poslal napo
Takový krásný fíkovník ...
V Ježíšovi někdy vidíme dobráčka, který si dá všechno líbit, ustavičně má nastavenou příslovečnou druhou tvář z Kázání na hoře - to má přece "v popisu práce". Abychom se nespletli! Ježíš dovedl být také pěkně tvrdý, na kupčíky v chrámu si dokonce upletl bič.
Přečti si Mt 21, 10-22!
Ano, četl jsi dobře: o biči Matouš nemluví, zaznamenal ho jen Jan. Zato tu máme ten nešťastný fíkovník. Krásně se tam zelenal u cesty, možná byl starý jako já, možná mladý jako ty, nikomu neškodil. Pravda, ovoce neměl. Nebyl ovšem čas zralých fíků, Ježíš však hledal jejich maličké zárodky, takzvané první plody, které tam být měly. Nebyly - a fík byl strašlivě ztrestán.
Myslím na nás, na sebe, na naše sbory. Někdy připomínáme stromoví napůl suché. Sborový život vázne, málo nás ... Když nás přibývá, když stoupá účast na bohoslužbách, když máme mládež a pěvecký sbor, velmi se radujeme, že sbor je živý.
Ale ten fík byl také živý! Matouš výslovně říká, že na něm bylo listí. Jenže Ježíš hledal plody. A tak se musím ptát, jestli ten náš sborový život, jestli ta moje osobní zbožnost - jestli to jsou plody, nebo pouhé listí. Listí má strom kvůli sobě samému, nakonec záleží jen na těch plodech.
V našem příběhu nešlo o velké, zralé, šťavnaté fíky. Šlo o ty zárodky, první plody, fíky velikosti třešně, na chuť nic moc. Ty Ježíš hledal a nenašel.
Modlím se: Pane, prosím, smiluj se nad mým listím a dej mi ovoce. Dej mi dnes aspoň jeho zárodek!
Pavel Říčan
