Tip na Vánoční dárek:

Recenze
Obsah
OBJEDNAT

Hudební portál
GRANO MUSICALIS
mp3 zdarma

Velký pátek

Vzkříšení

Kurzy Alfa, dítě Torontského požehnání
Motto: „Možná jste ve společenství prožili, že jste s „evangelizací“ na dně. I pro vás, kterých se to týká, přináší tento článek dobrou novinu: je tu nový vítr, který oblétl Evropu a už ho máme i u nás. Není to nová metoda – nejde totiž o způsob, ale o moc Ducha – v tom jsou Alfa opravdu charismatické.“ Tomáš Dittrich,
šéfredaktor Života víry


„Už žiji dost dlouho, abych viděl mnoho větrů učení vanout tělem Kristovým… Všiml jsem si, že vedoucí, kteří jedou na těchto vlnách, mají často tendence plout na další vlně, když ta stará už odplula. Proto někteří dřívější stoupenci extrémního pojetí víry jsou teď zastánci smíchu. A tělo Kristovo zapomíná na své dřívější zkušenosti, když jejich extrémní důrazy nechaly nepočítaně rozdělených církví a duchovních ztroskotanců.“ George Wood,
Ex superintendent Assemblies of God
Úvod Snad každému upřímnému křesťanovi záleží na tom, aby lidé z jeho okolí přišli ke Kristu a byli zachránění před Božím hněvem. I sám apoštol Pavel prohlašuje, že se raduje, když se zvěstuje Kristus „jakýmkoliv způsobem“ (Fp 1,18), avšak zároveň důsledně vybízí křesťany ke zkoumání předávaného poselství (1 Tes 5,23), jak jsme toho svědky u Berojských židů (Sk 17,11). Podívejme se proto na kurzy Alfa podrobněji. Historie Kurzy Alfa byly vytvořeny v anglikánském sboru Holy Trinity Brompton (HTB) v roce 1977 Charlesem Manhamem, jako kurz pro nově obrácené křesťany, které Manham zval k diskusím nad Božím Slovem při společných obědech.V roce 1981 John Irvin tyto kurzy zredukoval na deset lekcí a přidal k nim víkend o Duchu svatém. O čtyři roky později, pod vedením Nickyho Lee, se kurzy rozrostly na sto studentů navštěvující lekce každý týden. V roce 1990 se kurzů ujal Nicky Gumbel, anglikánský vikář, postupně jim vtiskl novou dynamiku a začal je používat jako evangelizační materiál. Mimo mateřský sbor byly poprvé použity již v roce 1992 a v roce 1993 se v HTB konala první konference kurzů Alfa.[1] Rozšíření Dnes jsou, dle protagonistů „Alfy“, kurzy jednou z nejdynamičtěji se šířících metod zvěstování evangelia v současném světě. V roce 1999 bylo zaregistrováno 14.200 kurzů, kterých se zúčastnilo 1.556.570 lidí a v roce 2002 bylo registrováno 24.000 kurzů Alfa ve 137 zemích světa. Dosud je absolvovalo přes 3,8 milionu účastníků. Kurzy již byly přeloženy do 46 jazyků [2] Národní koordinátor kurzů Alfa v ČR k tomu poznamenává: „Z mnoha zemí světa slyšíme o kurzech Alfa, zvláštní metodě šíření evangelia, která slaví úspěchy ve více než stovce zemí světa, v různých kulturách, v různých církvích, mezi různými sociálními a věkovými skupinami obyvatel. Něco tak široce používaného je pozoruhodné již samo o sobě.“[3] Pro příjemné a otevřené prostředí, které kurzy navozují, je dokonce autor citace přirovnává k  Ježíši Kristu. „V něčem mi Alfa silně připomíná samotného Ježíše Krista. Lidé se s ním cítili příjemně. Dokázal jim říkat věci, které se jich týkaly. Měl hluboké poselství, ale jeho současníci mu rozuměli. Přestože mluvil na rovinu, lidé prožívali, že je přijímá takové, jací jsou. Vyvolával v nich otázky a dával jim svobodu hledat odpověď. Taková je i Alfa.“ [4] Kurzy se těší doporučení církevních vůdců od „od katolíků po tzv. charismatiky“ [5] a ve Velké Británii získaly dokonce národní charakter, kde je doporučují některé známé osobnosti, pozitivně o nich mluví celostátní média, vysílány budou v televizi a letos v listopadu se uskuteční "pozvání národa na večeři", inzerované na více než 1 500 billboardových plochách. Jde o pozvání pro každého Brita zúčastnit se úvodní slavnostní večeře kurzu.[6] Kurzy Alfa byly schváleny Janem Pavlem II. jako vhodný nástroj světové evangelizace, který slouží ke sbližování církví, zejm. katolíků a protestantů . Nekonfrontační evangelium Samotná přitažlivost kurzů a jejich efektivita je založena na tzv. „nekonfrontačním“ pojetí přátelské evangelizace. Zatímco při „klasickém“ zvěstování evangelia je evangelium člověku předloženo s apelem na rozhodnutí - což označují kritikové klasické evangelizace jako „konfrontaci“, či „nátlak“-v kurzech Alfa je tomu jinak. Člověku je v příjemném prostředí, u společné večeře, postupně a nezávazně předkládáno evangelium, které má člověka pozvolna přivádět blíž k Bohu. Jak uvádí protagonisté Alfy: „jakýkoliv nátlak z naší strany je nepřípustný, necháváme jednat Ducha a prostředí“.