poslal Petrha
Najdi si odpověď..... ( Krátké zamyšlení nad tajemstvím života )
Svoboda. Slovo, které často lidé vyslovují. Kolik lidí vyjadřuje, že chtějí být svobodni, že touží po svobodě. Domáhají se jí, volají po ní a cítí se velmi ukřivděni, když není naplněna podle jejich představ. Mám pocit, že co člověk, to jiný význam slova svoboda.
Vzpomínám si, jak po roce 1989 v jednom výchovném ústavu, svěřenky vykřikovaly hesla: Dejte nám svobodu, nechejte nás kouřit, nenuťte nás do školy, nenuťte nás do práce a další podobná přání. Jejich význam pojmu svoboda se výrazně lišil od chápání svobody u jiných občanů. Uplynulo přes deset let. Možná, že někteří dnes chápou svobodu zase trochu jinak. Rozhodně svoboda má nějaké hranice a existuje její určitá optimální míra. Rodiče většinou svým dětem svobodu zpočátku dávkují podle toho, do jaké míry jsou děti schopné svobodu využívat k svému dobru. Ví určitě proč. Mají totiž o své děti strach.
Svoboda jistě patří mezi důležité podmínky života člověka. Stále se však setkávám s lidmi, podle nichž svoboda znamená, dělat si, co chci. Co je komu do toho, že např. fetuji, že a že a že …..
Co však znamená svoboda z biblického hlediska ?
Z praktického hlediska snadno pochopíme, že svoboda typu mohu si dělat, co chci, je ve svém důsledku pro mne jako člověka destruktivním prvkem. Žiji na této zemi a podléhám přírodním zákonům. Skočit z velké výšky, jezdit rychle a jiná jednání se ve svém důsledku projeví těžkým úrazem nebo dokonce sebezničením. Podobně tak platí že, když nebudu dbát na bezpečnost např. u elektrických spotřebičů nebo si budu konzumovat, co chci včetně drog, alkoholu i jiných jedů, ublížím si. Sami uznáváme, že určité hranice našeho jednání mají svá opodstatnění. Každý člověk tyto hranice přírodních zákonů pochopitelně ve velké míře respektuje. Najdou se sice jedinci, kteří jdou po hranici nebo občas tuto hranici i překročí, hazardují pak se svým životem a zaplatí i daň nejcennější, své zdraví, vlastní nebo dokonce i cizí život často nevinného člověka. Člověk jako inteligentní tvor také dokázal, že může určité hranice pro omezení svého jednání posunout díky své inteligenci. Bezpečněji může skákat padákem, létat pomocí balonů, letadel či raket, může ovládat elektrickou i atomovou energii a ovládnout to, co dosud nebylo možné. Přírodní zákony, které dal Stvořitel, se však nezmění. A jestliže Bůh umožnil člověku určitá poznání, což pozorujeme především v minulém a současném století, uvolnil mu moc nad přírodou, pak s tím člověk na sebe přijal i určitou odpovědnost. Dnes víme, že si v přírodě člověk nemůže, dělat, co chce. Není jejím pánem, ale hospodářem. A pokud hospodaří špatně, ubližuje si i sám sobě a uřezává si pomyslnou větev pod sebou. Určitá nesvoboda v přírodě a v tomto hmotném světě je nám z hlediska přírodních zákonů pochopitelná a ani proti ní neprotestujeme. Jsme smířeni s tím, že to jinak nejde. Dělat si, co chceme by vedlo k našemu konci. Dodržování přírodních zákonů je podmínkou biologického života. Člověk pravděpodobně není jen biologické tělo čili něco jako hardware, ale je i bytost duchovní neboli jakýsi software, pokud k tomu hledáme nějaké názornější přirovnání.
