Grano Salis NetworkGrano SalisGranoChatMusicalise-KnihyModlitbyD K DKřesťANtiqC H M IMOSTYNotabeneECHO 
Vítejte na Grano Salis
Hledej
 
Je a svátek má Petr a Pavel.   Vytvoření registrace
  Článků < 7 dní: 4, článků celkem: 16173, komentáře < 7 dní: 307, komentářů celkem: 395891, adminů: 60, uživatelů: 5073  
Vyzkoušejte
Jednoduché menu

Úvodní stránka

Archiv článků

Protestantské církve

Veřejné modlitby

Zpovědnice

e-Knihovna

e-Knihy pro mobily

Kam na internetu

Soubory ke stažení

Recenze

Diskusní fórum

Tvůj blog

Blogy uživatelů

Ceny Zlatá Perla

Ceny Zlatá Slza

Doporučit známým

Poslat článek


Tip na Vánoční dárek:

Recenze
Obsah
OBJEDNAT


GRANO MUSICALIS

Hudební portál
GRANO MUSICALIS
mp3 zdarma

Velký pátek

Vzkříšení


Pravidla


Kdo je online
Právě je 140 návštěvník(ů)
a 2 uživatel(ů) online:

ivanp
JirkaB

Jste anonymní uživatel. Můžete se zdarma registrovat kliknutím zde

Polemika


Přihlášení

Novinky portálu Notabene
·Selhání pøedstavitelù Jižních baptistù pøi ochranì obìtí sexuálního zneužívání
·Sbor Bratrské jednoty baptistù v Lovosicích vstoupil do likvidace
·Informace z jednání Výkonného výboru BJB dne 10. kvìtna 2022
·JAS 50 let: Adrian Snell, trièko a beatifikace Miloše Šolce
·Online pøenosy ze setkání všech JASákù k 50. výroèí pìveckého sboru JAS
·Prohlášení tajemníka Èeské evangelikální aliance k ruské agresi na Ukrajinì
·Jak se pøipravit na podzimní vlnu?
·Kam se podìly duchovní dary?
·Bratrská jednota baptistù se stala èlenem Èeské eavngelikální aliance
·Patriarcha Kirill v Západu vidí semeništì zla a sní o vizi velkého Ruska

více...

Počítadlo
Zaznamenali jsme
108460645
přístupů od 17. 10. 2001

Život víry: O modlitbě, o modlitbě růžence zvlášť - aneb cesta do hlubin katolíkovy duše.
Vloženo Čtvrtek, 10. leden 2013 @ 09:56:09 CET Vložil: Olda

Katolicismus poslal oko

Společenství růžence.


 Před časem jsem zde byl Toníkem vyzván, abych vysvětlil, jak já osobně chápu komunikaci společenství svatých v Kristu.

Sám se nepovažuji za žádného mistra modlitby, který by měl oprávnění jiné modlitbě učit. Cítím se v této oblasti spíš jako nedouk, který mnoho příležitostí k růstu sám promarnil. Proto se jen pokusím vysvětlit své nynější osobní postoje a budu vděčný, pokud mě jiní svými zkušenostmi obohatí.

Toníkova výzva:

Komunikace je pro mne nedílnou součástí pojmu "společenství". "Plné" společenství obsahuje komunikaci. "Společenství" bez komunikace je pro mne neplné společenství. Zkusil bys prosím odpovědět na co se ptám?
1. Jste s Marií, tvou Matkou či Sestrou normální správně fungující rodina? Komunikujete spolu v lásce, klidně a přímo?
Pokud ano, jak s tebou tvoje sestra-matka komunikuje? Co ti naposledy (nebo někdy jindy) řekla? O čem jste si povídali, o čem si povídala ona s tebou? Mohl bys o tom napsat osobní zkušenost?

Pokud ne, proč s tebou nekomunikuje, má k tomu nějaký důvod, žít v "plném společenství" a přitom nekomunikovat?
Moje zkušenost z růžence je taková, že komunikace byla jednosměrná, ode mne někam. Když jsme potřebovali komunikaci z druhé strany, hledali jsme média, která nám komunikaci zprostředkovávala (například pana Mráčka, který přinášel nová poselství královny míru).

Máš ty jinou zkušenost?  

2. Když ty komunikuješ v růženci se sestrou/matkou, považuješ daný styl komunikace za normální? Bavíš se stejným způsobem se svým automechanikem, když potřebuješ pomoci či se svojí ženou? Máš předpřipravené formulace, kterými se mechanika snažíš přesvědčit, aby udělal, co je třeba? Nebo se s ním bavíš česky vlastním jazykem?

Já se třeba se svojí ženou bavím docela normálně česky, mluvím na ní česky a ona mi česky odpovídá. Nemám naučenou frázi, kterou rozhovor začnu.

I můj automechanik je celkem normální, když potřebuju pomoc, nemám napsaný postup slov, kterým se musím ohlásit, aby to bylo správně. Navíc když svému automechanikovi volám kvůli autu, nepovažuju to za společenství: Za společenství spíše považuju, když si sedneme nad skleničkou nebo hrajeme volejbal.
Jsou ty dva okruhy otázek - na tvou zkušenost s komunikací tvé sestry/matky s tebou v růženci a na tvůj styl komunikace směrem k ní - srozumitelné?
 


Ahoj Toníku.
Tvoje otázky viditelně ukazují záměr, ve kterém jsi nedomyslel, že se obrací proti tobě. Přestože oba dva pocházíme z podobného  prostředí katolické rodiny, žijeme dneska každý v úplně jiném vesmíru.
Tobě třeba svatého Antonína za křestního patrona vybrali rodiče a já, protože Antonín je patronem našeho kraje, jsem si ho za biřmovacího patrona vybral sám. Oba dva nás tedy životem doprovází nádherný vzor nesmírně inteligentního světce s fenomenální pamětí, který nejenom že znal celé Písmo zpaměti, ale v darech Ducha jako hlasatel evangelia nemá srovnání v celé historii středověké církve. 
Přesto existenci tohoto vzoru co do vlivu na náš křesťanský život oba dva dneska vnímáme podstatně jinak ...

Abychom si my dva mohli alespoň trochu porozumět, je třeba toho druhého pochopit, jak on vnímá modlitbu
Z charakteru tvých otázek totiž poznávám, že se zcela míjíme.

Úvodem k ujasnění: Pokud zde já své vysvětlování rozděluji na nějaké body, dělám to pro přehlednost - k usnadnění pochopení toho, co zrovna vysvětluji.

Nejsou to žádné odněkud opsané poučky, je to můj způsob vyjadřování mých vlastních myšlenek a názorů
.

Své otázky jsi položil zcela záměrně způsobem, jakoby neexistoval jiný způsob komunikace, jen komunikace verbální – tedy komunikace slovy.  Kořeny tvých otázek plynou právě z tohoto povědomí.  Viz.: (Pokud ano, jak s tebou tvoje sestra-matka komunikuje? Co ti naposledy (nebo někdy jindy) řekla? O čem jste si povídali, o čem si povídala ona s tebou? Mohl bys o tom napsat osobní zkušenost? Pokud ne, proč s tebou nekomunikuje, má k tomu nějaký důvod, žít v "plném společenství" a přitom nekomunikovat?).

Co kdybych, Toníku, tvoji otázku obrátil proti tobě, abys lépe pochopil její absurdnost?
(Pokud ano, jak s tebou tvůj Bůh komunikuje? Co ti naposledy (nebo někdy jindy) řekl? O čem jste si povídali, o čem si povídal on s tebou? Mohl bys o tom napsat osobní zkušenost? Pokud ne, proč s tebou nekomunikuje, má k tomu nějaký důvod, žít v "plném společenství" a přitom nekomunikovat?)

Zkus si na ni sám sobě poctivě odpovědět.
Opravdu jsi nepoznal jinou komunikaci, než komunikaci slovy? To se mi jaksi nechce věřit.
Měl by ses Toníku naučit posuzovat i duchovní skutečnosti stejným metrem.

Abych mohl vysvětlit všechnu tu absurdnost ve tvých otázkách, které prozrazují naprostou (či ve tvém případě spíš úmyslně předstíranou?) absenci základů znalostí křesťana o modlitbě, musím zde tyto základy uvést. 
Jsou vyjádřením mého životního postoje, nejsou ani poučováním, nejsou ani opsány ze žádné příručky
.

Modlit se, je možno mnoha způsoby a v různých rovinách.
Modlitba není jen rozhovorem s Bohem, ale je to především zažívání Boží blízkosti srdcem
.
Bez otevřenosti srdce s Bohem hovořit nelze. A kde tato otevřenost je, jsou slova podružná. Mnohomluvnost bývá naopak často u lidí pramenem nedorozumění.

Nezbytným základem života křesťana je modlitba osobní (jen já a Bůh), která je uskutečňováním vertikálního vztahu člověka s Bohem a naopak.