[7] Zatímco „konfrontační“ evangelium předkládá člověku to, čemu má věřit, „nekonfrontační“ způsob v tom dává člověku svobodu. „Říkají vám, čemu máte věřit. To my neděláme“[8], distancuje se Gumbel od klasického pojetí. Princip podání evangelia v kurzech Alfa pak popsal překladatel knih Nickyho Gumbela: „Například tvrzením, že „zvěstování evangelia je proces“, se má (pokud tomu dobře rozumím) v rámci kurzu na mysli to (pokud to přeženu), že stav člověka se dá vyjádřit škálou od –10 do +10, kde na bodě – 10 stojí masový vrah, který znásilní každé druhé dítě, které potká na ulici, na bodě 0 člověk, který se obrací ke Kristu, na bodě +10 beze zbytku vydaný Kristův služebník. Přitom během kurzů Alfa se někdo „posune“ z bodu –10 do bodu –5, pak do bodu –1, a pak třeba odejde, nebo se potom někdy posune do bodu +3 (hurá) a pak se zapojí do místního sboru, kde pokračuje jeho růst dál.“[9] V různých tiskovinách, pojednávajících o Alfě, se můžeme dočíst, že nejdůležitější je při tom příjemné prostředí, přátelská atmosféra, velká pohoda, vtipy, slavnostní přípitek, výborné jídlo, ponechání lidem jejich názoru…[10] atd. Takovéto prostředí a atmosféra způsobí, že „Alfa je nenásilná, nenátlaková, vysloveně příjemná.“[11] Při čtení všech těch článků může člověku vyvstat na mysli otázka, jak je tedy možné, že se na kurzech lidé tak masově obracejí a ještě se při tom cítí příjemně a téměř nepostřehnou, že se stali křesťany? Vysvětlení je jednoduché, všechno vykoná Boží moc, zejm. během tzv. víkendu s Duchem svatým. Víkend s Duchem svatým K samotné konverzi proto zřídkakdy dochází racionálním rozhodnutím, nýbrž na základě duchovního prožitku během tzv. „víkendu s Duchem svatým“. Víkend, spojený mnohdy s výletem do přírody, je situován do první poloviny kurzů, a krom vyučování o Duchu svatém, člověku nabízí i duchovní zkušenost, kdy má účastník prožít Boží přítomnost, která mnohdy bývá doprovázena nadpřirozenou manifestací. Podle Garyho Coxe, řečníka na konferenci o kurzech Alfa v Praze, je tento víkend pro konverzi klíčovým. „…víkend, který se uskuteční přibližně v polovině kurzu, je podle něj jednou z jeho nejdůležitějších součást: především tam lidé uvěří… účastníci často prožijí působení Ducha svatého tím, že se jich dotkne a dá jim prožít Boží lásku…“[12] Slečna Eva Petrušíková nám ve svém svědectví, které protagonisté kurzů v České republice používají k propagaci, dává nahlédnout, jak tato zkušenost obohatila její život: „Za zmínku také stojí "víkend s Alfou", který je umístěn přibližně do poloviny kurzu. Zde byla probírána témata o Svatém Duchu s příležitostí modlit se i za osobní zkušenost. Někteří jsme na tomto víkendu Boží přítomnost osobně zakusili.“[13] To je zcela v souladu se záměrem autora kurzů Alfa Nickyho Gumbela, který dochází ke stejným závěrům. „Závěrem kurzu jsem položil otázku… jestli-že je zde změna, kdy k ní došlo. Pro mnohé je rozhodujícím momentem sobotní víkendový večer.“[14] „To je čas, kdy Nicky Gumbel pozve Ducha svatého, aby účastníci byli naplněni Duchem svatým.“[15] Jak je vidět, účastnící kurzu nejsou k ničemu nuceni, nikdo jim – dle Gumbela – neříká čemu věřit. Spasení pak přichází jaksi samovolně, když lidé po pěti kurzech „stráví společně víkend… (ale jenom jestli chcete, všechno je dobrovolné). A to je vše. Někde po cestě získáváte spasení. Funguje to.“[16] říká dále Gumbel a prozrazuje jednomu udivenému novináři tajemství obrácení na kurzech Alfa: „Řekněte mi o tom okamžiku“, ptám se Nickyho, „kdy člověk polkne a řekne si: „To je ono“. „Modlíme se,“ odpovídá. „Modlíme se , aby lidé zakusili Ducha svatého.“ „Takže zkušenost s Duchem svatým je tím bodem zlomu?“ ptám se… udělali jsme mezi účastníky průzkum… 76 procent uvádí, že k tomu (obrácení) došlo během společného víkendu,“ říká Nicky. „Jak to funguje?“ „Modlíme se k Pánu, aby poslal svatého Ducha do jejich životů.“ říká Nicky.“ [17] Při nekonfrontačním způsobu zvěstování evangelia se tak lze vyhnout tomu, co bývá často nevěřícími pokládáno za nátlak, jako je výzva k pokání, vysvětlování úzkoprse znějících doktrín atp. Zde stačí pozvat Ducha svatého a „Duch a prostředí“ vykonají vše potřebné. Tuto zkušenost potvrzuje i příběh ženy, která na kurzech zakusila naplnění Duchem svatým po deseti minutách, kdy si nebyla jistá, zda věřit Buddhovi, či Kristu, a která stále ještě z části nevěřila: „Ali patřila k hledajícím… Řekli jsme ji, že kurz Alfa může absolvovat, aniž by se stala křesťanskou. Po šesti týdnech kurzu - po modlitbách a diskusích o životních otázkách jsme vyjeli na víkend svatého Ducha. Ali se tam zeptala: „A co buddhismus?“ Zalapala jsem po dechu, ale jiná dívka odpověděla: „Bezva, podíváme se na to, když chceš.“ Asi o deset minut později se k Ježíši modlila: „Věřím víc než nevěřím. Naplň mě.“ A on to udělal.“[18] John Wimber Tento způsob zvěstování je založen na principu tzv. evangelizace Boží mocí – „nejde totiž o způsob, ale o moc Ducha“[19] - kterou je nesena i tzv. „třetí vlna“[20], počatá americkým charismatickým vůdcem Johnem Wimberem, a která vyústila v mohutnou obnovu Torontského požehnání, projevující se zejm. v  Torontu a v Pensacole. V této obnově se ani tak nejedná o zvěstované poselství, jako spíše o zprostředkování prožitku s Duchem svatým. Kazatelé se na konferencích tohoto typu většinou nemodlí za pokání nebo konkrétní potřeby lidí, ale zvou Ducha svatého aby jednal „teď!