Grano Salis - CIZÍ OHEŇ - 2. William Branham

poslal Aleš Franc

CIZÍ OHEŇ - 2. William Branham - největší prorok? Historická a doktrinální analýza “Torontského požehnání” Kapitola II William Branham - největší prorok? Motto: “Abyste mohli být oddáni s druhým Adamem, Kristem – Slovem, museli byste se od svého prvního manžela – denominace oddělit tak, že byste jí zemřeli… Jste-li sjednoceni s Kristem a stále ještě oddáni s nějakou denominací, pak jste cizoložníci….” W. Branham, Volba nevěsty “Zakládám si na tom, že kážu evangelium tam, kde o Kristu ještě neslyšeli; nechci stavět na cizím základu…” Epištola Římanům, kapitola patnáctá, verš dvacátý Historická část Předmluva ke kapitole Než se pokusíme popsat život a dílo kazatele Williama Branhama, nebude od věci podívat se na citát z práce Josefa Potočka, který pro ilustraci přeložil výňatek z knihy Gordona Lindsaye, “Muž poslaný Bohem.” “Jednoho večera si bratr Branham s námahou razil cestu zástupem na pódium. Protože ho nikdo neznal, nebyla mu věnována žádná pozornost. Tu náhle zaslechl dojímavé volání: “Tati, tati,” volal tam někdo. Když se rozhlédl kolem, spatřil slepou černošskou dívku, která se prodírala mezi houfy lidí. Ztratila otce, a žádný se nenamáhal, aby jí ho pomohl nalézt. Tento žalostný pohled se dotkl srdce evangelisty. Postavil se jí do cesty tak, aby se ho musela dotknout. “Promiňte prosím,” prosila dívka, když zpozorovala, že do někoho narazila. “Jsem slepá, ztratila jsem tatínka a nemohu najít cestu zpět k autobusu.” “Odkud jste?” ptal se bratr Branham. “Z Memphis,” zněla odpověď. “Co zde děláte?” ptal se dále. “Přišla jsem, abych se setkala s uzdravovatelem,” odpověděla. “Jak jste se o něm dozvěděla?” “Poslouchala jsem dnes ráno rádio a slyšela mluvit lidi, kteří byli od narození hluchoněmí. Slyšela jsem o jednom muži, který – jak říkal – byl z Missouri. Říkal, že byl dvanáct let v penzi jako slepec a nyní může číst bibli. Pane, já jsem oslepla jako malé dítě. Stalo se mi to od šedého zákalu. Lékař říká, že zákal narušil zrakové nervy. Kdyby to operoval, mohla bych na tom být ještě hůře a tak nyní je mojí jedinou nadějí, že se dostanu k uzdravovateli a potom mne Bůh uzdraví. Říkali mi, že je to poslední večer, co bude uzdravovat a já jsem se ještě nedostala ani do blízkosti budovy. A teď jsem v té tlačenici ztratila svého otce. Byl byste tak laskavý a pomohl mi dostat se k autobusu?” Přirozeně nemohlo děvče, když bylo slepé, vidět, s kým hovoří. Mezi lidmi, kteří se nacházeli v jeho blízkosti, ho žádný před tím ještě neviděl. Proto se divili, co je to za muže, který tomuto barevnému děvčeti věnoval pozornost. Bratr Branham na to řekl, aby vyzkoušel její víru: “Věříte těm věcem, které jste slyšela, když máte zvláště dnes, tolik zdatných lékařů?” “Ano, přece,” odpověděla; “lékařům se nepodařilo, aby pro mne něco udělali; věřím, že událost s andělem, který bratra Branhama navštívil, je pravdivá. Kdybyste mne jen přivedl, kde ten muž je, potom bych už svého tatínka našla sama.” To bylo příliš mnoho na bratra Branhama. Sklonil svoji hlavu, zatímco mu slzy stékaly po tváři. Potom se napřímil a řekl: “Vážená dámo, snad jsem já ten, koho hledáte?” Na to ho uchopila za okraj pláště a zvolala: “Vy jste ten uzdravovatel?” A v slzách ho prosila: “Neodcházejte ode mne, pane, mějte se mnou, slepou ženou slitování.” Evangelista však řekl: “Já nejsem uzdravovatel, já jsem bratr Branham; Ježíš Kristus je ten, který uzdravuje!” Potom ji poprosil, aby sklonila hlavu a začal se modlit: “Pane, před přibližně 1900 lety byl jednou ulicemi Jeruzaléma vlečen hrubý kříž, za nímž zůstávaly krvavé stopy toho, který ho nesl. Jeho slabé tělo klesalo na cestě na popraviště pod tíhou kříže. Pak šel kolem Šimon Cyrenenský, Afričan, a ten mu pomohl kříž nést. Nyní, Pane, zde stojí jedno z Šimonových dítek, které klopýtá v temnotě. Vím, že jsi tomu porozuměl.” V tom okamžiku děvče zvolalo: “Byla jsem slepá, a nyní mohu vidět!” Tu se přiblížili muži, kteří šli bratru Branhamovi naproti. V jasném světle poznali nyní všichni lidé, že tento mladý muž byl bratr Branham… (z knihy Gordona Lindsaye, Muž poslaný Bohem, přeložil Josef Potoček) Po četbě podobných příběhů, jako se v létě roku 1946 odehrál – a jsou jich zaznamenány stovky - člověk ke kritice Branhamova učení začne přistupovat s bázní a chvěním. Snad jen toho nejotrlejšího kritika by se takovýto příběh nedotkl natolik, aby si nemusel položit otázku, zda se svojí kritikou nestaví vůči tomu, jenž zpytuje srdce a ledví. Jakkoliv se však můžeme pozdějším Branhamovým doktrínám protivit a nesouhlasit s nimi, musíme, pokud chceme zůstat biblicky věřícími křesťany, uznat, že (pokud je příběh autentický) nikdo krom Boha nemůže otevřít oči slepému (J 10,21) a nikdo než Bůh nemůže křísit mrtvé (2 K 1,9). Ostatně biblickou knihu Kazatel psal muž, který stavěl svatyně a obětoval cizím bohům (1 Kr 11,7 – 11) a muž, který páchal cizoložství jako by pil vodu, činil zázraky přímo v klíně nevěstky (Sd 16,9 – 16,14). Dar Boží moudrosti používal muž ke vzpouře vůči králi Davidovi (2 S 16,23) a později spáchal sebevraždu (2 S 17,23). Rovněž moc vymítat démony a uzdravovat každou chorobu měl člověk (Mk 3,15), kterého Kristus nazval ďáblem (J 6,70). K této skutečnosti se můžeme postavit dvojím způsobem. Můžeme Boha vinit z nezodpovědnosti, jako bychom obviňovali otce, který dal právo disponovat svému synovi prostředky, které ten zneužije, nebo v němém úžasu respektovat Boží velikost, která ve své milosti a bezelstnosti svěřuje člověku svoji moc i za cenu, že ten této moci bude zneužívat. Jistě nás napadne otázka, proč Bůh, který je vševědoucí, dává tuto moc k dispozici lidem, o kterých ví, že ho později zradí. Ano, Bůh je vskutku vševědoucí, ale stejně jako dal Adamovi svobodu k hříchu, dává tutéž svobodu každému svému dítěti. Je to tentýž otec, který vyplácí marnotratného syna i za cenu jeho vlastní újmy. Je nutné vidět, že tak činí z lásky a s bolestí, se kterou dopředu vidí důsledky takového rozhodnutí. Láska, která svobodu bere, již není láskou, ale diktaturou. Bůh dodnes natolik respektuje svobodu svých stvoření, že mnoho z nich nechá zahynout v ohnivém jezeře, aniž by je násilím přinutil k poslušnosti. Jakkoliv to humanismem deformovanému myšlení může znít krutě, budeme Bohu vyčítat, že nás miluje? Je však dost dobře možné i to, že statut Branhamova prorockého úřadu byl pochybný od samotného počátku. Autentické literární záznamy z Branhamovy služby (tj. svědectví jeho samotného, nikoliv jeho sympatizujících životopisců), by tomu mohly nasvědčovat. Hlas, který jeho službu stavěl na úroveň služby proroka Eliáše již v raných fázích jeho služby by toho mohl být důkazem. Období 1909 – 1933 Zázračné dítě William Marrion Branham se narodil 6. dubna 1909 v rodině chudého lesního dělníka v Berksville v Kentucky (USA), jako první z devíti dětí. Jeho matka byla poloindiánkou a on sám od jejího původu odvozoval svou lásku k přírodě. “Slyším-li volání zvěře, něco ve mne vzplane,”1 říkával. Podle svých vlastních slov měl těžké dětství; byl přistěhovalcem z kentucky a v Inidianě, kde vyrůstal, se jej děti stranily. “Byl jsem vyloučený v rodině, vyloučený ve škole, vyloučený v práci, kamkoliv jsem šel,”2 posteskl si. Mládí i jeho pozdější život jsou však poznamenány mnoha neobvyklými jevy a událostmi, které popisoval jak on sám, tak lidé v jeho okolí. Traduje se, že již při narození se nad ním objevilo zvláštní světlo, které spatřili jeho rodiče i příbuzní.3 V září 1916 již jako sedmiletý chlapec, uslyšel v naprostém bezvětří šum v koruně keře. “Když mi bylo sedm let, viděl jsem v Utica Pike ohnivý sloup v keři,”4 popsal celou záležitost později. Poté, zcela tímto fenoménem zaujat, přišel blíž a uslyšel z jeho koruny hlas: “Nepij a nekuř a nikdy žádným způsobem neposkvrňuj své tělo, neboť musíš pro mne vykonat dílo, až budeš starší.”5 Od svého okolí byl však pro tento zážitek varován před spiritismem, a tak se bezvýsledně pokoušel tomuto vlivu uniknout. “Billy, nezabývej se ničím takovým. To je ďáběl,”6 říkali mu kazatelé. Konverze a první zkušenosti V září 1928 zemřel Branhamovi jeho bratr a on se sám, nemocen, dostal až na pokraj smrti. Tehdy se obrátil k Bohu a připojil k místnímu společenství baptistů v Jeffersonville (Indiana), které se vyznačovalo pietistickou, až letničně orientovanou tradicí.7 Zde byl také později ustaven kazatelem. Jeho prostá a přímočará kázání dokázala v té době přilákat až 3 000 posluchačů, zejm. z řad mladých lidí. Koncem dvacátých let měl Branham vidění, které se později, pro jeho doktrinální vývoj, stalo - alespoň jak on sám v té době tvrdil - důležité. Ve svých dvaceti letech se setkal se skupinou letničních křesťanů a když mluvil s mužem, který se modlil v jiných jazycích, dostal vidění, skrze které mu bylo zjeveno, že daný muž žije v cizoložství. “On měl tmavovlasou ženu a měl dvě děti se světlovlasou ženou. Viděl jsem to před sebou ve vidění,”8 uvedl. Byl velmi zmaten tím, jak člověk s duchovními dary může žít v tak těžkém hříchu. Jako odpověď obdržel údajně vysvětlující zjevení, ve kterém viděl muže v bílém rouchu, který rozséval semeno pšenice v poli, následován “darebákem,” který k setbě přidával semena plevele - lopuchu. “Potom jsem viděl, jak obojí vzešlo: pšenice i plevel s trny a bodláky. Obojí vzešlo společně. Potom nastalo velké sucho. Viděl jsem, jak ta malá pšenice svěsila svou hlavu, protože byla blízka toho, že zahyne žízní. Viděl jsem, jak ten lopuch svěsil svou hlavu, protože umíral žízní. Všechny se začaly modlit o vodu. Náhle přišel mohutný déšť, jako odpověď na modlitby. Déšť se spustil na zem a jakmile voda zasáhla zemi, napřímila se ta malá pšenice a řekla: “Sláva, sláva, sláva,” a ten lopuch se rovněž napřímil a zvolal: “Sláva, sláva, sláva.” Myslil jsem si: “Co je to teď? Pšenice jásá, to mohu vidět. Avšak co tím míní ten bodlák?” Tu řekl ON: Čti k Židům 6.” 9 Toto vidění v budoucnu sloužilo Branhamovi jako odrazový můstek pro jeho učení o denominacích. Letniční denominace, s jejímž příslušníkem se Branham setkal, představovala bodlák a dary jazyka v denominacích byly ďábelskou náhražkou. “Letniční nejsou nic... To semeno je od počátku zvrácené,” 10 dovtípil se. První velké znamení V roce 1933 se Branham rozhodl pro stavbu tzv. “Branhamovy kaple” (Branham tabernacle). Při pokládání základního kamene obdržel poselství, v němž mu Bůh řekl: “Toto není tvá kaple. Konej dílo evangelisty a vykonávej tu službu plně a cele.”11 Tento prožitek proto pochopil jako předzvěst expanze své pozdější služby. Za jeden z dalších mezníků této služby bývá označováno datum 11. 6. 1933, kdy došlo k jejímu nadpřirozenému potvrzení. Když po stanové evangelizaci Branham křtil v Ohiu sedmnáctou osobou z celkem 130 konvertitů, modlil se: “Otče, tak jako já křtím vodou, tak křti ty mě Duchem svatým.”12 Poté uslyšel tichý hlas, který mu pravil: “Pohleď vzhůru”13 a tato slova se třikrát opakovala. Záhy se na nebi objevilo jasné světlo v podobě hvězdy, zůstalo nad ním, a Branham uslyšel znovu hlas, který mu pravil: “Jako Jan Křtitel byl poslán vstříc prvnímu příchodu Páně, stejně ty jsi poslán vstříc jeho druhému příchodu.”14 Křtu přihlíželo okolo čtyř tisíc lidí, z nichž někteří utekli, jiní se začali modlit nebo křičet a další upadali do mdlob. Ačkoliv podivný světelný úkaz viděli mnozí, hlas byl srozumitelný pouze pro Branhama. Ostatní slyšeli jenom hluk. Ještě v roce 1966 se našli očití svědkové, kteří si na tuto událost pamatovali. Zprávu o tom podal v USA a v Kanadě i Associated Press.15 Vidění o konci světa V červnu 1933 Branham obdržel sedm velkých vidění, která měla velký vliv na jeho budoucí teologii. Tyto události však způsobovaly, že se od Branhamovy osoby stále více jeho stoupenců odvracelo, zatímco jiných lavinovitě přibývalo. Branham prožil, že bude poslán do celého světa a že se bude modlit za krále a panovníky.

Obsahem prvního vidění bylo poselství, že Mussolini vtrhne do Etiopie a podmaní si domorodce. Později se však proti němu postaví jeho vlastní lid a jeho konec bude hrozný.
Ve druhém vidění bylo předpovězeno, že Rakušan Hitler povstane jako diktátor nad Německem, rozpoutá světovou válku a nakonec skončí tajemným způsobem. Ve vidění byla zobrazena Siegfriedova linie a těžká situace spojeneckých jednotek.
Třetí vidění se týkalo problémů světové politiky a jeho obsah není rozšířen.
Čtvrté vidění obsahovalo vyobrazení rychlého rozvoje vědy po 2. světové válce. Branham viděl auto na dálnici, které bylo automaticky řízené.
