Grano Salis NetworkGrano SalisGranoChatMusicalise-KnihyModlitbyD K DKřesťANtiqC H M IMOSTYNotabeneECHO 
Vítejte na Grano Salis
Hledej
 
Je a svátek má Aleš.   Vytvoření registrace
  Článků < 7 dní: 1, článků celkem: 16650, komentáře < 7 dní: 235, komentářů celkem: 429372, adminů: 60, uživatelů: 5250  
Vyzkoušejte
Jednoduché menu

Úvodní stránka

Archiv článků

Protestantské církve

Veřejné modlitby

Zpovědnice

e-Knihovna

e-Knihy pro mobily

Kam na internetu

Soubory ke stažení

Recenze

Diskusní fórum

Tvůj blog

Blogy uživatelů

Ceny Zlatá Perla

Ceny Zlatá Slza

Doporučit známým

Poslat článek


Tip na Vánoční dárek:

Recenze
Obsah
OBJEDNAT


GRANO MUSICALIS

Hudební portál
GRANO MUSICALIS
mp3 zdarma

Velký pátek

Vzkříšení


Pravidla


Kdo je online
Právě je 82 návštěvník(ů)
a 2 uživatel(ů) online:

Mikim
rosmano

Jste anonymní uživatel. Můžete se zdarma registrovat kliknutím zde

Polemika


Přihlášení

Novinky portálu Notabene
·Selhání pøedstavitelù Jižních baptistù pøi ochranì obìtí sexuálního zneužívání
·Sbor Bratrské jednoty baptistù v Lovosicích vstoupil do likvidace
·Informace z jednání Výkonného výboru BJB dne 10. kvìtna 2022
·JAS 50 let: Adrian Snell, trièko a beatifikace Miloše Šolce
·Online pøenosy ze setkání všech JASákù k 50. výroèí pìveckého sboru JAS
·Prohlášení tajemníka Èeské evangelikální aliance k ruské agresi na Ukrajinì
·Jak se pøipravit na podzimní vlnu?
·Kam se podìly duchovní dary?
·Bratrská jednota baptistù se stala èlenem Èeské eavngelikální aliance
·Patriarcha Kirill v Západu vidí semeništì zla a sní o vizi velkého Ruska

více...

Počítadlo
Zaznamenali jsme
116422571
přístupů od 17. 10. 2001

Teologie: Křest Duchem svatým
Vloženo Úterý, 07. srpen 2012 @ 07:34:44 CEST Vložil: Olda

Studijní materiály poslal legulda

--- studie na verš 1K 12,13:

Všichni jsme totiž byli v jednom Duchu pokřtěni do jednoho těla – ať už Židé nebo Řekové,

otroci nebo svobodní – a všichni jsme byli napojeni jedním Duchem. ---



V této studii se pokusím prokázat, že klasické letniční učení o „křtu Duchem svatým“ či „křtu v Duchu“ jako o druhé zkušenosti po znovuzrození, není ve skutečnosti založeno na Písmu svatém. Jako bývalý letniční/charismatik jsem několik let tohle učení o druhé zkušenosti či druhé milosti či druhém požehnání zastával a věřil jsem, že je plně v souladu s Biblí. Mezi letničními a charismatiky jsou rozšířeny především tyto dva pohledy na „křest Duchem svatým“:

1. Křest Duchem svatým je zde popisován jako druhá zkušenost u věřícího, tedy znovuzrozeného křesťana. Je to zkušenost, která následuje časově po obrácení, např. několik týdnů, měsíců a nebo i roků. Není podmínkou spásy, ale může být chápána jako zmocnění k efektivní službě pro Pána. Je to něco jako druhý gól do branky nepřítele v takovém zápase, kde již první gól (znovuzrození) znamená vítězství. Tedy křest Duchem svatým je možný u věřícího, ale nikoliv nutný. Věří se, že člověk obdržel Ducha při znovuzrození, a je tedy součást Církve, ale při pozdějším křtu může obdržet něco navíc (víc Ducha, větší působení Ducha či zmocnění Duchem). Jako vnější projev křtu, důkaz křtu Duchem svatým je obdržení daru mluvení jazyků – dle letničních, a nebo i jiných projevů – dle charismatiků (prorokování, uzdravení, padání vzad, svíjení se, třepání se, nekontrolovatelný smích apod).

2. Druhý pohled je podobný prvnímu s tím rozdílem, že věřící po svém znovuzrození nemá Ducha svatého a teprve později při křtu Ducha obdrží. Domnívám se, že se jedná o učení, které letniční a charismatici již ve větší míře opustili. Podle tohoto učení věřící bez Ducha svatého jsou jen křesťané, náboženští lidé, kteří jen věří v Ježíše a nemají žádnou moc ke službě Pánu. Uvedené učení je ovšem v rozporu s Ř 8,9; Ga 3,2 a nebo s Ef 1,13.

Uvedl jsem pouze stručný popis. Výše uvedené učení je založeno na čtyřech místech knihy Skutků: na událostech v Jeruzalémě (Sk 2,1-4), v Samaří (Sk 8,14-17), v Cesarei u Kornélia (Sk 10,44-45; 11,15-17) a v Efezu (19,5-6). U letničních a charismatiků je rozšířené, že se za tento křest Duchem modlí, prosí o něj, žádají ho, očekávají ho, vyžadují ho, nárokují ho, touží po něm, řeší co proto musejí udělat, jak se k němu dopracovat, postí se za něj, zkoušejí různé zaručené návody a mnohdy jsou i nešťastní, že křest nepřichází a tak doufají, napodobují a možná i tiše závidí druhým a pak se i cítí jako druhořadí věřící. Snad i někteří pochybují o svém spasení, o své skutečné víře v Krista! Také se např. pořádají shromáždění, kde jsou věřící hromadně vybízeni k modlitbám „za křest Duchem“, mají „přivolávat Ducha“, mají se Duchu cele vydat apod. Tímto může docházet k hysterickým projevům, k davovému vydráždění a psychóze. Tohle je především přirozené pro charismatiky a nikoliv pro klasické letniční!

Dovolte, abych se dále již pokusil o správný biblický pohled na tohle nikoliv jednoduché téma a uvedl správný výklad uvedených míst v knize Skutků. Je třeba si uvědomit, že učení o individuální zkušenosti je založeno pouze na knize Skutků a nikoliv na následujících epištolách coby listech které byly a stále jsou určeny především pro budování Církve! Na uvedené události ze Skutků je tedy třeba nahlížet především z hlediska historického, na něco zvláštního, neopakovatelného a zcela jedinečného v apoštolské době a nikoliv jako na něco normativního či teologického, co je určeno pro Církev v poapoštolské době. O tom ale později. Nyní tedy o zaslíbení tohoto křtu Duchem svatým či křtu v Ducha.

O tomto křtu nejprve mluvil Jan Křtitel (Mt 3,11; Mk 1,8; Lk 3,16; J 1,33). Pán Ježíš pak ve svých proslovech k učedníkům mluvil o Utěšiteli, kterého pošle Otec v Jeho jménu (J 14,16-17.26; 15,26; 17,7.13-14). Pán mluvil o Duchu svatém jako o Otcově daru (J 14,16). Do této doby Duch přebýval u učedníků (u vás), ale až později bude v učednících (ve vás) (J 14,17). Bude poslán Otcem (J 14,26) i Synem (J 16,7). Toto Otcovo zaslíbení, seslání Ducha svatého, měli učedníci očekávat v Jeruzalémě (Sk 1,4-5.8). Pán Ježíš těsně před svým nanebevstoupením k tomu dodal: „Jan křtil vodou, ale vy budete pokřtěni v Duchu svatém po nemnohých dnech (Sk 1,5). Z těchto výroků vidíme, že všechny tři Osoby Boží byly činné o Letnicích na základě milostivého a svrchovaného rozhodnutí. Jakýkoliv lidský prvek byl v tom úplně vyloučen! Výrok Páně (Sk 1,4-5) sestával z dvou příkazů. Apoštolé neměli odejít z Jeruzaléma, ale měli čekat na vyplnění Otcova slibu. To bylo vše, Pán jim nepřikázal, aby se modlili za vyplnění slibu. Nebylo jim uloženo vytvořit jakékoli duchovní předpoklady, aby zajistili či uskutečnili „křest v Duchu“!

