Dávání v církvi, diskuse, anonymita
Když jsem si pořídil internet, myslel jsem si, že zapojením se do diskusí ať už na pracovišti, zde nebo někde jinde, něco získám. Jsem však osobně zklamán, jelikož jsem si uvědomil, že některé diskuse neberou konce a točí se pořád dokola. Mnohé názory jsou chápány jako útoky, ač tak být nemusí, každá strana si hájí svůj názor a působí to jako ping pong, kdo má lepší argumenty. Diskusi chápu jako střet názorů s cílem někam dojít. To znamená být ochoten naslouchat druhým a něco si i převzít. Problémem však může být anonymita internetu. Působí to jako šachy, kdy si člověk podle jednotlivých názorů a glos musí udělat obrázek o tom druhém – je nebo není to znovuzrozený křesťan (tzv. obrácený člověk konvertující ke křesťanské víře, přejímající její učení ještě vůbec nemusí být spasen), jaké má postavení, je aktivní nebo pasivní. Pak se může stát, že když si o někom udělám úsudek, můžu být považován za někoho, kdo se vyvyšuje nad ostatní. Když někdo trvá na svých správných postojích, může ten druhý naopak zareagovat tím, že ten nebo onen nemají žádnou lásku a svobodu. Mnohé osobní věci člověka jsou řešitelné, ale mnohdy to chce vystoupit z anonymity, vědět, vidět ovoce, znát, co ten druhý prožívá, co se ho dotýká, proč reaguje zrovna tak, kde se stala křivda.

Písmo nás učí: 1 Timoteovi 2:8 Proto si přeji, aby se muži modlili na každém místě, zvedajíce svaté ruce bez hněvu a bez pochybování. Jakubův 5:16 Vyznávejte jedni druhým svá provinění a modlete se jedni za druhé, abyste byli uzdraveni. Vroucí modlitba spravedlivého zmůže mnoho. Teď bych se chtěl i já podělit se svým názorem na oblast dávání v církvi (nevystihnu asi všechno). Je to velice citlivá otázka a působí mnoho zranění. Já sám jsem se v reakci na jiný článek o desátcích dotkl bez zlého úmyslu citlivého bodu vkladatele článku, když jsem napsal, že desátek je to nejmenší, co mohu dávat mimo dary a almužny a že lituji těch, kdo desátky nedávají, protože se o hodně okrádají. To však není jen mé bláhové tvrzení z nadřazenosti, ale ze sedmileté služby pokladníka, který jako jeden z mála ve sboru může vidět kdo a kolik dává, kdo nedává a jak se to projevuje na lidských životech. U dávání se jedná v prvé řadě o postoj srdce člověka (Jen pro ilustraci chci uvést odkaz 2 Korintským 3:6 který nás také učinil způsobilými služebníky nové smlouvy, ne litery, ale Ducha; neboť litera zabíjí, ale Duch obživuje. Takovýto postoj se nezískává rozumem ani dodržováním zákona, ale na kolenou). Vyplývá to z dopisu apoštola Pavla do Korintu. 2 Korintským 9:6 Říkám však toto: Kdo skoupě rozsívá, bude skoupě i sklízet, ale kdo rozsívá požehnaně, bude také sklízet požehnaně. 7 Každý ať dává tak, jak si předsevzal v srdci, ne se zármutkem nebo z povinnosti. Vždyť Bůh miluje ochotného dárce. Z těchto slov je jasně vidět, že jak zasejeme, tak sklidíme. Uvědomme si, že zde se nejedná o to, že jeden dává víc než ten druhý, ale o to, že dává ze srdce na dílo Boží. To je obsahem i slov Pána Ježíše v evangeliu Marka. Marek 12:41 Potom se posadil naproti pokladnici a díval se, jak do ní lidé házejí peníze. A mnoho bohatých tam házelo hodně. 42 Když pak přišla jedna chudá vdova, hodila tam dva haléřky (což je jeden čtvrťák). 43 Tehdy svolal své učedníky a řekl jim: "Amen, říkám vám, že tato chudá vdova dala více než všichni, kdo házeli peníze do pokladnice. Všichni totiž dávali ze svého nadbytku, ale tato žena dala ze svého nedostatku všechno, co měla, celé své živobytí." Nesprávný postoj k dávání pak podle mého soudu vyvolává snahu dokazovat, že dávání desátků již není novozákonní, k tvrzením, že máme svobodu, lásku…..