Páté vidění se týkalo morálky. Ukazovalo, že ženy přestanou být poddány mužům, ustřihnou si vlasy a budou si nárokovat rovnoprávnost a mnohdy i více. Obléknou si mužské oblečení a svůj oděv budou neustále odkládat. Vidění končilo obrazem nahé ženy, která měla pouze fíkový list.
V šestém vidění bylo ukázáno, jak v USA povstala krásná, ale krutá žena a držela lid ve své moci. Branham věřil, že se jednalo o obraz římsko-katolické církve, příp. o moc vzešlou z voleb.
V sedmém a posledním vidění Branham slyšel strašlivou explozi, a poté viděl trosky, krátery a kouř nad celou Amerikou.16

Proroctví po třiceti letech od doby, kdy jej obdržel, komentoval Branham následovně: “na základě těchto sedmi vidění a rychlých změn světa v posledních padesáti letech předpovídám (ne prorokuji), že všechna tato vidění se naplní do roku 1977. Ačkoliv mnozí mají za to, že takovéto předpovědi se nemají dělat, protože Ježíš řekl, že nikdo nezná dne ani hodiny, trván přece ještě, po třiceti letech, na této předpovědi, protože ježíš neřekl, že by nikdo nemohl vědět rok, měsíc nebo týden, ve kterém se má naplnit všechno, co je v souvislosti s jeho příchodem. Opakuji proto, že upřímně věřím, a na tom trvám jako muž, který Boží slovo, spolu s Božskou inspirací, zná, že roku 1977 budou ukončeny všechny světové systémy a započne tisícileté království.”17 Branham údajně v posledním vidění spatřil kalendář, který se sám od sebe stále otáčel, až se nakonec zastavil na roce 1977. Mimořádná exploze posledního vidění následovala poté, co se podíval na letopočet na kalendáři.18 Období 1933 - 1955 Manželství a smrt první ženy Dne 22. června 1934 se W. M. Branham oženil s Hopem Brunbachovou a 13. září 1935 se manželům narodil syn Billy Paul a 27. října 1936 dcera Sharon Rose. Branham byl tehdy v kontaktu s letničními Jednosti "Oneness,” kteří popírali klasické trojiční učení. Tato skupina věřících měla svůj počátek v kázáních R. E. McAlistera, který zdůrazňoval křest ve jménu Ježíš, na rozdíl od křtu ve jménu Trojice. Se zastánci těchto učení se představitelé Assemblies of God, největší klasické letniční denominace v USA, rozešli již v roce 1916. Branham navštěvoval jednu z jejich konvencí a byl pozván kázat a pracovat na obnově církve. Své ženě doma řekl: “Setkal jsem se s vrcholem žně, největším, jaký jsem kdy viděl. Tito lidé se nestydí za své náboženství.”19 Ještě v roce 1961 však ve svém kázání vzpomenul, že svoji pozdější doktrínu o křtu “na jméno Pána Ježíše Krista,” který se mezi Oneness praktikoval, rozvíjel již za svobodna. O otci dívky, se kterou měl tehdy vážnou známost, řekl: “Vždycky se mnou debatoval o křtu na jméno Pána Ježíše”20. Bylo to tedy v době, kdy byl ještě baptistickým kazatelem v Miltown. Později byl Branham svou rodinou a přáteli přesvědčen, aby styky s letničními Oneness přerušil.21 Tři roky po své svatbě, 22. července 1937, Hope Branhamová umírá a o čtyři dny později umírá i Branhamova dcera Sharon. Příčinou byla tuberkulózní meningitida. Tuto rodinnou a osobní tragédii si Branham vysvětluje jako trest za jeho přerušení kontaktů s letničními Oneness.22 Zmocnění do služby proroka O několik let později se Branham seznamuje se svou budoucí druhou ženou Medou Broy, která se 23. října 1941 stává jeho manželkou a 21. března 1946 se manželům rodí dcera Rebekah. Branham je v té době neustále kritizován a teologové se mu snaží dokázat, že jeho vidění jsou nebiblická. Jednoho dne v jeho životě dozrálo rozhodnutí učinit si v této věci jasno. Manželce proto oznámil: “Přes dvacet let nejsem schopen porozumět své službě, ani sobě samému. Nemohu už tímto způsobem pokračovat. Musím znát odpověď. Je to od Boha? Co je to vlastně? Musím to vědět…Budu hledat boha se svou biblí a na modlitbě, a naleznu, nebo se nikdy nevrátím zpět.”23 7. května 1946, poté, co strávil dlouhý čas v ústraní a v pokání, se mu opět zjevuje anděl. Bylo to kolem 23 hodiny, když do místnosti vstoupilo shora světlo, které sílilo. “…Když jsem vzhlédl, visela tam velká hvězda. Neměla ale pět cípů, vypadala spíš jako zářivý ohnivý míč, který svítil na podlahu. Potom jsem slyšel někoho jít. Vylekal jsem se ještě více, neboť jsem nevěděl o nikom, kdo by sem byl přišel, kromě mne samotného. V tom světle jsem viděl se k mně blížit muže, tak přirozeně, jako byste vy přicházeli ke mně. Ten muž vážil odhadem 85 kg a měl bílé roucho. Měl hladkou tvář, žádný vous, tmavý vlas až na ramena, trochu tmavší pleť, velmi příjemný vzhled. Přiblížil se ke mně, naše zraky se střetly. Viděl, jak velice se bojím, a řekl: “Neboj se. Byl jsem poslán z přítomnosti všemohoucího Boha, abych ti řekl, že tvůj zvláštní život a tvé neporozuměné cesty poukazují na to, že Bůh tě poslal k národům s darem Božského uzdravování. Budeš-li upřímný a dosáhneš toho, že ti lidé uvěří, nebude moci tvé modlitbě odolat žádná moc, ani rakovina ne.”24 Anděl Branhamovi vyložil dvě znamení, která měla jeho mezinárodní službu provázet. Měla následovat jako potvrzení po kázaném slovu a modlitbě za ty, kdo chtěli být uzdraveni a obnoveni. Jak popisují jiní, první znamení spočívalo v tom, že když Branham uchopil ruku nemocného, jeho nemoc se projevila na hřbetu ruky. Při modlitbě za uzdravení pak nemocný mohl na hřbetu své ruky sledoval průběh změn podle zabarvení. Pokud byla modlitba vyslyšena, označení nemoci před očima trpícího zmizelo.25 Branham sám při tom ve své ruce cítil vibrace. Ačkoliv tato znamení vypadají přinejmenším neobvykle, popisují je v praxi i blízcí Branhamovi spolupracovníci. “Vibrace na levé ruce,” řekl anděl, by byla Branhamovi znamením, že byl skutečně vybrán za nástroj k uzdravení. Skrze tyto vibrace byl Branham schopen rozeznat všechny druhy nemocí svých stoupenců. Jakmile se duch nemoci přišel do kontaktu s vibracemi jeho ruky, fyzikální vzrušení bylo schopné zastavit hodinky.”26 Branhamův společník a obhájce Dr. F. Bosworth o těchto situacích dokonce řekl. “Dotknout se bratra Branhama bylo podobné jako držet drát s velmi vysokým napětím. Když byl utlačující duch v Ježíšově jménu vyhnán, mohli jste vidět, jak se rudé a oteklé ruce bratra Branhama vracejí do normálního stavu.”27 Anděl pak vyložil i druhé znamení. Spočívalo v tom, že Branhamovi byla dána schopnost nahlížet do osudů lidí a rozpoznávat jejich jména i bydliště. Anděl ukázal na místa v Písmu, která se k této věci vztahovala. Jednalo se o pasáže, kde Ježíš Petrovi oznámil koho je synem, aniž ho osobně znal, podobně jako oznámil Natanelovi jeho původ a samařské ženě ukázal, že zná podrobně její život. Anděl dále sdělil, že tato znamení v těchto textech se naplňovala na Židech a Samaritánech a nyní se - prostřednictvím Branhama - mají naplnit na církvi z pohanů (?!). Později Branham prohlašoval, že nemůže s uzdravováním začít, dokud do uzdravující místnosti nevstoupí anděl v podobě světla, které při uzdravování hrálo zprostředkující úlohu. “Nemohl s modlitbami za uzdravení postižení v těle začít… dokud si nebyl vědom přítomnosti anděla vedle sebe”28, řekl Dr. Bosworth. Šlo o nadpřirozené světlo, které se sklánělo nad hlavami těch, za které se měl, s použitím daru poznání a uzdravení, modlit. Všechny potřebné věci, týkající se identity daného člověka, které bylo třeba zjevit, se Branham dozvídal prostřednictvím vidění. Mezinárodní uznání Ještě v květnu 1946 se již zmocněný Branham vydává na evangelizační kampaň, při které se snaží naplňovat své evangelizační pověření, které prostřednictvím anděla obdržel. Jeho shromáždění čítala okolo 50 – 70 tisíc lidí a v Bombaji evangelizace navštěvovalo přes 100 tisíc účastníků.29 Jiné zdroje uvádějí až 400 tisíc (Frank). Branham od té doby cestoval do zemí Jižní Afriky a Evropy. Z této doby se dokládá i případ vzkříšení chlapce zabitého při autonehodě ve Finsku v roce 1950. Branhamova proslulost byla nevídaná. Anglický král Jiří VI. jej prosil o modlitbu, kterou obdržel v Buckinghamském paláci, a v USA měl možnost kázat kongresmanům, politikům a ekonomům. Nakonec se mohl vykázat pěti úmrtními listy lidí, které vzkřísil z mrtvých a dle jiných svědectví bylo takovýchto případů dokonce sedm.30 Jedněmi byly všechny věci zpochybňovány a démonizovány, druhými otevřeně a vřele přijímány. Pro jedny byl Branham prorokem, pro druhé jasnovidcem, v lepším případě podvodníkem. Tato jeho nadpřirozená služba je popsána v Lindsayově knize “Muž poslaný Bohem” (1950), v Stadsklevově knize “Prorok navštívil jižní Afriku” (1952) a v knize “Skutky proroka” od Pearryho Greena. V praxi Branhamova shromáždění mívala standardní průběh. Branham většinou před lidmi zopakoval pověření, které obdržel od anděla a oznamoval lidem z jaké země přicházejí, jak se jmenují, kde bydlí, a také jakou chorobou trpí. Pak se za ně krátce modlil a vyhlašoval uzdravení.31 Často se však dostával do zvláštních stavů, které nedokázal definovat. Při jednom svém kázání z počátku padesátých let řekl: “A nyní, křesťanští přátelé, rád bych to řekl vám všem, neboť když mě to někdy zasáhne, mohli byste se ptát, co se děje. Nemohu to vysvětlit. Nemám pro to žádné vysvětlení, ale zeslábnu tak, že sotva mohu stát, i když jsem se třeba modlil jen za jednu nebo dvě osoby.”32 Fotografie, která se stala legendou Již legendou se stala událost, která se odehrála 24. února roku 1950. V listopadu 1949 přijal Branham pozvání kazatele Jacka Mooreho a kazatele Gordona Lindsaye, aby v lednu následujícího roku sloužil na velkých shromážděních v Houstonu (Texas). Tato zpráva se velice rozšířila a způsobila pohyb ve městě i v jeho okolí. Místní duchovní však byli znepokojeni a před Branhamem otevřeně varovali. Mezi kritiky vynikal kazatel Dr. Best, který skrze místní tisk požadoval otevřenou diskusi s Branhamem. K této památné disputaci na téma “Uzdravování nemocných dnes,” v Sam Houston Coliseum, před zraky 8 tisíc účastníků, skutečně došlo. Dr. Best si k tomu dokonce přizval dva profesionální fotografy - Jamese Ayerse a Tedda Kippermanna. Sám Branham se do diskuse nezapojil, zastupoval jej jeho společník, Dr. F. F. Bosworth. Diskuse byla doprovázena živými ohlasy v publiku. Pokud lidé souhlasili, volali “amen,” pokud ne, volali “no.” Avšak nebyla to síla teologických argumentů, vznášená Dr. Bosworthem, o výsledku disputace se rozhodlo prozaičtěji. Když byli posluchači vyzváni, zda jsou mezi nimi ti, kdo byli skutečně během těchto shromážděních uzdraveni, stovky jich povstalo. Odpůrce byl tímto přinucen kapitulovat.33 Branham po skončení debaty přistoupil k mikrofonu a řekl: “Nepřišel jsem, abych se obhajoval. Jestliže to je Bůh, který mne poslal, potom bude za mne bojovat.”34 V tomto okamžiku fotograf Ayers Branhama vyfotografoval. Když Ayers, který se sám přikláněl na stranu kritiků, vyvolával celý film, v údivu zjistil, že ze všech ostatních snímků nezbylo nic, avšak dochoval se právě snímek pořízený v tomto okamžiku. Nad Branhamovou hlavou zde bylo zachyceno nadpřirozené světlo. Negativ snímku byl pak k vědeckému prozkoumání poskytnut odborníku pro posuzování sporných dokumentů Dr. G. J. Lacymu, pozdějšímu vedoucímu laboratoři FBI. Výsledek zkoumání byl následující: “Na základě výše popsané zkoušky a studií jsem plně přesvědčen, že zkoušce podrobený negativ nebyl retušovaný, ani sestavený nebo dvakrát exponovaný negativ. Dále jsem definitivně přesvědčen, že světelný pruh, který se objevil nad hlavou jako světelný kruh, byl způsoben světlem, které zasáhlo negativ.”35 Nedlouho po této památné události se 19. března 1951 Branhamovým narodila další dcera, které rodiče dali jméno Sarah a 19. května 1955 Branhamova žena porodila ještě syna Josepha. Období 1955 - 1965 Učitel církve Zhruba v polovině padesátých let dochází k pozoruhodnému posunu v chápání Branhamovy služby. Zatímco do této doby byl Branham vnímán jako uzdravující evangelista, nyní začíná vstupovat i do učitelského úřadu. Avšak stejně, jako byla pro mnohé kamenem úrazu jeho služba proroka, nyní, ještě v mnohem širším měřítku, se stává kontroverzní i jeho vyučování. 