poslal nor
Projevy (znamení) přijetí Ducha svatého - nebiblické důrazy a jak jim čelit
Stále se vyskytují křesťané, zvláště v tzv. charismatickém hnutí, kteří trvají na tom, že tzv. křest Duchem svatým musí nutně mít svůj projev v promluvení cizími jazyky, v glosolálii. Jenže Bible učí jinak a netvrdí, že tehdy v š i c h n i promluvili v jazycích.
Ani ti v Samaří tak neučinili (Sk 8,17), ani ti z oněch tří tisíců o letnicích. V Novém zákoně nic o tom nečteme.
Však apoštol Pavel jasně praví: "Zdali v š i c h n i jazyky mluví?" (Sk 12,30b). Dar jazyků není o nic více, spíše méně, než ostatní dary Ducha. Je proto blouzněním učinit z tohoto posledního daru nějaké výlučné znamení křtu Duchem svatým. Vždyť jsme právě četli, že ani v prvotní církvi neměli všichni tento dar jazyků. Což tedy nebyli snad pokřtěni Duchem svatým, když neměli jazyky?! Takový závěr by byl absurdní. Ano i oni byli pokřtěni Duchem svatým, jenže obdrželi jiný dar Ducha než dar jazyků!
Dosud přemnozí velikáni v díle Boží církve tento dar jazyků nemají, ale přesto měli a mají účast na křtu Duchem svatým, na moci Ducha svatého. Ani o knížeti kazatelů Spurgeonovi nečteme, že měl dar jazyků a neměl ho ani velký evangelista Moody a mnozí jiní velcí svědkové.
Jakého bludu bychom se dopustili, kdybychom teď začali letničně tvrdit, že tito Boží mužové neměli Ducha svatého, že nebyli pokřtěni Duchem svatým!. - Pozor tedy na blouznivé ukvapené závěry!
Každý člověk, který plně uvěřil v Pána Ježíše, byl současně pokřtěn Duchem svatým a zároveň obdržel nějaký dar Ducha svatého. Nový zákon na mnoha místech jasně praví, že ve křetu letnic jsme byli všichni pokřtěni Duchem svatým, takže všichni máme Ducha svatého.
Jako doklad slyšme tu několik citátů z Nového zákona:
"Duch svatý dán jest nám" Ř 5,5
"Přijali jsme Ducha synovství. Ten Duch osvědčuje duchu našemu, že jsme synové Boží." Ř 8,15
"I my prvotiny Ducha máme." Ř 8,23
"Bůh dal nám závdavek Ducha." 2K 5,5
"Uvěřivše, zapečetěni jste Duchem svatým." Ef 1,13
"Bůh poslal Ducha Syna svého v srdce vaše." Gal 4,6
"A nezarmucujte Ducha svatého, kterým znamenáni j s t e ." Ef 4,30
"Ducha svatého vylili na nás hojně." Tt 3,5b
"A pomazání to, které jste v z a l i od něho, ve vás zůstává." 1J 2,27
"On zůstává v nás v Duchu, kterého d a l nám." 1J 3,24
"B y l i jsme učiněni účastníky Ducha svatého." Žd 6,4
Právě proto, že Duch svatý už byl vylit, nemohou apoštolé vybízet církev, aby prosila o nové vylití Ducha svatého, vždyť už byl dán o letnicích. Apoštolé vycházejí z hotové skutečnosti, že všichni věřící mají Ducha svatého, proto ho nemají zarmucovat nebo uhašovat. Jasně jsme četli:"Duch svatý dán jest nám."
Proto nedělejme z daru jazyků něco, čím není! Znamením daru Ducha svatého není jen mluvení jazyky, nýbrž i dar prorocké a svědecké řeči. Pán Ježíš v souvislosti s misijní prací a Duchem svatým velmi jasně řekl, co je znamením křtu Duchem svatým: "Přijměte moc Ducha svatého přicházejícího na vás a budete mi s v ě d k o v é " (Sk 1,8).
Jestliže se ovšem budeme blouznivě jen hašteřit o to, zda někdo má nebo nemá dar jazyků, pak sotva budeme moci jedním ramenem konat dílo na vinici Páně! Vždyť před blížícím se příchodem Pána Ježíše nejde o to, jak kdo mluvíme nebo nemluvíme jazyky, nýbrž o to, jak srozumitelně zvěstujeme evangelium hynoucím lidem! Pán jasně řekl" "A bude kázáno toto evangelium království po všem světě, na svědectví všechněm národům, a tehdáž přijde skonání." (Mt 24,14).
Ani o Pánu Ježíši nečteme, že mluvil v glosolálii nebo že by daru jazyků připisoval tak velkou důležitost. Zato o misijní práci mluvil mocně a vybízivě a sám ji co nejmocněji konal. Budeme-li činit podobně, nepropadneme náboženskému blouznění, které se nezdravě točí kolem sebe a duchovních darů, a přitom nevykazuje žádné o v o c e Ducha!
Na tento rozdíl, který je mezi dary Ducha a ovocem Ducha svatého, bude ještě poukázáno. Obojí není totéž, jak se na první pohled někomu snad zdá. Každé nejasno i v těchto detailech může mít za následek velké problémy.
V tzv. letničním a charismatickém hnutí, s jeho předůrazněním darů, zvláště daru jazyků, byly vždycky určité problémy, které přečasto vrcholily rozštěpením sborů.
Začátkem 20. století přišlo toto problematické hnutí z Norska do Německa, kam bylo zaneseno dvěma ženami, blouznivě horujícími pro dar jazyků (zatímco Nový zákon přece praví, aby v tom případě žena v církvi mlčela. 1 K 14,34) a už tehdy sebou přineslo nedobré extatické jevy. Muži a ženy se ve shromáždění váleli po zemi a ve velkém vzdychání pak nastoupilo mluvení jazyky.
Proto si tu znovu připomeňme, že Boží slovo Písem stojí nad našimi náboženskými prožitky a zkušenostmi. Odvolávat se na nějaké své silné náboženské zážitky je v těchto závažných otázkách naprosto nepostačující. I sebe hlubší zkušenosti tohoto druhu nás mohou velmi klamat.
Mísíme duševní věci s duchovními, zaměňujeme obojí a nerozlišujeme. Jenže meč Božího slova "rozděluje duši a ducha" (Žd 4,12). Je to blouznivý názor, že působení Ducha svatého musíme prožívat vždy v silných citových vzrušeních. Toto není známkou plnosti Ducha! Je v tom namnoze cizí duch, jenž takové duševní vzrušování působí. Předivo našich vnitřních citů nemá totiž bezprostředně nic společného s Duchem svatým! Ani přítomnost mluvení jazyky ještě nic neříká, zda tu je Duch Boží při díle nebo duch cizí. Znovu si připomeňme, že glosolálie není jevem jen výlučně křesťanským.
R. Novák
autor je kazatelem Bratrské jednoty baptistů
