají se, usmiřují, ale někdy se i ne v dobrém rozchází. Co z toho plyne? Bůh si chce použít tebe i mne. Závěrečná otázka zní: Chci být použit? Hledám, co mi Bůh připravil?

Ing. Martin Kop

O autorovi: Uvěřil roce 1992. Začal navštěvovat sbor BJB ve Zlíně. Sloužil několik let ve vedení mládeže, dva roky byl starším sboru, vedl domácí skupinku a staral se o sborovou knihovnu a fonotéku. Od října 2002 je aktivním členem sboru Apoštolské církve ve Zlíně. Dálkově absolvoval biblickou školu Harvest International Bible University v Liberci.

asre.sweb.cz/pro-web/bapt-misie.rtf


Podobná témata

Misie

"Průkopníci moderní baptistické misie" | Přihlásit/Vytvořit účet | 0 komentáře
Za obsah komentáře zodpovídá jeho autor.

Není povoleno posílat komentáře anonymně, prosím registrijte se

Stránka vygenerována za: 0.21 sekundy