poslal kosek
Nečistý duch se rád vrací
Když nečistý duch vyjde z člověka, bloudí po pustých místech a hledá odpočinutí, ale nenalézá. Tu řekne: „Vrátím se do svého domu, odkud jsem vyšel.“ Přijde a nalezne jej prázdný, vyčištěný a uklizený. Tu jde a přivede s sebou sedm jiných duchů, horších, než je sám, vejdou a bydlí tam; a konce toho člověka jsou horší než začátky. Tak bude i s tímto zlým pokolením.
Mt 12,43–45
Když byli starověcí lidé ohroženi nějakou nebezpečnou a nezvladatelnou mocí, hovořili o démonech. My se snažíme všechno odhalit svými smysly a najít pro to vysvětlení. Jsme přece racionálně myslící lidé a nevěříme v různé čerty, čarodějnice, hejkaly, zlé skřítky a démony. Důležité ale není, zda je ohrožení vyjádřeno představou démonské bytosti, nebo popsáno moderním způsobem, nýbrž to, že si člověk uvědomí: takové zlo existuje, neumíme mu vždycky dostatečně čelit a je třeba mít se před ním na pozoru. I v naší současnosti jsou události, pro které bychom nenašli vhodnější slovo, než je démonie, chceme-li ukázat na jejich zhoubnost. A je opravdu možné všechno dostatečně, do hloubky a beze zbytku racionálně pochopit a vysvětlit?
Účelem Ježíšova podobenství je napomenout nás, abychom byli ve střehu před démonskými mocnostmi. Myslí se tu na ty, kteří jsou Ježíšem uzdraveni, ale protože ho opravdově nepřijali (prázdný dům), může se stát, že jejich úděl bude nakonec ještě horší, než před uzdravením. Člověku nestačí zbavit se zlého. Není-li naplněn novým Duchem, upadne zase do moci zla.
Vyhnané zlo touží po svém dřívějším domově, zvláště tehdy, když ví, že dům není obsazen. Dům, který zůstal po zlém duchu prázdný, je čistý, vymetený a vyzdobený k přijetí vzácného hosta. Když to ale dlouho trvá a dům zatím obsazen není, je to jakoby pozvánka pro zlého ducha, aby se vrátil. Jenže nepřijde sám. Poučil se a ví dobře, že je zapotřebí upevnit si postavení a ani případní spojenci nebudou na škodu. Přivede proto s sebou sedm jiných duchů, horších, než je sám. Zmocní se domu a s tím člověkem je to pak horší než předtím. Číslo sedm znázorňuje plnou moc a sílu. Je to součet všeho démonského svodu a zla. Nemá-li se démon vrátit, je třeba, aby dům nezůstal prázdný, ale byl obsazen jiným Duchem, který činí z onoho domu příbytek Boží.
Ježíš podobenstvím mluvil také k těm, kteří svým moralizováním vyhnali sice z člověka některé hříchy, ale dům – srdce a duše člověka – zůstal prázdný, nenaplněný vírou a láskou. Nestačí vědět, co nemá člověk dělat. Nestačí vyhnat nečistého ducha, není-li prázdné místo po něm zaplněno. To se potom démon vrátí zpět a opevní se dokonaleji proti všem možným útokům na své pozice. Není správné spokojit se jen s pasivní rolí. Čelit návratu moci hříchu lze jen s Pánem Bohem na své straně a přítomností jeho Ducha ve svém domě.
Toto krátké Ježíšovo podobenství rovněž ukazuje na vytrvalost náporů zla na člověka a na to, jak nebezpečné je vakuum. Hřích snadno vstoupí tam, kde člověk pro nic velkého nežije. I když je člověk osvobozen, ale nemá nic, co by zaplnilo jeho svět, jeho naděje, vrátí se jeho život snadno do polohy, která je horší, než byla ta původní před jeho vysvobozením. Poloviční začátek je horší než žádný začátek. Prázdnota přivolává zlý úděl. Jen tam, kde přebývá Kristus, drží se hřích od něj v patřičné vzdálenosti. V apoštolském vyznání víry stojí, že Kristus sestoupil do pekel. To znamená: sestoupil tam, kde má zlo největší moc, kde je jeho pevnost. Kristus nad zlem zvítězil a z pevnosti zla zůstaly jen trosky. To je evangelium, které oznamuje, že na světě není žádné peklo, na které by Kristus nestačil.
Každý, kdo uvěřil v Krista a poznal, že z nás vyhání skepsi, nedůvěru, nevěru a sobectví, si musí dávat pozor, aby znovu neupadl do spárů démonů. Tady je velké nebezpečí, protože v těch, kteří odpadají od víry a nenaplňují svůj dům Duchem Kristovým, má zlý duch zvláštní zalíbení.
Velmi jasně a trefně je to vyjádřeno v 2Pt 2,17–22: „Takoví lidé jsou jako prameny bez vody, mračna hnaná bouří; je pro ně připravena nejčernější tma. Řeční prázdné a nabubřelé řeči a svádějí nezřízenými vášněmi ty, kdo se právě vymaňují ze života v klamu. Slibují jim svobodu, ale sami jsou služebníky záhuby. Co se člověka zmocní, tím je zotročen. Jestliže tedy ti, kdo poznáním Pána a Spasitele Ježíše Krista unikli poskvrnám světa, znovu se do nich vracejí a podlehnou jim, budou jejich konce horší než začátky. Bylo by pro ně lépe, kdyby vůbec nebyli poznali cestu spravedlnosti, než aby se po jejím poznání odvrátili od svatého přikázání, které jim bylo svěřeno. Přihodilo se jim to, co říká pravdivé přísloví: ‚Pes se vrátil k vlastnímu vývratku‘ a omytá svině se zase válí v bahništi.“
Ale to, co smíme slyšet z podobenství není jen tzv. náboženskou záležitostí. Vyhánění zlého se přece týká celého života, a tedy i života národa, státu, celé společnosti. I tady se může stát, že je vyhnán nečistý duch, nějaký ten démon, co nás v minulosti svazoval a zotročoval, ale když dům po něm není zaplněn a zůstane prázdný, duch temnoty se i tady rád vrací nazpět.
Podle prof. Jindřicha Mánka – upravil jvor
