Tip na Vánoční dárek:

Recenze
Obsah
OBJEDNAT

Hudební portál
GRANO MUSICALIS
mp3 zdarma

Velký pátek

Vzkříšení

  Homosexualita - Biblická studie "Na televizní obrazovce ujišťuje homosexuální pár diváky o svém pohádkovém štěstí. Homosexualita je rozhodně nejnádhernější cesta ke štěstí. Ale po skončení pořadu David Girard mezi kulisami přiznává: "To jsme se ale přetvařovali!" ...a mnoho z přítomných homosexuálů přichází položit otázky, ty opravdové, a vyjádřit svůj zmatek.Tolik lidí už mezi námi neví, kdo jsou. Doopravdy, ve skutečnosti. Homosexualita je velká otázka, která se dotýká tolika z nás a tolik z nás trápí!Tolik z vás ji žije." /1/

Těmito slovy začíná kniha, kterou katolický kněz napsal pro homosexuály. Slova pochopení mi v duchu ostře kontrastují se slovy, jimiž jeden křesťan kdysi reagoval na to, že o evangelium projevil zájem homosexuál: "Samcoložníci nemají podíl v království Božím!" A tak jsem začal přemýšlet o těchto lidech. Hříchy malé a velké? Je dobré při vynášení soudů zkoumat Bibli. Položme si tedy otázku: Kdo že nemá místo v Království Božím? List Galatským odpovídá: Ti kdo dávají průchod skutkům těla. Ty jsou: cizoložstvo, smilstvo, nečistota, bezuzdnost, modloslužba, čarování, nepřátelství, svár, žárlivost, hněvy, stranictví, rozdělení, sekty, závisti, vraždy, opilství, hýření. /2/ 1K 6,10 připojuje homosexuály, zloděje, hrabivce, utrhače (t.j. pomlouvače) a lupiče. Zj 22,15 ještě doplňuje o kouzelníky a ty, kteří milují a činí lež. Samozřejmě jsou zde lidé bezbožní, psi, jak říká Zjevení. Které z těch projevů zla jsou horší než ostatní? A které mírnější? To jsou absurdní otázky. Hřích je prostě hřích. Neexistuje rozdělení na hřích malý a hřích velký. Jen my takto uvažujeme. Např. když by se křesťan dopustil homosexuálního styku, byl by odsouzen a znemožněn. Když se křesťan dopouští trvale pomluv, hádá se, závidí či žárlí, nic se neděje. Proč? Copak je homosexualita větší hřích? Představme si, že bychom odmítli kontakt se všemi lidmi, kteří konají něco z toho, co jsme vyjmenovali. Koho bychom vlastně evangelizovali? Vidíme, že štítivý odpor křesťanů k homosexuálům je projevem nelásky a samospravedlnosti. Proto je dobré si stále připomínat slova: "Což nevíte, že nespravedliví nedostanou do dědictví Boží království? Nebluďte! Ani smilníci ani modláři, cizoložníci, rozkošníci ani homosexuálové, zloději ani hrabivci, opilci, utrhači ani lupiči neobdrží Boží království za dědictví. Takoví jste někteří byli. Ale dali jste se omýt, byli jste posvěceni, byli jste ospravedlněni ve jménu našeho Pána Ježíše Krista a v Duchu našeho Boha." /3/ Koho Bůh miluje? Miluje Bůh homosexuály? Bible svědčí o tom, že Bůh miluje svět. Miluje tedy i homosexuály. Nenávidí hřích. Bůh je svatý, proto nemůže být k hříchu tolerantní. Bůh miluje i vrahy, smilníky (král David), lakomce (Zacheus), cizoložníky (cizoložná žena), čaroděje a modláře (obyvatelé Efezu). Právě proto, že je miluje, poslal na svět svého Syna Ježíše, aby se obětoval za hříchy celého světa. Ježíš vzal na sebe trest za všechny lakomce, smilníky, vrahy, pomlouvače, ale i homosexuály. Skrze Krista a jeho oběť Bůh smířil svět se sebou. Smířil se sebou i homosexuály. Tuto zprávu o smíření už dva tisíce let hlásají křesťané, aby lidé mohli činit pokání, obrátit se a uvěřit Ježíši Kristu jako svému Spasiteli a Vykupiteli. Skrze víru se lidé stávají spravedlivými. Všichni lidé - i homosexuálové. Pak už to jsou nová stvoření. Může být tedy člověk s homosexuální orientací spasen? Proč ne? I když je zde určitá překážka: předsudky křesťanů. Ve své samospravedlnosti se nechceme zabývat takovými lidmi. Jsme pyšní, přestože je v nás mnohých možná víc špíny než v těch, jimiž pohrdáme. Daniel Ange nám radí: "Vždycky si říkejme: kdybych byl prožil to, co prožil on, byl bych na tom stejně." /4/ Jeden homosexuál napsal: "Jak můžeš mluvit o lásce, když nás, vy normální lidé, považujete za vyděděnce? To přece není možné! Mluvíš o uzdravení, ale uvědomujete si vůbec, co všechno my můžeme pociťovat? Pořád se na nás budou lidé dívat skrz prsty jen proto, že jsme dva kluci, kteří spolu chodí... Nemluv o uzdravení, dokud nám nikdo nepomáhá, dokud se nám lidé pořád posmívají. Jak chcete mluvit o něčem takovém, když jste nepocítili slzy, které člověk prolévá, protože je jiný, že je SÁM?" /5/ Bůh ale i takovému člověku rozumí. List Židům říká: "Neboť nemáme takového velekněze, který by s námi nemohl soucítit v našich slabostech, nýbrž takového, který ve všem prošel zkouškami podobně jako my, avšak bez hříchu." /6/ Oblečme se tedy i my takovým Božím soucitem a pokusme se porozumět těm, které hřích spoutal. Ježíš Kristus přece přišel, aby hříšné spasil, z nichž ... kdo že je ten první? Co je to homosexualita? Je to eroticko - sexuální náklonnost k osobám stejného pohlaví. Není to tedy praktikování pohlavních styků! Uveďme si příklad: "Dvaadvacetiletý Petr je příjemný inteligentní mladý muž. V patnácti letech se obrátil a od té doby se jako křesťan aktivně zapojuje do práce ve sboru. Děvčatům se líbí, ta však nic netuší o jeho problémech. Petr mi líčí své pocity, které má vůči děvčatům: »Samozřejmě vidím, jestli je dívka hezká. Poznávám i její charakterové vlastnosti, jestli je pilná nebo pomalá, jestli se s ní dá vyjít nebo jestli se hádá, jestli je pořádná nebo ne. To všechno vidím. A dobré vlastnosti dovedu ocenit. Ale nejsem schopen vnímat pocit náklonnosti nebo dokonce erotického zájmu. Na druhé straně toto velmi silně pociťuji vůči mužům.«" /7/ Tento mladý muž je skutečný homosexuál, přestože nikdy neměl žádný homosexuální styk a svůj problém řeší s Pánem Ježíšem. Odborníci popisují tři úrovně homosexuality: 1. Latentní - takový člověk může žít i v manželství, mít děti, ale v určitých specifických podmínkách se může uchylovat k homosexuálním praktikám. 2. Pasivní - zde se jedná o homosexuální chování, jež však nemusí být vždy projevem homosexuálního zaměření. 3. Aktivní - homosexuální zaměření se projevuje aktivním homosexuálním chováním. /8/ Homosexuální orientace nemusí být vyhraněna stoprocentně. Jedno pohlaví je preferováno, upřednostňováno, ale někdy je přítomna ještě slaběji vyjádřená schopnost vzrušit se také jedincem nepreferovaného pohlaví. Sexuologové tedy rozlišují homosexuální zaměření a homosexuální chování. Literatura nás také upozorňuje na to, že homosexualitu nelze omezit pouze na eroticko - sexuální vztahy, ale že zde velikou roli hraje citová vazba na jedince stejného pohlaví. Zde se někdy hovoří o tzv. homofilii. Možná pro nás bude zajímavé, co o takové emocionální vazbě říká psycholog E.Fromm: "Přestože je vzájemná přitažlivost osob téhož pohlaví v homosexuálních vztazích mnohdy velmi silná, přece jen není výrazem hluboké touhy darovat se v lásce druhému, ale spíše výrazem uspokojení určitého emocionálně - sexuálního nutkání. Homosexuální vztahy jsou fiaskem polarizovaného spojení (muže a ženy), a proto homosexuál trpí věčnou osamoceností, kterou ovšem pociťuje i průměrný heterosexuál, který nedokáže milovat." /10/ Záměrně vynechávám pojednání o transvestitech. Zájemce o tuto otázku odkazuji na literaturu uvedenou v poznámkách. K této podkapitole chci připojit ještě několik slov: stává se, že se mladí lidé ve věku 14 - 20 let svěří s obavou, že jsou