“ a „víc!“ v očekávání, že se dostaví okamžité projevy, většinou hlasitý smích a padání naznak. Nicky Gumbel, člen liberální anglikánské církve, se k Wimberovu odkazu hlásí i dnes. Nejenže Wimbera opakovaně cituje ve své, jinak excelentní knize Otazníky života, ale doktrínu evangelizace mocí vyučuje i na svých kurzech. Této skutečnosti si povšiml i jinak vstřícný Daniel Feifr, člen rady Církve bratrské, kterého na české konferenci o Alfě „trošku překvapil ten wimberovsko charizmatický důraz...“[21] Gumbel sám prožitek s Duchem svatým prostřednictvím Johna Wimbera zakusil, když jím při jeho modlitbě projelo „něco jako 10 tisíc voltů… Ten Američan řekl pouze Více síly!“… uvádí dále Gumbel, „…To byla celá modlitba... Nepamatuji se, že by se modlil ještě za něco jiného“.[22] Wimberova modlitba v roce 1982 byla tak mocná, že ji Gumbel musel dokonce zastavit. Obdržel však, skrze proroctví, dar „říkat druhým o Kristu.“[23] Když proto ve sboru Nickyho Gumbela ve stejném roce, kdy expandovaly kurzy Alfa, propukla i evropská část Torontského požehnání, Gumbel zde viděl jasnou souvislost: „Věřím, že není náhoda, že současné hnutí Ducha svatého [Toronto blessing] přišlo ve stejný čas, kdy došlo k explozi kurzů Alfa. Myslím, že obojí jde spolu.“[24] Zdá se, že kurzy Alfa, resp. jejich důraz na zkušenost s Duchem svatým, vznikly na stejném základě, jako Torontské požehnání. O jaký druh prožitku s Duchem svatým se tu jedná? Vraťme se do první poloviny devadesátých let, do jednoho charismatického sboru v Kanadě, kde právě začíná oživení, které se nesmazatelně zapíše do dějin církve. Torontské požehnání V roce 1993, Randy Clark, pastor z kongregace Vinice v St. Louis ve státě Missouri, navštívil na škole hnutí Víry Kennetha Hagina „Rhema“ v Tulse, Oklahoma, shromáždění hostujícího evangelisty a bývalého lektora Rhemy v Africe, Rodneye Howarda-Browna. Ten v té době již druhým rokem sloužil v pomazání charismatického kazatele Bennyho Hinna, který své pomazání čerpal ze svých častých návštěv hrobu zesnulé kazatelky z období obnovy uzdravování Kathryn Kuhlmanové[25] a z návštěv hrobu nezávislé evangelistky Aimee McPherson, která tragicky zesnula na předávkování barbituráty.[26] Jelikož Brown dokáže vzkládáním svých rukou navodit křesťanům stav podobný intoxikaci alkoholem, označuje sám sebe jako „barmana Ducha svatého.“[27] Na shromážděních v Tulse pak došlo k  projevům davového smíchu, opilosti se ztrátami paměti a padání naznak do mrákotného stavu po vkládání Brownových rukou.[28] Když se Clark vrátil do svého společenství, začalo k podobným projevům docházet i zde. Na setkání sborů Vinice ve státě Wisconsin, v říjnu 1993, vedoucí oblasti, Happy Leman, vyzval Clarka, aby se o své zkušenosti začal sdílet s ostatními. I zde na sebe manifestace nenechaly dlouho čekat. Přes značnou osobní i denominační krizi však na dalším listopadovém celostátním setkání Vinice v Palm Springs vedoucí kongregace John Wimber prohlásil, že od října tohoto roku k němu Pán sedmnáctkrát mluvil o tom, že nyní by mělo pro Vinici nastat období „nového začátku“[29]. Právě na tomto setkání informoval Happy Leman Johna Arnotta, pastora sboru Vinice v kanadském Torontu, o tom, jak Randy Clark obdržel prostřednictvím R. H. Browna osvěžující zkušenost. Arnott okamžitě pozval Clarka do Toronta a 20. ledna 1994 toto setkání vyústilo v nepřetržitý devadesátidenní řetězec masových shromáždění. Tak vzniklo největší charismatické, celosvětové oživení, známé jako „Torontské požehnání“. Na těchto shromážděních docházelo běžně k masovému smíchu a jevům, jako je štěkání – [30] - lidé řvali jako lvi nebo syčeli jako hadi. Pro tyto zvířecí manifestace se shromáždění stávaly terčem kritiky konzervativních křesťanů, zatímco John Wimber v nich viděl důkaz působení Ducha svatého.[31] Jiného názoru však byl John Goodwin, jeden z bývalých vůdců Vinice, který popírá, že se jednalo o zvířecí zvuky. „Lidé ječí a vyjí. Zvířecí zvuky? Ale kdepak! Nikdy jste neslyšeli, aby zvíře takové zvuky vydávalo…Vinice, Pensacola, Toronto -- děje se tam víc, než je vidět. Nejde pouze o nějaké hereze, o nějaké falešné doktríny a podivné zkušenosti. Když pozorujete, jak lidé štěkají jako pes, řvou jako lev, kroutí se na podlaze jako had..... Už jste někdy viděli, jak se lidé před vašima očima mění v opici? To s vámi zatřese! ..... Byl jsem v Londýně, když John Wimber vyučoval. Byli jsem právě s Blaine Cookem a Karlem Tuttlem, dnešním pastorem Vinice v Anaheimu, na balkóně. Náhle jsem koutkem oka spatřil kohosi vyskočit více než metr a půl ze židle... a ten někdo se začal fyzicky měnit v opici. Jeho tvář se měnila ..... znáte to z hororů, kdy se osoba mění na vlkodlaka! Bylo to přesně tak. Paže se mu prodloužily, ramena se změnila do opičích ... totálně démonický projev. Lidé k němu pozdvihovali ruce s voláním, „Pane, my žehnáme činům Svatého Ducha.