V té době se projevilo přesně to co vždycky, když někdo okrade Církev a postaví se sám na místo Boha. Císař Josef II. a jeho rádci nebyli protestanti ale osvícenci a tudíž se pokusili vytvořit ateistickou diktaturu. Zachovat katolickou církev jako nástroj a potvrzení své vlastní moci a dovolit evangelíkům aby si postavili svůj kostel nebo modlitebnu na kraji města, bez věže a s vchodem do polí. Tak abychom jim společně pomohli v přechodném období udržet lid v poslušnosti, dokud neukradnou všechno všem a neupevní své pozice. Částečná obnova státu pak trvala několik generací. Všechno co ukradli také rozkradli a zničili, stejně jako se to stávalo v pozdějších dobách. Je zajímavé sledovat osudy tehdejších lidí. Panského kováře který v dobách roboty okoval pár koní pro vrchnost a jinak v poklidu dělal na sebe. Když se pak pod nátlakemmusel koupit  kovárnu na dluh, sedřel sebe i rodinu a zkrachoval a umřel v obecní pastoušce. Takové věci se stávaly sedlákům, mlynářům a všem řemeslníkům. Lidé kteří byli zvyklí po generace krást na panském a dostat za to občas výprask když byli chyceni najednu museli do kriminálu a nikdo je pak nechtěl zaměstnat. Vláda vytvořila kruté továrny na sociální péči a snažila se donutit lidi aby se přestali starat o svoje staré rodiče, sirotky a nemocné.
To je pravděpodobně také jeden z důvodů proč se na tuto dobu dneska tolik odvolávají ateisti kteří chtějí okrást nás i protestanty a zlikvidovat jakékoliv projevy víry. Zatímco katolíci a protestanti jeden druhému pomáhají a často chválí společně Boha. Přes všechny rozdíly které mezi námi jsou. Kdybychom byli ochotní se navzájem zradit tak by nám třeba také něco navenek dovolili, i když ne na dlouho.