homosexuálové. Je dobré vědět, že se takový homosexuální sklon v období puberty může objevit. V tomto období je sexualita mnohdy skutečně ambivalentní a mladý člověk může být přitahován k jednomu i druhému pohlaví. Také silné citové vazby např. k profesorům stejného pohlaví či ke kamarádovi jsou v období puberty a adolescence normální. Je třeba, aby tyto skutečnosti mladí lidé věděli a nebyli jimi znepokojováni. Také Józef Augustyn upozorňuje na zdánlivou homosexualitu. /11/ O zdánlivé homosexualitě mluvíme tehdy, když subjektivní přesvědčení o vlastních homosexuálních sklonech není doprovázeno výraznými a silnými homosexuálními sklony, nýbrž jde spíš o strach z homosexuality, tzn. strach z toho, že tyto sklony máme. Takové přesvědčení o homosexuálních sklonech může vzniknout snadno, např. jako následek potíží ve vztahu k druhému pohlaví, následek opoždění v psycho-sexuálním vývoji. Už jsem uvedl, že mladý člověk může být citlivý na všechny sexuální podněty, jak heterosexuální, tak homosexuální povahy. Tato citlivost i na homosexuální podněty může vyvolat obavu z nesprávné orientace. Zdrojem pochybností mohou být také ojedinělé, většinou náhodné homosexuální zážitky z dětství, z období dospívání i z doby pozdější. Ani takové zážitky nemusí být znakem homosexuálního zaměření. Podobně ani určité homosexuální představy a tužby nemusí být hned známkou skutečných homosexuálních sklonů. Jsou často jen výrazem nejistoty v sexuální oblasti. Pochybnosti o vlastní sexuální normálnosti vznikají častěji u lidí uzavřených a izolovaných, kteří mají určité citové zábrany v mezilidských vztazích, především ve vztahu k opačnému pohlaví. Z celého našeho rozboru vidíme, že homosexualita není jevem jednoduchým a snadno popsatelným a že je velmi nebezpečné dělat v jednotlivých případech unáhlené soudy a závěry. Lze se homosexuality zbavit? Předpokládejme, že do sboru začne chodit mladý muž, o němž se časem dozvíme, že je homosexuál. Co s tím? Nebo se nám svěří mladý člověk v církvi s podobnými prožitky, jaké má Petr z našeho příběhu. Co budeme dělat? Dá se vůbec něco dělat? Předně musíme vědět, jak Bůh na homosexualitu pohlíží. Provedeme-li biblickou exegezi, dospějeme k jednoznačnému závěru, že homosexualita je hříchem, který Bible jasně odsuzuje: Gn 19,1-13 - zde je popsán pokus mužů Sodomy homosexuálně zneužít Lotovy hosty. Podobný je i příběh v Sd 19, kde hosta chtějí pohlavně zneužít Gabaonitští. Lv 18,22: "Nebudeš obcovat s mužem jako s ženou. Je to ohavnost." Lv 20,13: "Kdyby muž spal s mužem jako s ženou, oba se dopustili ohavnosti; musejí zemřít, jejich krev padni na ně." Ř 1,26-27: "Proto je Bůh vydal do potupných vášní. Jejich ženy vyměnily přirozený styk za nepřirozený a stejně i muži zanechali přirozeného styku s ženou a ve své touze se rozpálili jeden k druhému, muži s muži páchají hanebnost a sami na sobě dostávají zaslouženou odplatu za svoje poblouzení." 1K 6,9-10: "Což nevíte, že nespravedliví nedostanou do dědictví Boží království? Nebluďte. Ani smilníci ani modláři, cizoložníci, rozkošníci (měkcí) ani homosexuálové, zloději ani hrabivci, opilci, utrhači ani lupiči neobdrží Boží království za dědictví." K posledně citovanému textu připojuje Stott poznámku: "Zjistíme, že jedna skupina nemravných je zvána (řecky) malakoi a druhá, zvrhlíků, je zvána arsenokoitai. Co tato slova znamenají? Je velmi nešťastné, že anglický překlad (a také Nová smlouva, z níž cituji - pozn. autora) užívá slova "homosexuálové". Zde Bailey /12/ správně protestoval, neboť toto slovo správně předpokládá, že "člověk změněné sexuální orientace, i kdyby byl nepochybně morální, je automaticky považován za nespravedlivého a je vyloučen z Božího království." Naštěstí druhá verze překladu reagovala na protest (1973), a i když stále ještě ne zcela přesně, užila slov "sexuálně převrácení". Smysl je v tom, že všech deset kategorií zaznamenaných v 1K 6,9-10 (s možnou výjimkou "lakomců") označuje lidi, kteří zhřešili svými skutky - tedy modláři, cizoložníci a zloději. Dvě řecká slova malakoi a arsenokoitai by však neměla být zaměňována, neboť mají zcela přesný význam. První doslova znamená "měkký na dotek" a metaforicky, mezi Řeky, to znamenalo muže (ne nezbytně chlapce), kteří měli pasivní úlohu v homosexuálním styku. Druhý termín znamená doslova (ten, který je) "muž v posteli" a Řekové užívali tohoto výrazu pro toho, kdo měl úlohu aktivní." /13/ * 1Tm 1,8-11: "Víme, že Zákon je dobrý, když ho někdo užívá náležitě a je si vědom toho, že Zákon není dán pro spravedlivého, nýbrž pro lidi nespravedlivé a vzpurné, bezbožné a hříšné, pro lidi nesvaté a světské, pro otcovrahy a matkovrahy, pro vrahy, smilníky a homosexuály (arsenokoitai), únosce, lháře, křivopřísežníky, a co ještě jiného se příčí zdravému učení podle evangelia slávy blahoslaveného Boha, které mi bylo svěřeno." Boží hodnocení homosexuální praxe je tedy jednoznačně negativní. Z tohoto důvodu ji musíme pro křesťana odmítnout jako nepřijatelnou. Potom ale musíme homosexuálům ukázat cestu, po níž by měli jít, pokud chtějí skutečně následovat Krista. Nestačí zde říci: "Svěř to Pánu, on ti pomůže!" protože problematika je příliš niterná a bolestná. Pokud se tedy člověk následující Krista chce se svou nesprávnou sexuální orientací vyrovnat, měl by si uvědomit několik skutečností:1. Je třeba opravdu chtít První a základní podmínkou toho, aby se začalo něco s homosexualitou člověka dít, je to, že touží po změně, že se chce zbavit své nepřirozené orientace. Pokud tato touha chybí, není možné cokoli podniknout. Tato touha po změně je výrazem pokání a je vlastně touhou po obrácení. Chybí-li, lze pochybovat i o znovuzrození člověka (neznovuzrozeného homosexuála vedeme nejprve ke Kristu, nesnažíme se ho zbavit nejprve homosexuality [je to stejné, jako bychom sobce nejprve nutili, aby se stal dávajícím a milujícím druhé a pak teprve uvěřil Kristu]).2. Je potřebné uvědomit si, kde leží kořeny homosexuality O duchovní podstatě homosexuality pojednám dále, zde se jedná o kořeny homosexuálního zaměření konkrétního člověka. Psychiatrický slovník o příčinách homosexuality říká: "Homosexualita je podmíněna chybným vývojem osobnosti, přičemž zásadní roli tu hrají faktory prostředí." Lexikon psychiatrie doplňuje: "Jako původ homosexuality se mimo jiné uvádí pokus o svedení nebo přímo svedení dítěte mezi 9 a 14 rokem, tedy v období silných emocionálních napětí a schopnosti adaptace." /14/ Augustyn ve své práci dále uvádí: "Pro hypotézy o genetické podmíněnosti homosexuality se do této chvíle nenašlo opodstatnění (sr. K. Boczkowski). Totéž konstatuje nedávno publikovaná Encyklopedie sexuální výchovy pro dospělé, která vyšla v Polsku: »Biologické teorie na téma homosexuality, které mluví o genetických faktorech nebo o porušení neurohormonální rovnováhy u plodu nebo novorozence, se nepotvrdily.« Rovněž podle prof. F.Arvezu se s homosexuálními sklony nikdo nerodí. Podle jeho názoru nevznikají tyto sklony ani tak vlivem narušené sexuální výchovy, jako spíše z narušené výchovy osobnosti." /15/ Augustynovy závěry potvrzuje i Reumerman, který ještě dále upřesňuje: "Ve sféře těla nebyly nalezeny žádné poruchy, které by jednoznačně vysvětlovaly homosexuální vývoj. Tento vývoj nepotvrzují ani nálezy abnormální koncentrace pohlavních hormonů v krvi u mužských homosexuálů, protože: 1) Ne všichni homosexuálové vykazují tyto nenormální krevní hodnoty. 