Podoby této osobní modlitby bývají různé: vlastními slovy, naučenými modlitbami (které jsi ty ve svých otázkách pejorativně snížil na „básničky“, na „předpřipravené fráze“).
Ovšem právě takovými „básničkami“ kterými hovoříme s Bohem i oslavujeme Boha jsou například i veškeré žalmy, i modlitba Páně „Otče náš..“.

Velmi častou podobou osobní modlitby bývají tzv. „modlitby střelné“ (např. „Ježíši díky; Chvála Ti Pane“ apod.) , kdy během denní všední práce prožíváme stálou Boží přítomnost, uvědomujeme si své společenství s Bohem, svůj podíl na našem společném konání.

Pro život křesťana však toto nestačí a je třeba si v životě záměrně vyhradit určitý časový prostor výhradně pro Boha.
Je to pravidelná ranní a večerní modlitba (ta je spojená se zpytováním svědomí a pokáním z hříchů),
jsou to také různá modlitební setkání v malých společenstvích církve,
jsou to i bohoslužby.

Podoba osobní modlitby může být i docela beze slov, prostým zažíváním Boží přítomnosti  (kontemplací).

Modlitba společenství křesťanů.
Říkám vám také, že pokud se dva z vás na zemi shodnou ohledně čehokoli, za co by prosili, stane se jim to od mého nebeského Otce. Neboť kdekoli se shromáždí dva nebo tři v mém jménu, tam jsem já uprostřed nich." (Mt 18,19-20)

Co jsme viděli a slyšeli, to vám oznamujeme, abyste i vy měli společenství s námi; a naše společenství je s Otcem i s jeho Synem Ježíšem Kristem. A toto vám píšeme, aby vaše radost byla úplná. (1 J 1,3-4)

Máme - li my společenství s Kristem a mají - li ho i tito apoštolové, nemáme snad toto společenství s nimi i my navzájem? Cožpak se vám zdravý rozum nad opakem nebouří?

Smysl modlitby.
Modlitba není jen rozhovor s Bohem. Je daleko více, je dýcháním duše, je přímým zažíváním Boha, pobytem v jeho přítomnosti. Je také oslavou Boha. Smyslem modlitby tedy ani zdaleka není jen získání nějakých odpovědí na své otázky.

Smyslem modlitby je prožívání sjednocení s Bohem, které člověka zároveň očišťuje i naplňuje.
V modlitbě člověk duchovně roste, prožívá společenství s Bohem už nyní v pozemském životě.

Boží odpovědi.
Bůh odpovídá člověku na jeho hledání různými způsoby. Málokdy přímo verbálně, jak jsme zvyklí spolu hovořit my. Myslím si, že mezi námi není ani jediného, kdo by takto přímo na vlastní uši slyšel Boží hlas.
Bůh je pro nás zatím skryt pod rouškou tajemnosti (1 Tim 6,16) a jeho odpovědím neporozumíme bez současného prožití zkušenosti: někdy bývají ukryty v textech  Písma, jindy promluví ústy našich bližních nebo přímo v událostech našeho života. Kdo hledá, tak najde.

Je podstatný rozdíl mezi charakterem odpovědí na otázky v oblasti vědy a v oblasti víry.
Zatímco v oblasti vědy je výslednicí jakási definice alespoň částečné pravdy (Archimédův zákon platil stejně před sto lety jako platí i dneska), v oblasti víry je třeba odpovědi na naše hledání přímo osobně prožít v určitém historickém okamžiku našeho života. Znalost teorie by bylo málo.

Komunikace v modlitbě je o prožití určité zkušenosti – nejsou to prosté otázky a odpovědi jako ve vědě.
Často se stává, že člověk v modlitbách hledá odpověď  -  a najednou se mu rozjasní a on už odpověď zná. Už ví, co má udělat, co je v jeho situaci správné. Dostane odpověď, aniž by uslyšel jediné slovo. To Duch svatý mu poodhrne závoj nevědomosti a člověk i takovýmto způsobem poznává Boží vůli.

Jak toto ale vysvětlit člověku, který tuto osobní zkušenost  sám nemá, nebo se tváří, že ji nemá a tím ji vlastně popírá?
Kterého povrchně zajímá, zda se modlím ve verších naučených modliteb, nebo vlastními slovy?
Který se ptá, co mě kdy kdo v modlitbě řekl a jakou formou?
Zda slyším hlasy a jestli je to česky?

V dobách Starého zákona byly možné jen dva rozměry komunikace:

1.)  Komunikace ve společenství mezi lidmi dosud žijícími.
2.)  Komunikace s Bohem v rovině osobní, jakož i komunikace ve společenství lidí vyvoleného národa dosud žijících s Bohem.

Společenství se zemřelými bylo ve SZ pod hříchem zakázáno, poněvadž žádný z nich dosud nedosáhl nebeské blaženosti.
Zemřelí buď bezmocně čekali na místě mrtvých (ve „vězení“ - 1 Pt 3,19) na svého Spasitele - a tudíž pro svoji bezmoc nemohli být pro žijící lidi ničím užiteční, nebo pro svůj hříšný život už propadli moci vládce temnot a kontakt s nimi znamenal naopak pro člověka zkázu.

Předzvěstí změn plynoucích z dokončení Kristovy oběti, se stala už skutečnost, kdy mnoho svatých zemřelých vstalo ze svých  hrobů a přestože už předtím byli mrtví - znovu se stali nedílnou součástí společenství lidí dosud žijících (Mt 27,25-53).
Všimněme si v této souvislosti, že toto jejich zmrtvýchvstání a následné společenství s lidmi dosud žijícími platilo pouze pro svaté zemřelé!
(V této souvislosti doporučuji porozjímat také verš Zj 20,4).

Pokud budeme odmítat možnost skrze Krista vytvoření našeho společenství se svatými v nebi, nikdy nemůžeme pochopit ani modlitbu růžence.

S příchodem Krista na svět se mnoho věcí změnilo.
Poprvé v historii lidstva spolu potomci Abrahamovi (pastýři v Betlémě)  spolu s anděly (žádní svatí v nebi tehdy ještě nebyli!) vytvořili dohromady společenství oslavující Boha (Lk 2,10-20).

Bůh se stal člověkem!
Osoba Krista tak spojila duchovní svět se světem viditelným už jednou provždy.
Křesťané jsou duchovními potomky Abrahamovými a spolu s anděly i svatými v nebi skrze osobu Krista i nyní stále mají možnost vytvářet přepestré společenství oslavující Boha.

Předznamenáním vytvoření tohoto úplného společenství svatých v Kristu po jeho zmrtvýchvstání se stala ještě jedna velmi důležitá událost v Ježíšově životě
proměnění na hoře.
Mojžíš a Eliáš (zástupci zemřelých, dva lidé, kteří už dávno nebyli mezi živými na této zemi) skrze osobu Krista zde poprvé vytvořili společenství s žijícími osobami - apoštoly (zástupci církve putující po zemi).

A to společenství nikterak ledajaké!
Petr v tomto společenství svatých zažíval takové štěstí, že byl jako opilý a samým štěstím na sebe úplně zapomněl.

(Mt 17,1-9)
Po šesti dnech pak Ježíš vzal k sobě Petra, Jakuba a jeho bratra Jana, vyvedl je o samotě na vysokou horu a proměnil se před nimi. Jeho tvář zazářila jako slunce a jeho šaty zbělely jako světlo.  A hle, uviděli Mojžíše a Eliáše, jak s ním mluví.
Petr pak Ježíši odpověděl: "Pane, to je dobře, že jsme zde. Jestli chceš, udělejme tu tři stánky - jeden tobě, jeden Mojžíšovi a jeden Eliášovi."  Ale když ještě mluvil, náhle je zastínil zářící oblak. A hle, hlas z toho oblaku řekl: "Toto je můj milovaný Syn, ve kterém jsem našel zalíbení. Toho poslouchejte." To když učedníci uslyšeli, padli na tváře a velice se báli.  A Ježíš přistoupil, dotkl se jich a řekl: "Vstaňte a nebojte se."  A když pozvedli oči, neviděli nikoho jiného než samotného Ježíše. Když pak sestupovali z hory, Ježíš jim přikázal: "Nikomu o tom vidění neříkejte, dokud Syn člověka nevstane z mrtvých
."