“ Chtělo se mi utéct z místnosti - a to jsem nebyl nijak blízko… Ani bych vám nemohl spočítat, kolikrát jsem byl na seminářích a konferencích, kde se takové věci dály.“[32] Nakonec do Toronta odjíždějí i někteří představitelé HTB[33] a John Wimber ve Velké Británii učí o Torontském požehnání. Z obavy před reakcí tradičně konzervativních Britů, potenciální kritiky preventivně vyplísnil slovy: „Mám podezření, že i tady v Británii budou někteří reagovat podobně. Budou říkat: Ani za nic nebudu štěkat jako pes nebo řvát jako lev, ani za svět se nebudu válet po podlaze. Něco tak nedůstojného! Můj Bůh by nic takového neudělal…Chápu takovou reakci, ale nelze jí udržet.“[34] Manifestace v HTB Krátce po propuknutí Torontského požehnání se v Londýně sešla skupina křesťanů z různých církví, aby si vyslechla svědectví Eleanor Mumfordové, manželky Johna Mumforda, pastora a správce sborů Vinice v Británii, která se právě z Toronta vrátila. Když se Eleanor za přítomné modlila, všichni byli citelně dotčeni. Mezi přítomnými byl i Nicky Gumbel. Ten si však uvědomil, že zmeškává členskou schůzi své církve a se svojí ženou spěchal do své kanceláře v South Kensington. Setkání se již připravovalo k odročení a Gumbel byl nucen se omluvit a vyprávět, co se mu právě přihodilo. Byl pak požádán, aby se pomodlil závěrečnou modlitbu. Plný své nedávné zkušenosti se - podobně jak to činí v kurzech Alfa - obrátil k Duchu s žádostí, aby každého v místnosti naplnil stejnou mocí. Po této modlitbě se situace opakovala. Mnozí spadli na zem s typickými projevy Torontského požehnání.[35] Sandy Milliar, vedoucí sboru HTB a protagonista kurzů Alfa, který též působil jako sekretář Evangelické aliance, byl tou dobou právě na jednání Evangelické aliance, kde obdržel telefonát, že členové sboru leží na podlaze kanceláře, neschopni se zvednout. Glenda, členka sboru, se jen s obtížemi dostala k telefonu, aby svému vikáři tuto zprávu zatelefonovala. Později, spolu s ostatními vedoucím sboru, zavolal Millar Eleanor Mumfordové, aby v HTB v neděli 29. května ráno i večer kázala. Po obou kázáních prosila Eleanor Ducha, aby na shromážděné sestoupil. Jakmile se Eleanořin tým, spolu s týmem sborových služebníků, začal modlit, lidé padali na zem. Záhy byla zasažena celá církev.[36] Pro Sandyho Millara se však nejednalo o nic nového. On sám, dle jeho slov, zkušenost s Torontským požehnáním osobně zakusil již v červnu 1994, při setkání s argentinskými evangelisty.[37] Manifestace na kurzech Alfa Příchod Torontského požehnání a jeho aplikace na kurzech Alfa v Anglii natolik proměnily klima v protestantských církvích, že někteří členové církví opustili své denominace a uchýlili se k pořádání shromáždění po domech.[38] Vždyť jen do roku 1997 Torontskou zkušenost aplikovalo 4.000 církví v Anglii. Nastalá situace dala vzniknout i několika apologetickým službám, které začaly mapovat historii a doktríny, které stály v pozadí této proměny církve. Patří mezi ně např. Christian Research Network[39] a internetová Banner Ministry[40], do které přispívají i konzervativní letniční pastoři z Assemblies of God. Této situace si povšiml i časopis Time, který poznamenal: „Jistá žena odešla ze své církve a pořádá domácí bohoslužby, protože říká, že se nemůže přenést přes „chrochtání jako prase a štěkání jako pes“ projevujících se na církevních kurzech v Anglii. Padesátiletá Angie Golding prohlašuje, že jí byla odmítnuta konfirmace, pokud se nepřihlásí na kurzy Alfa, které nazvala „vymýváním mozků“, exerciciemi, kde lidé… vydávají zvířecí zvuky a válí se po zemi. Odešla z evangelikálního sboru Sv. Marka v Broadwater Down, Kent, s dalšími 14 členy kongregace a založila domácí církev v Tunbringe Wells. Říká: „Budu denně bláznem pro Krista, ale nebudu dělat blázna lidem.“[41] Představitelé církve tvrzení Angie Golding odmítli výrokem, že Ti, kdo byli konfirmováni, byli zahrnuti do kurzu, který však nebyl součástí konfirmace, a že není jisté, že zvířecí manifestace jsou s kurzem spojeny. Avšak velká část kurzu, pojednávající o Duchu svatém, při dodržení všech potřebných instrukcí, často k manifestacím, projevujících se v Torontském požehnání, cíleně směřuje. Jinak by přeci Gumbel Torontské požehnání s kurzy nespojoval. Vždyť památný příchod Torontského požehnání do HTB zachytil i na jedné z videokazet, používaných při výuce Alfy, při seznamování účastníků s dílem Ducha svatého: „Ellie Mumford nám řekla něco z toho, co viděla v Torontu… Bylo zřejmé, že umírala touhou se za nás všechny modlit… pak řekla, „pozveme Ducha svatého, aby přišel“, a v momentě, kdy to dořekla, jeden z lidí byl doslova vymrštěn napříč místností a ležel na podlaze, jen kvílel a smál se… a vydával ty nejneuvěřitelnější zvuky… Zakusil jsem moc Ducha svatého takovým způsobem, jako jsem ji neprožil již několik let, jako mohutnou silnou elektřinu, procházející celým mým tělem… Jeden z mužů jen tak ležel a prorokoval.