28. září 1955 totiž poprvé veřejně vystupuje s doktrínami, které jsou křesťanské ortodoxii cizí. Zveřejňuje doktrínu o “semeni hada” neboli tezi o tom, že Evin syn Kain byl fyzickým synem ďábla. To byl však jen odrazový můstek k jeho eklesiologii o “padlých denominacích,” kterou v roce 1961 již plně rozvíjel. Při jednom vyučování, dle svědectví jeho následovníka Ewalda Franka, Branham kreslil na tabuli své chápání historie církve v sedmi dispenzích a během přednášky vstoupil na pódium anděl a na znamení souhlasu celé schéma obtáhl křídou.36 Branhamovo pomazání začalo být tak silné, že jej přepadalo takřka na každém kroku. Někdy měl vidění tak výrazná, že musel přerušit kázání a snažil se zachycovat zprávy z duchovního světa. Býval tak zmaten, že netušil, co se s ním vlastně děje. Zde je ukázka z jeho kázání z 18. března 1962, v němž je zachyceno, jak se tvořila jeho proroctví. Bylo to během kázání, kdy mluvil o padlých denominacích a napadal Billyho Grahama a letniční hnutí. “Ó nyní se něco děje. Vidím, jak to kolem mne přechází. Duch to zachytil. Amen. Vím, že toto je pravda. Je to TAK PRAVÍ PÁN. Vidění právě přišlo. Skoro nejsem s to, abych pokračoval. Pokaždé, když se podívám, vidím, jak se to přede mnou rozvíjí. Potom je vidění přerušeno, a já se opět vracím k své úvaze. Několik z vás, kteří tam sedíte, jsem se pokoušel pozorovat. Potom jsem pohleděl pryč, avšak všude, kamkoliv jen pohlédnu, je mi něco ukazováno.” 37 22. prosince 1962 měl Branham vidění, že na zem sestoupí sedm andělů zahalených v oblaku a v tomto vidění také spatřil krajinu a jednotlivé události. Toto vidění oznámil 30. prosince členům svého sboru.Vidění se naplnilo 28. února 1963, kdy se s několika přáteli vypravil do Tucsonu na lov. Sám vystoupil na vrcholek hory a jeho přátelé šli jiným směrem. Náhle se ozvala detonace. Když Branham vzhlédl k nebi, spatřil sedm andělů v oblaku, do kterého byl vtažen. Andělé stáli proti Branhamovi ve formě pyramidy a jejich perutě se navzájem dotýkaly. Anděl stojící nejvíce vlevo Branhamovi sdělil: “Navrať se do Jeffersonville, odkud jsi přišel, neboť nastal čas, aby bylo otevřeno sedm Pečetí.”38 Branham tuto příhodu mnohokrát ve svých kázáních i osobních svědectvích opakoval a dovolával se svědectví mužů, kteří s ním toho dne vyrazili na lov. Jednalo se o stěžejní svědectví pro kredibilitu jeho služby učitele. “Není to tak dlouho, když jsem se ohledně toho tématu modlil na vrcholu hory v blízkosti Tucsonu. Vynechali vyučování, aby se mohli podívat na ohnivý sloup, který kroužil nad horou, zformoval se do trychtýře a stoupal a klesal. Jsou zde lidé, kteří to vědí a viděli to.”39 Smaragdový mrak, který se tehdy počátkem roku 1963 v Tucsonu objevil, měl údajně podobu tváře Krista a stal se – vedle světelného sloupu na Branhamovou hlavou a hvězdy, jež se v roce 1933 objevila nad místem křtů – dalším fyzikálním fenoménem, který zaujal sekulární vědu. Jeho existencí se tehdy zabývaly časopisy “Life” a “Science.” Výzva všem křesťanům a tragická smrt Série kázání, kterou Branham ve dnech od 17. do 23. března na tento andělský pokyn učinil, vytýčila zcela novou eschatologii a ostře se postavila proti existenci křesťanských denominací. Od té doby nabrala Branhamova kázání spád. Jejich tématem byly doktríny o zvrácenosti žen v důsledku jejich “dopuštěného stvoření,” a zvrácenosti denominace jako úřadu. Na základě vztahu Adama a Evy zde Branham rozvíjel učení o Kristu a církvi. Byl přesvědčen, že Eva počala Kaina skrze ďábla a zrovna tak věřil, že skrze ďábla církev počala denominace. Došel k závěru, že být členem denominace vlastně znamená být synem ďábla a přijmout znamení šelmy (Zj 13.16). On, jakožto prorok poslední doby, toto učení přinesl skrze rozlomení “sedmé pečeti,” které se projevilo manifestací v Tucsonu a Branhamovi dáno na základě odhalení “Božího tajemství” (Zj 10,7). Tato učení však lze v Branhamových kázáních vystopovat i dříve, avšak nyní byla doktrína stále otevřeněji a zřetelněji vyjadřována. Nakonec Branham vyzval světovou církev k vystoupení z denominací. V témž roce se Branham rozhodl své učení přednést i na shromáždění křesťanských obchodníků v Los Angeles v Kalifornii. Jeho výklad byl tak šokující, že okresní představitel Assemblies of God přišel na pódium, aby se skutečně o obsahu Branhamova kázání ujistil.40 V tu chvíli však přišel na pódium i mladý baptista Danny Henry a přestože mu údajně vše nadpřirozené bylo cizí, pronesl poselství v jazyku. Shromáždění bylo přítomno několik lidí, kteří v poselství rozpoznali jasnou francouzštinu. Jeden z nich byl Američan, druhý Francouz a třetí překladatel francouzštiny pro OSN. Všichni, nezávisle na sobě pořídili překlad proroctví, jehož pravost tento překladatel ověřil. Znělo následovně: “Protože jsi zvolil úzkou, těžkou cestu – následoval jsi vlastní volbu. Učinil jsi správnou a jasnou volbu. A je to má cesta. – Kvůli tomu důležitému rozhodnutí tě očekává velký podíl v nebi. Jak nádherné rozhodnutí jsi učinil. Toto samo v sobě je to, co dá mocné vítězství v božské lásce.”41 V roce 1965 Branham vyslovil své poslední proroctví o zkáze západního pobřeží USA, kdy se jeho část měla odtrhnout zemětřesením a skončit v moři.42 Pak jeho život dramaticky skončil tragickou smrtí. Dne 18. prosince 1965 se vůz s W. M. Branhamem čelně střetl s vozem, řízeným čtyřmi mladými Mexičany a Branham, přesně na štědrý den téhož roku, následkům zranění podlehl. Doktrinální část Kde se stala chyba? Budu-li se v následujících řádcích pouštět do popisu jednotlivých doktrín, jsem si vědom kritiky, kterou je možné vůči mému způsobu práce vznést. Totiž, že uvádím do souvislosti doktríny, které se u Branhama projevovaly postupně, během mnoha let. Svůj způsob práce však ospravedlňuji skutečností, že tyto doktríny do sebe zapadají jako ozubená kolečka v hodinovém strojku a vytváří tak něco, čemu pracovně říkám “duch doktríny”. Teprve, když k sobě přiložíme několik částí leporela, zjistíme, že dohromady dávají ucelený obraz. Co naplat, že některé jeho součásti pochází z roku 1933, kdy Branham uslyšel z nebe hlas, který jeho službu postavil na služební úroveň proroka Eliáše a jiné z roku 1963. Avšak již ve dvaceti letech měl Branham vidění, které později interpretoval jako potvrzení své doktríny o nečistých denominačních křesťanech. Ten kvas, který později prokvasil celé těsto, zde musel patrně být již někdy ve třicátých letech. Osobně se domnívám, že Branhamova setkání s letničními Oneness, mohla, ale také nemusela, být tou mrtvou mouchou, jež postupně zkazila celou mast. Je také dost dobře možné zpochybnit Branhamovou službu jako celek a i k tomuto soudu existuje dost věrohodných důkazů. Doktríny, které nyní budou popsány, však představují období, kdy se Branham již pozvolna vydával vlastní cestou. Nepředstavují ale dobu jeho hlavních světových tažení, kdy byl křesťanskou veřejností, jako např. americkým evangelistou Billy Grahamem vřele přijímán. Pro návaznost na další kapitoly této knihy je však nutné uvést právě tyto věci, neboť doktrinální stránku nástupnických uskupení ovlivnily nejvíce. V čem se však shodují jak Branhamovi stoupenci, tak mnozí jeho kritici, je skutečnost, že jeho rukama se děly zázraky ať učil co učil.43 Nemoc a uzdravení Učiňme na chvíli výjimku od strohého popisu doktrín a pokusme se sestavit Branhamovu doktrínu božského uzdravení na základě přepisů z jeho uzdravujících shromáždění. Původ nemoci Přes všechny doktrinální kontroverze provázely Branhamova kázání neobvyklé divy a zázraky. On sám věřil, že činit zázraky na jeho shromážděních je Boží povinností. “…stanou se všechny druhy znamení a zázraků, neboť Ježíš Kristus to zaslíbil... On je povinen je při vás splnit…”44 Také věřil, že veškeré nemoci jsou způsobeny satanem a přítomností démonů v těle, lhostejno zda u nevěřících, či křesťanů. “Nádor je démon. Každá nemoc je od ďábla. Bůh nestíhá své děti nemocí, to dělá ďábel…”45 Branhamova pozdější uzdravující shromáždění mívala standardní průběh. Nejdříve Branham kázal o svých zážitcích a viděních, přičemž vždy zmiňoval ta nejčerstvější. Pokaždé ale zopakoval své původní andělské povolání ke službě uzdravování (1916) a vysvětloval znamení, která při něm obdržel. Dovolával se toho, že lidé k tomu, aby mohli být uzdraveni, musí těmto znamením uvěřit. “On mi řekl: Budou ti dána dvě znamení jako proroku Mojžíšovi. Takto ti lidé uvěří…”46 Někdy se přímo lidí ptal, zda věří, že není od Zlého47 a zasliboval: “On mi řekl, jestliže dokáži, že mi lidé budou věřit, a budu-li upřímný při modlitbě, nebude moci modlitbě nic odolat.”48 Uzdravovatel přichází Když vzbudil v sále dostatečné očekávání, objevilo se světlo, které nazýval “Kristem,” “Duchem svatým,” “Andělem Páně” nebo “oblakovým sloupem.” Věřil, že se jedná o stále tutéž osobu – Boha. Dokud se tato osoba neobjevila, aby mu mohla zjevovat za koho se má modlit, stále kázal. Často ukazoval i fotografii pořízenou z disputace s Dr. Bestem a tvrdil, že je to “jediná vědecky potvrzená fotografie nadpřirozené bytosti”49 Na videosnímku z roku 1954, což je v podstatě vrchol jeho služby, je zaznamenán okamžik, kdy čekal na příchod oné tajemné bytosti, aby z jejích rukou převzal kontrolu nad lidmi v sále. “Vy víte, že na něco čekám – je to tak – na Anděla Páně. To je pravda. Jsem tak bezmocný, jak jen mohu být, stejně jako vy všichni, tak tu jsem a možná, že tu sedí i kritikové. Kolik z vás vidělo jeho obraz a ví o mých shromážděních, ve kterých věda pořídila tento snímek?” [Branham ukazoval fotografii s ohnivým sloupem nad svoji hlavou]. “Velké světlo, které přichází dovnitř. Můžete se na něj podívat…”50 Čím dříve se branhamovi podařilo vzbudit v lidech touhu a očekávání, tím dříve se “ohnivý sloup” objevil. Nyní, když se po dalších pár minutách kázání konečně dočkal, mohl celou situaci pevně uchopit do svých rukou a převzít vládu nad shromážděnými. “On je zde, Duch svatý. Nuže, jménem Ježíše Krista, Syna Božího, beru každou osobu zde pod svoji kontrolu (!), ke cti Boží.”51 Duchovní dary Po těchto slovech se začalo naplňovat zaslíbení anděla a Branham ve viděních spatřoval, odkud lidé přicházejí, jak se jmenují a jakou chorobou trpí. Nezřídla se stávalo, že nádory padaly na zem jako banánové slupky. Zde je příklad rozpravy Branhama s ženou, kterou nikdy před tím neviděl a která je i zaznamenána televizní kamerou. “Měla jsi – vidím, velkou srážku. Je to nehoda. Auto bylo vrak, bylas vyhozena do vzduchu a něco ve tvé šíji se vykloubilo, což způsobilo rakovinu v tvém krku. Jsi vyučena v Písmu. Věříš, že Ježíš Kristus tě uzdravuje? Ó Bože a Otče, ve jménu tvého Syna Ježíše Krista, na základě autority Slova Božího nařizuji této zlé věci, aby opustila tuto umírající ženu. Satane, jsi odhalen, tedy vyjdi z té paní, neboť církev živého Boha ti říká, abys jí opustil ve jménu Ježíše Krista. Amen. Nyní sestro, okamžik, prosím. Rád bych ti ještě něco řekl. Ovšem, víš, že je to nyní pryč. Také to tak zůstane. Podívej, jak máš hladký krk. Všechno ji opustilo. Nádor zmizel. Jdi nyní svou cestou a buď vděčná a šťastná. Raduj se.”51 Světlo znovu a znovu Branhamovi ukazovalo, za koho se modlit a ve vidění se mu promítal život dotyčného. Byl přesvědčen, že i Ježíš získával informace o smýšlení lidí stejným způsobem - skrze vidění. Při modlitbách o zjevení “ohnivého sloupu” proto prosil následujícími slovy. “Nebeský Otče, jelikož tvé Slovo je pravda, potvrď své Slovo znameními a zázraky vzkříšeného Ježíše. Víme, že když byl na zemi, nenárokoval si být velkým mužem. Požadoval jen, abys mu ve viděních ukázal, co má dělat.”52 Někdy jej při očekávání světla rušilo umělé osvětlení a on nemohl Ducha svatého zaostřit. “Mohl by někdo obrátit to velké světlo? Někdy přijde Duch svatý a mnozí z vás ten obraz viděli 53 Když bylo na jeho žádost zhasnuto, mohl opět prohlásit: “Vidím Ducha svatého tam v tom rohu. Je nad černou ženou…vidím, že světlo tu paní ještě sleduje, je to ona, která právě odešla?”54 Moc podvědomí Po těchto manifestacích již Branham nebyl nucen biblicky dokazovat, zda satan je, či není původcem všech nemocí nebo zda je, či není každá nemoc projevem zlého ducha. Lidé viděli, že tato teologie “funguje v praxi” a víc jim nebylo zapotřebí. Světlo však obvykle viděl pouze Branham, a proto neustále lidi v sále povzbuzoval k víře. Dalo by se říci, že vzbudit silné očekávání přítomných v sále a přesvědčit je, že za uzdravení zodpovídá neidentifikovatelná bílá duchovní osoba, bylo to nejdůležitější, co Branham ke svým zázrakům v pozdějším období své služby potřeboval. Vysvětloval při tom, že jeho cílem není zasáhnout lidskou mysl, nýbrž lidské podvědomí. “Máte vědomí a podvědomí. Snažím se tedy pomocí Ducha svatého pracovat na podvědomí. První je vědomí. Mohl bych se zde někoho zeptat: “Věříš?” “Ó ano, pane!” Věříš tomu zde, ale jak je to s vědomím zde dole? To je to, které pohání loď. Ne ten muž tam nahoře, na velitelském můstku, ale ten člověk dole ve strojovně. Někdy, když usneme, vcházíme do podvědomí a sníme. Zdá se vám o věcech, které jste dělali, když jste bděli.”55 Věděl, že k navození atmosféry, ve které by mohl vzít věřící “pod svoji kontrolu” je nutné, aby se lidé dostali do stavu, který je podobný spánku, kdy podvědomí je aktivní, ale při tom, aby člověk bděl a mohl tak své podvědomí používat k aktivní činnosti. Tedy aby jeho vědomá a podvědomá část aktivně