Grano Salis NetworkGrano SalisGranoChatMusicalise-KnihyModlitbyD K DKřesťANtiqC H M IMOSTYNotabeneECHO 
Vítejte na Grano Salis
Hledej
 
Je a svátek má Viola.   Vytvoření registrace
  Článků < 7 dní: 4, článků celkem: 16667, komentáře < 7 dní: 311, komentářů celkem: 430877, adminů: 60, uživatelů: 5254  
Vyzkoušejte
Jednoduché menu

Úvodní stránka

Archiv článků

Protestantské církve

Veřejné modlitby

Zpovědnice

e-Knihovna

e-Knihy pro mobily

Kam na internetu

Soubory ke stažení

Recenze

Diskusní fórum

Tvůj blog

Blogy uživatelů

Ceny Zlatá Perla

Ceny Zlatá Slza

Doporučit známým

Poslat článek


Tip na Vánoční dárek:

Recenze
Obsah
OBJEDNAT


GRANO MUSICALIS

Hudební portál
GRANO MUSICALIS
mp3 zdarma

Velký pátek

Vzkříšení


Pravidla


Kdo je online
Právě je 102 návštěvník(ů)
a 0 uživatel(ů) online:


Jste anonymní uživatel. Můžete se zdarma registrovat kliknutím zde

Polemika


Přihlášení

Novinky portálu Notabene
·Selhání pøedstavitelù Jižních baptistù pøi ochranì obìtí sexuálního zneužívání
·Sbor Bratrské jednoty baptistù v Lovosicích vstoupil do likvidace
·Informace z jednání Výkonného výboru BJB dne 10. kvìtna 2022
·JAS 50 let: Adrian Snell, trièko a beatifikace Miloše Šolce
·Online pøenosy ze setkání všech JASákù k 50. výroèí pìveckého sboru JAS
·Prohlášení tajemníka Èeské evangelikální aliance k ruské agresi na Ukrajinì
·Jak se pøipravit na podzimní vlnu?
·Kam se podìly duchovní dary?
·Bratrská jednota baptistù se stala èlenem Èeské eavngelikální aliance
·Patriarcha Kirill v Západu vidí semeništì zla a sní o vizi velkého Ruska

více...

Počítadlo
Zaznamenali jsme
117094430
přístupů od 17. 10. 2001

Teologie: Chléb života
Vloženo Čtvrtek, 31. leden 2013 @ 20:27:14 CET Vložil: Olda

Zamyšlení poslal McMartyn_

"Kdo přichází shůry, je nade všechny. Kdo je ze země, je pozemský a mluví pozemsky. Kdo přichází z nebe, je nade všechny a svědčí o tom, co viděl a slyšel, ale jeho svědectví nikdo nepřijímá" (Jan 3:31,32)

To je svědectví Jana Křtitele o Ježíši Kristu. Myslím, že v právě v Janově evangeliu je víc než v jiných částech Nového zákona vidět tato skutečnost. Pán Ježíš mluví o nebeských a duchovních věcech, ale člověk nerozumí a vykládá si Kristova slova pozemsky - tělesně. A netýký se to jen farizeů a zákoníků, ale i širokého okruhu Kristových učedníků.

Pán Ježíš mluví o novém narození z Boha, skrze Ducha svatého, ale první věc, kterou si Nikodemus představí je, jak se vrací do těla své matky a rodí se podruhé tělesným způsobem. Když se Ježíš setkává u Jákobovi studny se samařskou ženou mluví o vodě života, která se stane pramenem, vyvěrajícím k životu věčnému a kdo se této vody jednou napije nebude už nikdy žíznit. Z odpovědi samařanky vyplívá, že se na věc opět dívá přirozeným zrakem. Touží po tom, aby už nikdy neprožila fyzický pocit žízně. Pán Ježíš mluví o osvobození z otroctví hříchu, ale farizeové mají na mysli politickou nezávislost. Ale asi neznámějším je Kristova polemika s Židy a učedníky v 6 kapitole, kde mluví o chlebu života. Ježíš sám sebe nazývá chlebem a nikdo, kdo bude tento chléb jíst nezemře, ale bude živ navěky. Otázka jeho posluchačů mluví za vše : "Jak nám ten člověk může dát k jídlu své tělo?"

Před tím, než Pán Ježíš mluvil o chlebu života, nasytil velké zástupy lidí, kteří ho nato chtěli provolat za svého krále. Jsem si jistý, že hodně, možná většina, lidí v tomto národě by i dnes chtěla Krista za svého krále, či prezidenta. Někoho, kdo jim dá pozemské jistoty, nasytí je, bude se zázračně starat o jejich přirozené potřeby, uzdravovat, bude řešit jejich problémy. Svědectví o takovém Kristu bude přitahovat masy lidí a takovému svědectví snadno porozumí. Pán Ježíš o takové kralování ale nestojí a proto od zástupu odchází. (Jan 6:15) Přesto by někdo mohl říct, že první den byl velkým úspěchem - tolik lidí následuje Krista. V tom případě byl následující den velkým fiaskem. Zástupy lidí hned z rána hledají Krista, toho Krista, který je tělesně nasytil. Kolik je i dnes takových lidí? Ten den ale ukazuje Ježíš na jiný chléb - na sebe sama. Z pozemského přechází na nebeské. Jenže většina z lidu nehladoví po tomto chlebu, nechápou Kristova slova a odchází od něj. (Jan 6:66)