Duch svatý byl seslán o Letnicích v Jeruzalémě, tato událost byla jedinečná a neopakovatelná. Po obdržení Ducha svatého začali učedníci mluvit jinými jazyky, jak jim Duch dával promlouvat. Bylo to viditelné znamení pro ostatní Židy z různých národů, z Diaspory, kteří užasli, že slyší svůj vlastní jazyk, ve kterém učedníci zvěstovali veliké Boží věci (Sk 2,4.6.8.11). Toto pokřtění (ponoření) v Duchu bylo zrozením Kristova Těla, Církve jako organického celku. Apoštol Pavel se odvolává na tuto událost v 1K 12,13, kde říká, že „skrze jednoho Ducha jsme my všichni byli pokřtěni v jedno Tělo“. Bible tedy jasně učí, že seslání Ducha svatého, zrození Církve i křest v Duchu svatém představují jednu událost, která se stala o Letnicích v Jeruzalémě a která je neopakovatelná. Apoštol Pavel zde spatřoval kolektivní křest všech křesťanů všech časů v jedno Tělo. Tedy mohu prohlásit, že od Letnic nadále každý, kdo uvěří v Krista jako Spasitele, současně se spasením přijímá Ducha svatého a tím získává osobní podíl na kolektivním křtu v Duchu o Letnicích v Jeruzalémě.

Od doby Letnic je Duch svatý stále s námi věřícími; trvale přebývá k každém znovuzrozeném jedinci, v místním sboru, v Církvi která je jeho Tělo a také ve světě, za účelem jeho obvinění a usvědčení. O podrobnější činnosti Ducha svatého se zde nebudu dále rozepisovat. Duch svatý byl tedy s věřícími již od doby Letnic. Je dobré zde zmínit, že prvotní Církev se sestávala pouze z obrácených Židů a nikoliv pohanů a dále je důležité uvést přítomnost apoštolů jako duchovních autorit v Církvi. Tyto dvě skutečnosti jsou velmi důležité pro pochopení pozdějších událostí v knize Skutků. Tyto konkrétní místa (tedy Samaří, Cesarea a Efez) která budou vysvětlena podrobněji, se udála v přechodném období, od čistě ,,židovské" Církve v Jeruzalémě k Církvi sestávající z obrácených Židů a pohanů. Není tajemstvím, že Židé měli od Samařanů a pohanů značný odstup či dokonce k nim cítili odpor. Tato duchovní a mravní přehrada byla vytvořena Mojžíšovým zákonem, který Izraelité obdrželi na Sinaji a dalšími událostmi v dějinách Izraele. Po událostech především v Samaří a v Cesarei při kterých byli přítomni apoštolé a došlo zde k sestoupení Ducha svatého a viditelným projevům jako důkazům, že byli Bohem přijati, tak tyto předsudky byly překonány. Tyto události sestoupení a přijetí Ducha svatého byly ovšem něčím zvláštním a neopakovatelným v apoštolské době a ne něčím normativním a vzorovým pro Církev v poapoštolské době až do dnes. A to především proto, že u nich vždy asistovali apoštolé: v Samaří byl Petr s Janem, v Cesarei Petr a v Efezu pak Pavel. Jak tedy rozumět těmto třem událostem na třech různých místech a v různé době?

Apoštolé byli vysláni ke všem národům (Mt 28,19), měli hlásat evangelium všemu stvoření po celém světě (Mk 16,15), počínaje Jeruzalémem (Lk 24,47). Měli být svědky „v Jeruzalémě, v Judsku, i v Samaří, a až do posledních končin země“ (Sk 1,8). Z knihy Skutků je však zřejmé, že se apoštolé jaksi „zdrželi“ v Jeruzalémě. Teprve následkem pronásledování se jeruzalémská církev, kromě apoštolů, rozprchla a Slovo se začalo šířit (Sk 8,4). I přesto však bylo Slovo zprvu hlásáno pouze Židům (Sk 11,19)! Pro Židy bylo totiž dost těžké přijmout, že Boží Slovo je určeno bez rozdílu i pro nečisté pohany. Sám Pán Ježíš přece řekl, že byl poslán pouze „k zahynulým ovcím z domu Izraelského“ (Mt 15,24). Dokonce řekl, že není slušné vzít chleba dětem a hodit jej psům (Mt 15,26). Jelikož však Židé jako celek Mesiáše zavrhli a evangelium odmítli, otevřela se doširoka Milost i pro pohany. Bůh se rozhodl tuto skutečnost mimořádně a nadpřirozeně potvrdit, aby to bylo nezpochybnitelné, proto uvěření Samařanů a pohanů muselo být potvrzeno viditelným znamením!

Jedním z nich, kteří se rozprchli, byl Filip, který vešel do Samaří a hlásal Krista (Sk 8,5). Jak je známo, Samařané byli takoví míšenci mezi Židy a pohany. Vlastně to byli pozůstalí Židé po asyrském zajetí, kteří se smísili s nově příchozím obyvatelstvem. Židé je neuznávali. Přesto jejich pozice byla trochu odlišná od pohanských národů, protože Samařané uznávali Tóru.

Mnozí Samařané uvěřili v Ježíše Krista a nechali se pokřtít ve vodě (Sk 8,12). Budou však uznáni věřícími Židy za plnoprávné údy Těla Kristova, a nebo se na ně budou Židé dále dívat pohrdavě s určitou nadřazeností? Jaké budou mít postavení v Církvi? Bůh však o tomto dobře věděl a vyřešil tento problém podivuhodným způsobem. Když se apoštolé dozvěděli o tom, že Samaří přijalo Slovo Boží, vyslali tam Petra a Jana (Sk 8,14). Už jen z tohoto je vidět, že to pro Židy věřící v Krista bylo něco téměř nečekaného. Bůh to způsobil tak, že k sestoupení Ducha svatého na Samařany došlo teprve za přítomnosti apoštolů a jejich prostřednictvím (skrze vkládání rukou, viz Sk 8,17). Je možné, že tato událost byla rovněž doprovázena nadpřirozenými projevy podobně jako v Cesarei a v Efezu. Tím, že byli přítomni apoštolé Jan a Petr, byla skutečnost, že dar Ducha svatého je udělen i Samařanům, potvrzena a stala se nezpochybnitelnou. Tímto bylo všem jasné, že údy Církve, ať pocházejí z kterékoliv rasy, národnosti nebo společenské vrstvy, mají rovnoprávné postavení.