“[42] Intenzivní propagace moci Ducha svatého působí natolik, že lidé již dopředu vědí, co mají od „víkendu s Duchem svatým“ očekávat a mnohdy jsou kurzy vyhledávány právě pro popisované projevy. Mezi nejmírnější patří: „teplo, které lidé cítí v rukou nebo jiných částech těla“, „pocit pálení po celém těle“, „tekuté teplo“, „pálení v rukou, ačkoliv nebyly zahřáté“.[43] Touhu po zkušenosti dokumentuje i Gumbelem uváděný ilustrativní příběh: „…moje žena mi doporučila přečíst si článek v magazínu o Alfa kurzech a HTB. To, co mi utkvělo v mysli bylo, jak byla práce Ducha svatého popsána jako nejdůležitější zkušenost. Věděl jsem ve svém srdci, že tuto moc Ducha svatého musím za každou cenu mít. Proto…jsem se přihlásil do kurzu a zaměřil se na víkend, ve kterém se mluví o díle Ducha svatého… Nezáleží na předchozích kurzech, musel jsem se dostat do toho, co zde působilo... Podíval jsem se na rozvrh a zjistil, že třetí lekce „Jak být naplněn Duchem svatým“ (kterou jsem rozpoznal jako nejdůležitější) začínala v půl páté odpoledne… [autor citátu dále popisuje, jak čekal na okamžik pozvání Ducha, stejně jako čeká maratonec na vytoužený cíl] … cena byla tak blízko, ale my se k ní dostávali tak pomalu. Chtělo se mi doslova vykřiknout: Tak už to udělej! Udělej to! Už to nemohu déle vydržet. Nepřeháním, když řeknu, že jsem byl v agónii. Když pak Nicky Gumbel pozval Ducha, oh, ta úleva.“ [44] Kdo by snad stále pochyboval o tom, že Torontské manifestace jsou nedílnou součástí kurzů Alfa, nebo že k nim jsou lidé povzbuzování, nechť zváží v kontextu následující Gumbelovu promluvu na párty kurzu Alfa, kde popisuje projevy Ducha, kterého vyzývá, aby mezi účastníky přišel: „Ježíš říkal…že církev je jako… hostina a slavnost a na slavnosti se každý cítí dobře. Je zde zábava a smích… Proč by na největší slavnosti ze všech neměl být smích? A to je, co vidíme dnes, smích a veselí a lidé jsou opilí - ne vínem, Pavel říká neopíjejte se vínem, ale buďte naplněni Duchem. Přijď na párty, kde se můžeš opít u Boha…Včera večer jsem byl na párty podobné této, kde bylo plno církevních vůdců a pozvali jsme Ducha, aby přišel…byla to párty Ducha svatého. Bylo to místo legrace. Církev by měla být párty.“[45] Někteří konzervativnější křesťané se sice obdivují úspěšnosti a popularitě kurzů Alfa, nejsou však příliš výše popsaným zkušenostem nakloněni. Mají proto sklony kurzy upravit tak, aby lépe vyhovovaly jejich pojetí evangelia. Před takovýmito zásahy, zejm. do formy pořádání kurzů, Millar i Gumbel varují. Ti, kdo chtějí kurzy pořádat proto musejí procházet speciálním školením, resp. konferencemi, které po celém světě vůdci HTB pořádají. Proto je velmi důležité se celostátních konferencí účastnit. Tvůrce současné podoby kurzů Alfa Nicky Gumbel říká, že „začít s Alfou bez účasti na konferenci je jako chtít řídit auto, ve kterém není motor.“46 Sejnou obavu sdílí i národní koordinátor kurzů Alfa pro Českou republiku, když varuje, že nám „jako Čechům s národní povahou individualistů a šťouralů hrozí nebezpečí, že budeme Alfu kazit.“[47] V obavě před „svévolnými“ zásahy se proto kurzy staly i předmětem ochrany, vymezující pouze „přípustné“ minoritní adaptace. Zachovat veškeré učení tvůrců kurzů Alfa, včetně „víkendu s Duchem svatým“, je však zcela nezbytné: „Název „Alfa“ nebo podobné názvy se nemají použít ve spojení s žádným jiným křesťanským kurzem,.. aby se zajistila stejnost a celistvost kurzu Alfa a aby se udržela důvěra v kurzy, které jsou obsažené v seznamu Alfa. Nevýznamné změny... se mohou týkat pouze délky proslovů nebo počtu setkání. Alfa je sérií přibližně 15 proslovů, které se konají v určitém časovém období, četně víkendu nebo dne mimo a jejich učení je založeno na veškerém materiálu v Otázkách života.