Znali jste někdy někoho, kdo se nadchl pro Krista, následoval ho, ale dnes je od něj velmi daleko? A už se vám někdy stalo, že jste někomu svědčili o novém -duchovním- narození, vodě a chlebu života a dotyčný se na vás díval, jako byste spadli z nebe? Žádný div, vždyť samo Boží slovo nám to znovu potvrzuje : "Přirozený člověk nemůže přijmout věci Božího Ducha; jsou mu bláznovstvím a nemůže je chápat, protože se dají posoudit jen Duchem." A neplatí to jen o ateistech, ale i nábožensky orientovaných lidech. Řekněte někomu, kdo se považuje za křesťana, že když Pán Ježíš mluvil o tom, že je chléb života, který máme jíst, nemyslel tím svoji podstatu přenesenou do fyzického pokrmu, který musíme jíst, abychom měli život, ale myslel tím duchovní nasycení se jím samotným, v tu chvíli možná máte oheň na střeše. I my jsme byli kdysi pozemští, přirození a někteří z nás i náboženští, ale z mně neznámého důvodu se Bohu zalíbilo dát nám svého Ducha a přitáhnout ke Kristu, abychom porozuměli a přijali nebeská slova našeho Spasitele. To mě osvobozuje v jedné věci. Nemusím nabízet Krista, který uspokojí tělesný hlad a pocity. Nemusím přizpůsobovat Kristovo nebeské svědectví přirozenému (pozemskému) člověku v naději, že pak snáze uvěří. V tu chvíli totiž už nespoléhám cele na moc Božího Ducha ke spasení hříšníka. Pro přirozeného člověka bude neředěná zvěst o Kristu vždy bláznovstvím, na tom nic nezměníme. Bůh ale naštěstí ano.

A řekl: "Proto jsem vám pravil, že nikdo ke mně nemůže přijít, není-li mu to dáno od Otce." (Jan 6:65)


"Chléb života" | Přihlásit/Vytvořit účet | 19 komentáře | Search Discussion
Za obsah komentáře zodpovídá jeho autor.

Není povoleno posílat komentáře anonymně, prosím registrijte se

Re: Chléb života (Skóre: 1)
Vložil: oko v Pátek, 01. únor 2013 @ 07:00:03 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
..."že když Pán Ježíš mluvil o tom, že je chléb života, který máme jíst, nemyslel tím svoji podstatu přenesenou do fyzického pokrmu, který musíme jíst, abychom měli život, ale myslel tím duchovní nasycení se jím samotným"...



(Mt 26,26-28)
A když jedli, vzal Ježíš chléb, požehnal, rozlomil a dal ho učedníkům se slovy: "Vezměte, jezte, to je mé tělo."

Potom vzal kalich, vzdal díky a podal jim ho se slovy: "Pijte z něho všichni,
neboť to je má krev nové smlouvy, která se prolévá za mnohé na odpuštění hříchů.



Je vůbec možné takto ostentativně překrucovat smysl Ježíšova učení a podsouvat nám zde, co si Ježíš myslel a co si nemyslel?
Máš nás snad za úplné pitomce, neschopné vlastního úsudku?



Re: Chléb života (Skóre: 1)
Vložil: poutnick v Pátek, 01. únor 2013 @ 10:48:28 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Těžko můžete čekat že vzbudíte ve zbožném člověku zachvat nadšení. Když popřete klíčovou část Evangelia a snažíte se ho odvést od zdroje věčného života k věčnému zatracení.




Re: Chléb života (Skóre: 1)
Vložil: Frantisek100 v Sobota, 02. únor 2013 @ 13:39:58 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Nemám rád ty tahanice o tom, zda chléb, o kterém Pán Ježíš hovořil při poslední večeři, je skutečné tělo Pán Ježíše. Ano, jde o tělo, a všichni správně tušíme, že jde hlavně o tělo duchovní. To fyzické bychom si však měli připomenout v souvislosti s utrpením Pána Ježíše, ale daleko větší bylo utrpení duševní  a duchovní, které vrcholí výkřikem: „Bože můj, proč jsi mi opustil ?“