Tato naprosto jedinečná událost nepředstavovala to samé sestoupení Ducha svatého z nebes o Letnicích, ale Duch svatý byl udělen skrze ruce apoštolů. Mohl bych říct, že o Letnicích byl Duch seslán vertikálně a (nejen) v Samaří pak horizontálně. Tato situace byla jedinečná v tom, že Bůh jasně ukázal Židům, že spasení je i pro Samařany a tato skutečnost byla prokázána obdržením Ducha skrze ruce apoštolů a také aby Židé již nepovažovali Samařany za méněcenné. Bůh také díky přítomnosti apoštolů ukázal Samařanům, že jsou skutečně spolu s Židy v jednom Těle Kristově a na druhou stranu, že apoštolé představují duchovní autorita danou Bohem (tedy že Samařané přistupují k víře, která vzešla od Židů a ne naopak a nebo, že Samařané budou mít něco extra pro sebe). Dále je zde ukázáno, že Filip neměl tu moc, aby skrze jeho ruce Samařané přijali Ducha svatého. Je to výjimečná situace také tím, že tito již spasení Samařané neměli Ducha svatého(!) což je pro pozdější dobu Církve neslučitelné s Ř 8,9; Ga 3,2 a nebo s Ef 1,13. Není to tedy oprávněné místo ve Skutcích pro letniční učení o křtu Duchem svatým jako o druhé zkušenosti! Letniční by totiž museli prohlásit, že tito Samařané měli Ducha svatého ihned po uvěření, ale neprožili zatím druhou zkušenost jako individuální křest Duchem svatým.

K něčemu podobnému došlo později v Cesarei, v Kornéliově domě. Kornélius byl zbožný římský voják, setník. Z židovského hlediska to byl ovšem jen pohan. Vztah Židů k pohanům byl ještě horší než k Samařanům. Pohané totiž, na rozdíl od Samařanů, jež se mohli odvolávat na své židovské předky a na Tóru, neměli s Bohem žádnou smlouvu ani od Něj neobdrželi žádná zaslíbení. Naopak některé pohanské národy byly ve SZ pro svou nenapravitelnou bezbožnost a modlářství Bohem dokonce určeny k vyhlazení. Bůh, aby v Petrovi zbořil předsudky a hradby vůči pohanům, dal nejprve Petrovi zvláštní vidění ohledně nečistých živočichů spuštěných v plachtě, ve kterých Petr rozpoznal pohanské národy (Sk 10,9-16.28). Tohle vidění dal Bůh Petrovi (pro jistotu) celkem třikrát. Bůh Petra na tohle setkání s Kornéliem řádně připravil. Petr v tomto ohledu obdržel zjevení, a proto později směle vyhlásil, že „Bůh nikomu nestraní. Ale v každém národu, kdo se ho bojí a činí spravedlnost, je mu příjemný“. (Sk 10,34-35) Pro věřící Židy byla tato skutečnost jen těžko stravitelná, však později Petr musel své konání obhajovat v Jeruzalémě před Židy (Sk 11,2-3).

Ke konci Petrova kázání sestoupil Duch svatý na přítomné uvěřivší pohany, což pro přítomné věřící Židy (ne však pro Petra) bylo velmi překvapující: „...užasli, že dar Ducha svatého je vylit i na pohany. Slyšeli je totiž, jak mluví jazyky a velebí Boha“. (Sk 10,45-46) I v tomto případě projev mluvení jazyky znamenal pro Židy potvrzení, že Bůh přijal pohany do Církve. Po téhle zkušenosti, po uvěření v Krista Ježíše a po přijetí Ducha svatého byli pohané na Petrův příkaz pokřtěni ve vodě. Z kontextu Skutků je zřejmé, že „vylití daru Ducha svatého“ (Sk 10,45; 11,17), „přijetí Ducha svatého“ (Sk 10,47; 15,8), „sestoupení Ducha svatého“ (Sk 10,44; 11,15) je v podstatě to samé. Uvedený dar Ducha svatého je totožný s Duchem svatým samotným. Duch svatý představuje tedy ten dar, podobně jako u Letnic (Sk 2,38). Tímto darem není myšleno obdržení duchovního daru (charismatu) jazyků dle 1K 12,10. Mluvení jazyky v obou případech znamenalo znamení, vnější projev či důkaz obdržení Ducha svatého.

Zde u Kornélia nedošlo ke vkládání rukou a uvěření v Ježíše Krista a přijetí Ducha svatého proběhlo při jednom, na rozdíl od Samaří. Sestoupení Ducha svatého na pohany nám připomíná sestoupení Ducha na Židy o Letnicích, ovšem s tím, že se logicky nejednalo o vertikální sestoupení z nebe, ale spíše o plošné, ve smyslu horizontálního. Tímto sestoupením nemohla vzniknout druhá Církev vedle Církve stávající. O Letnicích sestoupil Duch svatý na Židy, ovšem u Kornélia sestoupil Duch svatý na pohany v přítomnosti Židů. Bylo to znamení pro Židy, že pohané se stali součástí těla Kristova, tedy Církve. Tato událost byla jistě důležitější pro věřící Židy než událost v Samaří. Podíváme li se do Skutků, je této události věnováno více místa než události ze Samaří. Jsme informováni, že seslání Ducha svatého bylo podobné či spíše téměř stejné jako o Letnicích. Jednak dar Ducha svatého byl vylit i na pohany, což se projevilo podobně jako o Letnicích mluvení v jazycích (Sk 10,45-46), Duch svatý sestoupil na ně (pohany) právě tak, jako na nás (Židy) na počátku (Sk 11,15), Bůh jim (pohanům) dal stejný dar jako nám (Židům), když uvěřili v Pána Ježíše Krista (Sk 11,17) a podobně Bůh jim (pohanům) dal Ducha svatého tak jako nám (Židům) (Sk 15,8).

Za pozornost stojí zmínit verš Sk 11,16: „Tehdy jsem si vzpomněl (Petr po sestoupení Ducha svatého na pohany) na Pánovo Slovo, jak říkal: 'Jan zajisté křtil vodou, ale vy budete pokřtěni Duchem svatým'“. Petr si tedy vzpomněl na slova která Pán vyřkl ve Sk 1,5 těsně před svým nanebevstoupením a událost u Kornélia si dal do souvislosti s událostí o Letnicích (sestoupení Ducha svatého jako daru a následné jazyky). To hlavní, co si však Petr v tu chvíli uvědomil bylo přece to, že tentýž Duch svatý, který sestoupil o Letnicích na ně – na Židy, nyní sestoupil i na pohany a že projevy tohoto Ducha u pohanů byly právě tak nadpřirozené jako projevy téhož Ducha u Židů! Připomínka křtu v Duchu je v této souvislosti jistě na místě, protože tento křest se týká nejen Židů, ale také pohanů. Nebyl to tedy „druhý křest“ určený pro pohany. Křest Duchem svatým byl pouze jednou o Letnicích, byl zaslíben Pánem který řekl, že TO přijde „...po těchto nemnoha dnech“ (Sk 1,5). Dále stojí za pozornost Petrova slova „tehdy jsem si vzpomněl...“. Od Letnic uběhlo již několik let a Petr si u Kornélia na tu událost vzpomněl. Lze tedy předpokládat, že mezi Letnicemi a událostí u Kornélia k žádné takové (snad s výjimkou Samaří) události při které byl viditelný projev Ducha svatého nedošlo! To je vážný argument proti tvrzení některých letničních a charismatiků, že k takovým událostem docházelo v prvotní Církvi běžně. Jinak, událost v Cesarei je v letničním a charismatickém učení dávána za příklad, že člověk může být pokřtěn Duchem svatým nejen časově po znovuzrození jako v Samaří, ale také zároveň se znovuzorzením.

Pokud přistupujeme k Božímu Slovu bez předsudků, měli bychom uznat, že jak Letnice, tak také události v Samaří a v Cesarei jsou jedinečné a neopakovatelné! A tak Petr, který obdržel klíče království nebeského (Mt 16,19), nejprve otevřel dveře pro Židy o Letnicích v Jeruzalémě, kde jim kázal evangelium, později odemkl věřícím Samařanům a konečně v Cesarei otevřel dveře evangelia i pohanům.