2) Podobné odchylky se najdou i u normálních mužů. 3) Jsou popsány případy, kdy homosexuální lidé změnili své chování a stali se normálními, aniž by došlo ke změněn odchylných krevních hodnot. Totéž platí o odchylkách nalezených v oblasti mozku. Když toto asi před jedním rokem zjistil prof. Schwaab z Amsterodamu, sklidil velmi mnoho kritiky, protože jeho nálezy neomlouvaly homosexuální chování. Už dlouho se hledají dědičné příčiny, protože zastánci práva legální homosexuality by to uvítali, ale dosud se nenalezlo nic, co by jednoznačně potvrdilo dědičnost v tomto smyslu. Odchylka na chromozomu X (v pozici q28) ještě nebyla, pokud vím, v souvislosti s homosexualitou v dalších výzkumech potvrzena. Specialisté (odborní lékaři atd.) jsou všeobecně přesvědčeni, že u homofilie se jedná o úchylku ve vývoji osobnosti. Přitom hrají důležitou roli zvláště psychologické faktory." /16/ Těmito psychologickými faktory se teď budeme podrobněji zabývat. Všeobecně se odborná literatura shoduje na tom, že jedním z hlavních faktorů, který ovlivňuje vznik homosexuálního cítění, je nesprávný model rodiny. Určující v případě homosexuální úchylky mužů jsou otcové. Lewis Yablonsky v knize Otcové & synové píše: "Po svých prvních výzkumech jsem dospěl k jednoznačným závěrům, že homosexuální muži neměli v dětství ke svým otcům dobré vztahy. Za vzory jim sloužily spíše matky a další příbuzné ženského pohlaví, především tety a starší sestry. Mé tehdejší zjednodušené interpretace výsledků výzkumů zněly následovně: Neopětované city k otcům způsobily, že se synové ztotožnili s ženským postojem k životu. Muži v letech jejich dospělosti byli podle mě vlastně náhražkou za chladné, vzdálené, nemilující a egocentrické otce, k nimž si jako děti nemohli vytvořit žádný pozitivní vztah." /17/ Tuto Yablonského teorii svým způsobem potvrzuje i krásná literatura. Např. homosexuální spisovatel Ladislav Fuks v mnoha svých brilantně napsaných knihách líčí despotické otce, kteří ničí své ušlápnuté pubertální syny. (Případ kriminálního rady, Mí černovlasí bratři, Variace pro temnou strunu, Spalovač mrtvol. Kniha Případ kriminálního rady dokonce končí tak, že otec, kriminální rada, zabije svého syna, který se z protestu proti otcově tvrdosti a nepochopení stane vrahem. Podobný motiv nalezneme i u Spalovače mrtvol.) Dr. I.Bieber ve své studii porovnával osmdesát tři homosexuální muže s osmdesáti čtyřmi heterosexuály. Došel k závěru, že homosexuální muži častěji než muži heterosexuální "1. měli v dětství neuspokojivé vztahy se svými otci; 2. v dětství byli silně citově vázáni ke svým matkám; 3. matky o ně nadměrně pečovaly a rozmazlovaly je; 4. jejich otcové byli slabí a neplnili svou rodičovskou funkci; 5. jejich matky naopak plnily svou rodičovskou funkci dobře; 6. tito chlapci odmítali otce považovat za svůj vzor; 7. za svůj vzor naopak považovali matku." /17/ Nutno však přiznat, že v takových poměrech vyrůstá i mnoho chlapců, kteří se nikdy homosexuály nestali. Daniel Ange doplňuje Dr.Biebera ještě v celé řadě faktorů, které mohou vzniku homosexuální orientace napomoci: - Homosexuální zkušenost v dětství, pubertě (např. svedení příbuzným, bratrem, spolužákem, vzájemná onanie atd.). - Mladý muž špatně prožil pubertu a pak se zoufale snaží prožít znovu toto období s někým dalším. - Nikdo dospívajícímu nevysvětlil, co všechno se v tomto období mění v jeho těle, v jeho mysli i srdci. Nikdo mu nepomohl zvládnout tuto tak náročnou dobu přechodu. Mladý člověk byl sám. - Žena - lesbička si vůbec nemusí uvědomit, co je něha muže (otce, příp. muže obecně). Mohlo se stát, že žena byla v dětství důvěrnicí své matky, která nemilovala nebo odmítala svého manžela a nutila svou dceru hrát jeho roli. - Žena nikdy nepoznala svou matku, takže ji teď hledá zoufale v jiných. - Jako děvče přistihla žena své rodiče při sexuálním aktu a prožila to jako agresi otce. Z toho pak pramení její odmítání muže. - Muž nepoznal svého otce, který byl vzdálený, slabý nebo prostě nebyl. Proto teď hledá onen mužský prvek, o který byl ochuzen. - Matka byla příliš dominantní, bylo třeba vytvořit si velký odstup, neboť od syna očekávala něco, co jí měl poskytovat manžel. Muž tedy reaguje na ženský prvek, který ho trýznil, utlačoval nebo příliš ochraňoval. - V raném dětství se člověk ztotožnil s rodičem opačného pohlaví, protože rodič stejného pohlaví chyběl nebo byl nepřístupný nebo byl takový, že nevzbuzoval žádnou úctu, prostě si nezasloužil lásku. Jedná se o věk 4-6 let, ve kterém má člověk hlubokou potřebu ztotožnit se s rodičem svého pohlaví. Jak se ale malý chlapec má ztotožnit např. s otcem alkoholikem a malá holčička s poníženou a pokořenou matkou? - Rodiče nepřijali pohlaví dítěte, nutili dítě hrát opačnou roli, roli chlapce či děvčete, po kterém toužili, ale které neměli. - Nepodařený heterosexuální vztah, určitý strach či úzkost z partnera opačného pohlaví. /19/ Vedle těchto psychologických faktorů, jež mohou vést k vytvoření homosexuální orientace, je možno upozornit ještě na faktory společenské. V dnešním světě se stírá rozdíl mezi mužem a ženou, muž se zženšťuje a žena zmužšťuje. Na druhou stranu je v dnešním světě vytvářen ideál muže, který je brutální, dominantní, ovládající, požitkářský. Někteří muži odmítají tuto mužskou násilnost - vždyť muž má také touhu po citu a něze. Když tedy muži odmítají prototyp muže, který je jim vnucován, může se stát, že jej odmítnou i se svým mužstvím. Dále upozorňuji na jev, který se velmi šíří: dnešní svět vytváří silný tlak na chlapce a velmi mladé muže, aby měli co nejvíc zážitků a zkušeností v sexuální oblasti. (Např. časopis Bravo vytváří dojem, že šestnáctiletí adolescenti jsou zralí na první sexuální zkušenosti. Ty jsou zde mladými lidmi sdíleny a předkládány jako něco krásného a žádoucího.) Mladý člověk, který dosud nemá sexuální zkušenosti, se tak dostává do určitého tlaku. Panictví a panenství je zesměšňováno. Také každý chybný krok je v této oblasti zesměšňován, ironizován. Strach z neúspěchu může potom člověka odvést od touhy po lásce k homosexualitě: Ten druhý mladý muž má více pochopení vzhledem k nedostatku mých dovedností... Dnešní svět navíc prosazuje homosexualitu. Podívejme se např. na knihu "Sexuální výchova". /20/ Knihu vydalo nakladatelství Trizonia v roce 1994 původně jako učebnici předmětu sexuální výchova na našich školách. Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy ČR ji však doporučilo dne 9.3.1995 "pouze" jako metodickou příručku pro učitele tématu sexuální výchova na ZŠ a SŠ v ČR. Jak je v této metodické pomůcce řešeno téma homosexualita? Narazíte na ně v knize velice brzy a potom na ně narážíte stále. Kniha vychází z názoru, že homosexualita (ale také jakákoli jiná sexuální úchylka) je normální. Cílem autorů je povzbudit děti k tomu, aby vyzkoušely, jaký projev sexu jim nejvíce vyhovuje, a toho se pak držely. Knihou se budu více zabývat v kapitole Co říká svět o homosexualitě? Na tomto místě tedy pouze upozorňuji na to, že už i na školách začíná být homosexualita představovaná jako něco zcela normálního. Stejný názor představuje reklama a videoklipy (Písnička "Láska je láska", kterou si nechal v rozhlasovém pořadu Hovory z Lán pustit i prezident Havel, ukazuje tuto filosofii jasně: "Láska je láska, když choděj kluci s holkama. Láska je láska, když choděj kluci s klukama, holky s holkama..."). Televize nás v "TABU" přesvědčuje, že život v homosexuálním partnerství je přímo pohádkový... Tak se celá společnost podílí na rozmachu homosexuality. Daniel Ange k tomu však správně podotýká. "Na jedné straně je homosexualita prosazována jako svobodný proud, na druhé straně je uzavírána do kultury, která je jí vlastní (časopisy, bary, sauny, gay-kina). Na jedné straně svět homosexualitě přeje, na druhé straně ji odstrkuje na okraj. Na jedné straně přispívá k rozšíření homosexuality, na druhé straně se snaží o vyloučení homosexuálů. Na jedné straně jim vnucuje model heterosexuálních párů, na druhé straně jim zakazuje je napodobovat. Největší paradox: vymáhá se právo na odlišnost, které však odlišnost vylučuje!" /21/Jak se tedy může křesťan homosexuál vyrovnat se svou orientací? Rád bych napsal kapitolu "Jak se může člověk homosexuální orientace zbavit?", ve které bych poskytl jednoduchý návod k proměně homosexuála v heterosexuála. Nebylo by to však poctivé, neboť takový jednoduchý návod neexistuje. Žel, že mnoho křesťanů si myslí, že když se homosexuál obrátí, rázem se z něj stane heterosexuál. Není tomu tak. Jako obrácení neudělá ze sobce nezištného velkodušného filantropa, jako nezbaví alkoholika alkoholismu, jako erotomana neučiní ctnostným člověkem, stejně nezbaví homosexuála homosexuality. Mnoho hříchů je spojeno s lidskou vůlí. Zloděj krade vědomě na základě rozhodnutí (duševní porucha nastává zřídka, jedná se pak o kleptománii). U těchto hříchů lze požadovat a předpokládat, že je po obrácení dotyčný člověk přestane dělat. Pokud však hřích vězí v hloubce lidské psychiky, není vypořádání se s ním jednoduché. Nakonec i u těch nejjednodušších hříchů ta ani po obrácení není jednoduché. Zkusme se zamyslet, zda po obrácení nikdy nelžeme, zda se neurážíme, nepomlouváme... Proč to činíme? Protože jsem v těle hříchu. Toto tělo je ovládáno hříchem. Kristus mě vysvobodil od zákona hříchu, ale přesto sloužím tělem zákonu hříchu (Ř 7,25b). Kdyby tomu tak nebylo, proč by nás apoštol Pavel tolikrát napomínal, abychom to a to činili a toho a toho se vystříhali? Homosexualita vězí někde v hloubce lidské duše, proto zbavit se jí není nic jednoduchého. Zkusme však načrtnout možné kroky k jejímu ovládnutí: 1. Okamžitě je nutno přerušit homosexuální styky To je asi to nejtěžší. Proto jsme také uvedli, že dotyčný člověk musí chtít. Pokud dosud žádné sexuální kontakty neměl, je v pozici daleko lepší. Tento krok však není nutno brát tragicky. Když se obrátí mladý svobodný člověk, většinou už žije aktivním sexuálním životem. Jedna z prvních věcí, na kterou je upozorněn, je nutnost tyto styky přerušit. Stejně zloděj musí zanechat krádeží, agresivní muž přestává tyranizovat rodinu atd. Plod hříchu je třeba odstranit, než se pustíme do boje s kořenem. 2. Prostudovat Boží pohled na homosexualitu a ztotožnit se s ním Jakmile se člověk znovuzrodí, je to známka toho, že má kající srdce a je schopen obrácení. Pokání znamená odložit své hodnocení sebe i okolí a přijmout Boží myšlenky, hodnocení, normy a jednat v souladu s nimi. Karel Kořínek k tématu pokání píše: "Pokání není pouze změnou našeho myšlení, ale též změnou našeho dosavadního cítění, a zejména změnou naší vůle v postoji k Bohu, sobě a bližním! Bez této změny spojené s hlubokou lítostí a »nenávistí k vlastní duši« pro její sobectví - není odpuštění vin, a nelze poznat ani prožívat moc lásky Boží v Kristu Ježíši Pánu našem (Ř 8,39). Nelze poznat onu vysvobozující moc Pravdy." /22/ O vztahu k homosexualitě to platí dvojnásob. 3. Je třeba realisticky zhodnotit, co je homosexualita Mnohdy žije člověk s představou, že homosexuální vztah dvou mužů či žen je láskou. Německý psychoterapeut a neurolog J.H.Schultz homosexualitu pojmenoval jako "zmrzačenou podobu lásky". /23/ Ange ve své práci odhaluje, čím může homosexualita člověku být: "Nehledáš nakonec vlastně svého dvojníka, své dvojče? Najít sebe sama, vidět se, cítit se sebou samým, ale v někom jiném? Nehledáš sebe v době svého dospívání? Protože nejsi schopen znovu prožít toto dospívání nebo ho najít: není snad navždy pryč? Ten adolescent, do kterého se bláznivě zamiluješ - vždyť jsi to ty! Ty, ve 12 - 15 letech! Jeho tělo je pro tebe zrcadlem, jeho tvář - přelud. Poutáš se ke své minulosti!" "Anebo není to zoufalé hledání náhražky: přitulit se k otci nebo k matce, které jsi nikdy neměl nebo neměla... Není to na tak dlouho umlčený výkřik: »Mami, tati, tak mě přece mějte rádi!« Náruč otce, který jím vlastně nikdy nebyl?" "V homosexuálním vztahu se snažíš si ověřit, kdo jsi, poznat svou vlastní totožnost, o které neustále pochybuješ, protože příliš často do tebe promítali jinou osobu." "Samozřejmě že objevování těla druhého, hledání jiných poloh, očekávání možná nikdy nedosažitelného pocitu je drogou, vzrušujícím elixírem mládí, který nepřítel člověka tak dobře zná... Ale komunikace ve skutečnosti zůstává vždycky tak omezená! Druhý zůstává tajemstvím, je stále vzdálenější a cizejší." "A ještě něco, proč má pro tebe tak často tělo, vnější krása takovou důležitost oproti kráse vnitřní? Tělo získává pro tebe málem větší důležitost než duše, morfologie je pro tebe důležitější než psychologie, tvář zastiňuje srdce." /24/ Taková a podobná odhalení mohou být pokořující, ale vedou k pravdě. Schäller o tomto sebeodhalení říká: "Pohled na samého sebe se zaměřuje převážně na vnímání chronické sebelítosti, kterou si jinak postižený neuvědomuje. Proces změny lze chápat jako psychické dozrávání, které je nutné k dosažení plného uvědomování sebe sama jako muže nebo ženy." /25/ 4. Najít své místo v církvi Pokud člověk prožije znovuzrození, stává se Božím dítětem. Jako takový prožívá růst v poznání svého Boha a Spasitele. Záhy zjistí, že byl umístěn, přímo ponořen do tajemného a krásného Kristova těla - církve. Církev se stává jeho duchovním domovem, kde je o něj postaráno, aby mohl růst a zdravě se vyvíjet, ale stává se také místem služby, kde může rozdávat z toho, co mu Bůh svěřil. V církvi se může i homosexuál zbavit své sebelítosti, svého osamění a neschopnosti dávat druhým. Křesťan s homosexuálním zaměřením žije většinou sám. Je tedy svobodný a volný pro vytváření hlubokých vztahů. Může vytvářet vztahy se ženami, aniž zde hrozí jejich zneužití. Takový křesťan se může stát velikým sloupem církve, aniž kdokoli tuší, že původním impulsem pro totální odevzdání se Bohu k dispozici byla homosexualita. 5. Smířit se se sexuální abstinencí To je asi pro křesťana s homosexuální orientací nejtěžší okamžik. Znovu můžeme upozornit na určitou analogii: alkoholik se také těžce zbavuje své závislosti, stejně i heterosexuální mladí lidé, kteří nežijí v manželství, mohou těžce bojovat se svými sexuálními potřebami. Sexuální abstinenci by neměli brát homosexuálové jako kletbu. Je to možnost, jak se vyhnout hříchu, v němž byli uvězněni. Mluvil jsem kdysi s jedním homosexuálem, který byl už několik let křesťanem. Tento bratr mi vyprávěl, že po obrácení okamžitě a zcela spontánně opustil svůj aktivní život homosexuála a žil asi dva roky v celibátu. Pán Ježíš mu dával tolik síly, že boj s pokušením pro něj nebyl vyčerpávající. Začal si však příliš věřit, takže se stalo, že podcenil určitou situaci a podlehl pokušení. Byla to pro něj těžká rána, zvláště když po této nové homosexuální zkušenosti tlak na jeho tělo a city zesílil. Zhřešil ještě několikrát, ale za pomoci duchovního pastýře, moudrého a zkušeného bratra, se jeho stav opět srovnal. Z rozhovoru s tímto bratrem jasně vyplynulo, že pohlavní abstinence je v případě homosexuality naprosto nezbytná a že homosexuální styk znemožňuje věřícímu obecenství s Bohem (platí stejně pro mimomanželský styk heterosexuální, pro krádež, nenávist, lež, pýchu atd.). 