“[48] Jinými slovy, kurzy Alfa musejí předat posluchačům veškeré učení jejich tvůrců a v ničem podstatnějším se nesmějí odchýlit. Křesťané, kteří v nich slouží, je nemohou nijak modifikovat. Kladné ohlasy Kurzy Alfa na první pohled každého upoutají tím, čemu se v obchodnickém žargonu říká referenční listy. Výrobce, pokud chce někoho přesvědčit o kvalitě svého výrobku, předloží seznam renomovaných firem, které s úspěchem používají výrobky jeho značky. Podobně je to i s kurzy Alfa. Stěžejní kniha Nickyho Gumbela „Otazníky života“ proto již na obalu obsahuje citáty některých křesťanů, jako: „Bezvadná knížka“ od Michaela Greena, „kniha – pokladnice“ od Clive Calvera. V občasníku „Česká Alfa“, vycházející jako příloha charismatického časopisu Život víry, se setkáme s doporučeními protestantských i katolických představitelů, kteří kurzy mohutně doporučují. Patří sem John Wimber, který říká: „jsem z kurzů Alfa nadšen“, Paul Cedar, který děkuje „našemu Pánu za to, jak úžasným způsobem kurzy Alfa používá ve Spojených státech a po celém světě“, George Carey, Canterburský arcibiskup stroze konstatuje: „Je to skvělá věc, vřele doporučuji“ nebo, podle významného evangelikálního teologa Johna Stotta, jsou kurzy Alfa „nejpřirozenější a nejúčinnější metodou šíření evangelia v současné době“. Rovněž katolický vůdce Ambrose Griffiths nešetří superlativy: „Alfa je prostě nejlepší metoda evangelizace pro farnosti v Desetiletí evangelizace.“[49] Z českých vedoucích pak kurzy Alfa, na propagačních materiálech, chválí snad všichni představitelé církví v ČR, včetně Jara Křivohlavého. Vůbec největšího rozkvětu a výsledků bylo dosaženo ve sborech hnutí Víry, resp. ve sborech Slova života [50], kterým jsou kurzy ve své duchovní podstatě i „geneticky“ nejblíže. Vždyť Torontské požehnání se zrodilo výhradně z požehnání představitelů hnutí Víry, jako jsou Rodney Howard Brown, Benny Hinn nebo Kenneth Hagin Jr., jejichž prostřednictvím se rozšířilo i do Buenos Aires (Claudio Freidzon), Toronta (John Arnott) Londýna (Nicky Gumbel a Sandy Millar) a Pensacoly (John Kilpatrick a Steve Hill).[51] Zdá se tedy, že kurzy prakticky nemají chybu a stěží jim lze něco vytknout. Vyhovují jak letničním, tak katolíkům a člověku by se zdálo, že je to skutečně ta nejlepší metoda zvěstováni evangelia, kterou lze v současné době použít. Záporné ohlasy Od protagonistů „Alfy“ se však již nedozvíme, že se kurzy staly též předmětem ostré kritiky zejm. amerických a britských fundamentalistů a konzervativních evangelikálů. Např. Chris Hand z Christian Research Network, apologetické služby, která vznikla jako obrana před masivním šířením Torontského požehnání v Anglii, publikoval rozsáhlou studii, kde se snaží mj. dokázat, že se v kurzech Alfa mluví o jiném Duchu svatém, než kterého nám představuje Písmo, a že konverze, které jsou tímto duchem vypůsobeny, nejsou konverze o kterých se píše v Bibli.[52] Podobně Richard Fisher z americké Personal Freedom Outreach došel k závěru, že Gumbel vede konvertity k esoterickým zkušenostem a fakticky potvrzuje Handovy závěry.[53] Johnatan Bayes, pastor nezávislé evangelikální církve Stockton-on-Tees v Teesside je shovívavější, a přes svoji podrobnou a kritickou doktrinální analýzu přiznává, že kurzy obsahují evangelium, avšak vidí zde jako problém „charismatizaci církve“. Navrhuje proto použít kurzy Alfa jako výchozí materiál, který by bylo možné upravit, avšak s politováním konstatuje, že z hlediska ochrany kurzů to není možné.[54] Prestižní internetový Apologetic index obsahuje celou škálu kritických článků, varujících před New Age v křesťanském kabátě, jiným evangeliem a vzmáhající se nepravou církví, v souvislosti s kurzy Alfa.[55] V České republice byl jediným kritickým článkem příspěvek Kláry Steigerové v Zápase o duši [56], který obecně kritizoval nedostatek doktrinálního učení a malou srozumitelnost kurzu pro začátečníky. Kritika obsahu Vlajková loď moderních apologetů, americký Christian Research Institute (CRI), založený expertem na nová náboženství, charismaticky orientovaným baptistou Dr. Walterem Martinem, se kurzy Alfa zaobíral natolik, že zveřejnil studii Dr. Gordona L. Lewise, profesora teologie a filosofie Denverského semináře, kterou adoptoval jako své oficiální stanovisko.[57] CRI je proslulý svojí umírněností a snahou o objektivitu, za což se mu dostává hutné kritiky od amerických fundamentalistů, což ovšem není příliš na škodu účinnosti jeho prohlášením. Byl to Hank Hanegraaff, prezident CRI a Martinův nástupce, jehož kritika přinutila k dočasnému pokání Bennyho Hinna, jednoho z otců Torontského požehnání a natolik znepokojila dalšího otce Torontského požehnání, letničního pastora z Pensacoly, Johna Kilpatricka, že Hanegraaffa nazval ďáblem a, dle Kilpatrickových slov, „pod mocí Ducha svatého“, jej z televizní obrazovky v přímém přenosu proklel [58], za což se pak – když tato moc pominula- dodatečně omlouval.