spolupracovaly. Vůdčím prvkem v těchto případech mělo však být lidské podvědomí. Věřil, že právě tohoto stavu dosahovali proroci a vidoucí. “Vy, kteří jste měli před mnoha lety sny, si na ně jistě vzpomenete. Tedy jedna část vašeho vědomí u toho byla přítomna. Souhlasí to? nebo si na mnohé sny, které jste měli před lety nevzpomínáte? Tedy podvědomí člověka, který spí tvrdě, zůstalo daleko, nedostihne jej. Podvědomí vidoucího však není tam někde. Ještě je zde. Je přesně tady. Neusíná. Jeho oči jsou otevřené a vidí.”56 Těžko říci, zda si Branham uvědomil, že touto teorií v podstatě navazuje na poznatky vídeňského lékaře Sigmunda Freuda. Ten viděl v aktivaci podvědomí nevídaný zdroj lidského potenciálu, který se dal dešifrovat právě skrze sny. Jeho následovník, švýcarský psychiatr Carl Gustav Jung, poté už podvědomí resp. “nevědomí” viděl – podobně jako Branham - jako prostředek pro komunikaci s nadpřirozenem.57 Jako prostředek k dosažení těchto stavů u obou lékařů sloužila hypnóza. Duch nemoci Branham si byl velice dobře vědom, že jeho shromáždění budí pozornost a stále víc se setkával s těmi, kteří jeho zázraky považovali za působení démona. Na tato nařčení měl pohotovou odpověď. “Snad řeknete: “Ďábel také uzdravuje.” Nuže, Ježíš řekl, že to nedovede.”58 Jelikož učil, že nemoci jsou způsobovány démony a jejich vyléčení závisí na vypuzení zlého ducha, potom, na základě citace verše “Jestliže satan satana vyhání, pak jeho království je rozděleno”59, mohl Branham každé uzdravení považovat za božské. Kdo se však s jeho doktrínou o démonickém původu všech nemocí neztotožnil, ten se s jeho argumentací nespokojil. Branham proto svou démonologii rozpracoval do podivuhodného celku. Věřil, že nemoci, jako např. rakovina nebo šedý zákal, jsou způsobeny démonem, který způsobil zvětšování buněk v organismu a nyní je duchem smrti oživuje a stává se tak životem nádoru. “Každá osoba vzniká jako malá buňka; buňky se začínají rozvíjet a další buňky se k tomu přidávají podle druhu života, který v nic je, který člověka vytváří. Buňka ve zvířeti vytváří zvíře, ptačí buňky ptáka. Každý vždy podle svého druhu. Ale démon, který způsobuje nádor – nemusí být pouze v nádorech - začíná buňky zvětšovat. Například u rakoviny. Začíná buňky zvětšovat a zvětšuje stále více a více. Nyní má život a je životem, právě tak, jako jste se vyvíjeli vy, v těle své matky. Je to totéž… tento život vaším životem není. Je to cizí život, to je však život ke smrti nebo správněji duch smrti. Je to smrt. Nepatří to do vás. Dříve to tam nebylo, ale teď to tu je. Nuže, kdo to tam vnesl? Přichází to jen skrze jednoho a to je ďábel… Hleďte, když toto zemře, kupříkladu šedý zákal. Když tento duch opustí osoby, které mají šedý zákal, říkají: ”Ach vidím, já vidím. A příští den již vidí mnohem lépe..”60 Dodnes se však najdou lidé, kteří dosvědčují, že lidé, kteří se nechali Branhamem uzdravit, byli již za několik dní znovu nemocní, případně se jejich stav ještě více zhoršil. “V té době, myslím, že to bylo v roce 1947, jsem byl v denominačním sboru naší biblické školy v Saskatoonu. Uzdravovací shromáždění byla pořádána ve sborové posluchárně… uzdravovatel této kampaně byl William Branham z USA. Když W. Branham uzavíral své shromáždění ve sborové posluchárně, mohl jsem ho vzít za ruku a vodit ho od třídy k třídě po celé škole, aby se mohl modlit za ty, kteří nebyli schopni navštěvovat veřejná shromáždění nebo stát v uzdravovacích řadách… Běžná praxe W. Branhama byla, že vzal ruku nemocného a pak mu řekl asi tohle: “Vibrace ve vaší ruce mi říkají, že máte rakovinu. Ale budu se za vás modlit, aby vás Pán uzdravil." Když se modlil, říkal asi toto: “Vibrace zmizely, rakovina je mrtvá. Jste uzdraven! Ale budete ještě tři dny trpět, dokud vaše tělo nevyvrhne smrtelnou podstatu rakoviny. Ale nemějte obavy, jste uzdraven! Jenom důvěřujte Pánu… Čas plynul, kampaň skončila a W. Branham a jeho skupina odjeli. A pak jsme viděli výsledky ověřené časem. Byla to pro nás těžká doba, zvlášť pro mne. Jeden po druhém, z těch, co jsem osobně viděl, že byli “uzdraveni” (a já to podle uzdravovatele také prohlašoval), zemřeli. Naše víra byla tvrdě zkoušena.” 61 Branham na to v každém případě měl své vysvětlení. “Ovšemže, jestliže život vyjde, nádor je mrtvý, ale je-li nádor vevnitř, nemůže odpadnout. Když odumře, bude tam několik dní ležet a začne se scvrkávat tak, jako zde, na povrchu těla a buňky se začnou rozpouštět. Pak dostanete horečku. Přirozeně, neboť je to jako infekce. Srdce pumpuje krev a čistí tělo. Tady je velký kus masa, které je volně ve vašem těle. Pacient náhle onemocní a pak řekne: “Ach, cítil jsem se tak dobře na pódiu a potom ještě dva dny, ale myslím, že jsem uzdravení ztratil.” Ach, bratře, sestro, to je to nejlepší znamení na světě, že jste byli uzdraveni. Vidíte! Potom začnete pochybovat a tak jistě jako vaše víra ten život usmrtila, tak jej vaše nevíra opět vrátí. Vidíte, tak to bude.” 62 Uzdravení Když se Branhamovi podařilo v sále vzbudit dostatečné očekávání a lidské podvědomí bylo aktivováno, služba kulminovala. Už neuzdravoval jen jednotlivce, osvícené ohnivým sloupem, ale celé skupiny lidí, které trpěly nějakou chorobou. Jednou to byli “nefrotici” jindy “kardiaci” nebo lidé s nádory a vždy vymítal z davů démony, kteří za touto chorobou stáli. “Každá osoba, která má srdeční potíže, nechť vstane. Můžete být nyní, lhostejno, co to je, uzdraveni od srdeční choroby… A nyní přikazuji této démonické moci, která tyto lidi srdeční chorobou spoutává, aby z jednoho každého vyšla ve jménu Ježíše Krista. Amen.”63 Když byla atmosféra v bodu varu, uzdravoval Branham dokonce již všechny přítomné přikazujíce už nejen jednotlivým duchům nemoci, ale i samotnému satanu. “Všemohoucí Bože, který jsi stvořil nebe a zemi, prosím nyní, aby každá démonická moc v této budově byla zlomena. Moc Ježíše Krista nechť se zjeví. Pane, my nejsme poraženi. Satane, přikazuji ti ve jménu Pána Ježíše Krista, vyjdi ven z lidí.”64 Některé charismatické skupiny, ať vědomě či nevědomě, těchto technik – jako např. uzdravování celých skupin lidí se společnou chorobou, či masové vymítání démonů z davu - při svých shromážděních používají do dnešní doby. Pád člověka Žena v řádu stvoření Podle Branhama Bůh Evu uvedl v život jako nejnižší ze všeho stvoření, jako vedlejší produkt z Adamova žebra proto, aby Adama svedla. “Ona je vedlejší produkt muže a nikoliv z přímého stvoření Božího. Bůh stvořil celek, potom vyňal z jedné části svého stvoření něco ven a učinil pomocnici.”65 “Ona je překroucením původního stvoření.”66 “Eva v původním stvoření nebyla… nic není tak utvořeno, aby mohlo tak snadno svádět a zároveň být svedeno jako žena... Nic na světě v Božím stvoření nemůže být tak nemorální a klesnout tak hluboko… Svině nemůže být nemorální, fena nemůže být nemorální. Žena je ta jediná, která může… důvod, proč to žádná samice zvířete nemohla učinit, spočívá v tom, že byla originálním stvořením. Ale žena nebyla originálním stvořením.”67 Žena jako samice je totiž dle Branhama ke svádění vybavena svoji krásou. Je proto na rozdíl od všech zvířecích samic hezčí než muž – samec, zatímco zvířecí samci jsou hezčí než samice. Tuto krásu v ženě formuje ďábel k tomu, aby lidské pokolení, skrze svádění bezbraných mužů, stále více propadalo do propasti hříchu. Vždyť “ona je z ďábla.”68 “Ona jediná je utvořena tak, aby mohla žít neslušný a nečistý život… U všech ostatních stvoření Božích je mužská část krásnější… ale u lidí je to žena, která je krásná, ne muž... Její formovatel, Satan se jí také ještě v těchto posledních dnech zabývá… v těchto posledních dnech ji satan inspiruje, neboť on je jejím tvůrcem.”69 Semeno hada Žena, jako jediná samice z celého stvoření, měla původně dar cudnosti. Ona však toužila po pohlavním styku, a to – na rozdíl od zvířat - v kteroukoliv roční dobu. Místo toho, aby svůj chtíč skrze cudnost chránila, rozhodla se pro nemravný život, který se dodnes projevuje tím, že ženy nosí šortky a malují se. To proto, aby vyprovokovaly muže k uspokojení svých vlastních, tělesných žádostí, což způsobuje satanský duch, který v nich přebývá. “Mnohé z vás žen se oblékají neslušně, když jdete na oběd, a vystavujete se takto před muži. Ježíš řekl: “Kdo by jen na vdanou ženu se žádostí pohleděl, zcizoložil již v srdci svém.” Kdo je potom vinen, ten muž, nebo ty? On je muž a je učiněn tak, aby mohl ten akt vykonat. Ale ty jsi žena, která by měla odmítnout. Proč se takto předvádíš? Přece ne proto, že je to pohodlné. Tak tomu přece nemůže být, když ve svých šortkách napůl mrznete. To nemůže být pohodlné. Co je to tedy. Je to kvůli neslušnosti. Nechcete to přiznat, ale Bible říká, že to tak je. Je to pravda. Je to nečistý duch ve vás. Nechtěly byste být neslušné, avšak nepoznáváte, že jste duchovně nečisté, protože se neslušně předvádíte.”70 Pro tuto svoji vlastnost Eva podlehla satanovu pokušení a měla s ním pohlavní styk. Tak zcizoložila “duchovně i fyzicky,”71 otěhotněla a z cizoložství se narodil Kain, vlastní Syn ďábla. Eva tím zkřížila semeno lidské se semenem hada a každý člověk se proto nyní rodí s ďáblovou přirozeností. “Ona zcizoložila, skrze to vzešlo to první dítě: Kain, vlastní syn Satana.”72 “Eva, žena, učinila to první křížení, které se kdy stalo… Bůh jí přece řekl: Buďte plodní a množte se a zploďte zemi. Avšak ona odešla a stala se děvkou.” 73 Původní plán stvoření K pádu člověka však nikdy nemělo dojít. Dokonce ani sexuální rozmnožování Bůh pro člověka neměl v úmyslu. To vše je následek Evina cizoložství se satanem. Branham věřil, že původní Boží příkaz “ploďte se a množte se” (Gn 1,22) byl zamýšlen duchovně, nikoliv fyzicky. Eva měla uvěřit Božímu Slovu a otěhotnět jím. Avšak uvěřila slovu ďábla, spáchala cizoložství, a toto originální Slovo zkřížila. Původní, duchovní plození, ke kterému byla povolána, spatřoval Branham v analogii s početím Krista. Marie počala Krista tím, že přijala Slovo Boží – Semeno - a otěhotněla z Ducha. Tak mohla později porodit Božího Syna. “Mluvené Slovo Boží zrodilo skrze jednu pannu tělo. Do toho těla vešla voda, Duch. On ho umyl vodní koupelí Slova, vešel do něho a přebýval v něm.”74 “Jestliže Bůh a jeho Slovo se stanou jedno (Hallelujah!), to znamená, že když Duch Boží zavodní Semeno Boží, Slovo Boží, zrodí se Bůh.”75 Po tomto hříchu, kdy Eva smísila druhy, již nebylo duchovní plození možné, neboť lidstvo bylo zkříženo. Bůh proto uzavřel se svým lidem jinou smlouvu, kdy k plození docházelo skrze pohlavní žádost: “Nyní již neměl být svět zalidněn jako na začátku skrze originální stvoření, nýbrž skrze pohlavní žádost.”76 Původní Boží plán to však nebyl! Byl to plán ďáblův. “…všichni ostatní se narodili skrze pohlavní žádosti podle plánu ďábla.”77 Dvě Boží smlouvy Existují tedy dvě smlouvy, které Bůh s člověkem ohledně rozmnožování lidského pokolení uzavřel: ta původní, která byla dána zpočátku, a podle které se měly děti rodit duchovně – z prachu země - a druhá smlouva, která platí nyní, a na základě které se lidé rozmnožují sexuálně. “Nyní jsme obdrželi jednu smlouvu pro “produkt” a jednu pro “vedlejší produkt.. Máme teď dvojí smlouvu. Nejdříve byla jenom jedna smlouva, Adam a Eva byla rovnocenní, jeden muž, jedna žena… Bůh udělal jinou, novou smlouvu...”78 Tato doba však bude překonána a v budoucnu bude Bůh opět volat své děti z prachu. Do té doby však lidstvo trvá ve svém padlém stavu pohlavní žádostivosti.