Podobně je tomu i s událostí v Efezu. Opět je nutné podívat se na celý kontext a ne pouze izolovaně vytáhnout nějaký verš a postavit na něm teorii. Brzy po tom, co Pavel přišel do Efezu, setkal se s dvanácti učedníky Jana Křtitele. Ti byli zřejmě získáni Apollem (Sk l8,24-25; 19,1-7), který sám ,,znal jen Janův křest“, a tak nemohl dovést tyto muže dál, než sám byl. Nevylučuji ovšem, že se někteří z těchto učedníků před léty dostali do styku s Janem Křtitelem. Pravděpodobně na krátkou dobu a tak vůbec neslyšeli o pozdější veřejné činnosti Páně, ani o jeho ukřižování, zmrtvýchvstání a nanebevstoupení a ani o seslání Ducha o Letnicích. Nemohli být tedy ještě spaseni.

Tu do Efezu přišel apoštol Pavel a zeptal se jich: ,,Přijali jste Ducha svatého, když jste uvěřili (tedy zvěsti Jana Křtitele o přicházejícím Mesiáši)?“ Oni mu však řekli: „My jsme vůbec neslyšeli, jestli (nebo: že) je Duch svatý“. To je doslovný překlad. Oprávněně však můžeme předpokládat, že jejich odpověď byla myšlena takto: ,,Vůbec jsme neslyšeli, že je Duch svatý (seslán).“ Bylo by totiž nesmyslné předpokládat, že tito učedníci Jana Křtitele neslyšeli, že existuje Duch svatý. Jan sám mluvil o Duchu svatém (Mt 3,11). Je velmi pravděpodobné, že učedníci slyšeli o Duchu svatém a o Tom který byl větší než Jan (a který také měl přijít po Janovi a měl křtít Duchem svatým) přímo od Jana a nebo až od Apolla, který „...mluvil a přesně vyučoval o Pánu, ačkoliv znal jenom Janův křest“ (Sk 18,25).

Na další Pavlovu otázku ,,v co byli pokřtěni“, odpověděli: ,,V křest Janův.“ Pavel řekl: ,,Jan křtil křtem pokání a říkal lidu, aby uvěřili v toho, který přijde po něm, to jest v Ježíše.“ Předně, tito učedníci v Efezu se ztotožnili s křtem Janovým. Z evangelií víme, že všichni, kdo se podvolili Janovu křtu, učinili pokání, vyznali své hříchy a uvěřili Janovu svědectví, že po něm přijde Mesiáš. Mnozí Janovi učedníci, kteří žili v Judstvu a okolí, později následovali Pána Ježíše a dobře věděli o jeho ukřižování, smrti a o všem, co následovalo. Ti také věděli o křtu v Duchu svatém o Letnicích. Učedníci v Efezu, jestli vůbec přišli alespoň krátce do styku s Janem, nic dalšího ze života Páně ovšem nevěděli, a tak ani o seslání Ducha! Přesto, že Lukáš vše popsal velmi stručně, z Pavlovy odpovědi je zřejmé, že se nejdříve odvolal na Jana, který vedl lidi k víře v ,,toho Přicházejícího“. Pavel jim vyhlásil vše o Kristu a jeho oběti na kříži. ,,A když to uslyšeli, byli pokřtěni ve jméno Pána Ježíše.“ Z jejich strany nebylo pochybnosti ani debat. Proto je Pavel ihned pokřtil, jakmile zjistil jejich víru v Pána Ježíše. Po tom, co na ně vložil ruce, sestoupil Duch svatý, mluvili jazyky a prorokovali. Z popisu shledáváme, že sestoupení Ducha v Efezu mělo opět své zvláštní, neopakovatelné důvody. Můžeme si domyslet, že následné viditelné projevy byly důkazy pro jiné věřící, především Židy, aby tyto učedníky přijali do církve a také pro učedníky samotné, jako potvrzení, že skutečně uvěřili v Pána Ježíše, o kterém hovořil Jan.

Uvedené události v Samaří, v Cesarei a v Efezu tedy nepředstavují žádné další křty v Duchu svatém, jak učí letniční a charismatici a nemohou být tedy jako podpůrná místa učení o druhé zkušenosti. Proběhl pouze jeden křest, a to o Letnicích v Jeruzalémě, kdy jsme byli všichni – Židé, Řekové (tj. pohané), otroci i svobodní v jednom Duchu pokřtěni v jedno Tělo (1K 12,13). Tento křest v Duchu popisuje zrození Církve, Kristova těla a seslání Ducha Božího na zem. Události na třech dalších místech popisují ve skutečnosti přijetí Ducha Božího. Ti lidé, kteří tehdy obdrželi Ducha svatého (což bylo viditelně demonstrováno tím, že začali mluvit jazyky nebo prorokovat) do té doby vůbec Ducha Kristova neměli!

V Bibli si nečteme nic o tom, že by měl věřící člověk, který byl v okamžiku uvěření v Krista zapečetěn Duchem Božím (Ef 1,13), ještě očekávat nějakou další zkušenost, tím méně něco, co by se nazývalo „křtem v Duchu“. Proč Pavel píše opakovaně o zapečetění Duchem a NE o křtu Duchem? (Ef 1,13; 4,30; 2K 1,22) Naopak 1K 12,13 naznačuje, že ten křest byl skutečně kolektivní a historickou záležitostí a nikoliv individuální, subjektivní zážitek, vyskytující se po celou dobu existence Církve na zemi. Seslání Ducha svatého za účelem trvalého pobytu na zemi, křest v Duchu všech věřících v jedno Tělo, byl aktem Boží svrchované milosti, naprosto nezávislým na lidech a jejich duchovním stavu a podmínkách.

Nikde v Novém zákoně nenajdeme pokyny že máme žádat o křest Duchem svatým a nebo poučení jak máme žádat. Žádný takový příkaz není uveden v epištolách, tedy v těch listech které jsou určeny především pro budování Církve. Neexistují žádné instrukce, směrnice, povzbuzení či napomenutí nebo zaručený recept k obdržení tohoto jako individuální zkušenost jednotlivého věřícího. Nikde není napsáno, že se máme za křest Duchem svatým modlit a nebo postit! Křest v Duchu byl jediným a neopakovatelným Božím dílem a proto neexistuje příkaz, abychom se dali „Duchem pokřtít“. Vše, co se událo na uvedených místech Skutků, nemůže být normativní pro život Církve v poapoštolské době, vše mělo své opodstatněné důvody! Veškeré učení o osobě a činnosti Ducha svatého obsaženého v epištolách nám dokazuje, že toto učení letničních a charismatiků nemá biblickou podporu. Šlo o výjimečné události, které byly charakteristické pro přechodné období Církve, v němž ještě působili apoštolé (kteří byli přítomni u všech popisovaných událostí) a také ještě nebyly k dispozici novozákonní spisy. Bůh způsobil sestoupení Ducha s následnými projevy s ohledem na věřící Židy, aby byli ochotni přijmout do obecenstva místních sborů spasené Samařany a pohany. Mluvení jazyků bylo také znamení pro nevěřící židovský národ dle 1K 14,21-22. Nebýt těchto naprosto výjimečných a neopakovatelných podmínek a událostí, nikdy by se v praxi nebylo uskutečnilo „zboření rozdělující hradby“ (Ef 2,11-19) a věřící by byli tvořili několik vzájemně soupeřících a nenávistných skupin.

