poslal Majka2 Ve shromáždění sedí naproti mně malá, drobná stařenka. V jejím věku už není snadné projít městem nebo vyjít pár schodů. Ale přesto mezi nás občas zajde. Vždycky když ji vidím, nemohu se ubránit obdivu a úctě vůči ní. Není zatrpklá, pesimistická, urážlivá nebo pomlouvačná – jako mnohé její vrstevnice. Je tichá, nenápadná. Ale když promluví, pak každé její slovo má svou váhu. Nikoho nekritizuje, nepovyšuje se, nenaříká. Jen s pokorou a vděčností občas sdělí své krásné zkušenosti s Bohem: “
Nedávno jsem šla na hřbitov zalít květiny. Víte, mají tam samé velké konve a jen dvě maličké. Tu velikou skoro neunesu. A tak si vždycky beru tu malou, abych někde neupadla. Tentokrát tam, ale ta malá konvička nebyla. Vzala jsem tedy tu velikou a dala do ní jen trošku vody, abych ji unesla. Jak tak jdu po cestičce, najednou vidím, že uprostřed cesty stojí ta malá konvička. Byla prázdná. Divám se kolem, je-li tu někdo, komu by mohla patřit. Ale hřbitov byl liduprázdný. V tu chvíli mě napadlo, že mi ji sám Bůh poslal do cesty, aby se mi lépe zalévalo… Vzala jsem ji, napustila do ní vodu a s vděčností vůči Bohu jsem zalila květiny na našem hrobě. Opravdu, byla to milost Boží. A ještě vám něco řeknu. Bydlím v přízemí na náměstí. Víte, že mám tu velikou lásku k vyšívání. A tak často sednu k oknu, abych lépe viděla, a vyšívám. Když je hezky, otevřu si okno. Kolem chodí po náměstí lidé, občas se někdo zastaví a řekne:”A že se s tím vyšíváte! Máte si raději odpočinout! Já bych to nedělala.” Ale já jim na to odpovím: “ To je milost Boží”.” Jakápak milost ?” nechápavě se ptají kolemjdoucí. “ Ano. Je to milost Boží, že mi Bůh až do tohoto vysokého věku dopřává, abych viděla a mohla vyšívat. Je to moje záliba. Dělám to ráda ..."
Stařenka domluvila a já jsem si v tu chvíli uvědomila, že má obrovský dar: dokáže ve všem dobrém, co kdy prožila, vidět Boží pomoc a Boží milost. S vděčností přijímá každý den. Myslím si, že i když žije velmi skromně, je bohatší než kdokoli z nás… Napadá mě v tu chvíli výrok Pána Ježíše: “Přišel jsem na tento svět k soudu, aby ti, kdo nevidí, viděli a ti, kdo vidí, byli slepí"”( J.9,39).
Pane Ježíši, prosím tě, dej nám schopnost vidět tvé dílo, tvé dary i tvé moudré vedení v našich životech. Nedovol, abychom byli slepí k tvému milosrdenství, nedovol, abychom byli hluší k tvým radám, k tvému tichému hlasu, kterým nás posiluješ, potěšuješ a dáváš naději.
Majka2 ( H.M.)
majkajh@post.cz