Příchod Krista na svět tedy znamenal kvalitativní změnu v prožívání plnosti víry.
Já tuto plnost vyjádřil srozumitelně odkazem na plnost v osách našeho třírozměrného prostoru: vztah k Bohu na svislé ose, vztah k lidem žijícím na jedné z vodorovných os, vztah k andělům a svatým na druhé z vodorovných os.
Tyto tři roviny jsou si naprosto rozdílné a mohou se protínat pouze v jednom jediném bodě, jímž je Kristus.
Není technicky možné se v souladu s Boží vůlí dostat do jiné z těchto rovin jinak, než skrze Krista.  On je náš prostředník na cestě k Bohu a stejně tak je náš prostředník k setkávání se s anděly a svatými v nebi. Je sice technicky možná i komunikace v odlišných rovinách mimo osobu Krista - proti Božímu řádu (spiritismus), ale tímto krokem člověk opouští prostor křesťanské víry a vydává se do moci zlého ducha.
Kterému z křesťanů však v jeho víře schází k naplnění některý z těchto tří rozměrů plnosti víry křesťanů, toho víra je zatím evidentně plochá, neúplná, nerozvinutá do plného společenství církve putující s církví vítěznou. Takový ještě nevyužívá plnosti duchovního prostoru, jenž pro nás Kristus připravil.

Toto přirovnání jsem odnikud neopsal, je z mé vlastní hlavy a přesto mě Toníku stále obviňuješ z citování jakýchsi příruček!


Naše společenství v Kristu tak láme i hranice světů, překlenuje propast, oddělující svět viditelný od světa duchovního.
Překlenuje i věky plynutí času - Antonín i apoštol Pavel jsou oba navzdory plynutí času právě zde v modlitbě s námi a spolu s námi oslavují Boha - a toto společenství v Kristu se tak stává součástí věčnosti

Modlitba růžence.

Modlitba růžence má svůj kořen v modlitbě žalmů. Křesťané hned od počátku přejali žalmy jako podklad pro svou modlitbu. V žalmech totiž každý člověk snadno poznává Boha, jako svého nejvyššího dobrodince a spasitele, ke kterému je možno se obracet s díky a od něhož se může s důvěrou žádat milost, pomoc, milosrdensví a odpuštění hříchů.

Zvláště poustevníci a řeholníci se hojně modlili žalmy.

V jejich společenství se každý zavázal alespoň jednou týdně pomodlit se nad všemi 150-ti žalmy. Časem se vžilo, že se ke každému žalmu přidávalo jedno tajemství z Ježíšova života. Tak vznikl soubor 150-ti tajemství k jednotlivým žalmům. Protože ale někteří bratři neuměli číst, vyvinul se časem zvyk modlit se místo 150-ti žalmů 150 "otčenášů" a "zdrávasů". Tato modlitba se prokládala velebením Nejsvětější Trojice ve zvolání: "Sláva Otci...".

Později se počet tajemství snížil na patnáct, takže bylo možné se je naučit nazpaměť.

Křesťanská víra začala později nahlížet na tajemství Ježíšova života Mariiným pohledem, tedy pohledem té, která Boha plně přijala do svého života, jeho slovo slyšela, uchovávala ho ve svém srdci a zachovávala ho
(srv. Lk 2, 51; 11, 28).

Růženec tak lidem připomíná, z pohledu lidí, nejvýznamnější Boží činy.
Růženec by neměl být samoúčelnou modlitbou, ale modlitbou, která křesťana učí, podněcuje a pomáhá se otevřít Bohu a jen na Něm založit osobní život a naději.

Maria věřícím stále znovu a znovu předkládá "tajemství" svého Syna s přáním, aby je kontemplovali, a Kristova tajemství tak mohla prokázat veškerou svoji spasitelnou moc. Křesťanské společenství se modlitbou růžence vlastně slaďuje se vzpomínkami a pohledem Mariiným.

Je snad stálé opakování „zdrávasů“ jen bezduchou mantrou, jak zde někteří tvrdíte?
Opakování v životě lidském je znakem cvičení, znakem růstu k dokonalosti.
Ať už máváme činkami, či si osvojujeme chvaty sebeobrany. Opakováním obecně se člověk učí, dostává učivo do krve, teprve opakováním se obsah učiva stává nezapomenutelnou součástí osobnosti člověka. Ani cizí jazyk si neosvojíme bez stálého opakování slovíček i zaužívaných frází v tom konkrétním jazyce.

Je snad duchovní život v tomto nějakou výjimkou? Proč by měl být?
Naši předkové měli jedno přísloví“ „Opakování je matka moudrosti.“

Modlit se dá naučit pouze tím, že se člověk modlí
. Nijak jinak nelze.

Už jsme si snad vysvětlili, že modlitba společenství musí nutně mít ustálenou dohodnutou formu.
Jinak se jí nemohou modlit všichni společně, jen vlastními slovy jednotlivců nelze prakticky vytvořit kompaktní společenství modlitby.
Ano, „předpřipravené formulace“ mají u modlitby společenství své plné oprávnění.

A co nám k tomu říká Písmo?
Jsou snad naučené „básničky“ něčím špatným?

Ef 5,19)
Mluvte k sobě navzájem v žalmech, chvalozpěvech a duchovních písních; zpívejte a hrajte svým srdcem Pánu.

(Kol 3,16-17)
Ať ve vás bohatě přebývá Kristovo slovo ve vší moudrosti. Vyučujte a napomínejte jedni druhé žalmy, chvalozpěvy a duchovními písněmi; s vděčností zpívejte svým srdcem Pánu. A všechno, cokoli děláte slovem nebo skutkem, všechno to čiňte ve jménu Pána Ježíše a děkujte skrze něj Bohu a Otci.

Modlitba růžence je opakovaným vyznáváním Božího slova.
Jak pozdravení andělské v růženci (Lk 1,28), tak modlitba Páně (Lk 11,1-4), jsou totiž součástí Božího slova.

Boží slovo však není pouhým zvukem, ale je silou, jež tvoří, proměňuje lidská srdce i zachraňuje (srov. Např. Gen 1,3; Iz 44, 24-28; Žl 107,20).
 Boží slovo samo je působící skutečností
!

Velice zajímavá je v této souvislosti výpověď verše  Iz 55,10-11, kde se mluví o slově, vycházejícím z Božích úst; když toto slovo naplní své poslání ve světě, navrací se zpět k Hospodinu, od něhož vyšlo.

A jaké je poslání tohoto Božího slova ve světě?
– „s vděčností zpívejte svým srdcem Pánu! A všechno, cokoli děláte slovem nebo skutkem, všechno to čiňte ve jménu Pána Ježíše a děkujte skrze něj Bohu a Otci.

Rozjímání o Mariině životě, který byl naplněn Bohem, je neodmyslitelně zaměřeno na život Kristův.

Růženec je především modlitba rozjímavá, niterná.
Je to modlitba kristologická, směřuje ke Kristu, který je ve středu růžence, a tedy i ve středu rozjímání. Podkladem růžence je uvažování o událostech z jeho života.
Nejde tedy o jednotlivá slova zdrávasů, ale o události ze života Ježíšova.

Modlitba růžence je takovým novozákonním výstupem na horu proměnění, kdy Boží slovo plní své poslání a navrací se zpět k Hospodinu.
Boží slovo je zde působící skutečností – proměňuje i zachraňuje.

Modlitba růžence není vůbec myslitelná bez osoby Krista, ale je skrze Krista uskutečňováním společenství vítězné církve s církví putující.

Dneska by apoštol Petr v přítomnosti oslaveného Krista řekl asi tohle:

 „Pane, je dobře, že jsme tady. Chceš – li, postavíme stany: Tobě jeden, Marii jeden, Antonínovi jeden ….“

Vždyť na rozdíl od doby Starého zákona všichni svatí jsou už dneska spolu s Kristem v nebi.
Vládnou spolu s Kristem (Zj 20,4).
Když s nimi v růženci skrze Krista vytváříme společenství k oslavě Boha (společenství nebeského Jeruzaléma), je i nám dovoleno zakoušet odraz blaženosti z oslaveného Krista.
Každý zdrávas je krokem blíže k oslavenému Kristu, každý zdrávas je růží, podanou z vděčnosti jeho Matce.

Pane, je dobře, že jsme tady - my všichni takhle spolu - s Tebou

Toto je skutečný smysl modlitby růžence.


"O modlitbě, o modlitbě růžence zvlášť - aneb cesta do hlubin katolíkovy duše." | Přihlásit/Vytvořit účet | 123 komentáře | Search Discussion
Za obsah komentáře zodpovídá jeho autor.

Není povoleno posílat komentáře anonymně, prosím registrijte se

Re: O modlitbě, o modlitbě růžence zvlášť - aneb cesta do hlubin katolíkovy duše. (Skóre: 1)
Vložil: ivanp v Čtvrtek, 10. leden 2013 @ 17:05:21 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
...dočítal som až po:

Co jsme viděli a slyšeli, to vám oznamujeme, abyste i vy měli společenství s námi; a naše společenství je s Otcem i s jeho Synem Ježíšem Kristem. A toto vám píšeme, aby vaše radost byla úplná. (1 J 1,3-4)
Máme - li my společenství s Kristem a mají - li ho i tito apoštolové, nemáme snad toto společenství s nimi i my navzájem? Cožpak se vám zdravý rozum nad opakem nebouří?