“Přijde opět čas, kdy již nebude existovat žádný sex, nýbrž Bůh bude opět volat své děti z prachu země tak, jako původně! Ne skrze nějakou ženu, nýbrž formováním hlíny, kosmického světla a minerálů zase vykoná tvořitelský akt, jak to učinil pro Adama.”79 Antropologie Stvořená přirozenost Původní člověk – Adam - byl stvořen z prachu země a jak již bylo uvedeno, zahrnoval ve své podstatě mužský i ženský princip. “Muž i žena byli dosud v jednom a témže člověku”80, což znamená, že Adam měl v sobě “mužského i ženského ducha”81 a byl tedy jak “mužský tak ženský v jednom.”82 Žena však v původním plánu stvoření vůbec nefigurovala, byla stvořena až po všem ostatním stvoření, a proto je nejnižší bytostí, “jediným vedlejším produktem z celého božího stvoření.”83 Všechny ostatní samice byly Bohem stvořeny, žena však nikoliv. “Z něj vzal on ženu. Je vedlejším produktem muže, neboť Bůh nemohl něco takového stvořit. Prohledejte Písmo. To přesně souhlasí. Bůh jí nestvořil při svém původním tvoření. Ne, stojí mimo.”84 Padlá přirozenost Další lidé, počínaje Kainem, již byli lidé se satanskou přirozeností, neboť Eva zkřížila druhy a od té doby v sobě člověk tuto satanskou, po Kainovi zděděnou, přirozenost nese. Cizoložstvím Evy s ďáblem se tak lidstvo dostalo pod prokletí, člověk propadl smrti a stal se smrtelným. Branham byl o této teorii tak přesvědčen, že právě v lidské smrtelnosti viděl nezvratný argument pro ospravedlnění doktríny “semene hada.” Svým odpůrcům vzkázal. “Jestliže stále ještě popíráte semeno hada, pak se táži vás: Proč existují všechny tyto pohřby? Ona se zkřížila. Jeden každý z vás je zkřížením originálu. To je ten důvod, proč všichni musejí zemřít!”85 Proč musíte umírat, jestliže se nestalo skrze sex?”86 Branham však netušil “jakou technikou” vlastně Eva zcizoložila, vždyť satan je duch, který nemá kosti a krev. K tomu, aby mohl zplodit lidské stvoření, by musel mít tělo. Neměl ponětí, jak k tomuto zkřížení vlastně došlo. Dozvěděl se to až z Božího zjevení, při diskusi s letničním pastorem z Assemblies of God, který mu “spekulativní” otázku ohledně této věci položil. “Bratře Branhame, kde je onen druh… Kde je? Byl to šimpanz? Kdepak je to dotyčné zvíře?”87 Branham byl tak zmaten, že zprvu nemohl nalézt slova, a tak, aby věděl jak má odpovědět, položil tuto otázku přímo Bohu. Teprve v odpovědi z “vyšších míst” získal doktrinální jistotu. Satan cizoložil ve formě hada! “…řekl jsem: “Pane Ježíši, ty jsi řekl: Nedělejte si starost, co máte lidem říci, neboť vám to v oné hodině bude dáno.” Pane, co mám říci?” On řekl: “Řekni mu, že je to zde.”… Řekl jsem: “Je to zde.,” ale nevěděl jsem kde. Zeptal se: “Kde?” A nežli jsem mohl o tom přemýšlet, On řekl: “Je to had.” Přesně to to bylo, neboť už není zvířetem na nohou, byl zlořečený a plazí se po břiše až do konce svých dnů. Je zde. Souhlasí to? Oním jednáním, které koná, způsobuje u ženy tentýž hřích, jako muž. Ona nabývá strnulého pohledu a dostavuje se u ni vzrušení, jakého by u ní muž nemohl dosáhnout.” 88 Vykoupená přirozenost Kristus však, jako ten, který byl narozen z původního Božího Semene, nikoliv ze semene hada, vzal toto prokletí na sebe. Každý, kdo přijme Boží Semeno, což je Slovo Boží, vykoření ze sebe tuto satanskou přirozenost a stane se inkarnací Božího Slova. “…Slovo ve vás se stane tělem. Stanete se dětmi Božími. Slovo plyne přímo z Boha do vás, neboť jste se stali účastní jeho přirozenosti.” 89 Takovouto inkarnací jsou samozřejmě branhamisté, ale nejen oni, byli jimi již starozákonní králové a proroci jako např. Mojžíš. “Slovo zahalené do lidského masa bylo také v Mojžíšovi... Jestliže je Bůh ve vás, nemůžete pak být nic jiného… Ke komu se stalo slovo Boží? K prorokům. Neoznačil je Ježíš za “bohy”?90 Toto Boží Semeno (Boží Slovo) však nemohlo v době Zákona přinést svoji úrodu, neboť se lidstvo zatím nenacházelo v dispenzi Ducha, a zaseté Slovo nemohlo být zavlaženo Božím Duchem. Příležitost se samozřejmě naskytla až v Branhamově době, skrze jeho učení. Pro tyto své úvahy si Branham často vypomáhal teorií klasu: Původní zaseté semeno – předzvěděný Kristus – pokud je v člověku zavodněno Duchem - vzroste a nejprve vytvoří stéblo. Ze stébla pak vyroste klas. V klasu se nacházejí plevy a teprve v obalu plev se nacházejí zrna, což jsou branhamisté. Zrno, které je nyní zrozeno, je do podstaty stejné s originálním zrnem - a je-li původním semenem Boží Slovo, Boží Syn, inkarnovaný Bůh - stávají se i branhamisté předzvěděnými inkarnovanými Bohy. “To malé semeno rostlo, ale ještě nebylo jako původní semeno. Tak to bylo s poselstvím Luthera. Pak přišla ostatní poselství jako Finneyho, Sankeae, Knoxe a Calvina a jiných. Bylo to stále ještě poselství, ale neměli úplné zjevení, protože ještě nebyl ten čas. Nemůžete dát klas na stéblo, není-li tu ještě jeho čas. Ale nakonec vyjde původní semeno, které bylo vloženo do země.” 91 “Život je zase v zrnu. Co je to? Přesně totéž zrno, jako to, které bylo zaseto do země.”92 Každý “branhamista” je tedy vtělením Boha a živým Božím Slovem. “Kristus je to originální Semeno a toto originální Semeno bylo předurčeno předzvěděním Božím…On byl to zjevení Slovo. Skrze každého dalšího syna je zjevováno totéž. To jsou ti, kteří jsou předurčeni... “Jestli smýšlení Kristovo je ve vás, jste to Slovo. Vy jste to živé Slovo Boží.”93 Avšak musí to být pravé Boží Slovo, nikoliv slovo, které se káže v denominacích. Toto Slovo musí být stejné podstaty s Bohem, a takové Slovo kázal pouze Branham. Jen ti křesťané, kteří přijmou skrze Branhama setbu Slova, se tak stávají Boží inkarnací. “…vy již neexistujete… Nejste to již vy, není to již ten člověk – je to Bůh v člověku.”94 Toto je klasický princip deifikace člověka, se kterým se setkáváme v gnózi. Původní, tělesná přirozenost, je v gnostických systémech považována za hříšnou a satanskou a teprve skrze zjevené poznání se člověk ze zajetí této hmotné přirozenosti vymaňuje a přijetím pravdy z “vyššího zdroje” se stává ve své podstatě Bohem. S teorií, že znovuzrozený křesťan je inkarnací Boží stejně jako Kristus, se později setkáváme u všech odvozených učení jako je hnutí Víry, Zjevení synů Božích, Království nyní, Joelova armáda apod. Christologie Kristova přirozenost Pro Branhama byl Kristus, jako pro miliony křesťanů, inkarnovaným Slovem Božím, jež je samo Bohem. Problém však nastává, prozkoumáme-li blíže celé učení a dáme-li si některé jeho doktríny do souvislosti. Např. tvrzením,

“On přišel nejdříve jako prorok, Syn člověka a jeho vlastní krajané ho ukřižovali. Potom, když přišel Duch svatý, byl Synem Božím, neboť Bůh je Duch. On byl Duchem svatým. Žil po věky církve jako Boží Syn. V tisíciletém království bude Synem Davida…” 104 Bůh se tedy v průběhu dějin pouze metamorfoval do různých podob, ale vždy byl tou stejnou osobou. “Je tímtéž Bohem po celý čas. Jenomže proměnil svoji podobu.”105 Kristus nebyl osobou Trojice, nýbrž Bohem, který byl obklopený masem, které na sebe v dějinách spásy bralo různou podobu. “Bůh byl ve svém chrámu, zahalen v lidském mase… oni jej vidět nemohli kvůli schránce z masa… on byl v tom mase a to maso bylo závojem.”106 Pro tento masný závoj byl neviditelný Bůh lidským oči po věky skryt. Jeho skutečnou, nezastíněnou podobu mohl člověk přesto spatřit na fotografii, kterou Branham nosil u sebe. Křest Vzhledem k tomu, že pro Branhama bylo trojiční učení ďábelským podvrhem,107 vždyť Otec, Syn a Duch svatý jsou jen Božími tituly, nikoliv osobami - je přirozené, že se tato teologie musela odrazit i v křestní praxi. Neexistuje-li Trojice, nač tedy křtít v jejím jménu? Jediným správným křtem musí být křest ve jménu Pána Ježíše a jenom ten, kdo bude na toto jméno pokřtěn, bude spasen. Každý, kdo se chtěl stát inkarnovaným Kristem a vtěleným Božím Slovem, musel se s tímto učením ztotožnit. “Každý, kdo je kdy křtěn, musí být pokřtěn na jméno Otce, Syna a Ducha svatého. A jestliže jste nebyli pokřtěni tak, že se to stalo na jméno Ježíše Krista, nejste na jméno Otce a Syna a Ducha svatého pokřtěni. Pak jste byli pokřtěni na tituly, které patří k nějakému jménu.”108 “Ukažte mi v Písmu nějakou osobu, která kdy byla pokřtěna na použití titulů. “Ve jméno Otce Syna a Ducha svatého.” Proč to tedy činíte? Kvůli nějakému vyznání víry, které přináší zkřížené, mrtvé děti, bastardy, které jsou dvakrát mrtvé a s kořeny vyrvány?”109 “Bůh… se projevil ve třech formách zjevení -jako Otec, Syn, Duch svatý- a že jméno Boží zní Ježíš Kristus. To je to jméno Otce, Syna a Ducha svatého.”110 Prorok poslední doby Přirozenost proroka Z předchozích citátů nám musí být jasné, že prorok, skrze kterého Bůh v daném čase mluvil, nemohl být opět nikdo jiný, než inkarnovaný Bůh, Slovo Boha, obklopené a zastíněné masem. “Po věky se Bůh zjevoval skrze své proroky, a ti byli nejen proroky, byli bohové. To řekl On. Co řekli, bylo slovo Boží. Byli tělem, ve kterém byl skryt Bůh…”111 “Bylo to tak, že Bůh přijal tvářnost muže v muži zvaném prorok. Slovo Boží přišlo k tomuto muži, proto to nebyl ten prorok, protože prorok byl jenom schrána, ale Slovo byl Bůh… Slovo v podobě člověka. Nezměnil svoji přirozenost, změnil jen svoji podobu”112 Sám Branham věřil - neboť se považoval za jednoho z druhu těchto proroků – že i on je stejné podstaty s Bohem, neboť byl originální setbou Slova Božího – Semene, a tedy byl stejné podstaty s Kristem. Uvědomíme-li si tyto skutečnosti, je nasnadě, že Branham sám sebe, aniž by si toho možná byl dostatečně vědom, považoval za Krista. Poslání proroka Přímo se sice odmítal nazývat prorokem - “lidé mne nazvali prorokem. Sám se neoznačuji za proroka,”113 avšak za koho sám sebe považoval, dal najevo dostatečně. Ve svém kázání, kdy popisoval svůj rozhovor s farářem římskokatolické církve, který prohlásil, že každé hnutí má svého představitele, a zeptal se, kdo je představitelem letničních, Branham sice nechal tuto poznámku nezodpovězenou, nicméně dal v plen, že by se letniční měli zamyslet nad tím, skrze koho k nim Bůh v této době mluví. Branhamovo pochopení prorockého úřadu bylo totiž exklusivní, věřil, že Bůh jedná v jednom čase pouze s jedním prorokem. “Bůh jedná jenom s jedním mužem v jednom čase… jeho slovo je zjeveno jednomu. Vždy to tak bylo. V každém věku přišel jeden prorok se Slovem Božím, pokaždé, jak to čteme v celém Písmu svatém, Slovo přichází jenom k jednomu proroku. V každém věku je to stejné, i v církevních časových obdobích, od prvního až k poslednímu.”114 Je pochopitelné, že za proroka, s nímž jediným Bůh “v tomto čase” jednal, považoval Branham sám sebe. Toto vědomí vlastní výlučnosti se v něm utvářelo již od roku 1933, kdy uslyšel hlas, který postavil jeho službu na úroveň Jana Křtitele. “Jako byl Jan Křtitel poslán vstříc prvnímu příchodu Páně, stejně ty jsi poslán vstříc jeho druhému příchodu”115 Svoji úlohu spatřoval v tom, že byl povolán ke konci časů k tomu, aby znovuzrozené křesťany vyvedl z denominací a zvěstoval jim celou pravdu Božího Slova. “Čas pohanů skončí posledním věkem církve. Až tento pomazaný posel vystoupí, zaseje ovšem semeno celé Bible,”116 naznačoval svoji úlohu. Ve své službě Branham neustále nacházel další a další paralely, které mu korespondovaly s jeho důležitým posláním. Při jeho památném lovu v Tucsonských skalách, kde mu “Pán zjevil” poselství “sedmi pečetí,” popisoval Branham zážitek, který připodobnil ke zjevení Boha Mojžíšovi. “Vrátil jsem se tam, kde jsem měl stát a ze vzduchu přišla vichřice, přihnala se shora dolů propastí, byla tak mohutná, že vyrvala z vrcholu kusy skály 8 – 10 coulů v průměru a mrštila jimi kolem nás. Pak to třikrát tlesklo a ozval se z toho hlas… Mojžíš si žádal vidět Boha a Bůh mu přikázal, aby šel a postavil se na skálu.”117 Tato zjevení byla dáno starozákonním prorokům zpravidla jako posila, aby z manifestace Boží moci přijali ujištění o Boží svrchovanosti ve chvílích, kdy jim hrozilo pronásledování vlastním lidem pro zjevení, která se Izraelitům příčila. Také Branham tu odmítání své osoby ze strany ostatních církví vysvětloval tím, že církve se protiví zjevenému Božímu slovu zrovna tak, jako se Izrael bránil poselstvím těchto proroků. “Ten pravý prorok boží v posledních dnech bude zvěstovat Slovo. Denominace ho budou nenávidět, ale on na ně nebude brát žádný ohled.”118 Soteriologie Znovuzrození Počátkem šedesátých let začal Branham již vystupoval otevřeněji jako posel, který má církev uvést do nové etapy. Aby jeho posluchači mohli do této dispenze vstoupit, museli prožít nové narození z Branhamova plného Slova, a tak se mohli stát inkarnovanými Bohy. Branham své doktríny začal rozvíjet tím, že křesťanům oznámil, že – pokud stále ještě hřeší – nejsou znovuzrozeni, a že tomuto znovuzrození musí nejprve předcházet smrt. “Nejdříve musíte zemřít, abyste byli znovuzrozeni. Máte-li v sobě stále ještě věci světa, nejste znovuzrozeni. Jak si můžete činit nárok, že jste znovuzrozeni, když stále ještě jste ve věcech tohoto světa?”119 Důležité je podtrhnout, že jeho poselství byla určena církvi, nejednalo se o evangelizační shromáždění. Podstatné je si uvědomit, že své následovníky – letité křesťany - nevedl k pokání, nýbrž ke znovuzrození. Vyzýval je, aby položili svůj život jako oběť na měděný oltář, neboť měď je znamení Božího soudu. Toto znovuzrození však nechápal jako “nové narození,” nýbrž jako “zplození,” či “nové početí.” “Když je duše strávena ohněm, vystupuje kouř. Zdvihnete se i s obětí a budete přesazeni do toho nebeského a pryč od věcí světa zapečetěni. Naše duše je na oltáři. Co se stane s vámi, když jste zemřeli? Pak budete znovu počati, znovu zplozeni.” 120 Sebeobětování Toto “nové početí” již nebylo založeno na oběti Beránka, nýbrž křesťan měl obětovat sám sebe na “měděném oltáři” – jenž se ve starozákonních dobách používal k oběti za hřích - a přejít do tajemné podoby “nového druhu” křesťanů, ve kterých nyní obživne Boží Slovo. “Nepřinášíme Beránka jako oběť, klademe se tam sami, jako hříšníci, abychom byli spáleni a proměněni a stali se z nás znovuzrozením beránci… Co jste teď? Jste nově zplozeni živým Slovem. Co je to? Slovo ve vás obživne… Co jste kdysi vidět nemohli, to nyní vidíte.” 