[59] Podívejme se nyní podrobněji, jak Lewis kurzy Alfa hodnotí. Nejprve uvádí několik principů, na kterých jsou, podle jeho analýzy, kurzy založeny. Souhlasí s tvrzením, že v evangelizaci je nejefektivnější místní církev, celá armáda evangelistů, pracující na přátelských vztazích, i s tím, že evangelizace je proces, zahrnující celého člověka. Souhlasí také s Gumbelovým tvrzením, že evangelium je v moci Ducha svatého dynamické a efektivní, i s důrazem na naplnění a naplňování Duchem svatým. V závěru své studie však uvádí, že Alfa adekvátně nevysvětluje protestantskou doktrínu o ospravedlnění na základě pouhé milosti skrze samotnou víru s tím, že proto může velmi „nápomocná“ těm, kteří ke spasení přidávají ještě skutky. Dalším opomenutím je, podle Lewise, nedostatečné vysvětlení „znovuzrození“. Krom těchto, autorem uváděných opomenutí, Lewis – stejně jako mnozí apologeti – vytýká kurzům i špatnou a účelovou pneumatologii. „Současní pohané, kteří vědí spíše o nějaké „Síle“ než o Bohu, potřebují nejprve představit živého Boha. Kdokoliv přistupuje k němu (Bohu), musí věřit, že (jako osoba) existuje (nezávisle na světě) a že se odměňuje (aktivně v historii), těm, kdo jej usilovně hledají (Žd 11,6). Jako Pavel v antických Athénách by Alfa měla vysvětlovat lidskou závislost a odpovědnost  božskému Soudci. Tehdy bude mít potřeba evangelia smyl (Sk 17,16-31). Navzdory své síle, pro tyto slabiny je nemoudré Alfu použít tak, jak je. Navíc s mnohem větším riskem u ztracených, kteří potřebují Boha a jeho samotnou milost… Alfa má mnoho, co by mohlo být použito k dobrému dílu, ale, naneštěstí, její defekty vedou nekřesťany ke Kristu a skutkům. Její chyby mohou vést nové křesťany k falešným zkušenostem, které nejsou založeny na zjevené pravdě o duchovních skutečnostech.“[60] Kritiku mnoha křesťanských institucí i jedinců lze tedy shrnout do dvou oblastí. Kurzy nedostatečně vysvětlují podstatu evangelia a vedou k duchovním zkušenostem, které mají svůj podklad v nebiblických zkušenostech odvozených z Torontského požehnání. Kritika formy Ačkoliv byla zveřejněna celá řada studií, které se zabývají doktrinálními rozbory, formu pořádání kurzů mnohdy obdivují i jejich kritikové. Někteří, jako např. Fundamental Baptist Information Service, navrhují zachovat formu kurzů a jejich obsah nahradit ortodoxním učením. Nic takového však není možné a jakýkoliv podstatný zásah do kurzů by způsobil, dle Gumbela a Millara, jejich nefunkčnost. V čem tedy spočívá úspěšnost a originalita formy kurzů? Jedná se o dobré jídlo, přátelské prostředí, výtečnost lekcí, či kvalitu literatury? Sotva jenom to. Jedná se zde o mimořádnou evangelizaci v „nekonfrontační formě“, u které je běžné, že se dotyčný neobrátí na základě vyučování o Ježíši Kristu, ale na základě vyučování o Duchu svatém a prožitku po jeho pozvání na kurz. Není to tedy zvěst o kříži, smrti a vzkříšení Ježíše Krista, která vypůsobí zkušenost obrácení – navíc nikdo není nikým „tlačen“, po nikom není „vyžadováno“ pokání, nikomu není „řečeno čemu má věřit“. Nikomu není ani divné, když lidé, kteří zatím ani nemusejí Krista znát, se obracejí po duchovní zkušenosti s Duchem, který se manifestuje štěkáním jako pes, chrochtáním jako prase nebo syčením jako had. Za připomínku stojí skutečnost, že ačkoliv je tento Duch nazýván svatým, projevuje se zvuky zvířat, která rozhodně v Písmu jako svatá popsána nejsou. Pes je symbolem odpadlictví (Fp 3,2), vepř je symbolem falešné oběti (Iz 66,3) a had je symbolem satana (Zj 12,9). V Písmu jsou také popsány dva případy démonizace zvířat. Jedním z nich je had (Gn 3) a druhým vepř. (L 8,33). Nový Zákon dokonce na dvou místech popisuje společně zvířata (psa a prase), jejichž zvuky se, dle časopisu Times, objevily na kurzech Alfa v Londýně: „Přihodilo se jim to, co říká pravdivé přísloví: 'Pes se vrátil k vlastnímu vývratku' a umytá svině se zase válí v bahništi.“ (2P 2,22) „Nedávejte psům, co je svaté. Neházejte perly před svině, nebo je nohama zašlapou, otočí se a roztrhají vás.“ (Mt 7,6) Dá se zde v této souvislosti mluvit o skutečných obráceních? Ti nejmírnější kritici zde vyjadřují obavy, že mnoho lidí se obrátilo spíše „ke křesťanskému způsobu života, než ke Kristu“.[61] Ti radikálnější však prohlašují, že si Antikrist před svým příchodem připravuje církev, která jej bude následovat (Zj 17,5). Závěr Snad by se někdo mohl zeptat, jak je možné, že se kurzy s tak podivným pozadím tak masově mezi církvemi šíří? A jak je možné, že tolik církevních představitelů, kteří byli dříve tak obezřetní, jsou nyní otevření věcem, o jejichž podstatě možná nemají potuchy? Vždyť ještě v první polovině devadesátých let se proti Torontskému požehnání jasně vyslovily nejméně dvě evangelikální církve. A to Církev bratrská, která v roce 1995 zveřejnila opatrnými slovy volené zamítavé stanovisko [62] a Apoštolská církev, která, ve stejném roce, věnovala kritice tohoto fenoménu tři následná čísla svého časopisu, kde se přihlásila k varování bývalého superintendenta Assemblies of God, týkajícího se hnutí „svatého smíchu.“[63] Učení, že v poslední době má dojít k probuzení – ačkoliv je v přímé kontradikci k mnoha biblickým pasážím (např. 1Tim 4,1; 2Tim 3,1-5; Ju 1,18; 1J 2,18; Mk 13,22; Mt 24,11 atd.)