poslal zet
Závislost je zákeřná
“Můžu přestat pít, kdykoli se mi zachce. Přede dvěma roky jsem přestal kouřit, protože jsem si řekl, že je to moc drahé a že mi to za to nestojí. Nejsem na ničem závislý. Nevadí mi, když si šest měsíců nedám trávu. Je to jenom fajn, ale nic víc, prostě si dám čas od času trip a “jedu na výlet”. To se v pohodě dá. Lidé s těmi nebezpečími přehánějí …”
Kenny, 19 let (Týden nato se smrtelně předávkoval.)
Nebezpečí nás často zastihne, když jej nejméně čekáme. Dokáže se tvářit, jako by kolem nás vůbec nebylo. Někdy se schovává pod krásným zevnějškem, tváří se mírumilovně a láká nás svými mocnými kouzly. Máme dojem, že se nic nemůže stát. Dáme se přemluvit, vstoupíme do “loďky” a necháme se unášet proudem. Zpočátku to může být velice příjemné. Vlnky námi lehce pohupují a vítr mírně čeří hladinu. Postupně ale loďka nabírá na rychlosti a stává se neovladatelnou. Vlny se zvětšují, kolem začíná zuřit bouře a někde slyšíme povědomý hukot vodopádu, který se nezadržitelně přibližuje. Teď už je těžké vystoupit.
Takto můžeme v životě přecenit mnoho situací. Může se nám zdát, že “nevinný žert” našemu kamarádovi nemůže ublížit. Můžeme si myslet stejně jako Kenny, že dát si čas od času trip je v pohodě. V té chvíli nastupujeme do “loďky”. V té chvíli je těžké představit si, že někde na nás může číhat vodopád a špatné počasí. Vím, že je to těžké. Život není snadný. Pokusme se ale před každým rozhodnutím “projít se po břehu”. A dříve než nastoupíme do “loďky”, zamysleme se nad tím, co nám může naše rozhodnutí přinést.Zdenka Trusinová