Křest Duchem svatým byl v evangeliích Janem Křtitelem a Pánem Ježíšem předpověděn a zaslíben, ve Sk 2,1-4 historicky uskutečněn a v 1K 12,12-13 naukově vyložen. Učení o křtu Duchem svatým jako o individuální zkušenosti která následuje později po znovuzrození nemá podporu v Písmu svatém! Toliko k předmětu „křest Duchem svatým“. Amen.



Ps.: některé myšlenky a konstrukce vět jsem použil z knihy „Charismata“ od L.P. Křesiny a také z korespondence s jedním bratrem.


"Křest Duchem svatým" | Přihlásit/Vytvořit účet | 79 komentáře | Search Discussion
Za obsah komentáře zodpovídá jeho autor.

Není povoleno posílat komentáře anonymně, prosím registrijte se

Re: Křest Duchem svatým (Skóre: 1)
Vložil: helena v Úterý, 07. srpen 2012 @ 10:58:13 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Legulda píše:
Nikde v Novém Zákoně nenajdeme pokyny že máme žádat o křest Duchem Svatým a nebo poučení jak máme žádat...

to co Legulda nepíše:
slyšet, uvěřit, poznat Krista je možné jen skrze vlastní křest DUCHEM SVATÝM, což je DAR BOŽÍ!
protože ospravedlnění od hříchu není dáno všem, ale jen MNOHÝM /tedy jednotlivě/;

a ap Pavel píše modlitbu Efezským 1,17:
"aby Bůh Pána našeho Jezukrista, Otec slávy, dal vám Ducha moudrosti a ZJEVENÍ ku poznání jeho"

a Ef 1,12c, 13:
"v Kristu ve kterém i vy naději máte, slyševše slovo pravdy, totiž evangelium spasení svého, skrze které také uvěřivše, ZNAMENÁNI jste Duchem zaslíbení svatým" 

nebo Ef 2,6:
"a spolu s NÍM vzkřísil, i posadil na nebesích v Kristu Ježíši"

nebo Ef 2,5:
"také i nás, když jsme mrtví byli v hříších, OBŽIVIL spolu s KRISTEM" !
 
amen



Re: Křest Duchem svatým (Skóre: 1)
Vložil: helena v Úterý, 07. srpen 2012 @ 11:28:19 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Legulda píše:
Nikde v Novém Zákoně nenajdeme pokyny že máme žádat o křest Duchem Svatým a nebo poučení jak máme žádat...

to co Legulda nepíše:
slyšet, uvěřit, poznat Krista je možné jen skrze vlastní křest DUCHEM SVATÝM, což je DAR BOŽÍ!
protože ospravedlnění od hříchu není dáno všem, ale jen MNOHÝM /tedy jednotlivě/;

a ap Pavel píše modlitbu Efezským 1,17:
"aby Bůh Pána našeho Jezukrista, Otec slávy, dal vám Ducha moudrosti a ZJEVENÍ ku poznání jeho"

a Ef 1,12c, 13:
"v Kristu ve kterém i vy naději máte, slyševše slovo pravdy, totiž evangelium spasení svého, skrze které také uvěřivše, ZNAMENÁNI jste Duchem zaslíbení svatým" 

nebo Ef 2,6:
"a spolu s NÍM vzkřísil, i posadil na nebesích v Kristu Ježíši"

nebo Ef 2,5:
"také i nás, když jsme mrtví byli v hříších, OBŽIVIL spolu s KRISTEM" !
 
amen



Re: Křest Duchem svatým (Skóre: 1)
Vložil: betma (dagmara123@zoznam.sk) v Úterý, 07. srpen 2012 @ 12:59:26 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
V katolickej cirkvi sa znovuzrodime pri krste z vody a Ducha Svateho.preto sa krst vola aj sviatost znovuzrodenia. Tak to aj vyzadoval Pan Jezis.V birmovke zas dostavame  Ducha Svateho na posilnenie, upevnenie,aby sme slovom a prikladom svedcili o Kristovi, uzsie sa spojili s cirkvou a budovali tajomne telo Kristovo.
No a Du ch Svaty v nasom zivote posobi stale, niekde pri obrateniach to moze byt zvlast silne,nielen pri obrateniach neveriaceho, ale i lahostajneho, aby sa hlbsie spajal s Jezisom. V katolickej cirkvi to nezazivaju iba katolicki charizmatici, ale vsetci, ktori chcu hlbsie nasledovat Krista.
je tu ale velke nebezpecenstvo,lebo ak to neposudi katolicky duchovny vodca, casto tam moze posobit diabol, myslim nie pri krste a birmovke, kde je zarucene ,ze sviatosti su od Boha, ale pri neskorsich daroch Ducha Svateho, ktore sa prejavuju velkou radostou, placom, pocitmi stastia, ze citime Boha.Ak taketo "dary odvracaju od katolickej cirkvi, , ktora je tajomnym Kristovym Telom a vzbudzuju voci nej nenavist,ak sa pri nich agresivne krici, pada na zem, ci do bezvedomia, v drvivej vacsine su od diabla, alebo je to hysteria, ci spojenie jedneho s druhym .



Re: Křest Duchem svatým (Skóre: 1)
Vložil: vlastik v Úterý, 07. srpen 2012 @ 15:21:39 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
-----Nikde není napsáno, že se máme za křest Duchem svatým modlit a nebo postit!----

----Nikde v Novém zákoně nenajdeme pokyny že máme žádat o křest Duchem svatým a nebo poučení jak máme žádat.----


Promiň Leguldo, nevím co si o tom myslet.  Ty snad nevíš , že kdo prosí dostává?
 

 Z těch novodobých zákonických výkřiků typu "Nikde (v novém zákoně) není psáno"  mám docela kopřivku... A co třeba  tohle? :



 /Lukáš 11,11-13/

Což je mezi vámi otec, který by dal svému synu hada, když ho prosí o rybu?
12  Nebo by mu dal štíra, když ho prosí o vejce?
13  Jestliže tedy vy, ač jste zlí, umíte svým dětem dávat dobré dary, čím spíše váš Otec z nebe dá Ducha svatého těm, kdo ho prosí!

 



Re: Křest Duchem svatým (Skóre: 1)
Vložil: leonet v Úterý, 07. srpen 2012 @ 18:54:48 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
K tomu proč byl dán Duch svatý v Efezu skrze Pavla a jeho vzkládaní rukou; opět se jednalo o jedinečný čin, který měl význam pro Židy, ti pochybovali o Pavlově apoštolství a právě pro potvrzení jeho apoštolství při této příležitosti byl dán Duch svatý skrze jeho ruce, a tak bylo stvrzeno rozhodnutí Pána, když povolal Pavla za apoštola pohanů. Od té doby již nebylo třeba potvrzovat apoštolství nikoho dalšího, neboť v této chvíli byl doplněn počet apoštolů na 12. Viz Zjevení a dvanact jmén apoštolů Beránkových na 12 bránách Nového Jeruzaléma.

Jinak dobrý!!!!



Re: Křest Duchem svatým (Skóre: 1)
Vložil: oko v Úterý, 07. srpen 2012 @ 20:26:14 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
..."Z těchto výroků vidíme, že všechny tři Osoby Boží byly činné o Letnicích na základě milostivého a svrchovaného rozhodnutí. "...



Cokoli Bůh koná, koná vždy v součinnosti všech tří osob - v dokonalé jednotě
.
To není třeba zdůrazňovat.
Pokud cokoli jedna Boží osoba koná, vždy jsou přítomny i další dvě - v dokonalé jednotě Boha.

Pokud by mohla jedna Boží osoba dělat cokoli samostatně (bez ostatních dvou), bylo by to trojbožství. Tři bohové.

A to je hereze triteismu.