121 Cílem však bylo, aby křesťané zemřeli svému smýšlení a hlavně učení křesťanských církví, ve kterých se nacházejí a o kterých Branham prohlásil: “denominace – jsou děvky.”122 Tak křesťan zemřel církevní ortodoxii a narodil se z učení Branhamova. Teprve tehdy začal “konvertita” vidět tyto doktríny, které před tím “vidět nemohl”123, jako pravdivé. “Když se narodíte do nějaké bratrské církve, pak to je to, co máte. Jste znovuzrozeni z ustanovení víry, pak máte jen to. Když jste ale zrozeni z Boha, počati jeho slovem, máte nového Otce.. Když se zrodíme jen do nějakého sboru, máme za otce ten sbor… Falešní proroci přinášejí falešná zrození od ustanovení víry, zrození od denominací. Tady to máte, letniční bratři.”124 Následováním tohoto učení vlastně křesťan zrušil svoji původní smlouvu s Bohem, skrze kterou se považoval za znovuzrozeného a uzavřel smlouvu novou, skrze kterou se stal “znovuzplozeným.” Se zatajeným dechem můžeme sledovat, jak do sebe tyto věci zapadají a jak rafinovaně je vlastně křesťan přesouván z původní smlouvy do smlouvy jiné, za kterou patrně stojí světelná bytost, od níž Branham tato učení přijímal. Vymazání z knihy života Snad už nás ani nepřekvapí, že jednoho dne Branham řekl svým farníkům, že skrze přijetí jeho učení bylo jejich jméno vymazáno z Knihy života. Aby mu tento, zřejmě tragicky pravdivý výrok, prošel, vypracoval teorii o dvou knihách, a to knize Života a Knize zabitého Beránka. Při “znovuzplození” je jméno křesťana odstraněno z Knihy života a dostane se tak do věčného zapomnění. V této knize se nacházelo pouze do té doby, pokud byl křesťan členem denominace. Jakmile však křesťan denominaci opustí a rozvede se, záznam zmizí. “Kniha byla zahozena do moře zapomenutí Božího.”125 “Vaše stará kniha a staré manželství je zrušeno, je mrtvé a ani se nenalézá v Boží paměti.”126 Křesťanovo jméno tedy bude, jakoby se v Knize života nikdy před tím nevyskytovalo. “Nyní se vaše jméno nachází v nové knize, již ne v Knize života…”127 I když Branham učil, že toto jméno se nyní ocitne v knize Beránka128, zdá se, že první část doktríny, tzn., že jméno křesťana při jeho konverzi k branhamismu z knihy života zmizí, je asi jedinou správnou doktrínou jeho reformátorské teologie. Nová přirozenost Po novém narození křesťan, i když setrvává ve svém sboru, obdrží novou přirozenost a stane se odlišným od ostatních křesťanů. “Stará přirozenost zemřela a dostali jste novou.”129 Branham zde rád používal přirovnání např. orlího mláděte mezi slepicemi. Stará kvočna – denominace - však mládě, které se právě narodilo, nutí dělat věci, které neodpovídají jeho nové přirozenosti. Orel však touží po větru – Duchu svatém. Náhle si “znovu počatý” křesťan uvědomí, že skrze smrt na měděném oltáři získal novou přirozenost, oddělí se od své denominace a bude následovat hlas orlice, své původní matky, která jej nyní volá k životu v jeho vlastní přirozenosti. “V denominacích je mnoho těch, kteří jsou vlastně orli. Není správné, když přihlížíme, že se pohybují ve špíně a věcech tohoto světa. Je naším úkolem je vyvolat. Jednoho dne přiletěla orlice. Myslíte, že ta stará slepice ho mohla ještě držet na zemi? Ať kdákala sebevíc a říkala: “Pojď sem miláčku, tady jsem pro tebe něco našla,” – jeho sklony směřovaly vzhůru a ono vzlétlo nahoru.” 130 Jindy Branham používal stejného příkladu u kachny a kachního mláděte mezi slepicemi. “Tak je to s křesťanem, který je znovuzrozen. Má jiný původ, je z jiného vejce. Mám za to, že ještě mnozí v různých denominacích a církvích se podobají kachně. Mají za vůdce kvočnu, proto nechápou.”131 Tím vlastně ukázal, že začne-li křesťan následovat nové učení, změní se, a z domácího zvířete se náhle stane zvíře divoké. Démoni denominací Člověk, který učí podobným doktrínám, by patrně mezi křesťany mnoho nezmohl. Jeho učení by byla rázem odmítnuta. Branham byl však někým, za kým stála letitá služba a všude jej předcházela pověst velkého božího muže. Na luterány, baptisty a metodisty udělalo velký dojem duchovní obdarování, kterým Branham proslul. Avšak např. letniční z Assemblies of God se od hnutí Pozdního deště, se kterou se pozdější Branhamova vystoupení spojují, distancovali již v roce 1949, a poté znovu v roce 1957. Zázraky pro ně nebyly ničím novým. Navíc z letničních řad přicházela na Branhamovu adresu nejtvrdší kritika a dokonce i varující proroctví. V těchto kruzích proto neměl pozici tak snadnou. Nezbývalo mu nic, než ocejchovat letniční obdarování jako falešná, způsobená “duchy denominací” a vyzvat k exodu i křesťany z církví letničních. “Vy říkáte: “Bratře Branhame, mluvil jsem jazyky.” To může být dobré. Je to hezké. Teď se dívám na jednu ženu, která ke mně před časem přišla s viděním, které měla a k němuž jsem obdržel výklad. Bylo těžké říci ženě letničního kazatele, že ještě nepřijala Ducha svatého.”132 “Věřím v mluvení v jazycích, jistě. Avšak také jsem viděl, že ďáblové mluvili v jazycích.”133 Ti, kdo neslyšeli a nebyli k těmto exodům ochotni, či dokonce se Branhamovu učení protivili, byli zařazeni mezi ty, jež byli svedeni denominačními démony, kteří oslepili jejich mysl. Byli to neznovuzrození křesťané, kteří byli posedlí démony, kteří skrze ně mluvili jazyky. Od této doby se traduje termín “duch církve,” což má být denominační démon, který křesťany svazuje a brání jejich duchovní svobodě. “Lidé dnešní doby přijímají kdejakého ducha. Jdou, přijmou ducha nějaké církve, přijímají duchy, kteří se vydávají za Ducha Božího a jako znovuzrození… mají ducha církve a duchy všeho druhu.”134 Branham však nabízel možnost se tohoto vlivu zbavit, vyjít ze závislosti na denominačním duchu a ze svazku denominačního hříchu se osvobodit. “Předejte se Bohu na okamžik, aby on ďábla, který je ve vás, usmrtil – vyhnal – a vás vyhloubil, učinil dutými. Hned nato dovolte Bohu, aby zasadil ve vás svůj vlastní život. Pak to nejste vy, je to život Boží, protože je to Slovo Boží.”135 Ty křesťany, kteří jeho poselství odmítli a nadále zůstávali ve svých denominacích, již Branham za své bratry rozhodně nepovažoval. Na jejich adresu říkal: “Pes se vrací ke svému vývratku a prase se vyválí v kališti. Proč? Jsou to psi a prasata. Proto se vracejí ke kališti a vývratku. Nejsou znovuzrozeni. Kdyby byli znovuzrozeni, byli by novými stvořeními.”136 Prubířským kamenem opravdového znovuzrození byl až souhlas s jeho novými doktrínami. Kdo s nimi nesouhlasil, ten své znovuzrození pouze předstíral. “Když se vám řekne o křtu na jméno Ježíše Krista, odpovíte: “To je fanatismus, moje církev to tak neučí!” A potom říkáte, že jste znovuzrození ?”137 Proto pro ty, kteří byli Branhamovým poselstvím zasaženi, byla v dosahu voda k novému křtu. Kdo tedy ve víře následoval jeho učení, Semeno Boží, opustil denominaci a nechal se pokřtít, byl zachráněn. Tím definitivně ztvrdil novou smlouvu, jíž se rušila ta stará, “denominační” a stal se fyzickou inkarnací Krista. Eklesiologie Sedm dispenzí Své učení o padlých církvích Branham zasadil do širšího dějinného kontextu. První apoštolská církev za doby apoštola Pavla byla – dle Branhama- církví, která postupně prošla až do dnešní doby několika etapami. Nejprve to byla církev apoštolská, jejíž nejvýznačnějším představitelem byl apoštol Pavel, poté se stala církví raně katolickou, jejímž představitelem byl Martin a v další etapě – středověké katolické dispenzi- byl jejím představitelem Columba. Pak přišla reformace s Lutherem, metodisté s Wesleyem a nakonec letniční hnutí, za jehož představitele se Branham skrytě považoval. Celkem měla církev projít sedmi etapami – dispenzemi – které rámcově odpovídaly sborům ze 2 a 3 kapitoly knihy Zjevení. Efez 53 – 170 Pavel Smyrna 170 – 312 Ireneus Pergamon 312 – 606 Martin Tytira 606 – 1520 Columba Sardis 1520- 1750 Luther Filadelfia 1750 – 1906 Wesley Laodicea 1906 – 1977 Branham Každý představitel dané dispenze byl zároveň prorokem, přímou inkarnací Božího Slova, který v daném okamžiku přinesl Boží zjevení pro svou dobu. Ta poslední etapa tedy nastala již za Branhamova života a ohlášena byla rozlomením sedmé pečeti. To se stalo 28. února 1963, kdy byl Branham povolán, aby se ve skalách setkal s Bohem, kde přijal zapečetěné poselství. Jeho obsahem bylo, že církev vstoupila do své poslední, laodicejské dispenze a že Kristus se znovu inkarnoval v poslu pro tuto dobu. Tím zjeveným Synem člověka byl samozřejmě Branham. Církev jej však odmítla, a proto on stojí za dveřmi a tluče. “Toto se stalo neboť je psáno, že v hodině poselství sedmého anděla podle Zj 10,7 všechna tajemství Boží budou skončena a že nám bude v této poslední hodině ukázáno, jak je Kristus vyobcován ze Své církve, a jak Syn Boží opět zjevil Syna člověka.”138 Obraz pyramidy Obraz egyptské pyramidy měl být potvrzením správnosti nastoupeného učení. Branham věřil, že pyramidy byly postaveny, aby ukazovaly na historický vývoj církve. Této informace se mu dostalo po modlitbě, kdy žádal Boha, aby mu řekl, jakým způsobem má církvi oznámit učení o semeni hada. Na svoji modlitbu obdržel následující odpověď: “Vezmi si své plnící pero a piš.”139 Po chvíli automatického psaní, kdy pero psalo, aniž by pisatel věděl, co bude následovat, radostně zvolal: “Ó Bože, měj slitování. To je ono, přesně to. Po tom jsem vyhlížel.”140 Branham s údivem zjistil, že ve stavbě pyramidy je vlastně Duchem svatým zakódována historie i budoucnost církve. “Ona je stavěna, jak je průběh církve. Dolní část pyramidy symbolizuje počátek reformační doby, kdy stačilo jen, že se někdo nazýval křesťanem a odmítl katolickou církev, aby byl usmrcen. Tehdy bylo kázáno ospravedlnění vírou… Nato vystoupil John Wesley a kázal posvěcení. Církev se zmenšila. Hleďte, takový byl vývoj. Po době posvěcení Johna Wesleye přišla letniční církev, a Bůh dostal ven ostatek. Všichni přijali Slovo. Když tu pak byl čas letničních, přiblížilo se to již ke špičce, neboť dary byly opět navráceny… Tak ta stavba pokračovala.”141 Každé nové patro se sestává z těch, kteří pokročili ve vývoji dále. Nejvýše jsou zatím letniční, kteří přijali jak ospravedlnění vírou, tak posvěcení a nakonec duchovní dary. Letniční, kteří však nechtějí jít dále, se zkřížili a nebudou již použiti ke stavbě dalšího patra. Ne však všichni, jen ti, kteří nebudou následovat Branhamovo učení. “Bůh ty vyvolené bere ven z letniční církve, která se smísila. On je vytahuje a dokončuje Slovo.”142 Vrchol pyramidy však zatím není dostavěn. “Víte, že pyramidy nemají žádný závěrečný kámen?”143 Tímto úhelným kamenem má být sám Kristus, kterého egyptští stavitelé zavrhli a v nynější dispenzi jím bude Slovo vtělené v církvi, neboli Kristus sám, který bude pozůstávat z nezkřížených letničních, kteří budou následovat Branhamovo učení – vrchol reformace: dokonalá Nevěsta, inkarnace Boha v církvi. Padlé církve Následníci proroků jednotlivých dispenzí však originální zjevené Boží Slovo smísili s vyznáním víry svých denominací, a tak se dopustili stejného hříchu jako kdysi Eva, která zkřížila Boží sémě se semenem hada. “Přesně to stejné činí denominace dnes. Ony konají skutky ďábla, jejich otce. Vezmou vyznání víry a pokouší se je spárovat se Slovem Božím. To učinil Satan, jejich otec, ďábel, na počátku.”144 Denominační křesťané tak sice zůstávají formálními křesťany, ale jejich otcem již není Bůh, nýbrž denominace. “Oni mají formu pobožnosti,” drží se denominací. Ty jsou jejich otcem. Narodili se denominačnímu otci.