Nemluvil jsem sice o svíčkách ale i ty do toho patří. Používají se v Církvi od prvopočátku, jako zdroj světla i k poctě Bohu. Pravděpodobně již v římských katakombách a ve Svaté zemi.
Těžko říct co by mi udělalo větší radost. Jestli to že 32% lidí naší země patří k církvím sdruženým v Ekumeně nebo to že vedle nás žijí tisíce dobrých a spravedlivých lidí kteří neznají Boha. Myslím že přeci jenom to druhé a předpokládám že to bude blíž pravdě.
Pokud vycházíme z Nového zákona tak tam spíš platí že koho Bůh miluje toho s křížkem navštěvuje než evangelium prosperity. Lidé v těch nejbohatších zemích jsou stejně  často ubozí chudáci. Mnozí se nedožijí ani vlastního narození, přibývá těch kterým ty nejbohatší země slibují místo penze smrtící injekci. Žijí v čím dál tím větším stresu a strachu. Vždycky bych dal přednost méně rozvinuté ale katolické zemi a to i z čistě hmotných důvodů. Méně je často ve skutečnosti více.
Vychvalovat prosperitu v souvislosti s náboženstvím a zároveň odsuzovat církevní restituce a jakékoliv vlastnictví zní jako vtip. Předpokládal bych že buď rozdáte co máte a nebo budete hromadit bohatství a vidět v tom důkaz Boží přízně, u sebe i u druhých. KOmbinace obojího působí zvláštním dojmem.
S tím vstupným v Katedrále máte svým způsobem pravdu, i když ho nevybíráme my jako Církev ale stát, tedy i Vy. Vybíráte ho a pokud tam jdete tak také platíte. Zkuste si sám zvážit  důsledky, na čem všem se tím podílíte. Katedrála je zařazena snad ve všech prohlídkových okruzích a neplatí se za ni zvlášť. Tudíž se na té platbě podílí každý kdo chce vstoupit do jakéhokoliv placeného prostoru. Možná by byl ďábel utrpěl menší škodu kdyby nám jí byl stát vydal než takhle.
Až půjdte někdy na Hrad tak vřele doporučuji prohlídku okna ze kterého byli vyhozeni pánové Slavata a Martinic s písařem Fabriciem a zahrady  a terénu dole pod ním. Místa dopadu jsou označena dvěma sloupy a jeden z nich je umístěn na původním terénu, který byl ještě o nějaký ten metr níž než dneska. Vede k němu pár schodů. Představte si že by z té výšky někdo hodil Vás, hlavou dolů. Na zem nebo do hnoje, to je jedno. Že by Vás tam takhle hodil tři a že by se Vám nic nestalo. Že by jen jeden z Vás utrpěl zranění ještě o římsu na fasádě, Vy dva byste pak rovnýma nohama vyskočili z takové vrstvy hnoje která by zabrzdila pád z 16.5 metru, naložili ho na ramena a pokojně odešli v krupobití kulek od cca 15 arkebuzníků.  Za úvahu stojí i to jak by se Vám líbilo jako členu dvorské kanceláře nebo panského sněmu kdybyste měl zasedat přímo nad několika metry čerstvého a měkkého hnoje, kde byste ho tolik sehnal (zaschlý by asi tak netlumil) a co by tomu říkali Vaši  urození kolegové, kdyby trochu zapršelo a avšechno jim to spláchlo na jejich nádherné zahrady o pár metrů níž a do paláců pod svahem.

Když chceme vidět zázraky tak nemusíme nikam daleko.

Doufám že nikdy nezapomenu jak nad Prahou burácel Otče náš. 

Já vím, říká se, že po bitvě je každý generálem. V roce 1989 jsem sledoval tu obrovskou manifestaci asi skoro jednoho milionu lidí v přímém přenosu v televizi. Ano, pan Malý tam tehdy pronesl známou modlitbu. Ale, co tomu předcházelo? Objevila se tam sanitka, která projížděla pod tribunou. Asi se tam někomu udělalo nevolno, nevím přesně. Ale vím, že lidé skandovali: Na Hrad! Na Hrad!  Pak se všichni tomu včetně těch, co byli na tribuně, smáli. A to mne zarazilo. Proč pan Malý jako křesťan nezakročil a neřekl: To ne, lidé, posmívat se nebudeme. My musíme být lepší…. Mohl také klidně pronést nějaký verš z Božího Slova. Měl takovou obrovskou šanci oslovit lid plný vášní a nenávisti. Nic takového se nestalo a ta modlitba na mne působila jako něco neupřímného  a falešného. A tehdy jsem si řekl, že tohle nepřinese nic dobrého. Uplynulo přes dvacet roků a lidé jsou k sobě horší, než byli před rokem 89. Nepůsobí to na mne dobře. A asi žádný prezident to nezmění. Je to prostě zkouška každého z nás před Bohem.