Pán Ježíš byl a je Bůh a je i dobrý psycholog. On ví, co potřebuje naše duše. Ten fyzický chléb, který jíme, je zdrojem energie pro náš fyzický život. Přeměňuje se v těle na látky potřebné pro stavbu našeho těla, ale také na látky, z nichž se uvolňuje energie pro chod našeho těla. Kdo zažil hlad či ztrátu krve, tak ví, jak je člověku zlé a jak ztrácí chuť do života a nemá sílu. Pán Ježíš věděl, že lidé potřebují spojení svého ducha s Bohem. Až odejde a nebude mezi učedníky, tak by se mohlo stát, že časem na Něho zapomenou. Všichni víme, že když se nebudeme modlit, chodit do kostela či shromáždění, tak naše víra a duchovní vlastnosti slábnou. Lidé potřebují opakování a připomínání. Proto zdůrazňuje, abychom toto, co znázornil, činili na jeho památku. A ne jednou a dost, ale opakovaně. Proč chléb?  Na jakém předmětu by se dal znázornit význam Pána Ježíše. Přece chléb je podmínkou našeho fyzického života a bez něho umíráme a podobně bez opakovaného spojení s Ježíšem a připomínání si Jeho významu, se  my bohužel stáváme duchovními mrtvolami. A proto chléb zde je duchovní Ježíš. Není důležitá  chuť chleba, je důležitý duch, který znova a znova naplňuje naše srdce, naši duši, našeho ducha, a dává na další období sílu k duchovnímu životu. A také k obrovské radosti z Daru Božího, který přesahuje naše pozemské bytí.


Také tu máme pohár vína. Tady není důležitý obsah tekutiny, ale barva. Je to barva krve. Abychom si také uvědomili, že ten duchovní chléb, ta duchovní síla, kterou z něho čerpáme, něco stála. Koho? Právě dárce duchovního chleba. Pána Ježíše. Bez Něho bychom to nikdy a nikdy neměli. A to připomenutí nás přece vede k díkům.


Radost ze životaa a vděk za obět – chléb a víno v duchovním smyslu.

Formální úkon bez tohoto vnitřního duchovního prožití je bez hodnoty a přínosu pro člověka.


Pochybuji, že by to všichni katoličtí věřící brali jen formálně. Důležité je, co cítí. Nakonec formálnost a zvyk bez duchovního významu může existovat i u nekatolíků.
Hezký den  František




Re: Chléb života (Skóre: 1)
Vložil: Frantisek100 v Sobota, 02. únor 2013 @ 13:40:08 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Nemám rád ty tahanice o tom, zda chléb, o kterém Pán Ježíš hovořil při poslední večeři, je skutečné tělo Pán Ježíše. Ano, jde o tělo, a všichni správně tušíme, že jde hlavně o tělo duchovní. To fyzické bychom si však měli připomenout v souvislosti s utrpením Pána Ježíše, ale daleko větší bylo utrpení duševní  a duchovní, které vrcholí výkřikem: „Bože můj, proč jsi mi opustil ?“


Pán Ježíš byl a je Bůh a je i dobrý psycholog. On ví, co potřebuje naše duše. Ten fyzický chléb, který jíme, je zdrojem energie pro náš fyzický život. Přeměňuje se v těle na látky potřebné pro stavbu našeho těla, ale také na látky, z nichž se uvolňuje energie pro chod našeho těla. Kdo zažil hlad či ztrátu krve, tak ví, jak je člověku zlé a jak ztrácí chuť do života a nemá sílu. Pán Ježíš věděl, že lidé potřebují spojení svého ducha s Bohem. Až odejde a nebude mezi učedníky, tak by se mohlo stát, že časem na Něho zapomenou. Všichni víme, že když se nebudeme modlit, chodit do kostela či shromáždění, tak naše víra a duchovní vlastnosti slábnou. Lidé potřebují opakování a připomínání. Proto zdůrazňuje, abychom toto, co znázornil, činili na jeho památku. A ne jednou a dost, ale opakovaně. Proč chléb?  Na jakém předmětu by se dal znázornit význam Pána Ježíše. Přece chléb je podmínkou našeho fyzického života a bez něho umíráme a podobně bez opakovaného spojení s Ježíšem a připomínání si Jeho významu, se  my bohužel stáváme duchovními mrtvolami. A proto chléb zde je duchovní Ježíš. Není důležitá  chuť chleba, je důležitý duch, který znova a znova naplňuje naše srdce, naši duši, našeho ducha, a dává na další období sílu k duchovnímu životu. A také k obrovské radosti z Daru Božího, který přesahuje naše pozemské bytí.


Také tu máme pohár vína. Tady není důležitý obsah tekutiny, ale barva. Je to barva krve. Abychom si také uvědomili, že ten duchovní chléb, ta duchovní síla, kterou z něho čerpáme, něco stála. Koho? Právě dárce duchovního chleba. Pána Ježíše. Bez Něho bychom to nikdy a nikdy neměli. A to připomenutí nás přece vede k díkům.


Radost ze životaa a vděk za obět – chléb a víno v duchovním smyslu.

Formální úkon bez tohoto vnitřního duchovního prožití je bez hodnoty a přínosu pro člověka.


Pochybuji, že by to všichni katoličtí věřící brali jen formálně. Důležité je, co cítí. Nakonec formálnost a zvyk bez duchovního významu může existovat i u nekatolíků.
Hezký den  František




Stránka vygenerována za: 0.24 sekundy