6. Pozitivní křesťanské okolí Takřka všichni autoři, kteří se touto problematikou zabývají, podtrhují význam pomoci křesťanů. Stott o tom píše: "Postoj osobního nepřátelství k homosexuálům je dnes zván "homofobií". Je to směs iracionálního strachu, nenávisti a dokonce odporu. Přehlíží skutečnost, že velká většina homosexuálních lidí není za svůj stav zodpovědna (ovšem za svou praxi odpovědni jsou). Protože nejsou svévolně převrácenými, zaslouží si naše porozumění a soucit (mnozí v tom cítí blahosklonnost), nikoli naše odmítnutí. Není divu, že Richard Lovelace volá po dvojnásobném pokání, kdy »aktivní homosexuálové radikálně ukončí svůj životní styl« a »poctiví křesťané odvolají svou homofobii«. Dr. David Atkinson správně dodává: »Nemáme svobodu nutit křesťanského homosexuála k celibátu a k pozastavení svých vztahů, pokud mu podporu k prvému a možnost k druhému neposkytne opravdová láska.« /26/ Je to výzva pro všechny křesťany: Jsme připraveni začít evangelizovat i homosexuály? Jsme ochotni zabývat se jejich problémy? Jsme ve své pýše a povýšenosti schopni přijmout je jako sebe důstojnější? Chceme vůbec, aby do našeho obecenství přišli i takoví lidé? Máme dost lásky pro tyto lidi, kteří tolik trpí samotou a mnoha vnitřními zraněními? Správně Bruno Schwengeler ve svém článku o homosexualitě připomíná biblický příběh o setkání Krista a cizoložnice z Janova evangelia 8. kapitoly. "Prominul Ježíš ženě její cizoložství? Nebo řekl dokonce, že je to něco dobrého? Ne, ale ukázal na slabou stránku v jejím životě, odpustil jí hříšnou minulost a poslal ji dále na cestu s napomenutím, aby svého hříchu zanechala. Osvobodil ji od břemene minulosti a ona setkáním s Ním získala možnost radikálně nového začátku." /27/ Myslím, že takový postoj by měli všichni křesťané zaujmout i k homosexuálům. 7. Uzdravení? Je možné se homosexuality zbavit? Existuje uzdravení? To jsou nejpalčivější otázky, které kladou nejen homosexuálové, ale i jejich přátelé a všichni, kteří jim chtějí pomoci. Je třeba poctivě přiznat, že odpověď není jednoznačná. Co je vlastně uzdravení? Možnost oženit se a mít děti? Toho je schopna řada lidí s homosexuální orientací. Avšak tito lidé nikdy nebudou žít plně v souladu se svým psycho - sexuálním zaměřením, neboť to je a zůstává v podstatě homosexuální. Někomu i takové řešení stačí. Jiný si však pod pojmem uzdravení představuje úplnou změnu svého zaměření na heterosexuální. Nutno přiznat, že taková změna je opravdovou vzácností. Je zajímavé podívat se na postoj bezbožných lidí k této otázce. V časopise Ty & já (měsíčník pro partnerské vztahy, který vydává Mladá fronta) bylo možno přečíst článek "Oběť manželství". Jednalo se o fiktivní biografii muže, který byl homosexuálně zaměřený. Tento muž se ve třiceti letech oženil. Citujme: "Konečně se ve třiceti »usadil«, jak říkali příbuzní a známí. Nevěděli, že trpí, mívá deprese, pocit úzkosti a nejistoty, myšlenky na smrt... Doma to v sexu neklapalo. Na řadu přišla známá kompenzace: začal stavět dům, garáž, budovat firmu. Stal se podnikatelem. Byl maximálně unavený, vyčerpaný, měl hodně somatických obtíží, které neměly žádný organický podklad, ale přes to všechno pracoval šestnáct hodin denně. Večer si zašel s kamarády na pivo, na kulečník, nebo jen tak. Když se v noci vrátil, manželka už spala. ..." /28/ Takto varovně tedy působí světský časopis pro mladé. Homosexualita se přece nedá léčit, proto je třeba ji přijmout a navazovat pouze homosexuální svazky. Článek také jasně vypovídá o hodnotách, které svět uznává jako nosné. Manželka dotyčnému muži chtěla pomoci, soucítila s ním. Ani on nebyl vůči ní nějak negativně zaměřen, bylo mu jí dokonce líto, neboť si uvědomil, že s ním není šťastná. Vlastně zde jsou všechny předpoklady pro to, aby tito lidé vytvořili harmonický svazek, byť by z něho byl vyloučen sex. Takovou myšlenku si autorka článku však ani nepřipouští. Copak by byl možný vztah bez sexu? Článek jasně ukazuje, v jakých falešných hranicích se pohybuje život bezbožných lidí. Hodnotová a mravní dezorientace způsobuje, že se životy lidí stávají bezvýchodnými. Žel, že křesťané mnohdy uvažují stejně. Zamysleme se nad touto problematikou. Uvedli jsme, že na vznik homosexuálního zaměření má vliv mnoho faktorů. Změna orientace a napravení života homosexuála je záležitostí lidského nitra. Jsem přesvědčen, že Bůh může a chce homosexuálům pomoci. Nevím pouze, zda to vždy musí být úplné uzdravení orientace. Uvedl jsem již, že oddanost Bohu, ochota mu sloužit, budovat vztahy a vazby v obecenství církve jsou velmi důležité. Bez těchto kroků nemá smysl dále uvažovat. Pokud však křesťan s homosexuální orientací vydá skutečně cele Bohu svůj život, může počítat s tím, že Pán Bůh bude o něj pečovat a bude jej pozvedat tak, aby mohl pro něho žít. Vždyť skrze církev je duchovnímu světu kázáno o vší Boží moudrosti. Na církvi se zjevuje nepřevýšené bohatství Boží milosti k lidem. Vždyť jsme učiněni jednotělnými s Kristem, naší hlavou. Boží služebník je v něžné a laskavé péči svého Boha. A Bůh ví, kdy samota obtíží jeho dítko natolik, že už nemůže dál. Je pro Boha nemožné dát takovému křesťanovi pomoc v manželce, byť podoba jejich vztahu bude třeba jiná, než je v jiných manželstvích? Uvažujeme pouze teoreticky. Možná, že toto řešení dává Bůh opravdu výjimečně. Rozhodně si musí být člověk vědom toho, že se jedná o skutečnou Boží cestu. Proto tuto variantu ani my nedoporučujeme nějak obecně. Nechceme ji však ani vyloučit. Vždyť manželství není pouze jakýmsi kolbištěm, na kterém se realizují sexuální potřeby, jak by plynulo ze světského článku. Manželství podle Božích představ je vztahem dvou Božích dětí, které tvoří jedno tělo, a to ne pouze sexuálně, ale i intelektuálně, duševně, duchovně. Jsem přesvědčen, že Pán může umožnit hluboký vztah lásky i takovému křesťanovi, jehož sexuální orientace není zcela uzdravena. Po pravdě je třeba říci, že ve většině případů homosexuální křesťan zůstane sám. V knize Svědectví, kterou vydal obrácený homosexuál Martin Hallett přinášejí homosexuální muži i ženy svědectví o tom, co pro ně Kristus udělal. Nalezli v něm svou novou identitu, nový smysl osobního naplnění jako děti Boží. Byli vysvobozeni z viny, studu a strachu skrze Boží odpouštějící přijetí a vyvázání z otroctví někdejších homosexuálních aktivit skrze přebývající moc Ducha svatého. Ale nebyli osvobozeni od své homosexuální orientace, a tak jistá vnitřní bolest setrvává vedle jejich nové radosti a pokoje. Zde jsou dva příklady: "Mé modlitby nebyly vyslyšeny způsobem, v jaký jsem doufal, ale Bůh mi velmi požehnal skrze dva křesťanské přátele, kteří mě s laskavostí přijali takového, jaký jsem." "Po modlitbách mě duch převrácenosti opustil. Oslavuji Boha za vysvobození, jehož jsem dosáhl toho odpoledne... Mohu dosvědčit více než tři roky svobody od homosexuální aktivity. Avšak v heterosexuála jsem se nezměnil." /29/ Závěrem tedy můžeme citovat jiného homosexuála Alexe Davidsona: "Není to to nejhorší na této hrozné věci, že když se díváte kupředu, táž těžká cesta se zdá být bez konce. Ke vzpouře vede pomyšlení, že to nemá žádný význam - a zoufalství zjištění, že to nemá konce. Proto nacházím útěchu, kdykoli se cítím zoufalý, vzdorný či obojí, v upamatování se na Boží zaslíbení, že jednoho dne tomu bude konec..." /30/ Pastýřská péče o homosexuály Patří k mnoha úkolům církve. Můžeme ji rozdělit na dvě oblasti: 1. Odborná péče - zde se jedná o speciálně vyškolené pracovníky, kteří mají odborné psychologické vzdělání a jsou skutečnými křesťany. Tito specialisté by měli sloužit mimo denominace. Měli by zde být k dispozici pastýřům a dalším služebníkům, aby jim poskytovali odborné rady a pomáhali jim ve službě. 