...no to je fakt...kde sme nechali zdravý rozum???...apoštoli a prvotná cirkev mala spoločenstvo iba s Otcom a Kristom a so živými kresťanmi...no a podľa ,,zdravého rozumu,, by sme mali mať dnes spoločenstvo zo zosnulými...to dá rozum...veď iste sa aj Pavel s Petrom modlili k zosnulému mučeníkovi Štefanovi, patrónovi mučeníkov...to je výsledok ,,zdravého rozumu...

ivanp



Re: O modlitbě, o modlitbě růžence zvlášť - aneb cesta do hlubin katolíkovy duše. (Skóre: 1)
Vložil: Myslivec v Čtvrtek, 10. leden 2013 @ 10:23:35 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Růženec je rouhavou modlitbou k Bohu. Směsice výzev a proseb k Bohu, obsahující Bohem zakázané duchovní praktiky.
Růženec je modlitbou antikrista posmívajícího se Bohu. Svedení lidé, kteří tuto zvrácenou modlitbu používají, se po jejich neustálém opakovaní, omýlání dostávají do emocionálního transu, při němž maximálně soustředí svou pozornost na nějakou modlu. Většinou je to socha nebo obraz. Přitom mají na tváří podivný stupidně- svatouškovký tupovýraz s ještě podivnějším škleboúsměvem. V tomto transu prožívají hlavně velmi něžné emoce. Tuto něhu připisují své "Matce", která je za jejich extrémní modlitební výkony takto odměňuje. Emocionální prožitek po růženci rychle vyprchá a člověk se ocitá opět v realitě života z nichž opět utíká do svého růžencového duchovního světa, ve kterém aniž  by to nebožák tušil žaluje satanovi na sebe i své blízké.



Re: O modlitbě, o modlitbě růžence zvlášť - aneb cesta do hlubin katolíkovy duše. (Skóre: 1)
Vložil: martino v Čtvrtek, 10. leden 2013 @ 10:40:54 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Re: O modlitbě, o modlitbě růžence zvlášť - aneb cesta do hlubin katolíkovy duše. (Skóre: 1)
Vložil: Myslivec v Čtvrtek, 10. leden 2013 @ 11:23:35 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Růženec je rouhavou modlitbou k Bohu. Směsice výzev a proseb k Bohu, obsahující Bohem zakázané duchovní praktiky.
Růženec je modlitbou antikrista posmívajícího se Bohu. Svedení lidé, kteří tuto zvrácenou modlitbu používají, se po jejich neustálém opakovaní, omýlání dostávají do emocionálního transu, při němž maximálně soustředí svou pozornost na nějakou modlu. Většinou je to socha nebo obraz. Přitom mají na tváří podivný stupidně- svatouškovký tupovýraz s ještě podivnějším škleboúsměvem. V tomto transu prožívají hlavně velmi něžné emoce. Tuto něhu připisují své "Matce", která je za jejich extrémní modlitební výkony takto odměňuje. Emocionální prožitek po růženci rychle vyprchá a člověk se ocitá opět v realitě života z nichž opět utíká do svého růžencového duchovního světa, ve kterém aniž by to nebožák tušil žaluje satanovi na sebe i své blízké.
 

Martino
Jen Satanista, může modlitbu Otče náš a Zdrávas, včetně Sláva Otci atd. nazývat rouhavou modlitbou.  Myslivece bych rád označil za kreténa a debila, neboť by se jednalo o zdravotní diagnózu, což by bylo pro něj stavem milosti Božího odpuštění, neboť za nemocný mozek nikdo nemůže.  Bohužel, Satanův pacholek je snaživý sluha svého pána Satana a nepromarní jedinou šanci, jak urazit Boha, Spasitele a jeho Matku a Církev. Odměna je již pro něj připravena. Pohrdá Božím Milosrdenstvím a proto okusí co je to Boží Spravedlnost.



Re: O modlitbě, o modlitbě růžence zvlášť - aneb cesta do hlubin katolíkovy duše. (Skóre: 1)
Vložil: Willy v Čtvrtek, 10. leden 2013 @ 10:41:05 CET
(O uživateli | Poslat zprávu | Blog)
Nehodlám komentovat obsah článku, ale vybral jsem jednu zdůrazněnou větu, k níž se vyjádřím.

Podoba osobní modlitby může být i docela beze slov, prostým zažíváním Boží přítomnosti (kontemplací).

Vzhledem k tomu, že Bůh je Slovo, společenství s Ním a komukace s Bohem, bytí s Bohem v Boží přítomnosti se nemůže odehrávat jinak než pomocí slova/skrze slova. Ta slova nemusí být mluvena slyšitelně našimi ústy k Bohu a z Boží strany k nám nemusí být slyšena našima (fyzickýma) ušima, ale musí být vyřčena, protože skrze slyšení Božího Slova přichází víra, z níž žijeme a Bohu se líbí, když k Němu mluvíme to, co máme na srdci a ještě více, když Bohu v modlitbě vracíme Jeho Slovo.
Tož tak.



Re: O modlitbě, o modlitbě růžence zvlášť - aneb cesta do hlubin katolíkovy duše. (Skóre: 1)
Vložil: poutnick v Čtvrtek, 10. leden 2013 @ 14:04:30 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Amen. Díky za krásné shrnutí. Víra a porozumnění modlitbě je ale Boží dar který nabízí Bůh a člověk nemůže druhému člověku dát. Mnozí theologové a svatí lidé se shodují v tom že obvykle bývá lepší mluvit o konkrétním člověku s Bohem než naopak, pokud se tomu ten dotyčný brání.
Individuální modlitba má oproti společným jednu velikou nevýhodu a nebezpečí. Snadno se může stát že prosíme o to co my sami považujeme za správné, bez ohledu na vůli a moudrost Boží a cítíme se povznesení nad tím za koho se přimlouváme. Když se za někoho (nebo za sebe)modlíme Otče náš, Růženec, Korunku nebo jinou modlitbu tak stačí když v duchu nebo nahlas řekneme za koho a to je všechno. Ostatek zcela přirozeně ponecháváme na Bohu, co dá nebo nedá.  Kromě toho se těžko může vlastními slovy modlit víc lidí najednou.
Myslím si že to jsou hlavní důvody proč se tolik Božích nepřátel staví proti společným modlitbám a proč se jich tolik bojí. Chtějí abychom s Bohem rozmlouvali pyšně, mimo rodinu, farnost a Církev a povyšovali se přitom nad druhé. A také abychom toho pokud možno co nejdříve nechali.



Re: O modlitbě, o modlitbě růžence zvlášť - aneb cesta do hlubin katolíkovy duše. (Skóre: 1)
Vložil: Jan21 v Čtvrtek, 10. leden 2013 @ 15:34:57 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)


Každý den 30 minut mantrování na vatikánském rozhlase a ještě v nesrozumitelném jazyku. Jaký to má význam? 

Pán Ježíš nám naopak říká: 
Matouš 6:7  Při modlitbě pak nemluvte naprázdno jako pohané; oni si myslí, že budou vyslyšeni pro množství svých slov.

Navíc Ježíš je tam zmiňován jenom mimochodem jako "plod života tvého", tedy nic víc, než jen syn Marie, velmi vhodná modlitba i pro bratry muslimy, kteří se tuto modlitbu začínají modlit po mariánských zjeveních v Egyptě. Sbratření možné a nevyhnutné. Jen musíte vyhodit ty sádrové, dřevěné, kovové, kamenné a snad i plastové sošky a obrazy. To vám muslimové trpět nebudou. Nebo už ano? Možná, když budou plakat a krvácet, tak si dají říct. Ale Ježíš dle muslimů přece ukřižován nebyl, tak nač krvácení? Tak nevím. 




Re: O modlitbě, o modlitbě růžence zvlášť - aneb cesta do hlubin katolíkovy duše. (Skóre: 1)
Vložil: svata_tradicia (svatatradicia@jesuits.tv) v Čtvrtek, 10. leden 2013 @ 19:52:09 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) http://www.jezuiti.sk/
jinak naší synkretičtí bratři hinduisté, kteří nám v rámci jednoty a lásky půjčili svůj svatý růženec k uctívání svaté vždypanny, nám v tomhlectom videu vysvětlí, čemu se používá a jak. Přeji krásný zážitek. (pouze dodám že bez sádrové panenky Marie, která má uvnitř žárovku nemají tou pravou víru, čili jsou ochuzeni o tu "plnost" .. ať je jim svatá panna milosrdná i s kardinálem Stepinacem. Slava Marii. Amen ! kuk: http://youtu.be/cIMPhlm7Zo0



Re: O modlitbě, o modlitbě růžence zvlášť - aneb cesta do hlubin katolíkovy duše. (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Čtvrtek, 10. leden 2013 @ 23:20:54 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) http://www.cizinec.com/
   Ahoj Stando.