(ať se teď neurazí ten, kdo to myslí upřímně a nepožívá tato slova jako zástěrku). Jenže dávání desátků nebylo nikdy zrušeno a jejich dávání je zcela logické (na konci pojednání zjistíš ještě víc). Jak si jinak představuješ, že by sbory dnes mohly fungovat ?? Snad nikdo nepochybuje o dávání desátků ve starém zákoně. Sloužili Levitům, kteří neměli v dědictví žádnou zemi ani majetek a měli naplno sloužit ve stánku úmluvy a chrámu Bohu a ve městech, kde měli hříšníci možnost se uchýlit (o tom je spousta jiných článků na těchto www stránkách). Dnes se stále volá po odluce církve od státu, je hanba brát peníze atd. Já bych byl první, kdo si přeje nezávislost církve na státu. ALE ! Ovečky v současné církvi však nefungují tak, jak Bible předpokládá a slyší jen to, co je dobré pro jejich uši. Myslíš si, že tvůj farář, vedoucí či pastor žijí v přepychu ? Že to jsou podnikatelé v oboru víry, kterým někdo na konci měsíce cosi přispěje na plat ? Zamyslel jsi se někdy nad tím ? Řekneš si, ať pracuje jako apoštol Pavel. To bys chtěl, aby ti za kazatelnou sloužil člověk po dvanáctihodinové či noční směně ?? Kdy asi bude mít čas věnovat se studiu Písma a ovečkám, rodině a práci ve sboru ? Pavel měl jiné postavení, pracoval jako putující evangelista, který nechtěl, aby někomu mohl být právě třeba kvůli “penězům” na obtíž. 1 Korintským 9:3 Má obhajoba před těmi, kdo mě posuzují, je tato: 4 Nemáme snad právo jíst a pít? 5 Nemáme snad právo mít s sebou věřící ženu jako ostatní apoštolové, i Pánovi bratři, i Kéfas? 6 Anebo pouze já a Barnabáš nemáme právo přestat pracovat? 7 Kdo kdy bojuje na vlastní náklady? Kdo sází vinici a nejí z jejích plodů? A kdo pase stádo a nepije mléko toho stáda? 8 Říkám snad tyto věci podle člověka? Neříká to snad i Zákon? 9 V Mojžíšově zákoně je přece napsáno: "Mlátícímu volu nezavážeš ústa." Má snad Bůh starost o voly? 10 Anebo to říká spíše kvůli nám? Jistěže to bylo napsáno kvůli nám, protože ten, kdo oře, má orat v naději a ten, kdo mlátí, v naději, že bude mít na své naději podíl. 11 Jestliže jsme vám my rozsívali duchovní věci, je to snad něco velikého, jestliže budeme sklízet vaše tělesné věci? 12 Jestliže toho práva na vás požívají druzí, proč ne raději my? My jsme však tohoto práva nevyužili, ale všechno mlčky snášíme, abychom snad nedali nějakou překážku Kristovu evangeliu. 13 Nevíte snad, že ti, kdo pracují se svatými věcmi, jedí ze svatých věcí, a ti, kdo slouží při oltáři, mají podíl z oltáře? 14 A stejně tak Pán nařídil, aby ti, kdo kážou evangelium, z evangelia žili. 15 Já jsem však nic z toho nevyužil. A toto jsem nenapsal proto, aby se tak stalo při mně, neboť pro mne by bylo lepší, kdybych umřel, než aby někdo zmařil tuto mou chloubu. Pavlovi přispívali mnohé sbory, zejména ve Filipech (Filipenským 4,15). Problém je v tom, že pod pláštěm svobody a lásky úplně “zapomínáme”, co vše Pán Ježíš Kristus řekl. Pojďme si to projít. V nejznámějším kázání na hoře byla obecnému lidu řečena tato poměrně “tvrdá” slova: Matouš 5:17 "Nemyslete si, že jsem přišel zrušit Zákon nebo Proroky. Nepřišel jsem je zrušit, ale naplnit. 18 Amen, říkám vám: Dokud nepomine nebe a země, nepomine ani nejmenší písmenko, ani jediná čárka ze Zákona, než se všechny ty věci stanou. 19 Proto, kdokoli by zrušil jedno z těchto nejmenších přikázání a tak by učil lidi, bude v nebeském království nazýván nejmenším. Ale kdokoli by je plnil a učil, ten bude v nebeském království nazýván velikým. Říkám vám totiž, že pokud vaše spravedlnost nebude omnoho převyšovat spravedlnost zákoníků a farizeů, nikdy nevstoupíte do nebeského království." Farizeové nebyli jen tak někdo. Byli to mocní a učení lidé. Snažili se “100 %” zachovávat všechna přikázání. Jejich nevýhodou oproti znovuzrozeným křesťanům je, že to musí činit z vlastní síly a rozhodnutí, kdežto v nás by mělo být Kristem a Duchem svatým proměněno srdce kamenné v masité a slova velice “tvrdého nelaskavého” zákona bychom měli naplňovat přikázáními lásky : Matouš 22:36 "Mistře, které je největší přikázání v Zákoně?" 37 Ježíš mu řekl: "`Budeš milovat Pána, svého Boha, celým svým srdcem, celou svou duší a celou svou myslí.´ 38 To je první a největší přikázání. 39 Druhé je mu podobné: `Budeš milovat svého bližního jako sám sebe.´

Na těchto dvou přikázáních spočívá celý Zákon i Proroci."