..." Toto pokřtění (ponoření) v Duchu bylo zrozením Kristova Těla, Církve jako organického celku. ... Bible tedy jasně učí, že seslání Ducha svatého, zrození Církve i křest v Duchu svatém představují jednu událost, která se stala o Letnicích v Jeruzalémě a která je neopakovatelná. Apoštol Pavel zde spatřoval kolektivní křest všech křesťanů všech časů v jedno Tělo. Tedy mohu prohlásit, že od Letnic nadále každý, kdo uvěří v Krista jako Spasitele, současně se spasením přijímá Ducha svatého a tím získává osobní podíl na kolektivním křtu v Duchu o Letnicích v Jeruzalémě. "...


Nemohu s tímto dost dobře souhlasit.
Církev existovala už i před Letnicemi, ale v jiné podobě. Měla u sebe Krista ve viditelném lidském těle.
Ale když Kristus vystoupil na nebesa, poslal církvi místo sebe Utěšitele - Ducha svatého.
Když si nalistujete v Písmu (Mt 18,15-17) - tedy obobí, kdy Kristus ještě apoštoly učil živý, neumučený - o jaképak církvi to už mluví?

"Kdyby tvůj bratr proti tobě zhřešil, jdi a napomeň ho mezi čtyřma očima. Jestliže tě poslechne, získal jsi svého bratra.
Pokud tě neposlechne, vezmi s sebou ještě jednoho nebo dva bratry, aby každé slovo obstálo v ústech dvou nebo tří svědků.
Nechce-li však poslechnout ani je, řekni to církvi. A pokud odmítne poslechnout i církev, ať je tedy pro tebe cizí jako pohan a celník.


Bratr Křesina by toto měl znát.





..."Mohl bych říct, že o Letnicích byl Duch seslán vertikálně a (nejen) v Samaří pak horizontálně. "...

O Letnicích byl Duch seslán církvi (vertikálně) a nadále už působí mimořádným způsobem právě skrze církev (horizontálně), skrze vkládání rukou. "Pokřtěn" Duchem svatým může být člověk i vícekrát za život. Jednak pro určitou službu v církvi (skrze vkládání rukou, jednak při mimořádném působení Ducha (opět skrze vkládání rukou) např. Jk 5,14-15.

Duch svatý působí jednak skrze církev (to je Ježíšův dar především pro křesťany - mimořádná milost), jednak i mimo církev. Duch si totiž vane, kam sám chce.



..."jsme byli všichni – Židé, Řekové (tj. pohané), otroci i svobodní v jednom Duchu pokřtěni v jedno Tělo (1K 12,13)."...


Toto místo ale mluví o jiném druhu křtu - o křtu do Pánova jména (Mt 28,19), o křtu znovuzrození z vody a z Ducha (J 3,5)
Jen tímto křtem se člověk stává křesťanem, údem církve!

Jen o tomto křtu apoštol Pavel prohlašuje:
Je jedno tělo (
církev) a jeden Duch, tak jako jste také povoláni v jedné naději svého povolání;
jeden Pán, jedna víra, jeden křest,
jeden Bůh a Otec všech, který je nade všechny a skrze všechny a ve vás všech.
(Ef 4,4-6).

Jen tímto jedním křtem (obléknutím Krista - Gal 3,27) může člověk "vstoupit" do církve, stát se údem Kristovy církve putující, stát se křesťanem. Nijak jinak. Tento křest je pro člověka nezbytný, aby vůbec byl křesťanem, aby mu mohly být z Kristových zásluh odpuštěny hříchy. Z milosti, bez zásluh vlastních - aby se nikdo nemohl chlubit.




Re: Křest Duchem svatým (Skóre: 1)
Vložil: betma (dagmara123@zoznam.sk) v Úterý, 07. srpen 2012 @ 20:53:42 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Drahi bratia a sestry, mne sa to zda,akosi od veci,tato tema ved,ked zijeme s Bohom, tak stale sme spojeni aj s Duchom Svatym, casto i pri obycajnej modlitbe maju mnohi z nas krasne zazitky, zvlast uvedomenie si  pritomnosti Bozej,ktorej sa nic nevyrovna, citime pri sv. prijimani,ci adoracii, ci po spovedi, samozrejme nie automaticky,ale Boh nam to dava na posilnenie, kedy On chce, tak preco sa tu riesi, kto ma Ducha Svateho a kto ho nema?Mnohi zazili mimoriadne dary aj pri birmovke, atd.
Este snad by som uznala, ze Duch Svaty sa od 20 stor. prejavuje omnoho viac ako to bolo davnejsie, preto sa ludia nad tym viac zamyslaju a rozmyslaju viac o tejto tretej  Bozskej osobe, ktora ale ucinkovala vzdy, co do hojnosti viac ci menej najviac prve 3 storocia a teraz od 2O. stor.v katolickej cirkvi.
Asi/moj nazor/ katolicku cirkev caka velke nevidane prenasledovanie,take ako tu bolo prve 3 storocia, teraz uz mozno nastanu posledne casy. A aj z protestantizmu sa snazi Duch Svaty zachranit tych, co su mu otvoreni.Preto tak veriacich silne posilnuje.
Avsak vieme, ze diabol je Bozia opica, snazi sa zviest co najviac ludi, preto opakujem, naozaj skumat tieto prejavy, ci su z Ducha Svateho.



Re: Křest Duchem svatým (Skóre: 1)
Vložil: rosmano v Úterý, 07. srpen 2012 @ 20:55:27 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)


Je dobré přečíst si širší kontext verše 1 K 12,13 :
  • Jsou rozdílná obdarování, ale tentýž Duch;
  • 5rozdílné služby, ale tentýž Pán;
  • 6a rozdílná působení moci, ale tentýž Bůh, který působí všecko ve všech.
  • 7Každému je dán zvláštní projev Ducha ke společnému prospěchu.
  • 8Jednomu je skrze Ducha dáno slovo moudrosti, druhému slovo poznání podle téhož Ducha,
  • 9někomu zase víra v témž Duchu, někomu dar uzdravování v jednom a témž Duchu,
  • 10někomu působení mocných činů, dalšímu zase proroctví, jinému rozlišování duchů, někomu dar mluvit ve vytržení, jinému dar vykládat, co to znamená.
  • 11To všechno působí jeden a týž Duch, který uděluje každému zvláštní dar, jak sám chce.
  • 12Tak jako tělo je jedno, ale má mnoho údů, a jako všecky údy těla jsou jedno tělo, ač je jich mnoho, tak je to i s Kristem.
  • 13Neboť my všichni, ať Židé či Řekové, ať otroci či svobodní, byli jsme jedním Duchem pokřtěni v jedno tělo a všichni jsme byli napojeni týmž Duchem.

Nějak mám tendenci nevěřit moc výkladům  na téma 1 K 12, 13 učitelům, kteří šmahem popírají duchovní dary  a jejich omezenost pouze na prvních pár desítek let po vzkříšení Ježíše.  Ten verš jednoznačně je zdůvodněním různých projevů Ducha ke společnému prospěchu.   



Re: Křest Duchem svatým (Skóre: 1)
Vložil: Krispus (ryba@iol.cz) v Pátek, 10. srpen 2012 @ 08:19:59 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Není moc šťastné držet se učení P.L.Křesiny a zejména knihy "Charismata".  Je to teologie, učení vystavěné od samého začátku tak, aby se události ve Sk.ap.vysvětlili dobově a tím se zachránila situace ohledně duchovních darů, které se vysvětlují opět školometsky, bez osobní zkušenosti. Já jdu přesně obrácenou cestou než Legulda - od učení o charismatech podle br.Křesiny ke "kořenům" ( ?) , ale rovněž neberu učení charismatických kruhů ohledně nutnosti prožít "druhou zkušenost" a pak teprve je věřící spasen. Je pravdou, že dnes už to charismatici takhle neučí, ale i teologie ohledně křtu Duchem sv. je podle mě nejasná. Budete se divit, ale "křest Duchem sv." je něco jako (  berte to s nadsázkou) Jára Cimrman o kterém každý mluví, jsou o něm vyprávěny legendy ( Divadlo Járy Cimrmana) , ale nikdy neexistoval.    