   Jestli jsem tedy dobře pochopil tvou sáhodlouhou neodpověď na mé dvě jednoduché otázky, tak máš s růžencem a komunikací zhruba stejné zkušenosti, jako já, alespoň popisuješ totéž, co jsem já zažíval. Stačilo tedy odpovědět, že tvoje verbální komunikace v růženci je jednosměrná, pochopil bych to. Tvoje zkušenost se tedy nijak neliší od zkušenosti, kterou znám od jiných lidí.

  Pro pořádek:

1. Své otázky jsem rozhodně nepoložil zcela záměrně způsobem, jakoby neexistoval jiný způsob komunikace, jen komunikace verbální – tedy komunikace slovy. To sis opravdu velmi špatně vyložil na co jsem se ptal a tím pádem jsi i svou odpověď směřoval dost mimo moje otázky. Ale i tak je vypovídající.

2. Když s někým komunikuji a mám s ním společenství, obyčejně to neprobíhá jako dotazník Factum Invenio. Normálně si povídáme. Čili neptal jsem se na dotazník a odpovědník. Ptal jsem se na komunikaci, rozhovor: Zcela jistě základní součást každého normálního společenství.

3. Nezajímalo mne, zda se modlíš ve verších naučených modliteb, nebo vlastními slovy. Na to jsem se vůbec neptal.

4. Zajímá mne jestli v tzv. "plném společenství" spolu normálně komunikujete a nepovažuji takový dotaz za povrchní. Naopak je to pro mne dotaz, který jde na hlubinu věcí. Ale tvoje řeči v odpovědi vypadají jak plavání na hladině plné oleje.

5. Nikdy jsem tě neobviňoval z citování nějakých příruček. Jen jsem ti psal, že mne celkem nezajímají obecné poučky, ale praktická zkušenost, jak to "plné společenství" prakticky probíhá a jestli je jeho součástí také komunikace.

6. Nemyslím si rozhodně že opakování zdrávasů je bezduchá mantra, nato mám s tématem až příliš osobní zkušenost.

  Toník

 



Re: O modlitbě, o modlitbě růžence zvlášť - aneb cesta do hlubin katolíkovy duše. (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Čtvrtek, 10. leden 2013 @ 23:30:06 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) http://www.cizinec.com/
Tobě třeba svatého Antonína za křestního patrona vybrali rodiče a já, protože Antonín je patronem našeho kraje, jsem si ho za biřmovacího patrona vybral sám. Oba dva nás tedy životem doprovází nádherný vzor nesmírně inteligentního světce s fenomenální pamětí, který nejenom že znal celé Písmo zpaměti, ale v darech Ducha jako hlasatel evangelia nemá srovnání v celé historii středověké církve. 

  Jestli tě dobře chápu, tak ty máš "opravdové společenství" s člověkem, který žil přes dva tisíce kilometrů daleko před osmi sty lety.

  Chápu tě dobře?

  Mohl bys nám prosím prakticky česky popsat prvky toho společenství, jak to společenství probíhá, co v tom společenství společně děláte? Jestli je součástí toho "opravdového společenství" verbální komunikace. Jestli chápu dobře, tak spolu verbálně nekomunikujete (to by pro vás byla "prázdná slova? )

  Nemusíš to popisovat zdlouhavě a složitě stodvaasedmdesáti odstavci, stačí mi tři čtyři věty tak, jako jsem ti popsal naše obyčejné opravdové domácí společenství v minulé diskuzi.

  Pokud bys třeba nevěděl jak začít, můžeš třeba popsat praktický rozdíl který ty máš ve svém společenství se svatým Antonínem naproti tomu společenství, které má Lutherán se svatým Lutherem.

  Díky

  Toník



Re: O modlitbě, o modlitbě růžence zvlášť - aneb cesta do hlubin katolíkovy duše. (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Pátek, 11. leden 2013 @ 00:04:38 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) http://www.cizinec.com/
  Ahoj Oko.

  Ještě k té komunikaci, abys trochu pochopil dotaz, který jsem ti dal. Připomenu ti pár tvých příspěvků z minula:

http://granosalis.cz/modules.php?name=News&file=comments&op=&pid=192348&sid=12395

Modlitba ke svatému je rozhovor.
Rozhovor (komunikace) je první předpoklad pro vytvoření společenství. U vás v rodině se snad mlčí?

Jsme obklopeni oblakem svědků (Žd 12,1) a máme spolu žít. Heretici si však před nimi zacpávají uši a zavírají oči. Oni nejsou do důsledku opravdoví křesťané ve společenství - neprožívají ho a sami se tím ochuzují.


http://granosalis.cz/modules.php?name=News&file=article&sid=2468233#215051

V každé normální správně fungující rodině spolu sourozenci komunikují v lásce a klidně i přímo - nikoli zásadně jen přes rodiče a nikomu to nepřipadá nijak divné. Vůbec tím neutrpí ani autorita jejich rodičů.


http://granosalis.cz/modules.php?name=News&file=comments&op=&pid=209106&sid=2468095

Tvoje víra je oproti té skutečné katolické víře apoštolů okleštěna pouze na vztah člověk - Bůh a člověk - žijící bližní. Živý (komunikativní) vztah člověk - andělé a svatí v nebi v podstatě neuznáváš.


http://granosalis.cz/modules.php?name=News&file=comments&op=&pid=199718&sid=12567

Modlitba je dorozumívání, komunikace mezi námi a svatými v nebi, kteří jsou spolu s Kristem.Vládnout přece prakticky vůbec nejde bez komunikace mezi námi a těmi, kdo vládnou. Bez dorozumívání mezi námi vládnout nelze. Každá vláda je přímo podmíněna možností komunikovat  (třeba u vládců světa vydávat rozkazy - u poddaných zase přijímat rozkazy).


Třeba taková Královna nebes normálně v Medjugorii komunikuje s vizionáři a předává jí příkazy. Ježíš Vassuly zase komunikuje Vassulou a předává jí příkazy.

Když se tě Rosmano ptal na to, jak ti svatí konkrétně pomáhají a jak ti předávají příkazy, jestli je vaše komunikace reálná obousměrná, nebo jen virtuální jednosměrná, nějak se ti do odpovědi nechtělo tak, jako zde.


  Jak to tedy je s příkazy svatých a verbálními odpověˇmi Marie na tvoji komunikaci? Píšeš o komunikaci, příkazech. Přijímáš od svatých nějaké příkazy, abys je mohl vykonat? Co ti svatí říkají?

  Pokud ano, je ta komunikace pouze neverbální a přísně virtuální, nebo je to reálná verbální komunikace?








Re: O modlitbě, o modlitbě růžence zvlášť - aneb cesta do hlubin katolíkovy duše. (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Pátek, 11. leden 2013 @ 00:26:19 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) http://www.cizinec.com/
Co kdybych, Toníku, tvoji otázku obrátil proti tobě, abys lépe pochopil její absurdnost?

(Pokud ano, jak s tebou tvůj Bůh komunikuje? Co ti naposledy (nebo někdy jindy) řekl? O čem jste si povídali, o čem si povídal on s tebou? Mohl bys o tom napsat osobní zkušenost? Pokud ne, proč s tebou nekomunikuje, má k tomu nějaký důvod, žít v "plném společenství" a přitom nekomunikovat?)

Zkus si na ni sám sobě poctivě odpovědět.

  Stando, moc nevím, proč bych si měl na takovou otázku sám sobě odpovídat.

  I Tobě jsem na tyto otázky odpovídal nkolikrát, jen nevím, jestli sis všimnul odpovědi.
Nemám důvod s Bohem nekomunikovat a Bůh nemá důvod nekomunikvoat se mnou.
Bůh se mnou komunikuje slovy, jako v každém normálním vztahu, kde se nemlčí.
Já s Bohem také komunikuji slovy. Někdy mohu říci, o čem jsme si povídali i třetí
osobě, někdy ne. Kdyby tě dané téma zajímalo, tak se zeptej.

  Když jsem se učil komunikovat s Bohem, neučil jsem se to jako když jsem se učil
cizí jazyk opakováním slovíček a hymnou Sojuz něrušymyj, ale komunikaovat s Bohem
jsem se učil stejně, jako jsem se učil rozný jazyk, česky. Tedy nejdřív tak, že Bůh mluvil
ke mně a já jen překvapeně dlouhé dny a týdny poslouchal a nevěděl, co na to říci a jak.


  Mne by zajímalo:

Jak si představuješ, že by se ty "otázky měly obrátit proti mně"? Proč? Mně ty otázky
připadají docela normální, legitimní, nevidím na nich nic co by bylo proti mně. Kdyby
tě zajímaly mé odpovědi na tvé otázky či reálná zkušenost ze života se společnenství
s Bohem, s jeho vládou, jeho výchovou (slovem) a jeho příkazy, rád ti odpovím.

