Kdo ví jak to myslel a co si pod pojmem stát představoval. Nicméně právě restituce umožňují každému z nás aby se zamyslel nad prvotní Církví z hlediska financování. Lidé kteří se vzdávali majetku především financovali právě Církev a pokládali ho apoštolům a biskupům k nohám. Ta vdova kterou Ježíš tak chválil utrhla od úst chleba svým dětem které byly ten den bez večeře a šla ho dát Chrámu, který měl být zanedlouho zničen a ve kterém seděli Saducejové. Misionáři které jednou poslal Kristus s holí a podruhé bez hole také navštěvovali bohaté domy a brali v nich svoji mzdu, to co jim dali. Prvokřesťanské obce vlastnily a užívaly společně, což se snažili napodobit třeba i husiti ve městě Tábor, když házeli svůj majetek do kádí. Nebo je financovali bohatí sponzoři kteří dál hospodařili. Každý měl a má určité dary a své místo v Církvi a ve společnosti. neměli být všichni stejní.

O tom že by nemělo mít společenství žádné prostředky k obživě nebo  že by měl jít někdo ukrást společný měšec apoštolům nebo biskupům se tam opravdu nepíše.

Zato je v Bibli mnoho psáno o pokrytcích všeho druhu. Nechápu jak by mohlo vůbec někoho napadnout že by měl rozdávat někdo druhý když sám užívá svůj majetek.  Naši duchovní otcové si toho prakticky všichni v životě dopřávají mnohem méně než my a  já se za to hluboce stydím a považuji to za svůj hřích. Představa že je tady někdo kdo slouží Bohu i mně a komu se zpovídám ze svého opilství, obžerství a lakoty a kolikrát si přitom na něho ani nevzpomenu a nepřijde mi to trapné, když to porovnám s tím jak žije on. Myslím jen na ty svoje hříchy a nechávám si od něho mýt nohy.