Je pravdou, že jsme v okamžiku znovuzrození "pokřtěni Duchem sv. do Těla Kristova", ale to už jen z gramatického hlediska není " křest Duchem sv." . To je duchovní připojení nového údu do jednoho Těla jehož Hlavou je Kristus - do Církve Boží nebo-li Kristovi. Že jsme "Duchem sv. zapečetěni ke dni vykoupení" v okamžiku znovuzrození je takdy pravda. Neseme "Boží značku", že jsme spaseni, že jsme Jeho "majetek". Ani toto z logiky věci není křest Duchem sv.

Jestliže je nám  dán Duch sv. tak je do nás při znovuzrození "vložen" . V podstatě jde o naplnění Duchem sv. , které přichází shůry jako odezva na mou víru v Krista.  Např. Izaiáš 42:1  mluví o Pánu Ježíši jako o Božím služebníkovi do kterého Bůh vložil svého ducha ( podle Biče jde o Ducha Božího ) a Iz.63, kde je předobraz na Pána Ježíše a kde je napsáno, že do Jeho " nitra vložil ( Bůh) svého ducha svatého" ( rozuměj , podle Biče doslova Ducha sv.) . To seslání Ducha sv. a  první naplnění Duchem zažili očekávající jeho seslání o Letnicích . Když se zrodila Církev. Pán Ježíš poslal Utěšitele tak, jak zaslíbil . To je historicky neopakovatelná událost provázená nějakým dějem. Tomu se říká " letniční zkušenost", která se projevila tak, že se chovali jako opilí , mluvili jinými jazyky ( přirozenými), ale zřejmě nějako dobu i v glosolálii, kdy vlastně přihlížející slyšeli hatmatilku a rozuměli tomu ve své rodné řeči. Obě varianty se tam objevují. Jak se chová opilí člověk asi všichni víme - různě ! Jeden padá, druhý blábolí, třetí se bezdůvodně směje a čtvrtý brečí ! Všichni víme, že tam byl Duch sv. zjevně přítomen ( ohnivé jazyky, vítr ) a následkem té přítomnosti Boží byly ty projevy. Tak proč dnes, když je někde Duch sv. přítomen ( sice ne zjevně plameny apod. ale neviditelně), a projeví se tam emoce , které v podstatě Letnice doprovázely, říkáme, že to je extrém !

Nebudu dál rozvádět nějakou velkou teologii protože ( podle mě) u pojmu "křest Duchem sv." jde o mocné naplnění Duchem sv. různým způsobem - účastí na shromáždění, kde je Bůh - Duch sv. opravdu přítomen, skrze modlitbu a vložení rukou toho, kdo je sám naplněn Duchem sv. dojde k tomu, že se z něho Duch sv. vyleje na toho, kdo není tolik naplněn Duchem a pomůže mu to něco překonat, něco vyřešit a/nebo se také projeví tím, že spadne, začne se chehtat na celé kolo, třást se spod. Tohle br.Křesina nikdy nezažil, jinak by nepsal to, co píše. Nebo k tomu dojde doma, když chválíte Pána, modlíte se myslí i duchem ( rozuměj v cizím jazyku)  ...... prostě těch možností je více a jsou někdy i dost neočekávané. 

Podle apoštolského učení ( v epištolách) se máme každý starat o naplňování se Duchem. Jestliže vydáváme z Ducha sv. - pak musíme zase  doplňovat. S tím evangelikálové nemají žádný problém a sami to učí. Evangelikálové mají jiný problém : říci "Duchu můj" stejně jako říkají " Pane můj" a " Otče můj". Prostě si zakázali oslovit Boha ( rozuměj Ducha sv.) s tím, že to není nikdo v Bibli napsané. Tím nemohou vnímat Jeho mocnou přítomnost ( např.ve společném shromáždění). Tím se Jeho přítomnost ani nemůže projevit v emoční oblasti, protože to podle nich není střízlivé a Bůh nebude nikoho strašit. Jak se říká v lidovém přísloví :  Kdo se bojí ( rozuměj projevů Ducha sv.) nesmí do lesa  


Závěr : Domnívám se, že " křest Duchem sv." není teologický pojem na který by se mělo vystavět učení. Jde o praktickou službu zde přítomného Boha ( na zemi je přítomný Duch sv., Otec je v nebi a Pán Ježíš taky) která přichází z milosti na ty, kdo touží po naplňování se Duchem sv. Těch, kdo již v okamžiku znovuzrození byli připojeni do Těla Kristova a znamenáni Duchem sv. . A teď přichází na pořad dne "naplňování se Duchem sv." . To se děje různým způsobem - čtením Božího slova, modlitbou, zpěvem křesť.písní a chval, chválami, vkládáním rukou jeden na druhého. Akorát si křesťan nesmí tuto službu Ducha sv. při nás sám zakázat, udělat z toho učení, protože si s opakovatelnou "letniční zkušeností" neví rady. Ano, Letnice byly jen jedny, ale letniční zkušenost  ( ty projevy přítomnosti Boží na určitém místě) se projevují po celé dějiny Církve. Já jsem , na rozdíl od Leguldy, přestoupil od zarytého evangelikála křesinovského typu na charismaticko-evangelikálního křesťana, který si užívá všech projevů Ducha sv. ( k mému dobru ), který nepřebírá automaticky teologické výklady charismatiků, ale kouká na věc svým pohledem. Zdá se mi, že cesta "charismaticko-evangelikální" bude tzv. "třetí cestou" v dobrém slova smyslu pro zklamané z charismatického křídla Církve a unavených přemírou veršů a učení z evangelikálního křídla bez osobní zkušenosti s Bohem 
    













Re: Křest Duchem svatým (Skóre: 1)
Vložil: rosmano v Neděle, 12. srpen 2012 @ 10:55:44 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
"Dovolte, abych se dále již pokusil o správný biblický pohled na tohle nikoliv jednoduché téma a uvedl správný výklad uvedených míst v knize Skutků. Je třeba si uvědomit, že učení o individuální zkušenosti je založeno pouze na knize Skutků a nikoliv na následujících epištolách coby listech které byly a stále jsou určeny především pro budování Církve! Na uvedené události ze Skutků je tedy třeba nahlížet především z hlediska historického, na něco zvláštního, neopakovatelného a zcela jedinečného v apoštolské době a nikoliv jako na něco normativního či teologického, co je určeno pro Církev v poapoštolské době. O tom ale později. Nyní tedy o zaslíbení tohoto křtu Duchem svatým či křtu v Ducha."



Je pochopitelné, že se br. Křesina vydává za toho, kdo má správný biblický pohled. Já si  ale nemyslím, že by tento pohled byl správný.