…”145 Tito křesťané sice svědčí o svých prožitcích s Bohem, věří, že jsou znovuzrozeni, avšak jedná se o klamné dílo démonů. “Docela jedno, kolik citových prožitků jste měli, jste pořád ještě dítětem ďábla…”146 I křesťan, kterého dokonce i Branham uznal za znovuzrozeného, zemřel ve chvíli, kdy se stal členem denominace... “V tom původním probuzení, když padl Duch svatý, byli lidé vyvoláni. Bůh se pokusil jim dát své slovo, oni však organizovali, ustanovili se, založili denominaci a zemřeli na místě.”147 Tato duchovní smrt se netýkala jen některých tradičních denominací, které se mnohdy právem stávaly terčem kritiky v probuzeneckých kruzích. Branham odsuzoval denominaci apriori. “Luteráni, presbyteriáni, baptisté nemají vodu. Jestliže se někdo obrátí, vzhlédne ke Kristu a uvěří. Avšak ihned ho nějak někdy sváže denominace, vláha Ducha ho opustí, stává se členem denominace a je mrtev.”148 Duchovní cizoložství Starou římskou církev pro toto zkřížení – cizoložství - nazval nevěstkou a protestantské denominace “děvkami”, neboť přejaly její Trojiční učení a smísily je s originálním Semenem – Božím Slovem. Místo toho, aby církve uspokojily žádost Krista a otěhotněly s ním – jeho Slovem, otěhotněly vlastními doktrínami a tím se ze snoubenek staly děvkami. S velmi podobným konceptem, i když rozdílným obsahem, se můžeme setkat u adventistů a jehovistů. “…Luther, Wesley a letniční se vzepřeli stát se jeho částí skrze duchovní zplození a otěhotnět s další částí Slova. Rozumíte tomu: Ona (církev) se vzepřela, zdráhala se. Luterská církev odepřela Kristu ukojit jeho žádost s ní. Luther to odepřel… Ony to slovo nepřijímají. Ony Krista odmítají a každá žena, která odmítne mít s mužem dítě, nemá právo být jeho ženou. Amen.”149 Těmito spekulacemi, které byly již mnohokrát zmíněny při popisu téměř každého bodu jeho učení, Branham dospěl k závěru, že denominace je vlastně cizoložnou ženou, která uzavírá své děti pravdě Božího slova, protože trvá na svých učeních a doktrínách a nechce jít dál. Být členem denominace znamená být synem ďábla a nést znamení Šelmy.150 Zákon a milost Na podepření svých argumentů si vypůjčil Pavlovo učení o Zákonu a milosti. Církev, která žije v denominaci, je pod Zákonem a nemůže být svobodná a oddat se z milosti Kristu. “Tak je tomu s církví, jestliže se snaží smíchat vyznání víry a denominace se slovem Božím. Ona nemůže být oddána s nějakou denominací a zároveň být Nevěstou Kristovou. Ona musí být buďto pro jednoho, nebo pro druhé mrtvá… Nemůže být oddána s nějakou církví a světskými ustanoveními víry a současně být Nevěstou Kristovou, neboť jedno stojí v protikladu k druhému… Ona nemůže žít se dvěma manžely současně.” 151 Branham uvažoval, že stejně jako žena, která nebyla zahrnuta v původním stvořitelském díle a která přijala slovo hada a porodila syna ďábla, tak i denominace, která nebyla Božím záměrem –“Bůh nikdy nezaložil denominaci. Odjakživa byl proti tomu. I Slovo je proti tomu”152- přijímá slovo ďábla (doktríny denominace), čímž přijme znamení Šelmy. Tímto způsobem denominace rodí v cizoložství syny světa: “Rodí společnost nemanželských Jezábel, které si malují své obličeje a nosí šortky.”153 “Abyste mohli být oddáni s druhým Adamem, Kristem – Slovem, museli byste se od svého prvního manžela oddělit tak, že byste jí zemřeli. Neboť ani jedna z nic nemůže přijmout celé Boží Slovo… Jste-li sjednoceni s Kristem a stále ještě oddáni s nějakou denominací, pak jste cizoložnicí…”154“Ó církvi, k níž v celé zemi mluvím, odděl se od denominací, od té špíny, od věcí tohoto světa, ode všech ustanovení, nařízení apod.”155 K tomu pak “prorocky” poznamenal: “Kdyby pravda o manželství a rozvodu v tomto světle, jak to zde v Bibli stojí, byla vynesena, rozbilo by to jednu každou církev v tomto a všech ostatních městech, kdyby se pokusila s tímto vyrovnat” 156 Eschatologie Pozdní déšť Branham věřil, že před koncem dějin, který plánoval na rok 1977, a kdy mělo nastat tisícileté království, se zjeví církev pravá. To nastane tehdy, až bude zaseté semeno skropeno “pozdním deštěm” a vydá úrodu. Plodem bude církev stejného druhu jako zaseté Slovo, Boží Syn. K zasetí tohoto semene došlo těsně po válce, kdy evangelisté jako B. Graham, T. Osborne, O. Roberts, T. Hicks a W. Branham, zaseli slovo do celého světa. “Billy Graham dosáhl svět. Letniční dosáhli svět, a Slovo vyšlo ke světu. Co je nyní? Nyní se očekává pozdní déšť.”157 Raný déšť Probuzení, ke kterému vlivem působení těchto evangelistů došlo, však ještě nebylo oním “pozdním deštěm,” nýbrž “deštěm raným,” který je v zemědělství používán k zavlažení setby. “Co jste dostali v čase setby? Raný déšť. Napište si to, jmenuje se to “moureh”…Znamená to poučení. Déšť poučení spadl.”158 Po tomto zavlažení nastalo období růstu, kdy se znásobil počet členů ve stávajících církvích. “Semeno musí být zaseto, a pak potřebuje vodu, aby mohlo růsti.”159 “déšť poučení těch denominací spadl…”160 Po spadnutí deště poučení nastalo období jakéhosi “vegetačního klidu,” kdy ustala setba a rostlinky, aby mohly vydat úrodu, čekaly na příchod pozdního deště. “Proč zmizely ty ohně probuzení? Sotva je ještě něco slyšet o Billy Grahamovi a ostatních evangelistech. Oral Roberts nepřivádí již v zemi oheň, jak to kdysi činil… Co se přihodilo..? Stojíme krátce před žní. Semena byla zaseta.”161 Zároveň je toto období dáno k tomu, aby denominační křesťané ještě mohli činit pokání z nebranhamovského učení. Stejně tak jako Bůh čekal s deštěm, než Noe dostaví archu, čeká i nyní s pozdním deštěm, dokud nebude nevěsta kompletní. “Proč ten déšť, který až dosud spadl, nezrodil nevěstu Kristovu…? On prodlévá jako ve dnech Noemových a Svoji Nevěstu připravuje.”162 Dobré a špatné semeno Byl zde však jeden háček. Záleželo totiž na tom, na jakou půdu bylo Slovo zaseto. Branham si v těchto svých úvahách netroufl zpochybňovat pravost ostatních evangelistů, vždyť během celé své služby s nimi spolupracoval a pokud by zpochybnil evangelium svých kolegů, podrazil by tím nohy i své službě. Opakovaně proto zdůrazňoval, že “Tommy Osborn a všichni, jsou dobří, bohabojní muži.”163 Nicméně oni zaseli Slovo do svých denominací, a toto Slovo se zkřížilo. “Vy můžete zkřížit koně a osla, avšak není to nic trvalého. Vymře to. Avšak originál má život v sobě. Opět se rozplodí. Doufám, že to nyní můžete vidět. Originál má život. Z toho důvodu míním, že kulty, denominace a organizace zemřou. Historie to dokazuje, že ony všechny jsou mrtvé…. Denominace, nebo ať cokoliv, budou vyrvány.”164 Ačkoliv byla semena původně zaseta jako Slovo Boží, zkřížila se hned po zasetí. Branham proto rozlišoval tři druhy zasetých semen. První dvě byla denominační, tzn. letniční a baptistické a třetí bylo pravou setbou Božího Slova. “Tři rozličná semena byla zaseta. Denominační skrze Billy Grahama. On byl ten hlavní rozsévač. Oral roberts jim byl pro letniční. I to letniční semeno bylo zaseto. Já se nyní odvolávám na tu organizaci. Potom ještě slovo bylo zaseto… Semena musí být zaseta dříve než padne déšť.”165 Avšak teprve Slovo, které bylo zaseto mimo denominace, může přinést potřebnou úrodu podle svého druhu, totiž Boží Syny. Je více než jisté, že se jednalo o setbu bratra Branhama. “Chcete-li život z Boha, začněte se Slovem Božím. Přijměte slovo Boží v jeho plnosti, a to v plném rozsahu. Jestliže potom bude ta plnost Boží ve vás, déšť, který spadne, vyvede právě to, co ve vaší zahradě jest. Jak je tomu nyní s vaším pozdním deštěm?”166 Klín panny a klín nevěstky Denominace je na tom stejně jako Eva po cizoložství se satanem. “Ona nemůže porodit žádné duchovní děti Slova, protože je sama křížení. Jak by mohla, je-li sama zkřížena s denominacemi?” 167 Avšak pravá, nedenominační církev, která není znečištěna žádnými vyznáními, které by se proti Branhamovým doktrínám mohly vymezit, bude podobna Marii, která Slovem otěhotněla a porodila Krista. Až tedy Kristus, který je nyní inkarnován v proroku Branhamovi, k nedenominační církvi, panně, přistoupí, může jí oplodnit a ona, po příchodu pozdního deště, porodí semeno podle svého druhu – inkarnovaného Krista. “Z čeho se zrodil Ježíš? Z panenského klína… Pravá nevěsta, právě tak jako Marie, bude mít panenský klín pro Slovo, které je Kristus. Až Kristus, to Slovo, přijde k nevěstě, bude ona totéž, co on… Mluvené Slovo se opět zrodí. Slovo Boží, které zde na zemi bylo učiněno tělem, se zrodí skrze lidský klín… Když se Slovo zrodí, je to Kristus.”168 Abraham a Lot Branham si při vysvětlování svých konstrukcí často vypomáhal i starozákonními obrazy. Představitelem apoštola, jenž byl inkarnovaným Slovem božím byl Abraham, který se oddělil od své denominace a zůstal na “volné noze,” zatímco Lot odešel do Sodomy, kde založil denominaci. “Jak je Abraham a jeho skupina označována? Vyvolené Semeno. Ona nešla do Sodomy. Byli to poutníci a přecházeli sem a tam. Oni cestovali sem a tam, nebyli žádnou denominací. Avšak ten, který náležel k denominaci, odešel tam a postavil si město. Lot se tam stal knězem nebo biskupem, nebo cokoliv to mohlo být – usedlíkem. Seděl jako soudce v městské bráně.”169 Milostivý Bůh však ke konci času pošle posly, kteří vyvedou křesťany, orlí mláďata, z denominací a ti se sjednotí pod apoštolskou autoritou branhamova učení. Těmito posly byli právě Graham s Robertsem, kteří Božím Slovem oslepili zvrácenou denominaci Sodomitů: “…ani jeden v Sodomě neviděl, “kázání slova zaslepuje oči… to je to co Billy Graham a ti ostatní učinili”170, a poté vyvedli Lota, který si ve svém pomýlení vybral denominaci namísto následování Abrahama. “Dva andělé šli tam, dva pomazaní kazatelé se odebrali do Sodomy, protože chtěli jednoho odpadlého muže, který měl ještě tu trošku Boha v sobě, a jeho ženu, vyvést.”171 Supercírkev Ne všichni denominační křesťané podlehli křížení. U těch pozdní déšť také způsobí, že ti, ve kterých se ujalo Slovo, budou přeskakovat ploty svých církví a shromažďovat se v jediné a pravé, sjednocené církvi poslední doby. “Oni vystoupí na zdi a budou je přeskakovat. Budou jako blížící se armáda.”172 Budou znovuzrozeni, nechají se znovu pokřtít na jméno Pána Ježíše a stanou se součástí nevěsty, vrcholem pyramidy, malým bohem. “Všechno denominační, všechna nevíra, byla vyňata. Když pak Duch svatý vejde do tohoto životního zárodku, který tam leží, opět se zrodí jedno semeno. Přesně tak to je. Narodí se další syn boží. Amen. Další “malý bůh” – syn Boží...”173 “Tentýž Ježíš v postavě Nevěsty.”174 “Bude to “tajemné tělo Ježíšovo… druh podle jeho druhu.”175 Toto budoucí období se kryje se stavbou posledního patra pyramidy. V těchto posledních dnech dospěje pravá Církev – Nevěsta k Závěrečnému Kameni. Ona budou tou “Super-Církví.” “Super-rodem,” zatímco se blíží k tomu závěřečnému Kameni. Oni Mu budou tak podobni, budou plně v jeho obraze, aby s Ním mohli být sjednoceni. Oni budou jedno. Skrze něho bude Slovo živého Boha dokonale oznámeno.”176 Znamení Šelmy Naproti tomu denominační křesťané – Sodomité- synové ďábla, se rovněž sjednotí, a to ve Světové radě církví, pod katolickou patronací velké nevěstky – římské církve- v Sodomě.177 Branham odhadoval, že tato nevěstka Kristova se objeví nejpozději do roku 1977.178 “…denominační proudy se sjednotí a půjdou do Sodomy… letniční a všechny ostatní se sjednotí… ty denominace světa, ty evangelikální skupiny… K čemu? Aby šly do Sodomy, aby uzrály pro žeň.”179 Předpovídám, že… denominační skupiny, ta letniční i ty evangelikální skupiny budou spolupracovat jako v jedné denominaci. Ony se sjednotí a přistoupí k Světové radě církví.”180 Tito denominační křesťané – Nevěstka Kristova, se nakonec stanou vykonavateli světovlády a pronásledovateli Branhamových následovníků. Pro Branhama se protestantismus stal obrazem Šelmy ze Zjevení, zatímco katolicismus byl Šelmou samotnou. “Skrze ně bude vykonán nátlak, resp. bojkot, skrze nějž bude všechno znemožněno, co nepatří k tomuto sjednocení církví. Bible říká, že bojkot dokonce půjde tak daleko, že lidé nebudou moci ani kupovat ani prodávat, ledaže by měly znamení šelmy, jež je romanismus a obraz šelmy, což je protestantismus. Té druhé šelmě byla dána autorita, aby obrazu šelmy propůjčila život, takže mohl mluvit, a stalo se. To je to spojení církví.”181 Vytržení ostatku Branham však zůstával realistou a nikdy neprorokoval, že by vrchol pyramidy tvořily zástupy křesťanů, a tak zatímco “pozdní déšť” bude rodit miliony denominačních křesťanů, vytržena může být jenom hrstka, a to ti, kteří se s Branhamovým učení sjednotí. Jako měl David 500 žen, avšak jen jedna – dle Branhama – byla jeho ženou, tak je to i s Kristem. Ježíš má sice mnoho církví, ale pouze jedna je ta pravá. Stejně tak jako Izrael, když táhl pouští, bylo to “přibližně dva miliony lidí,”182 avšak do zaslíbené země vešli pouze dva. Tzn. “jeden z miliónu.”183 Podobně to Branham viděl s církví v tehdejší době. Jen málo by bylo těch, kteří by, při druhém příchodu Páně, byli přijati. Počet věřících, kteří by obstáli, se nápadně podobal počtu těch, kteří Branhamovo učení v té době bez výhrad přijímali. “Dnes je dohromady asi 500 000 000 křesťanů i s katolíky. Pět set milionů tak zvaně věřících na světě. Kdyby dnes večer nastalo vytržení, tak by to znamenalo, že v příštích 24 hodinách by bylo postrádáno nějakých 500 lidí, když by se spočítal poměr jeden z miliónu. Neříkám, že to tak je, nýbrž, že by to tak mohlo být… Mesiáš je pomazané Slovo. Nevěsta musí být také Mesiášem… vypadá to, jakoby nevěsta byla dokončená.”184 Souhrn kapitoly William Marrion Branham byl původně baptistický kazatel, z kterého se později stal nezávislý evangelista, proslulý masovými evangelizačními kampaněmi se službou uzdravování. Spolupracoval s předními