2. Péče každého křesťana - měla by se stát samozřejmou součástí života církve. Neznamená to, že by v celém sboru mělo být známo, že dotyčný člověk je homosexuál, a proto by se všichni měli kolem něho snažit mu pomoci. Vždy by zde ale měl být jeden dva lidé, kteří by dotyčnému bratrovi či sestře byli k dispozici. Uvedli jsme již, jak je důležité pro homosexuálního křesťana obecenství. Mnohé studie podtrhují také důležitost osobního přátelství. Prvotní příčinou homosexuality je většinou deficit v citové oblasti. Tento deficit je možno vyrovnávat oderotizovaným hlubokým přátelstvím. Stott o pastýřské péči homosexuálům píše: "Základním rysem situace homosexuála je hluboké osamocení, přirozený lidský hlad po vzájemné lásce, hledání identity a touha po naplnění. Nemohou-li homosexuální lidé nalézt tyto hodnoty v místní ,sborové rodině', nemáme právo o jejich problému ani mluvit. Alternativa není mezi vřelým fyzickým vztahem homosexuálního styku a bolestnou izolací v chladu. Existuje třetí cesta, totiž křesťanský prostor lásky, porozumění, přijetí a podpory. Nemyslím, že je potřebí povzbuzovat homosexuální lidi k přiznávání jejich sexuální orientace každému. Není to ani nezbytné, ani to nepomáhá. Avšak potřebují alespoň jednu důvěrnou osobu, jíž mohou svěřit své břemeno a která je neodmítne, nýbrž je podepře přátelstvím a modlitbou, případně profesionální, soukromou či pastorační radou a možná i poskytne podporu profesionálně vedené pastorační skupiny. Je také potřebí mnoha vřelých a citových přátelství s lidmi obou pohlaví." /31/ A právě Stott také jako jediný ze všech křesťanských autorů upozorňuje na potřebu církevní kázně v případě křesťanů, kteří odmítají pokání a dobrovolně pokračují v homosexuálních praxi: "Musí však být provedena v duchu pokory a jemnosti. Ga 6,1n. Nesmí docházet k rozlišování a diskriminaci mezi muži a ženami nebo mezi homosexuálními či heterosexuálními delikventy. Nezbytná kázeň v případě veřejného skandálu nesmí být zaměněna s honem na čarodějnice." /32/ Co říká Bible o příčinách homosexuality Náš pohled na homosexualitu by nebyl úplný, kdybychom se nezamysleli nad duchovními kořeny homosexuality. Boží slovo totiž u této úchylky její kořeny ukazuje, takže můžeme hlouběji proniknout do podstaty tohoto hříchu. V dopise Římanům apoštol Pavel píše: "Boží hněv se zjevuje z nebe proti každé bezbožnosti a nepravosti lidí, kteří v nepravosti potlačují pravdu, protože to, co lze o Bohu poznat, je jim zřejmé; Bůh jim to zjevil. Jeho věčnou moc a božství, ačkoli jsou neviditelné, lze totiž od stvoření světa jasně vidět, když lidé přemýšlejí o jeho díle, takže jsou bez výmluvy." /33/ Zde Pavel mluví o lidech nevěřících, kteří budou jednou souzeni. Dále pokračuje v charakteristice těchto lidí: "Ačkoli poznali Boha, neoslavili ho jako Boha ani mu neprojevili vděčnost, nýbrž upadli ve svých myšlenkách do marnosti a jejich nerozumné srdce se ocitlo ve tmě. Tvrdí, že jsou moudří, ale stali se blázny. Zaměnili slávu neporušitelného Boha za zpodobení obrazu porušitelného člověka, ptáků, čtvernožců a plazů." /34/ Co se dozvídáme? 1. Poznali Boha - měli o něm nějaké informace, minimálně díky úvahám o stvoření k myšlence o Boží existenci došli. 2. Neoslavili ho jako Boha - nevyvodili z Boží existence žádné důsledky. Bůh pro ně je někým nedůležitým. 3. Neprojevili mu vděčnost - jako stvoření Stvořiteli. 4. Upadli ve svých myšlenkách do marnosti - zmátli se jim hodnoty. Protože nevzali do svého života jako hlavní hodnotu a jedinečnou veličinu Boha, přestali mít správné měřítko o tom, co je a co není dobré. Začali se věnovat marným činnostem. 5. Jejich nerozumné srdce se ocitlo ve tmě - srdce je hlavní centrum charakteru. Ocitne-li se ve tmě, není-li osvěcováno Duchem Božím, člověk se stává otrokem hříchu. 6. Tvrdí, že jsou moudří - pýcha, považují se za moudré i bez Boha. 7. Stali se však blázny - Boží hodnocení jejich moudrosti. 8. Zaměnili slávu neporušitelného Boha za zpodobení obrazu porušitelného člověka, ptáků, čtvernožců a plazů - mohli mít podíl na Boží slávě. Oni místo toho uctívají modly, obrazy. Slouží stvoření, ne Stvořiteli. O tom mluví další text: "Proto je Bůh skrze žádosti jejich srdcí vydal do nečistoty, aby zneuctívali navzájem svá těla; vyměnili Boží pravdu za lež, kořili se a sloužili tvorstvu více než Stvořiteli, jenž je požehnaný na věky. Amen." /35/ Bůh je proto skrze žádosti jejich zlých srdcí vydal do nečistoty. Bůh nemusel dělat nic jiného, pouze je vydal na pospas jim samým. Oni sami se zneuctili a pošpinili. Za to je Bůh bude trestat: "Proto je Bůh vydal do potupných vášní. Jejich ženy vyměnily přirozený styk za nepřirozený a stejně i muži zanechali přirozeného styku s ženou a ve své touze se rozpálili jeden k druhému, muži s muži páchají hanebnost a sami na sobě dostávají hanebnou odplatu za svoje poblouzení. Tak, jako neuznali za dobré poznávat Boha, vydal je Bůh jejich zvrácené mysli, aby dělali, co se nesluší." /36/ Zde je už jasně ukázáno, že ponecháním lidí jejich zvrácenému srdci, dospívají lidé mimo jiné k homosexualitě. Odplata je jasná: už sama homosexualita je trestem. Vidíme tedy, že duchovní kořeny homosexuality, jsou v bezbožnosti, pýše, službě stvoření. Celý úsek končí slovy, která mohou být dobrým mottem další kapitoly: "Ačkoli poznali Boží ustanovení, že ti, kdo dělají takové věci, jsou hodni smrti, nejenže je činí sami, ale dokonce to schvalují i jiným, kteří je dělají," /37/ Co říká o homosexualitě svět Už jsem se zmínil o publikaci Sexuální výchova, která byla původně vydána nakladatelstvím Trizonia jako učebnice, Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy však byla schválena pouze jako metodická příručka pro učitele předmětu Sexuální výchova na ZŠ a SŠ v ČR. Z této publikace se můžeme seznámit s pohledem dnešního světa na homosexualitu. Už jsem uvedl, že kniha o tomto tématu pojednává na mnoha místech. Také jsem již řekl, že homosexualita je zde brána jako plnohodnotná alternativa heterosexuality. Jak k tomuto hodnocení homosexuality autoři dospěli? V kapitole "Chuť na vlastní pohlaví", jakémsi všeobecném úvodu k tématu "homosexualita", se snaží dokázat, že vlastně není možno říci, kdy je nějaké chování homo- a kdy