Grano Salis - Indikátor spasení

poslal unshaken

Každý obrácený Kristův následovník se nejednou ptá, zda je skutečně zachráněn. Ptá se, zda je právoplatným občanem Božího království a dědicem zaslíbení, která z tohoto občanství plynou. Je totiž poznanou skutečností, že nám Pán nevystavuje žádný pas ani jinou listinu a neoznačí nás ani nějakým zjevným znamením, která by jistotu spásy vstupem do Božího království potvrzovala. A víme, že je jen málo výjimek, kdy se tazateli dostalo odpovědi v podobě přímého Božího zjevení, jak to známe z Písma u některých proroků.

Můžeme však v Písmu nalézt ukazatele, které o spasení přímo hovoří a mohou nám dotvrdit přijetí této milosti.

Prvním ukazatelem je známé ubezpečení o spáse skrze víru v Ježíše Krista a v Boha:

[Jan 5:24] Amen, amen, říkám vám: Kdo slyší mé slovo a věří Tomu, který mě poslal, má věčný život a nepřijde na soud, ale již přešel ze smrti do života.

Toto ujištění žádnému následovníku Krista nečiní problém, neboť sám na sobě dokáže rozpoznat svou víru v Boží zaslíbení a ve spásné Kristovo evangelium.

Nejsem si jist, ale další ukazatel spasení nebude mnohým křesťanům vyhovovat, nebo ho nebudou považovat za směrodatný. Jeho platnost však byla a je potvrzená bohatou zkušeností Kristových následovníků, projevující se v jejich životě a v odkazech, které někteří z nich zanechali prostřednictvím svých skutků, někdy zdokumentovaných také v písemných projevech. Tímto ukazatelem je následující text z Janova dopisu, tedy od autora, který v době psaní listu již měl za sebou mnohá poznání o podstatě a důvodu Ježíšova působení. Byl též svědkem zkušeností z projevů víry a spásy u prvních Kristových následovníků:

1.Jan 3:14 My víme, že jsme přešli ze smrti do života, protože milujeme své bratry. Kdo nemiluje, zůstává ve smrti.

Jak jsem již uvedl, jde o poznání dané následovníkům Kristovým. Říkáme mu obvykle zkušenosti života. Ačkoliv láska k bratrům je uvedena v Ježíšových výrocích (rozumí se i láska k sestrám), apoštolé, ale i my, teprve svou zkušeností potvrzujeme pravdivost Janova svědectví. Je to podobné jako bylo u první církve při obdarovávání Duchem svatým. Ačkoliv bylo vylití Ducha na pohany zdokumentováno nejen ve výrocích Ježíše, ale též několik set let předtím v Izaiášovi (44:3) či Jóelovi (3:1,2), Ježíšovi následovníci si pravdivost museli sami ověřit vlastní zkušeností (Skutky 10:45). Tyto zkušenosti jim dokonce skrze tato empirická poznání objasnily smysl pojmů, jako je „Boží lid“, „vyvolení“, „Sión“, „Jeruzalém“, a podobně.

Podobně i my, ačkoliv přijímáme poznání z Písma, tak teprve vlastní zkušeností podobné zkušenosti nevěřícího Tomáše jsou naše duše zahalené závojem nevědomostí a slepoty postupně osvětlovány uzdravujícím Božím světlem.

Zkušenosti věřících proto podobně svědčí o jistotě spasení. Po obrácení postupuje naše proměna. Nic není naráz. Postupně si nejdříve začneme uvědomovat, jak pravdivá jsou Ježíšova slova „Pohleďte, má matka a mí bratři“ (Marek 3:34) nebo tyto radikálně drsné věty „Kdo má rád otce nebo matku více než mě, není mě hoden. Kdo má rád syna nebo dceru více než mě, není mě hoden.“ (Matouš 10:37).

Sami pociťujeme, jak milujeme všechny své pokrevní blízké, včetně bratrů a sester. Vždyť v naší lásce k nim je projevena síla Božího zaslíbení a mocného působení Božího ducha. Avšak tento dar lásky ke svým máme nejenom my, ale je vlastní i nevěřícím.

Ale teprve, až dojdeme k vnitřnímu poznání, že láska k Bohu a ke Kristu je pro nás bezpodmínečně na prvním místě, a teprve až dokážeme prožít bezpodmínečnou lásku k našim bratrů a sestrám ve víře, dospěli jsme též k jistotě spásy podle Písma. To samé prožili i apoštol Jan a milióny dalších kristovců.

Jako všechen růst ve víře, tak i poznání jistoty spasení probíhá postupně. Zpočátku se jeví jako nejasná představa, ve které si nejsme příliš jisti, neboť vychází z poznaného učení Písma. Je to něco jako doktrína, kterou sice s důvěrou přijímáme, ale pouze povrchně, naučeně jako informační poznatek, nejasně a bez skutečně niterného prožitku. Jednoho dne však zjistíme, že původní doktrína již v našem nitru neexistuje a že je tu místo ní prožitkem poznaná jistota. Je to něco jako uzdravení z nemoci. Nemůžeme určit den ani hodinu svého uzdravení, ale jednoho dne objevíme, že příznaky nemoci pominuly.

Ještě k té lásce k bratrům a sestrám ve víře. Boží láska, o kterou v tomto případě jde (agapé), není pouhým hormonálním projevem jako u zamilovanosti. Jedná se o lásku, k níž lze dospět rozhodnutím milovat. Rozhodneme-li se milovat a požádáme-li Boha o tento dar, určitě jej dostaneme. A věřte, že s tímto darem Pán neotálí, jako v případě našich jiných proseb. Rozhodneme-li se milovat, připodobňujeme se totiž k Bohu, což je naším hlavním cílem. Neboť proč nás Bůh miluje? Miluje nás proto, že se tak rozhodl. Nebo si myslíte, že nás miluje pro naše dobré skutky a naši dokonalost? U mne osobně to určitě v úvahu nepřipadá. A přesto vím, že mě miluje. Jako miluje i vás.

Autorovy poznámky

Učení o znaku spásy podle Jana, jakožto i připodobnění prozření k nemoci, jsem převzal podle Watchmana Nee. O „rozhodnutí milovat“ jsem kdysi slyšel z pořadů amerického kazatele Johna Vernona McGee.

	Hledej
	Je a svátek má Marcela. Vytvoření registrace