osobnostmi evangelikálního křesťanství jako je Billy Graham, Demos Shakarian, David du Plessis, Oral Roberts a jiní. Jeho evangelizační služba byla ve své době přijímána širokým okruhem křesťanů a nesla ovoce mnoha konverzí. Již jako malý chlapec uslyšel Branham z koruny keře hlas, který jej vedl ke zdrženlivosti a čistotě. Po smrti svého bratra, kdy se dostal do fyzických i duševních těžkostí, učinil pokání a stal se křesťanem. Za nedlouho poté byl povolán do služby kazatele a v roce 1933, při hromadných křtech, uslyšel hlas, který mu oznámil, že stejně jako kdysi Jan Křtitel i on je poslán ke službě před příchodem Páně. Již v této době navazuje styky s letniční skupinou vyznavačů “Jednosti,” se kterou se později rozchází. Při dalším andělském navštívení obdržel dar proroctví a dar uzdravování a vydává se na celosvětová evangelizační tažení. Jeho službu provázejí neobvyklá znamení, uzdravení a dokonce vzkříšení z mrtvých. Počátkem padesátých let Branham začíná rozvíjet doktríny o démonech a na jeho shromážděních se projevuje světelná bytost, která je údajně za uzdravování zodpovědná. Nedlouho nato Branham začíná rozvíjet celý teologický systém, který vyvrcholil přírodním úkazem v roce 1963, jehož obsahem je zjevení poslední doby o padlých denominacích a nutnosti vyjití z jejich padlého systému. Toto učení zní ve zkratce následovně. Bůh stvořil člověka jako původní produkt svého stvoření tím, že své Slovo obalil masem. Aby tohoto člověka vyzkoušel, vzal z jeho žebra jako vedlejší produkt ženu, které dal za úkol duchovní plození dětí. Namísto toho se však Eva dopustila cizoložství s ďáblem, jenž byl inkarnován ve formě hada, a porodila ďáblova syna Kaina. V té době uzavřel Bůh s lidmi novou smlouvu, ve které dal lidem za úkol zaplnit zemi, již ne skrze plození duchovní, ale skrze plození sexuální. Skrze Evino zkřížení s ďáblem jsou však všichni lidé satanskými kříženci. Ve svém čase se Bůh přeměnil do podoby Krista, který byl zplozen Slovem, a nebyl tudíž synem ďáblovým. Skrze svoji smrt tak lidem umožnil, aby i oni do svého těla přijali Slovo a stali se stejně tak jako Kristus, Božími Syny. Tak vznikla první církev, která však záhy, po vzoru Evy, přijala slovo ďábla, které Branham chápal jako vyznání víry, a založila denominaci. Největším bludem tohoto vyznání víry je učení o trojici. Tak se církev zkřížila a stejně jako Eva, i ona začala rodit syny ďábla. Protože Bůh nebyl trojjediný, nýbrž bral na sebe pouze různé manifestace, zjevoval se během církevních dějin v podobě reformátorů. V posledním čase se inkarnoval v podobě Branhama. Tím dospěla církev do svého vrcholu a možnosti návratu k nepadlé, apoštolské podobě. Skrze Branhamovo učení se pak denominační křesťané měli rozvést se svou denominací, sezdat se s Bohem, a přijetím původního Semene Slova se tak stát inkarnovanými Bohy. K plné inkarnaci Krista v církvi však dojde tehdy, až slovo, které Branham zvěstoval, bude skropeno pozdním deštěm a církev nedenominačních křesťanů bude vytržena do nebes, zatímco svět ovládne nevěstka, padlá církev, která bude složena z denominačních církví, které se sjednotí ve Světové radě církví pod patronací římského biskupa. V roce 1977 pak nastane konec a bude nastoleno tisícileté království. Poznámky a literatura 1. Branham W., Hlubina volá k hlubině, kázáno v Jeffersonville, Indiana, USA, červenec, 1954, Svobodná lidová misie 2. Branham W., Musíte se znovuzrodit, kázáno v Jeffersonville, Indiana, USA, 31. prosince 1961, Svobodná lidová misie 3. Lindsay G., Ein Mann von Gott gesandt, Zürich, 1968, in: Potoček J., William Branham, Jeho služba a poselství, samizdat, Hradec Králové, 1973, str. 4 4. Branham W., Manželství a rozvod, kázáno v Jeffersonville, 21. prosince 1965, Svobodná lidová misie 5. Frank E., William Branham, prorok poslaný Bohem, vydavatel Ewald Frank, Krefeld, BRD, nedatováno, str. 10 6. Branham W., Hlubina volá k hlubině… 7. Vokoun I., Hlas muže z hor, Vokounovi - Vokouns Inc., Praha, 1997, str. 6 8. Branham W., Mluvené slovo je to originální semeno II. díl, kázáno v Jeffersonville, 18. března 1962, Svobodná lidová misie 9. Tamtéž 10. Tamtéž 11. Tamtéž 12. Frank E., William Branham, prorok poslaný Bohem… str. 11 13. Lindsay G., Ein Mann von Gott gesandt… 14. Strom A., The Enigma of William Branham, In: ”Encyclopedia of Pentecostal Ministries and Preachers, Biblical Discernment Ministries, http://www.bible.ca/tonques~encyclopedia1-preachers.htm 15. Frank E., William Branham, prorok poslaný Bohem… str. 11 16. Branham W., “Die Darlegung der sieben Gemeinde-Zeitaler,” Herausgeber E. Frank, Krefeld 1966 str. 344 - 346 In: Potoček J., William Branham, Jeho služba a poselství… příloha I. 17. Tamtéž 18. Frank E., Das Wort gottes bleibt in Ewigkeit, Zusammenfasung ersten Ausgaben, Krefeld (souhrnné vydání jednotlivých příspěvků ze září 1966 až dubna 1967), str. 19-20, in: Potoček J., William Branham, Jeho služba a poselství… příloha I 19. 'Brother Branham', Jeffersonville, Spoken Word Publications, nedatováno 20. Branham W., Musíte se znovu narodit, kázáno v Jeffersonville, 31. prosince 1961, Svobodná lidová misie 21. 'Brother Branham'… 22. Tamtéž 23. Vayle L., The Messenger To The Laodicean Church Age, USA, 1964, str. 40, in: Potoček J., William Branham, Jeho služba a poselství… str. 5 24. Frank E., William Branham, prorok poslaný Bohem… str. 11-12 25. Frank E., William Branham, prorok poslaný Bohem… str. 12 26. Harrell D. E., All Things are possible: The healing of Charismatic Revivals In Modern America. Bloomington. IN. Indiana University Press, 1975, in: Hanegraaff H., Counterfeit Revival, Word Publishing, Dallas, Texas, 1997, str. 135 27. Tamtéž 28. Tamtéž 29. Vokoun I., Hlas muže z hor… str. 11 30. Frank E., Das Wort gottes bleibt in Ewigkeit, Zusammenfasung ersten Ausgaben, Krefeld (Souhrnné vydání jednotlivých příspěvků ze září 1966 až dubna 1967), in: Potoček J., William Branham, Jeho služba a poselství… str. 5 31. Branham W., Hlubina volá k hlubině… 32. Tamtéž 33. Frank E., William Branham, prorok poslaný Bohem… str. 13 34. Tamtéž… str. 14 35. Tamtéž… str. 5 36. Frank E., Das Wort gottes bleibt in Ewigkeit, Zusammenfasung ersten Ausgaben, Krefeld (Souhrnné vydání jednotlivých příspěvků ze září 1966 až dubna 1967), in: Potoček J., William Branham, Jeho služba a poselství… 37. Branham W., Mluvené slovo je to originální semeno II. díl, kázáno v Jeffersonville, Indiana, USA, 18. března 1962, Svobodná lidová misie 38. Frank E., William Branham prorok poslaný Bohem… str. 15 39. Branham W., Volba nevěsty, kázáno v Los Angeles, Kalifornie, USA, 29. 4. 1965, série IX, číslo 12, Svobodná lidová misie 40. Branham W., Manželství a rozvod… 41. Tamtéž 42. Potoček 43. Stetz J., Svrablavé uši, Křesťanský život, Albrechtice, 1995 44. Branham W., Hlubina volá k hlubině… 45. Tamtéž 46. Tamtéž 47. Tamtéž 48. Tamtéž 49. Branham W., Manželství a rozvod… 50. Branham W., Hlubina volá k hlubině… 51. Tamtéž 52. Tamtéž 53. Branham W., Hlubina volá k hlubině… 54. Tamtéž 55. Tamtéž 56. Tamtéž 57. Blumfield S. M., “Myl Jung mystikem?,” Mana 1, 3/1996, str. 29-32 58. Branham W., Hlubina volá k hlubině… 59. Tamtéž 60. Tamtéž 61. Pohl Alfred H., 17 důvodů proč jsem opustil jazykové hnutí, A - ALEF, Ostrava 62. Branham W., Hlubina volá k hlubině… 63. Tamtéž 64. Tamtéž 65. Branham W., Mluvené slovo je to originální semeno I. díl… 66. Branham W., Manželství a rozvod… 67. Branham W., Manželství a rozvod… 68. Branham W., Mluvené slovo je to originální semeno II. díl… 69. Branham W., Manželství a rozvod… 70. Branham W., Manželství a rozvod… 71. Branham W., Mluvené slovo je to originální semeno II. díl… 72. Branham W., Manželství a rozvod, kázáno v Jeffersonville, 21. února, 1965 73. Branham W., Mluvené slovo je to originální semeno I. díl… 74. Tamtéž 75. Tamtéž 76. Branham W., Manželství a rozvod… 77. Branham W., Mluvené slovo je to originální semeno II. díl… 78. Branham W., Manželství a rozvod… 79. Tamtéž 80. Branham W., Neviditelné sjednocení nevěsty Kristovy, kázáno v Shreveport, 25. listopadu 1965, Luisiana, USA, Série IX, číslo 6, Svobodná lidová misie 81. Tamtéž 82. Branham W., Manželství a rozvod… 83. Tamtéž 84. Branham W., Volba nevěsty… 85. Branham W., Mluvené slovo je to originální semeno II. díl… 86. Tamtéž 87. Branham W., Manželství a rozvod… 88. Tamtéž 89. Branham W., Musíte se znovuzrodit, kázáno v Jeffersonville, 31. prosince 1961, Indiana, USA, Svobodná lidová misie 90. Branham W., Mluvené slovo je to originální semeno I. díl… 91. Branham W., Odhalení Boha, kázáno v Jeffersonville, 14. června 1964, Indiana, USA, Svobodná lidová misie 92. Branham W, Neviditelné sjednocení… 93. Branham W., Mluvené slovo je to originální semeno I. díl… 94. Tamtéž 95. Branham W., Odhalení Boha… 96. Branham W., Mluvené slovo je to originální semeno II. díl… 97. Branham W., Manželství a rozvod… 98. Branham W., Manželství a rozvod… 99. Tamtéž 100. Branham W., Odhalení Boha… 101. Branham W., Manželství a rozvod… 102. Branham W., Mluvené slovo je to originální semeno II. díl… 103. Branham W., Manželství a rozvod… 104. Branham W., Odhalení Boha… 105. Branham W., Odhalení Boha… 106. Branham W., Odhalení Boha… 107. Sizer S., The Toronto Blessing, in: “Encyclopedia of Pentecostal Ministries and Preachers”… 108. Branham W., Mluvené slovo je to originální semeno I. díl… 109. Tamtéž 110. Tamtéž 111. Branham W., Odhalení Boha… 112. Tamtéž 113. Branham W., Manželství a rozvod… 114. Branham W., Odhalení Boha… 115. Strom A., The Enigma of William Branham, in: “Encyclopedia of Pentecostal Ministries and Preachers”… 116. Branham W., Mluvené slovo je to originální semeno II. díl… 117. Branham W., Odhalení Boha… 118. Branham W., Mluvené slovo je to originální semeno II. díl… 119. Branham W., Musíte se znovuzrodit… 120. Tamtéž 121. Tamtéž 122. Branham W., Mluvené slovo je to originální semeno II. díl… 123. Tamtéž 124. Branham W., Musíte se znovuzrodit… 125. Branham W., Neviditelné sjednocení nevěsty Kristovy… 126. Tamtéž 127. Tamtéž 128. Branham W., Neviditelné sjednocení nevěsty Kristovy… 129. Branham W., Musíte se znovuzrodit… 130. Tamtéž 131. Tamtéž 132. Tamtéž 133. Branham W., Mluvené slovo je to originální semeno I. díl… 134. Branham W., Musíte se znovuzrodit… 135. Branham W., Mluvené slovo je to originální semeno I. díl… 136. Branham W., Musíte se znovuzrodit… 137. Tamtéž 138. Branham W., Odhalení Boha… 139. Branham W., Mluvené slovo je to originální semeno II. díl… 140. Tamtéž 141. Tamtéž 142. Branham W., Mluvené slovo je to originální semeno I. díl… 143. Branham W., Mluvené slovo je to originální semeno II. díl… 144. Branham W., Mluvené slovo je to originální semeno I. díl… 145. Branham W., Musíte se znovuzrodit… 146. Tamtéž 147. Branham W., Mluvené slovo je to originální semeno I. díl… 148. Tamtéž 149. Branham W., Manželství a rozvod 150. Branham W., Neviditelné sjednocení nevěsty Kristovy… 151. Tamtéž 152. Tamtéž 153. Tamtéž 154. Tamtéž 155. Branham W., Neviditelné sjednocení nevěsty Kristovy… 156. Branham W., Mluvené slovo je to originální semeno I. díl… 157. Tamtéž 158. Tamtéž 159. Tamtéž 160. Tamtéž 161 Tamtéž 162. Branham W., Mluvené slovo je to originální semeno II. díl… 163. Branham W., Mluvené slovo je to originální semeno I. díl… 164. Tamtéž 165. Tamtéž 166. Branham W., Mluvené slovo je to originální semeno I. díl… 167. Branham W., Mluvené slovo je to originální semeno II. díl… 168. Tamtéž 169. Branham W., Mluvené slovo je to originální semeno I. díl… 170. Tamtéž 171. Tamtéž 172. Tamtéž 173. Tamtéž 174. Branham W., Neviditelné sjednocení nevěsty Kristovy… 175. Tamtéž 176. Branham W., Mluvené slovo je to originální semeno II. díl… 177. Branham W., Neviditelné sjednocení nevěsty Kristovy… 178. Burges S., McGee G. B., Dictionary of Pentecostal and Charismatic Movements, Grand Rapids: Regency/Zondervan, 1988 179. Branham W., Mluvené slovo je to originální semeno I. díl… 180. Branham W., Mluvené slovo je to originální semeno II. díl… 181. Tamtéž 182. Branham W., Volba nevěsty… 183. Tamtéž 184. Tamtéž

Aleš Franc pokračování Odkazy na kapitoly zveřejněné na GRANO SALIS Cizí oheň Úvod a obsah 1. Mesmer, magnestismus a hypnóza 2. William Branham - největší prorok? 3. Historie a učení hnutí Pozdního deště 4. Paul Cain, svědek k výstraze světa? 5. Derek Prince, učitel národů? 6. Kenneth Hagin a jeho následníci 7. Benny Hinn, skutečný otec Torontského požehnání? 8. Claudio Freidzon, dveře pro Argentinu? 9. John Wimber a hnutí Vinice 10. John Kilpatrick a Steve Hill, duchovní obnovitelé Ameriky? 11. Promise Keepers, muži všech denominací, spojte se! Závěr

	Hledej
	Je a svátek má Marcela. Vytvoření registrace