heterosexuální. Podle autorů klasická morálka určila jako normální to, co směřuje k rozmnožování. Co se k tomuto účelu nezaměřuje, dostalo punc nenormálnosti. Dále prý všeobecně odmítavý postoj k homosexuálům plyne z toho, že jeden z mužů přijímá pasivní roli a připouští, "aby do něj druhý vnikl". "K muži se podle běžné představy nehodí tento pasivně přijímající postoj obecně považovaný za ženský." /38/ Tento typ argumentů je však zavádějící. Pokud bychom totiž přijali tuto rovinu pohledu, museli bychom dát autorům za pravdu. Potom by skutečně odmítnutí homosexuality stálo na iracionálních příčinách. Autoři však vůbec nepočítají s tím, že někdo nehodnotí věc podle toho, kdo do koho jak vniká, ale že může mít jakýsi mravní kodex, jehož součástí je nepřípustnost homosexuálních aktivit. Tento mravní kodex má kořeny v Bohu a jeho normách. Přijetí Božích norem znamená vytvoření tohoto kodexu. I kniha Sexuální výchova má kapitolu, která se zabývá hodnotami a normami. Výstižný je název jednoho pojednání v této části knihy: "Hodnoty a normy je možné měnit". Na straně s touto kapitolou je ilustrační fotografie, na níž se mladík modlící se na kolenou ohlíží na za ním stojící dívku. Je tedy na první pohled jasné, jaké normy se mají měnit a kterým směrem se má změna dít. Co tedy autoři píší o hodnotách? Pro mladé lidi je důležité, aby si vytvořili své vlastní hodnoty. Mají kriticky zkoumat to, co jim říkají rodiče. Výchova se zde stává ne působením a vytvářením hodnot a postojů, ale informací, čímž vlastně přestává být výchovou. Stejně tak škola má pouze informovat. Míru objektivity těchto informací a šíři jejich spektra však těžko někdo posoudí... Pojem hodnota v etické oblasti je definován jako "idea zdařilého života", přičemž, jak autoři podotýkají, se vztahují hodnoty nejen k oblasti etické, ale také na obsahy smyslové. V kontextu s tím vyzní závěr jednoznačně: "Člověk hodnotí pozitivně to, co ho uspokojuje - a na vyšším stupni svého vývoje - co určuje jeho orientaci, co dává jeho životu smysl." Jinými slovy: smyslem tvého života je pořádně si užít. Odtud potom plynou logicky závěry: neexistuje žádné tabu, co se ti líbí, to dělej, nenech si nikým zasahovat do své "svobody", středem všeho jsi ty a tvá rozkoš. Logicky pak jako hodnoty v sexuální oblasti autoři uvádějí: - Měj odvahu samostatně myslet a cítit - Úcta k životu. Tento bod autoři vysvětlují: "Úcta k životu také znamená život si užívat, prožívat rozkoš a extázi a umět ji také dávat. Extáze se také blíží touze ,být zase jedno', splynout s druhým člověkem, s celým světem." Zde tedy vidíme jedinou zmínku o tom, že by se měla řešit také vazba na okolí, ovšem nabízený cíl je velmi diskutabilní. Celkově můžeme říci, že kniha prosazuje hodnotový relativismus. /39/ Co se týče norem, i zde je slovo relativismus nejvýstižnější. Autoři neznají absolutní hodnoty, nemohou znát ani absolutní normy. Normy jsou podle autorů knihy sociálně i jinak podmíněné. Nějaké všeobecně platné či absolutní normy kniha nezná. Vše se vyvíjí a mění. Takže například sexuální zdrženlivost kniha odbyla touto větou: "Tak je např. norma sexuální zdrženlivosti před sňatkem závazná většinou jen pro ty mladé lidi, kteří žijí v silně religiózních rodinách." Tato věta nejen že není pravdivá, ale je navíc neúplná. Autoři se nenamáhají vysvětlit, proč tomu tak je. Jejich cílem ve skutečnosti není přivést děti k přemýšlení, k tomu, aby si mohli z množství různých názorů a pohledů vybrat ten, který by se jim zdál nejlepší. Autoři zde naopak umně manipulují, zastírají vše, co se jim nehodí do krámu. Jelikož jsou zastánci volného sexu a naprosté uvolněnosti, předkládají žákům pouze tuto verzi. Jako příklad zcela matoucí argumentace může posloužit věta: "Z těchto příkladů je také zřejmé, jak mnoho se normy mohou měnit. V době, kdy existovaly méně spolehlivé ochranné prostředky než dnes, měla sexuální zdrženlivost vyšší stupeň závaznosti." /40/ Argumentace vskutku pozoruhodná, zvláště když se mluví v kontextu s hodnotami a morálkou. Navíc zcela nepravdivá. Z průzkumů sexuologů je zřejmé, že promiskuitní mládež nepoužívá ve většině případů žádné antikoncepční prostředky, a proto se jimi nedá argumentovat. Je pravda, že sexuální zdrženlivost jako hodnota a norma byla smetena sexuální revolucí 60. let. Příčiny této revoluce však byly daleko hlubší a jejich rozbor je nad rámec našeho pojednání. Cílem autorů tedy není informovat pravdivě. ale manipulovat. Povrchní a neinformovaný mladý člověk rád přijme myšlenku, že dříve mladí lidé byli zdrženlivý, protože neměli prezervativy, zatímco my, když je máme, si můžeme užívat. Nenapadne ho uvažovat o morálce, o hodnotách, smyslu sexuality, filosofii života, duchovních rozměrech, ale také o sociální odpovědnosti a zdravotním riziku. Metodická pomůcka, která chtěla být učebnicí, tyto pohledy ani nenastiňuje, natož aby se jimi hlouběji zabývala. Kniha také nemnoho pojednává o morálce. /41/ Opět to stojí za citát: "Rozpory a konflikty mezi jednotlivými hodnotami jsou protikladem pro vědomý boj o samostatně zvolený, zdařilý milostný a sexuální život." Teprve tak vzniká podle autorů ta správná morálka. Každý člověk si tedy musí morálku vytvořit, protože "pasivně přijaté morální hodnoty se skutečného smýšlení a chování člověka tolik nedotýkají". Každý člověk tedy má mít svou morálku. Role rodiny a společnosti, případně role Božího Slova je zcela potlačena (i když se o ní autoři zmiňují, ale jaksi v rozporu s tím, co předkládají jinde). Autoři rovnou počítají s tím, že tyto vlastní morální normy člověk ne vždy dodržuje, což ho vede i ke shovívavosti k ostatním. Jinými slovy morálka vlastně neexistuje. Je to cosi, podle čeho se nikdo neřídí, co je zcela individuální a lze to podle potřeby měnit. Je velmi zajímavé, jak se tyto názory promítly do konkrétních vyučovacích hodin. Společný jmenovatel je: milí rodiče, milé děti, dnešní hodnoty a normy jsou jiné než ty dřívější, smiřte se s tím. Dospělí, nesnažte se vštípit dětem své názory a hodnoty. Je to škodlivé. Děti si přece musí udělat názory vlastní, vytvořit si své hodnoty, a ty budou zcela jiné než ty vaše. Hlavně je třeba odbourat předsudky a zlepšit vzájemné porozumění. Takže v žádném případě nesmíte negativně hodnotit homosexualitu, prostituci, pornografii a podobné jevy, protože vaše děti by potom mohli být zakomplexované, až si svobodně vyberou dráhu třeba homosexuálního prostituta. Neexistuje kategorie "morální - nemorální", "dobré - špatné", neboť morální a dobré je vše, co mě uspokojuje. Dáváme-li něčemu nálepku "nemorální" či "špatné", diskriminujeme ty, kteří takovou činnost provádějí. Zkusme domyslet tuto logiku na pedofily, zloděje, vrahy... Pod rouškou svobody se zde rozpoutává teror nejhrubšího zrna! Bojím se domýšlet, ale napadá mě, že jednoho dne nám nepřizpůsobivým lidem budou brát děti, aby je vytrhli z našeho násilného vlivu morálky a uvedli je do šťastné svobody svévole. Teď je tedy naprosto pochopitelné, že homosexualita je předkládána jako jedna z plnohodnotných, plnoprávných a krásných forem sexuálního uspokojení. Hodnoty a normy se změnily, dnes je vše, co se nám líbí a uspokojuje nás to, správné. (Zítra to bude třeba i pedofilie, zoofilie či nekrofilie - každý má právo na rozkoš, ne?) Proto se kniha velmi militantně