  Odpověď na tvoje otázky co ty jsi "obrátil proti mně" je přece nejzákladnější a první
svědectví každého křesťana ze života s Bohem.


  Co ti připadá na obousměrné komunikaci s Bohem tak absurdní?
Už jsi uváděl podobný postoj, když jsme se bavili o "vládě andělů a svatých"
a nutnosti komunikace mezi vládnoucími a těmi, co je mají poslouchat.
Tehdy ti tuším taky připadalo absurdní že bys měl přijímat příkazy od andělů
a svatých, když jsme se tě ptali na to, jaké příkazy přijímáš.

  Když jsme se tě ptali na to, jestli znáš Boží hlas, tak jednou řekneš, že jsi Boží
hlas nikdy neslyšel, jindy zas řekneš, že s tebou Bůh mluví v srdci, jednou je pro
tebe komunikace Boha s lidmi "absurdní", jindy máš Boha ve vlastní duši.

  Těžko se vyznat v tom, co píšeš. Proto se na tu komunikaci ptám.


  Ale vzhledem k tomu, že popisuješ +/- totéž, co znám velmi dobře ze svého života
a praxe růžence tak bych řekl, že ti rozumím a chápu, co žiješ. Jen by mne
zajímalo, jestli se k věci postavíš jako chlap a normálně odpovíš na jednoduchou otázku
po realitě tvého "skutečného a opravdového společenství ve kterém se nemlčí"
nebo jestli budeme dál číst ty tvé dlouhé elaboráty.





Re: O modlitbě, o modlitbě růžence zvlášť - aneb cesta do hlubin katolíkovy duše. (Skóre: 1)
Vložil: rudinec v Pátek, 11. leden 2013 @ 17:15:02 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)

Osobne som presvedčený, že modlitba ruženca je istým spôsobom duc*****u sebamanipuláciou

Slovo ruženec je ustálený zvrat prekladu z francúštiny a jeho doslovný význam je ružový veniec. Podľa legendy bol zakladateľom tejto pohanskej praktiky sv Dominik cca 1206 po Kristovi. Ruženec je vlastne predpis na systém modlenia sa a modlitieb samotných. Základnou jednotkou je jeden jeho desiatok 1/10. To znamená jeden otčenáš a desať „zdravasov“, a jedného „sláva“. Kompletný ruženec sa nazýva veľký a skladá sa z 15/10, 15 otčenášov + 150 zdravasov + 15 sláva. Malý ruženec z 5 otčenáčov + 50 zdravasov a 5 sláva. Desiatok je už spomenutý 1 otčenáš + 10 zdravasov a 1x sláva.

V Božom slove nie je ani stopy po takomto type modlitieb, naopak je tam veľa varovaní pred nimi. Napr. Mat 6:7-8! Modliť sa neznamená odriekať naučené slová. Modliť sa je rozhovor s Pánom.

Ruženec sám o sebe nie je nič iné ako počítadlo na modlitby. To mali už aj starí Asýrčania. Podobne pustovník sv. Antonko si dával ráno do tašky kamienky a keď sa pomodlil, tak vždy jeden vyhodil. To isté robila sv. Klára. V kostole to však nešlo. Preto ľudia vymysleli povrázok s uzlíkmi, neskôr na povrázku drevené gorálky a zámožnejší perly.

Ďalším a nie nepodstatným dôvodom je manipulácia mysle. Rytmus a intonácia pri spoločnej hlasnej modlitbe majú vplyv na vedomie človeka. Vplyv majú aj dookola opakované slová potichu. Tento fakt potvrdilo množstvo odborníkov. Preto sa natíska otázka: „Načo je Bohu takto ovplyvnený človek“? A načo je človeku dobré uvádzať sa do stavu, kedy si nemôže byť stopercentne istý čistým stavom mysle? Veď aj taký meditujúci človek sa nachádza v stave „blaženosti“, na úrovni svojej pravdy, pri svojom vymyslenom Bohu a nakoniec sa navráti do reality. Neskôr to začne pôsobiť ako niečo, čo človek začne vyhľadávať pri útekoch z reality....

Ďalším rozporom je utiekanie sa k Márii a nie ku Kristovi. V tomto je Biblia jednoznačná. Nech si hovoríte a namýšľate akékoľvek obhajoby, že za Máriou vidíte predovšetkým Pána, vaše učebnice a spevníky, modlitebné knižky a praktiky pri bohoslužbách hovoria jasnou rečou.

Porovnaj okrem Písma aj „Dialóg o ekuménii, str. 188-211; D. Seberíni, vyd. Dobré slovo, Banská Bystrica 1998.

Znovu použijem katechizmus Katolíckej cirkvi.

Cit: str. 252-3; Kult preblahoslavennej Panny.
§ 971 Preblahoslavenej Panne Cirkev právom preukazuje osobitný kult. ...Tento kult hoci celkom osobitný, sa podstatne líši od kultu adorácie...Svoje vyjadrenie nachádza v liturgických sviatkoch a v mariánskych modlitbách, ako je svätý ruženec, ktorý je súhrnom celého evanjelia totius Evangelii breviarum.

str. 652
§ 2708 Rozjímanie uvádza do činnosti myslenie, predstavivosť, city a túžby. Kresťanská modlitba sa prednostne venuje rozjímaniu o „Kristových tajomstvách“, ako je to pri lectio divina ( čítaní Božieho Slova), alebo pri ruženci.

K § 971 píše sa tam, že tento kult sa líši od kultu adorácie, teda klaňania... svätý ruženec však hovorí: „svätá Mária, Matka Božia, pros za nás hriešnych teraz i v hodinu smrti našej.. Ďalej všade kam sa pozrieš nájdeš sošky Márie, ľudia kľačia a modlia sa k nej.... to nie je klaňanie sa? Svätý ruženec je súhrnom evanjelia? Teda evanjelium oslovuje Máriu, skrze ktorú prichádzame ku Kristovi?

K § 2708 dáva jasne na známosť, že ruženec a Božie Slovo sú na rovnakom stupni, úrovni, čo sa týka rozjímania o Božích pravdách. To ale nie je pravda! Pri čítaní Božieho Slova človek rozmýšla o obsahu, človek pri ruženci opakuje pár viet dookola bez prestania /bol som toho svedkom/, keďže myseľ musí pracovať, aby ústa odrecitovávali naučené slová, nedá sa hovoriť o rozjímaní. Platí to iba v prípade, že človek sa dostáva do stavu, kedy vedomie vypína..... Pri čítaní Božieho Slova máme mať myseľ čistú a používať rozum na chápanie právd ktoré v ňom sú... /aj keď tu treba podotknúť, že naše chápanie nikdy všetky pravdy v Písmach uvedené neobsiahne...



Re: O modlitbě, o modlitbě růžence zvlášť - aneb cesta do hlubin katolíkovy duše. (Skóre: 1)
Vložil: rudinec v Pátek, 11. leden 2013 @ 17:13:37 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)

Osobne som presvedčený, že modlitba ruženca je istým spôsobom duc*****u sebamanipuláciou

Slovo ruženec je ustálený zvrat prekladu z francúštiny a jeho doslovný význam je ružový veniec. Podľa legendy bol zakladateľom tejto pohanskej praktiky sv Dominik cca 1206 po Kristovi. Ruženec je vlastne predpis na systém modlenia sa a modlitieb samotných. Základnou jednotkou je jeden jeho desiatok 1/10. To znamená jeden otčenáš a desať „zdravasov“, a jedného „sláva“. Kompletný ruženec sa nazýva veľký a skladá sa z 15/10, 15 otčenášov + 150 zdravasov + 15 sláva. Malý ruženec z 5 otčenáčov + 50 zdravasov a 5 sláva. Desiatok je už spomenutý 1 otčenáš + 10 zdravasov a 1x sláva.

V Božom slove nie je ani stopy po takomto type modlitieb, naopak je tam veľa varovaní pred nimi. Napr. Mat 6:7-8! Modliť sa neznamená odriekať naučené slová. Modliť sa je rozhovor s Pánom.

Ruženec sám o sebe nie je nič iné ako počítadlo na modlitby. To mali už aj starí Asýrčania. Podobne pustovník sv. Antonko si dával ráno do tašky kamienky a keď sa pomodlil, tak vždy jeden vyhodil. To isté robila sv. Klára. V kostole to však nešlo. Preto ľudia vymysleli povrázok s uzlíkmi, neskôr na povrázku drevené gorálky a zámožnejší perly.