- však někdy působí tak silně, že církevní představitelé jsou vyčerpání hledáním způsobů, cestováním za požehnáním a sháněním těch pravých řečníků, aby ono probuzení přivedli na svět, že ztrácejí obezřetnost. Přitom nepomohlo ani svazování „teritoriálních duchů“, nepomohlo „zástupné vyznávání hříchů“, neuspěla ani „evangelizace službou“ ani „sjednocování pastorů“ a neuspěla ani série návštěv jihoamerických evangelistů. Nyní je tu snad konečně již něco zaručeného! Tomáš Dittrich mluví o „novém větru“[64] (kolikátém již?) a Michal Vaněk, pastor Slova Života píše, že „Alfa působí probuzení, probuzení, které se sice šíří nenápadně, na venkově i ve městech…“[65] Každá „zaručeně úspěšná“ metoda zvěstování evangelia, která k nám ze zahraničí dorazila, byla vždy čekateli na probuzení uchopena jako prapor, kterým vzrušeně mávali volajíce, že nyní máme to nejčerstvější zjevení pro probuzení, které Bůh právě svěřuje prorokům své církve. Avšak každá takováto radost se zatím ukázala jako předčasná a proroctví jako falešná. Zanechala však za sebou rozbité sbory a někdy i celé církve. Paradoxně tak dochází k situaci, že odpadnutí mnohých věřících v posledních časech, o kterém Písmo jasně svědčí, mají na svědomí Ti, kteří dané verše ignorují a naopak z celé své síly „uskutečňují“ probuzení. Touha po probuzení je sama o sobě chvályhodnou věcí, avšak připomeňme si, co se psalo v Životě v Kristu, když letniční představitelé podrobili manifestace Ducha biblické analýze. Nahlédněme do článku od George Wooda, vedoucího sborů Assemblies of God v USA, muže, který též vroucně toužil po probuzení: „Všichni se dnes modlíme, aby nás Bůh nádherně probudil a zmocnil svou církev, aby nesla svědectví jeho jména do celého světa…Ó Bože, pošli nám takové probuzení!“[66] Dr. Wood však dal jasně na srozuměnou, jak o hnutí „svatého smíchu“ a podobných manifestacích „klasičtí letniční“ smýšlí: „Mezi všemi příklady radosti není v Bibli žádné tvrzení, že by se lidé nekontrolovatelně smáli v davu uctívajících spolu s mnoha dalšími smějícími se nebo padajícími na zem, neschopnými se přestat smát. Když obhájci zjistili, že v Písmu není vzor pro moderní charismatický jev nazývaný svatý smích… začali ukazovat na Sk 2 a zvát lidi, aby se „napili u Joele“. Obraťme se na Skutky 2. Vidíme smích učedníků na den letnic? Chechtali se, smáli se od plic nebo šlo o nějakou jinou formu smíchu?… Obhájci probuzení smíchu vyvodili, že dav si myslel, že byli opilí, protože se smáli. Ale to Skutky 2 neříkají… Text… nikde neuvádí výskyt smíchu: bylo to mluvení v jiných jazycích, co vyvolalo různé reakce zaznamenané Lukášem… Jestliže se církev smála ve Sk 2, pak se brzy „snížila“ ke kázání – výrazný kontrast proti některým ukázkám současného jevu, kde smích buď vytlačí příležitost pro kázání nebo ho stále přerušuje. O Letnicích bylo 3.000 spasených a pokřtěných, ne 120 přilepených na podlaze ve smíchu.“[67] Nakonec Wood varoval letniční před východním mysticismem New Age, který by hledající lidi přiváděl „do změněného stavu vědomí, kde racionalita je snížena a věřící pluje do božského „omu“ – jogínského stavu mentální prázdnoty.“[68] Zcela na závěr trilogie, kterou Apoštolská církev zveřejnila na pokračování ve svém časopise, vyslovil i prorocké varování: „Jakmile opustíš zkušenost, která je zakořeněná v Písmu, abys zakusil nějakou další, je pravděpodobné, že se budou ještě rozvíjet extrémní projevy. Všimněte si současného jevu: v některých charismatických sborech začalo řvaní až štěkání. Řvaní je vysvětleno jako „Lev z Judy“. Nevím, co představuje to štěkání. Vím, že když duch proroka je poddán proroku (1K 14,32), pak jistě duch toho, kdo řve nebo štěká, je mu také poddán. Někdy potřebujeme věci nazývat pravými jmény. Neváhám říci, že štěkot a řev jsou „divné“. Buď to přichází z chybné lidské představy (lidské tělo je schopné dělat různé věci) nebo je to ďábelský řev a štěkot jeho psů“.[69] Závěrem uveďme i slova národního koordinátora Alfy v ČR, jak si on - pokud se nemluví o „vysloveně příjemném“ a „nikoho k ničemu nenutícím“ evangeliu „plného pohody u společného jídla“ - představuje skutečnou evangelizaci: „…Ježíš Kristus…učedníky vyzýval, aby druhé přiměli k tomu, aby přišli… Ježíš lidem hrozil peklem, protože věděl, v jakém jsou nebezpečí. Nepořádal čajové dýchánky – žil za pochodu, v realitě konfliktu o lidské duše. Proto měla jeho slova naléhavost, proto se nerozpakoval.“[70] Církevní představitelé, kteří jsou za šíření kurzů Alfa ve svých církvích zodpovědní, by si měli být vědomi výše uvedených skutečností, zejm. pak toho, že obrácení je zde postaveno na prožitku s duchem, kterého jeho autoři ztotožňují s původcem manifestací Torontského požehnání. Navíc jakékoliv odchylky, či adaptace, které by vedly k jinému učení, či podstatné změně formy, než jsou prezentovány na kurzech Alfa, jsou nepřípustné. *** Více o historii, učení a praxi Torontského požehnání v češtině naleznete na: http://mujweb.cz/www/apologet/index_studie.htm

Odkazy na použitou literaturu jsou zde v samostatném okně.