vyslovuje proti tzv. diskriminaci homosexuálů, čímž je míněno negativní ohodnocení této orientace, případně její označení za úchylku či perverzitu. Kdo neschvaluje homosexualitu, brání svobodě! Je také nápadná tendence k tomu, aby si mladí lidé vyzkoušeli jak heterosexuální, tak homosexuální jednání. Podle toho, co je bude více uspokojovat, si potom mají vybrat. Tomuto předmětu je věnována jedna zvláštní hodina. V této hodině si mládež (16 let) má přečíst vyprávění šestnáctiletého chlapce o tom, jak se svým kamarádem praktikovali vzájemnou onanii a jak to bylo krásné: "V každým pádě jsme si ho vzájemně honili - a to nebylo jen chtivě, potají a se špatným svědomím, ale vlastně úplně bez špatnýho svědomí, úplně správný." Dále si mladí lidé čtou vyprávění stejně staré dívky o tomtéž (disko, alkohol, mejdan do čtyř do rána, homosexuální kontakty). Příběhy jsou líčeny jako normální životní zkušenosti - člověk má pocit, že takové chování mládeže je úplně běžné. Mladí lidé mají pak odpovídat na otázky: "Je Vašek, popř. Veronika gay/lesbička? Z čeho se pozná, že je člověk gay/lesbička?" Hodina má dále probíhat podle následujících instrukcí: "Mládež může hovořit o svých zážitcích z vlastní zkušenosti, ale nemusí. Mělo by se také hovořit, jaký mají lidé na svou situaci názor, jsou-li si vědomi, že se jim sexuální vztahy ke stejnému pohlaví líbí, a že by je rádi event. měli." Chybí zde jakékoli negativní hodnocení jednání "hrdinů" obou vyprávění. Není zde zmínka o rodičích, nemluví se o hodnotách a prioritách. Jedná se zde pouze o techniku citových projevů a o projev těchto pocitů v konkrétní sexuální činnosti. Jestliže před několika lety sexuologové před vzájemnou onanií pubertální mládež varovali, dnes materiály doporučené MŠMT tuto činnost rozebírají, hledají její klady a v podstatě vedou mladé k tomu, aby to taky zkusili, protože .- citujeme z příběhů: "...bylo to báječný." "... pak se mi to moc líbilo." Nezkuste to, když je to tak "bezva". Autoři zastávají zjevně mylný názor, podle něhož jeden homosexuální styk nic neznamená a nemůže sexuální orientaci mladého člověka ovlivnit. Je to lež, neboť právě ten jeden homosexuální styk může v mladém člověka probudit latentní homosexuální orientaci, která by se jinak vůbec nemusela projevit. /42/ Zdá se, že cílem našeho školství je to, aby za pár let už to nebyly 4% homosexuálů v populaci, ale procent daleko víc. K metodice pro toto téma je připojena poznámka: "Pedagogové ... by neměli nabízet svěřencům svá vlastní stanoviska jako pomoc v jejich orientaci." Pedagogové zde tedy působí jako "most" k odbourání předsudků a mají "nepřímo podpořit mládež s dosud nejasnou sexuální orientací." Otázka je, kam a jak je mají podpořit? I další z metodických pokynů knihy je podnětný: Mladí lidé mají diskutovat o svých postojích a předsudcích a "nepřebírat z poslušnosti jen názor pedagogů." /43/ Pedagog tedy pouze uvolňuje, ale nevede. Je to neutrál bez názoru. O této "neutralitě" svědčí i jedna z otázek, která je mladým (věk: 15 let) kladena a odpověď na ni: "Otázka: Proč se považuje anální styk u gayů většinou za perverzní, ačkoli u heterosexuálů případně není přijímán s takovými námitkami? Odpověď: Všechno, co dělají homosexuálové, je pro mínění mnohých lidí vždy perverzní. Nadto se považuje za ,nemužné', jestliže jeden muž nechá druhého do sebe pronikat." /44/ Nevím jak vám, ale příliš neutrálně mi to nezní. Jak tedy působí svět? Naprosto jednoznačně. Naše patnáctileté děti budou brzy znát velmi dobře techniku homosexuálního styku, vyzkouší si ji, aby mohly posoudit, zda jim to vyhovuje. Navíc nás budou považovat za arogantní zpátečníky, pokud homosexualitu neschvalujeme. To vše díky osvícené výuce našeho školství. Proto je následující kapitola určena především rodičům, kterým chce pomoci při orientaci dětí u tématu homosexualita. Homosexualita a výchova dětí Nejlepší prevencí homosexuality je dobrá rodina, láskyplné prostředí domova, fungující manželství, dostatek něhy i mužného nadhledu, humoru i opravdovosti. Ron Brusius v knize "Rodičia a morálna mládež v nemorálnych časoch" /45/ v kapitole "Čo mám povedať svojim děťom o homosexualite?" radí: - Zjistěte, co si vaše děti o homosexualitě myslí. Zvážíme-li, jak působí dnešní společnost, neudiví nás, když budou homosexualitu považovat za něco naprosto normálního. - Přiznejte dětem, čemu věříte. Nemoralizujte, ale vysvětlete, proč máte takový názor na homosexualitu, jaký máte. - Mluvte s dítětem o různých vlivech, které na něj působí. Odhalte mu je (jako my jsme poodhalili pochybenost argumentace knihy Sexuální výchova). - Staňte se diferencujícím televizním divákem. Když se vaše dítě dívá na televizi, dívejte se s ním. Mluvte s ním o tom, co se na obrazovce dělo, jaké názory tam byly hájeny. Odhalujte lži a podvody, aby se vaše dítě stalo k informacím z obrazovky kritičtějším. - Mluvte spolu o správnosti Božího plánu, který spočívá v tom, že Bůh stvořil člověka ke svému obrazu jako muže a ženu. - Mluvte s dětmi i o problémech, kterým budou muset jako muži či ženy čelit. Svěřte se jim se svými vlastními zápasy z mládí. Neklaďte důraz pouze na jeden aspekt jejich života (např. aby vynikli ve sportu), nabídněte jim větší spektrum sebeuplatnění. Nezapomeňte je ubezpečit, že je milujete. Pomozte jim dospět k přesvědčení, že zapadli do své vlastní role a že se o vás mohou opřít při své sexuální identifikaci. K tomuto předmětu citujme ještě jednou Dr. Biebera: "Příčinou toho, že homosexuálové po letech vidí své dětství v jiném světle než heterosexuálové, jsou jejich otcové, nikoli jejich matky. Z odpovědí homosexuálů vyplývá, že mezi jejich otci se vyskytuje příliš mnoho slabých osobností, mnoho mužů, jejichž ženy jsou v různých oblastech života mnohem schopnější. Výsledky jednoznačně ukazují, že otcové budoucích homosexuálů prostě nedokážou efektivně plnit svou rodičovskou roli. Neprokázalo se ovšem, že by matky homosexuálů byly energičtější než jiné ženy. Většina homosexuálních mužů se domnívá, že osobnost jejich otce se vyznačuje zcela nežádoucími rysy. Tito muži se svým otcům rozhodně nechtějí podobat. Na druhé straně ženatí heterosexuálové bývají celkem spokojení s povahovými vlastnostmi svých otců, často se jim ovšem nelíbí otcovo povolání. Jednoznačně se ukazuje, že důvodem toho, že homosexuálové bývají citově mnohem těsněji vázáni k matkám než k otcům, není větší angažovanost matek, ale špatné vztahy s otci." /46/ Asi nemá smysl dále rozebírat toto téma. Musíme si však odpovědět na otázku: Co mám dělat, když je mé dítě homosexuální? Brusius říká: "Především přestaňte cokoli dělat a začněte se modlit. Nepodlehněte panice! Jeden spisovatel vtipně podotkl, že byste dotyčné osobě neměli šest měsíců nic říkat. To neznamená, že si nemáte spolu povídat, ale musíte si uvědomit své pocity a dávat si pozor na jazyk." /47/ Brusius dává ještě následující rady: - Najděte si někoho, s nímž budete moci o problému mluvit. - Dbejte na vlastní pohodu, tělesné a duševní zdraví. Dbejte o svého manželského partnera. - Vaše dítě může změnit pouze Bůh. Proto s ním neřešte homosexualitu, ale osobní vztah k Bohu. - Nepřestávejte se za své dítě modlit. - Vaše dítě by mělo vědět, jaký je váš názor na homosexualitu. Na druhou stranu si musí být jisto, že je milujete