Ďalším a nie nepodstatným dôvodom je manipulácia mysle. Rytmus a intonácia pri spoločnej hlasnej modlitbe majú vplyv na vedomie človeka. Vplyv majú aj dookola opakované slová potichu. Tento fakt potvrdilo množstvo odborníkov. Preto sa natíska otázka: „Načo je Bohu takto ovplyvnený človek“? A načo je človeku dobré uvádzať sa do stavu, kedy si nemôže byť stopercentne istý čistým stavom mysle? Veď aj taký meditujúci človek sa nachádza v stave „blaženosti“, na úrovni svojej pravdy, pri svojom vymyslenom Bohu a nakoniec sa navráti do reality. Neskôr to začne pôsobiť ako niečo, čo človek začne vyhľadávať pri útekoch z reality....

Ďalším rozporom je utiekanie sa k Márii a nie ku Kristovi. V tomto je Biblia jednoznačná. Nech si hovoríte a namýšľate akékoľvek obhajoby, že za Máriou vidíte predovšetkým Pána, vaše učebnice a spevníky, modlitebné knižky a praktiky pri bohoslužbách hovoria jasnou rečou.

Porovnaj okrem Písma aj „Dialóg o ekuménii, str. 188-211; D. Seberíni, vyd. Dobré slovo, Banská Bystrica 1998.

Znovu použijem katechizmus Katolíckej cirkvi.

Cit: str. 252-3; Kult preblahoslavennej Panny.
§ 971 Preblahoslavenej Panne Cirkev právom preukazuje osobitný kult. ...Tento kult hoci celkom osobitný, sa podstatne líši od kultu adorácie...Svoje vyjadrenie nachádza v liturgických sviatkoch a v mariánskych modlitbách, ako je svätý ruženec, ktorý je súhrnom celého evanjelia totius Evangelii breviarum.

str. 652
§ 2708 Rozjímanie uvádza do činnosti myslenie, predstavivosť, city a túžby. Kresťanská modlitba sa prednostne venuje rozjímaniu o „Kristových tajomstvách“, ako je to pri lectio divina ( čítaní Božieho Slova), alebo pri ruženci.

K § 971 píše sa tam, že tento kult sa líši od kultu adorácie, teda klaňania... svätý ruženec však hovorí: „svätá Mária, Matka Božia, pros za nás hriešnych teraz i v hodinu smrti našej.. Ďalej všade kam sa pozrieš nájdeš sošky Márie, ľudia kľačia a modlia sa k nej.... to nie je klaňanie sa? Svätý ruženec je súhrnom evanjelia? Teda evanjelium oslovuje Máriu, skrze ktorú prichádzame ku Kristovi?

K § 2708 dáva jasne na známosť, že ruženec a Božie Slovo sú na rovnakom stupni, úrovni, čo sa týka rozjímania o Božích pravdách. To ale nie je pravda! Pri čítaní Božieho Slova človek rozmýšla o obsahu, človek pri ruženci opakuje pár viet dookola bez prestania /bol som toho svedkom/, keďže myseľ musí pracovať, aby ústa odrecitovávali naučené slová, nedá sa hovoriť o rozjímaní. Platí to iba v prípade, že človek sa dostáva do stavu, kedy vedomie vypína..... Pri čítaní Božieho Slova máme mať myseľ čistú a používať rozum na chápanie právd ktoré v ňom sú... /aj keď tu treba podotknúť, že naše chápanie nikdy všetky pravdy v Písmach uvedené neobsiahne...



Re: O modlitbě, o modlitbě růžence zvlášť - aneb cesta do hlubin katolíkovy duše. (Skóre: 1)
Vložil: poutnick v Pátek, 11. leden 2013 @ 14:15:17 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Po 2. světové válce bylo Rakousko obsazeno Stalinovým režimem a celý svět ho považoval za stejně ztracené jako nás. Nevěřil že existuje síla která by ho mohla komunismu vyrvat. Jejich politici na rozdíl od těch našich občas podávali protesty na sovětské zastupitelství a požadovali státní smlouvu ale velvyslanec se jim nepokrytě vysmíval. Až do chvíle než před ně tu smlouvu mlčky položil. Trvalo to dest let, do roku 1955. Po celou tu dobu se lidé každý den modlili svatý Růženec. Ke konci jich bylo víc než 500.000.




Re: O modlitbě, o modlitbě růžence zvlášť - aneb cesta do hlubin katolíkovy duše. (Skóre: 1)
Vložil: poutnick v Pátek, 11. leden 2013 @ 13:21:59 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Po výzvě ke všem stavům v církvi k modlitbě růžence cituje papež modlitbu bl. Batolo Longa: O blahoslavený růženci Mariin, sladký řetěze, který nás spojuje s Bohem. Pouto lásky, které nás sjednocuje s anděly. Věži záchrany před útoky pekla. Bezpečný přístave v mořské katastrofě! Nikdy tě neodhodíme. Budeš nám útěchou v hodině smrti. Tobě patří poslední polibek hasnoucího života. A posledním výdechem našich rtů bude Tvoje sladké jméno, .......“

 Amen. Další perla a duchovní poklad o kterém jsem se dozvěděl díky Rudincovi. Ať Vám to Pánbůh oplatí stonásobně.



Re: O modlitbě, o modlitbě růžence zvlášť - aneb cesta do hlubin katolíkovy duše. (Skóre: 1)
Vložil: Jan21 v Pátek, 11. leden 2013 @ 09:06:22 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)



 "Modlitba růžence není vůbec myslitelná bez osoby Krista, ale je skrze Krista uskutečňováním společenství vítězné církve s církví putující."

Oko, nelži

Kolikrát je v tom vašem zdrávasu zmíněno, že Ježíš je Kristus, tedy Mesiáš, Spasitel, nebo Vykupitel? Ani jednou.
Veškerá vděčnost, čest a sláva patří pouze Marii. To se samozřejmě muslimům zamlouvá.  A v otčenáši není taky žádný Ježíš ani Kristus. To taky muslimy nerozčilí. Teď už jenom stačí vyhodit ty modly z kostela a jste k nerozeznání. Už jsem to tu víckrát psal, kolik věcí vás spojuje. Ale ještě tomu Mohamedovi musíte projevovat trochu víc úcty, vždyť je větší prorok než Ježíš. Kdy tam přidáte nějaký ten desátek navíc? 

 







Re: O modlitbě, o modlitbě růžence zvlášť - aneb cesta do hlubin katolíkovy duše. (Skóre: 1)
Vložil: poutnick v Pátek, 11. leden 2013 @ 10:52:13 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
První modlitbou svatého Růžence je apoštolské vyznání víry : 


Věřím v Boha, Otce všemohoucího,
Stvořitele nebe i země.

I v Ježíše Krista, Syna jeho jediného, Pána našeho,
jenž se počal z Ducha svatého,
narodil se z Marie Panny,
trpěl pod Ponciem Pilátem,
ukřižován umřel a pohřben jest, sestoupil do pekel,
třetího dne vstal z mrtvých,
vstoupil na nebesa,
sedí po pravici Boha, Otce všemohoucího,
odkud přijde soudit živé i mrtvé.

Věřím v Ducha svatého,
svatou církev obecnou,
společenství svatých,
odpuštění hříchů,
vzkříšení těla a život věčný.

Amen.


Po každém desátku následuje chvála Nejsvětější Trojice :


Sláva Otci i Synu i Duchu svatému,
jako byla na počátku, i nyní, i vždycky
a na věky věků.
Amen.

 a Fatimský dodatek:

Pane Ježíši, odpusť nám naše hříchy, uchraň nás pekelného ohně a přiveď do nebe všechny duše, zvláště ty, které tvého milosrdenství nejvíce potřebují.


na závěr se modlíme toto:

Oroduj za nás, Královno posvátného růžence, aby nám Kristus dal účast na svých zaslíbeních. 
Bože, tvůj Jednorozený Syn nám svým životem, smrtí a zmrtvýchvstáním získal věčnou spásu. Dej nám, prosíme, když v posvátném růženci blahoslavenné Panny Marie o těchto tajemstvích rozjímáme, ať také podle nich žijeme a dosáhneme toho, co slibují. Skrze Krista, našeho Pána. Amen.
 

Těžko tudíž může někdo říct že je přijatelný pro ortodoxního muslima. že se tam nemluví o Pánu Ježíši a o Svatém Duchu.

Bůh žehnej muslimům i všem lidem a zvláště těm kteří Jeho milosrdenství nejvíce potřebují.





Re: O modlitbě, o modlitbě růžence zvlášť - aneb cesta do hlubin katolíkovy duše. (Skóre: 1)
Vložil: poutnick v Pátek, 11. leden 2013 @ 11:03:33 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Islámský svět má kromě Růžence a Panny Marie ještě jednu věc která spolehlivě vede lidi k Bohu a která je semenem pro kněžská a řeholní povolání. Veliké množství mučednické krve, která je průběžně i zvlášť v těchto dnech prolévaná. Je samozřejmostí že se musí projevit. Jenom jsem nevěděl že to přijde tak rychle.
Jméno Páně budiž pochváleno, nyní i na věky.