Bůh nestvořil jen svět s přírodními zákony. Vedle zákonů přírodních existují i zákony pro existenci člověka jako duchovní bytosti. Myšlenka, že existuje Bůh, že existuje dobro a zlo, že se nemá lhát, krást, vzájemně se zabíjet jsou vnitřní příkazy, které mají nějaký původ. Jak k nim člověk přišel ? Nevložil je do lidské duše sám Bůh jako základní softwarovou výbavu? Nemají podobné zákony i lidé žijící mimo kontakt s vyspělou civilizací ? Jaký by asi byl život, kdyby lidé respektovali i zákony Boží? Že zákony Boží neexistují ? A co je to vlastně Desatero ? Proč Bůh jeho přesné znění vytesal do kamene, aby náhodou toto znění nikdo nezměnil ? Pomohlo to ? Moc ne. Člověk si také díky intelektu pomocí různých filosofií našel různá zdůvodnění pro to či ono jednání. Boží zákony však tím nezměnil podobně jako v případě naší přírody. A bohužel se s nimi už tak nesmířil jako v případě přírodních zákonů.
Člověk je zvláštní bytost. Svým intelektem chápe přírodní zákony, protože má pochopitelně strach z fyzické smrti, ale ke svému neštěstí už tak nechápe zákony které působí na další části jeho osobnosti, které se týkají duchovní stránky lidské existence, a jejichž porušení může mít za následek druhou smrt, věčné a absolutní zničení lidského softwaru konkrétního lidského jedince. Příčinou toho, že člověk nechápe Boží zákony jako dobré rady, které vedou k jeho záchraně, je dědičné narušení člověka označované jako hřích. Vlivem hříchu se lidská bytost, která byla stvořena k obrazu Božímu, stává bytostí, která nesměřuje k Božímu cíli a není obrazem Božím. Je nepoužitelná pro Boží záměry. Boží rady bere jako omezování a touží po něčem, co jí neprospívá, a naopak škodí. Každé porušování Božího Desatera znamená pro člověka škodu. A díky Desateru člověk poznává, že opravdu v něm není něco v pořádku. Myslím si, že z toho pohledu je srozumitelné to, co píše Pavel v Epištole k Římanům v 7. kap. od 14. do 23. verše.
Přečtěme si pozorně:
„Víme, že zákon je svatý, já však jsem hříšník, hříchu zaprodán. nepoznávám se ve svých skutcích; vždyť nedělám to, co chci, nýbrž to, co nenávidím. Jestliže však to, co dělám, je proti mé vůli, pak souhlasím se zákonem a uznávám, že je dobrý. Pak to vlastně nejsem já, kdo jedná špatně, ale hřích, který je ve mně. Vím totiž, že ve mně, tj. v mé v přirozenosti, nepřebývá dobro. Chtít dobro, to dokažu, ale vykonat už ne, Vždyť nečiním dobro, které chci, nýbrž zlo, které nechci. Jestliže však činím to, co nechci, nedělám to já, ale hřích, který ve mně přebývá. Objevuji tedy takový zákon: Když chci činit dobro, mám v dosahu jen zlo. Ve své nejvnitřnější bytosti s radostí souhlasím se zákonem Božím……. „
Toto bylo napsáno před téměř dvěma tisíci lety člověkem, který přijal do svého srdce Pána Ježíše a změnil se ze židovského duchovního v Kristova následovníka. Dříve jsme to moc nechápal, ale už jsem význam tohoto vyznání pochopil.
Co tedy znamená svoboda? Není skutečnou svobodou to, co nás zachraňuje? Pán Ježíš v Evangeliu Janovi 8,32 říká „Poznáte pravdu a pravda vás učiní svobodnými“ Od čeho nás může osvobodit ? Od závislosti na fata morgáně svobody, která vede k naší zkáze. Naše jednání mi připadá podobné člověku, který záchranu hledá v poušti. My také často jdeme k něčemu, co cítíme jako potřebu, po čem toužíme, a co se jakoby z dálky leskne jako voda nebo oáza v poušti, ale když se přiblížíme, zjistíme, že to byl klam. Člověk si někdy myslí, že to pravé nalezne v bohatství, ve slávě, v moci atd. a nakonec to není ono. Stále něco chybí. Bohužel podobně jako trosečníci v poušti, i my pak nemusíme mít dostatek síly dostat se k pravému zdroji záchrany.
Milý příteli, věřím, že při upřímném hledání pravdy pomocí Bible a modliteb nenarazíš na fata morgánu, ale k oáze pravdy. Boží „výstrašné trojúhelníky“ vyznačující nebezpečná místa pro tebe, budež pak brát podobně jako Pavel s radostí. Díky Bohu za ně.
Hodně štěstí při hledání přeje Petrha