Re: O modlitbě, o modlitbě růžence zvlášť - aneb cesta do hlubin katolíkovy duše. (Skóre: 1)
Vložil: rudinec v Pátek, 11. leden 2013 @ 13:01:06 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Normal 0 21 Modlitba růžence.

Modlitba růžence má svůj kořen v modlitbě žalmů.

OKO, autor následujúceho článku s tvojim názorom určite nesúhlasí:

Co z toho je růženec?

Duchovní masturbace, mantra, amulet nebo modla?

Autor článku nabáda k jeho šíreniu. Jeho zverejnením činím jeho vôľu.

Nedávno jsme zde byli velmi intenzivně seznamováni s růžencem i jeho historií a byli jsme rovněž vyzýváni k praktikování této podivné „modlitby“. Modlitba růžence však není jen nějakou neškodnou náboženskou úchylkou, jak by se snad někomu mohlo zdát.

Praktikování této „modlitby“ nás může odvést daleko od Boha.

Na úvod připomeňme, že Pán Ježíš nás vyzývá, abychom nemluvili v modlitbě naprázdno a nebyli tak jako pohané, kteří si myslí, že budou vyslyšeni pro množství svých slov. Modlitba má také vycházet ze srdce, jinak bychom mohli ctít Boha svými rty, ale naše srdce by mu mohlo zůstávat vzdálené. „Modlitba“ růžence je ovšem pravým opakem těchto principů a navíc to není jen Bůh kdo je zde oslovován. Růženec se může stát vším, co bylo jmenováno v nadpisu.

Růženec je duchovní masturbací, protože představuje sebeukájení jistých „náboženských“ potřeb. Je zřejmě možné se jej „modlit,“ což přináší určité pocity sebeuspokojení, bez toho, že by bylo třeba vstoupit do vztahu s Bohem. To by však bylo ještě tím nejmenším.

Dlouhé, často mnohahodinové, bezmyšlenkovité drmolení slov způsobuje, že se růženec stává mantrou, která postupně vymývá mozek „modlitebníka.“ Růženec rovněž silně připomíná modlitební budhistické mlýnky. Vznik růžencového modlitebního mlýnku však nelze očekávat, protože točení mlýnkem by mělo na vymývání mozku oběti mnohem menší efekt než dlouhé drmolení. Také „příjemné pocity“ by byly pravděpodobně méně intenzivní.

Růženec se může stát i amuletem. Růženec je totiž i předmět, složený z korálků různé velikosti navlečených na šňůrce, který slouží jako pomůcka k namixování správného poměru různých „modliteb.“ K těmto „korálkům na šňůrce“ se často vytváří silný citový vztah, který přerůstá až ve víru, že takovýto růžencový amulet má nadpřirozenou moc svého uživatele ochránit. V době konfliktu Srbska s Chorvatskem, jsem viděl v jednom časopise fotografii, která byla výmluvnou ilustrací použití růžence jako amuletu. Na té fotografii byl běžící chorvatský voják s růžencem a samopalem. Pravděpodobně, věříce v nadpřirozenou ochranu svého růžencového amuletu, běžel do boje s „pravoslavnými psy.“

Nejzávežnější ze všeho však je, když se růženec stane modlou a „nahradí“ vztah k Bohu. Naši římsko-katoličtí přátelé se jistě budou zapřísahat, že se to nemůže stát a kdyby snad, tak jen jako nějaký extrémní „úlet“ lidové zbožnosti. O opaku však může svědčit následující úryvek:

„Závěr encykliky: Po výzvě ke všem stavům v církvi k modlitbě růžence cituje papež modlitbu bl. Batolo Longa: O blahoslavený růženci Mariin, sladký řetěze, který nás spojuje s Bohem. Pouto lásky, které nás sjednocuje s anděly. Věži záchrany před útoky pekla. Bezpečný přístave v mořské katastrofě! Nikdy tě neodhodíme. Budeš nám útěchou v hodině smrti. Tobě patří poslední polibek hasnoucího života. A posledním výdechem našich rtů bude Tvoje sladké jméno, .......“

V tomto úryvku jasně vidíme i ze slov samotného papeže, že růženci je připisována moc, která může patřit jedině Bohu. Věřím, že každý, kdo není slepý je schopen vidět, že růženec má potenciál stát se modlou a jako takový je extrémně nebezpečný.

Závěrem lze tedy konstatovat, že růženec může být duchovní masturbací, mantrou amuletem a dokonce i modlou. Pokud se Vaši přátelé modlí růženec, varujte je prosím! Můžete jim rovněž tento článek vytisknout, nebo poslat link. Modlete se za ně, aby jim Bůh dal prohlédnout a praktikování růžencové mantry opustit.



Re: O modlitbě, o modlitbě růžence zvlášť - aneb cesta do hlubin katolíkovy duše. (Skóre: 1)
Vložil: ivanp v Sobota, 12. leden 2013 @ 09:47:44 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Oko napísal:
Co jsme viděli a slyšeli, to vám oznamujeme, abyste i vy měli společenství s námi; a naše společenství je s Otcem i s jeho Synem Ježíšem Kristem. A toto vám píšeme, aby vaše radost byla úplná. (1 J 1,3-4)
Máme - li my společenství s Kristem a mají - li ho i tito apoštolové, nemáme snad toto společenství s nimi i my navzájem? Cožpak se vám zdravý rozum nad opakem nebouří?

...no to je fakt...kde sme nechali zdravý rozum???...apoštoli a prvotná cirkev mala spoločenstvo iba s Otcom a Kristom a so živými kresťanmi...no a podľa ,,zdravého rozumu,, by sme mali mať dnes spoločenstvo zo zosnulými...to dá rozum...veď iste sa aj Pavel s Petrom modlili k zosnulému mučeníkovi Štefanovi, patrónovi mučeníkov...to je výsledok ,,zdravého rozumu...
----------------------------------------
moja otázka znie:...odkiaľ sa vzal pôvod ,,spoločenstva zo zosnulými,,...?
kresťania ako hovorí písmo majú spoločenstvo iba medzi živými a Kristom
pre žida je ,,spoločenstvo,, zo zosnulým čistým okultizmom a nikto ho nepraktizoval...

...zlé jazyky tvrdia že pôvod je jasný...je to pohanstvo ktoré vždy komunikovalo a malo ,,spoločenstvo,, zo zosnulými...podobne ako kult ,,svatých,, je verná kópia grécko-rímskeho pantheonu...
aký je váš názor???

ivanp



Re: O modlitbě, o modlitbě růžence zvlášť - aneb cesta do hlubin katolíkovy duše. (Skóre: 1)
Vložil: ivanp v Neděle, 13. leden 2013 @ 10:11:19 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
...v argumentácii sa asi ďalej nepohneme...
prví kresťania mali spoločenstvo iba s živými kresťanmi a Bohom...to je fakt...napriek tomu nás Oko presviedča že apoštoli mali aj spoločenstvo s ,,oblakom svedkov,,..lenže písmo nehovorí o tom že máme spoločenstvo z tými ktorí tvoria oblak svedkov, ale písmo hovorí že nás obklopuje oblak svedkov, to je celé...nič viac a nič menej...vyvodiť z toho to že sa máme modliť k zosnulým a že nás počujú je pri najmenšom manipulácia s textom, pri horšom účelový ,,výklad,, písma ktorý má dokázať pravdivosť katechizmu...

SEVP  Preto aj my, keďže máme toľký oblak svedkov okolo seba, zložme všetko, čo nám je na ťarchu, i hriech, ktorý nás tak ľahko opantáva, a buďme vytrvalí v zápase, ktorý máme pred sebou.

CEP  Proto i my, obklopeni takovým zástupem svědků, odhoďme všecku přítěž i hřích, který se nás tak snadno přichytí, a vytrvejme v běhu, jak je nám uloženo,

KR  Protož i my, takový oblak svědků vůkol majíce, odvrhouce všeliké břímě, i snadně obkličující nás hřích, skrze trpělivost konejme běh uloženého nám boje,

NBK  Proto i my, obklopeni takovým oblakem svědků, odložme každou zátěž i hřích, jenž nám tak snadno bývá překážkou, a s vytrvalostí běžme závod, který leží před námi.

KMS  Proto i my, když nás obklopuje tak velký oblak svědků, odložme každou přítěž i hřích, do kterého se člověk snadno zaplete, a s vytrvalostí běžme závod, který je před námi.

ROH  Preto aj my, keď máme taký veľký oblak svedkov okolo seba, složme každé bremeno a ľahko obkľučujúci hriech a tak s trpezlivosťou bežme pred nami ležiaci beh o závod

ivanp



Stránka vygenerována za: 0.64 sekundy