Učení o individuální zkušenosti křtu Duchem svatým není založeno pouze na knize Skutků. V tom se Křesina mýlí. Je založeno také na evangeliích - na poselství Jana o Ježíši, na prorockém slovu o Ježíši, kde hovoří:

Jan 1,32:
"Jan vydal svědectví: „Spatřil jsem, jak Duch sestoupil jako holubice z nebe a zůstal na něm.
A já jsem stále nevěděl, kdo to je, ale ten, který mě poslal křtít vodou, mi řekl: ‚Na koho spatříš sestupovat Ducha a zůstávat na něm, to je ten, který křtí Duchem svatým.‘ "

Mt 3,11:
"Já vás křtím vodou k pokání; ale ten, který přichází za mnou, je silnější než já – nejsem hoden ani toho, abych mu zouval obuv; on vás bude křtít Duchem svatým a ohněm. "

Mk 1,8:
"Já jsem vás křtil vodou, on vás bude křtít Duchem svatým.“

Luk 3,16:
"Na to Jan všem řekl: „Já vás křtím vodou. Přichází však někdo silnější než já; nejsem ani hoden, abych rozvázal řemínek jeho obuvi; on vás bude křtít Duchem svatým a ohněm. "


Jan evidentně o tom, co bude dělat Ježíš mluví jako o paralele, analogii toho, co činí on - křtí lidi vodou, Ježíš bude křtít Duchem. Jako křtím já Jan, tak bude křtít Ježíš.
Jako Jan křtil lidi vodou individuálně (třeba i po skupinách), tak bude i Ježíš křtít lidi Duchem individuálně, každého osobně.
Jako prožitek Janova křtu má význam pro každého osobně, není nějak "obecný", tak prožitek křtu Duchem svatým má význam pro každého osobně, není "obecný".

Jako Jan nepokřtil jednorázově skupinu lidí s tím, že ostatní, kteří se k němu potom přidali, už měli na tom jednorazovém původním křtu podíl, tak stejně Ježíš.
Ta Janova slova o Ježíši jsou dost jasná - hovoří o průběhovém ději, všude je použitý vid nedokonavý.  On je ten, který křtí Duchem svatým, ne ten, který jednou a neopakovaně o Letnicích pokřtí Duchem svatým.  On je ten, který bude křtít, ne ten, který jednou pokřtí a pak už křtít přestane.

Na uvedené poselství o Ježíši je tedy třeba nahlížet především nikoli z hlediska historického, jako na něco zvláštního, neopakovatelného a zcela jedinečného v apoštolské době, ale jako na něco normativního či teologického, co je určeno pro každého, kdo Ježíši uvěří a přijme jej i v poapoštolské době.




Re: Křest Duchem svatým (Skóre: 1)
Vložil: rosmano v Úterý, 14. srpen 2012 @ 19:44:00 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)

Kdybychom teď odhlédli od všech těch známých klišé, která vypadají poněkud spekulativně, a snah o jediné správné pohledy,  zajímalo by mě, jak  rozumět tomuto příběhu v Samaří:

  • Filip odešel do města Samaří a zvěstoval tam Krista.
  • 6Všichni lidé byli zaujati Filipovými slovy, když je slyšeli a když viděli znamení, která činil.
  • 7Neboť z mnoha posedlých vycházeli s velikým křikem nečistí duchové a mnoho ochrnutých a chromých bylo uzdraveno.
  • 8A tak nastala veliká radost v tom městě.
  • 9Jeden muž, jménem Šimon, který tam žil, už dlouhou dobu svou magií uváděl v úžas samařský lid; říkal o sobě, že je v něm božská moc.
  • 10Všichni – prostí i významní – mu dychtivě naslouchali a říkali si: „On je ta božská moc, která se nazývá Veliká.“
  • 11Poslouchali ho ve všem proto, že na ně dlouhý čas působil svou magií.
  • 12Ale když uvěřili Filipově zvěsti o Božím království a o Ježíši Kristu, dávali se pokřtít muži i ženy.
  • 13Tu uvěřil i sám Šimon, dal se pokřtít, byl stále s Filipem a nevycházel z úžasu, když viděl, jak se tu dějí veliká znamení a mocné činy.
  • 14Když apoštolové v Jeruzalémě uslyšeli, že v Samařsku přijali Boží slovo, poslali k nim Petra a Jana.
  • 15Oni tam přišli a modlili se za ně, aby také jim byl dán Duch svatý,
  • 16neboť ještě na nikoho z nich nesestoupil; byli jen pokřtěni ve jméno Pána Ježíše.
  • 17Petr a Jan tedy na ně vložili ruce a oni přijali Ducha svatého.

Lidé v Samaří uvěřili Filipově zvěsti o Božím království a o Ježíši Kristu.  Což si nedokážeme představit bez Ducha svatého. Že skrze Filipa působil Duch svatý je také zjevné. Takže evangelium, které je zasáhlo, bylo zvěstováno v Duchu svatém, v jeho mocí. Že tito lidé přijali Ježíše, že přijali Boží slovo - to znamená byli znovuzrozeni (a to se děje z Ducha svatého), je také nade vší pochybnost.  Zjevně ani Filip žádnou pochybnost neměl, proto je také pokřtil.  A přesto ten sám Filip rozpoznal , že Duch svatý ještě na ně nesestoupil, i když v nich vypůsobil nové zrození.  Stejně tak to poznali Petr a Jan. Jak to poznali? Je snad dílo Ducha svatého působící znovuzrození v člověku přece jen něco jiného než sám křest v Duchu svatém?

Jak rozpoznají dnešní evangelisté, pastoři, starší, zda na ty, kteří přijali Ježíše, přijali Boží slovo, sestoupil Duch svatý?  Nebo už to rozpoznávat nemusí? 

Já osobně se domnívám, že v této věci není situace nijak jiná než tehdy v Samaří.  Nebyla to nějaká "nelogická" mimořádnost.
Ba naopak bývá to řekl bych většinově tak, až na to, že dnešní duchovní vůdcové to takto správně nevyhodnotí jako tehdy apoštolové,  nevedou nově obrácené ke křtu Duchem. 
Tedy díky postoji pastorů a starších výsledek obrácení bývá jiný než tehdy v Samaří.  Ani Boží moc v životech mnoha dnešních křesťanů není taková jak tomu bylo u prvních křesťanů.  A tím i dopad evangelia na okolí.

Apoštolové evidentně velmi dbali na to, aby znovuzrození lidé přijali moc Ducha svatého (ať už se to stalo v okamžiku znovuzrození nebo potom),  mám silný dojem, že necestovali do Samaří aby předvedli nějakým snad pochybujícím Židům nějaké divadlo, že i Samařané....  Neměli to zapotřebí.






Re: Křest Duchem svatým (Skóre: 1)
Vložil: rosmano v Úterý, 14. srpen 2012 @ 22:13:17 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)

Ještě s dovolením vyjádřím svůj náhled na některé uvedené ve studii teze:

"Duch svatý byl seslán o Letnicích v Jeruzalémě, tato událost byla jedinečná a neopakovatelná. Po obdržení Ducha svatého začali učedníci mluvit jinými jazyky, jak jim Duch dával promlouvat. Bylo to viditelné znamení pro ostatní Židy z různých národů, z Diaspory, kteří užasli, že slyší svůj vlastní jazyk, ve kterém učedníci zvěstovali veliké Boží věci (Sk 2,4.6.8.11). Toto pokřtění (ponoření) v Duchu bylo zrozením Kristova Těla, Církve jako organického celku. Apoštol Pavel se odvolává na tuto událost v 1K 12,13, kde říká, že „skrze jednoho Ducha jsme my všichni byli pokřtěni v jedno Tělo“. Bible tedy jasně učí, že seslání Ducha svatého, zrození Církve i křest v Duchu svatém představují jednu událost, která se stala o Letnicích v Jeruzalémě a která je neopakovatelná. Apoštol Pavel zde spatřoval kolektivní křest všech křesťanů všech časů v jedno Tělo. Tedy mohu prohlásit, že od Letnic nadále každý, kdo uvěří v Krista jako Spasitele, současně se spasením přijímá Ducha svatého a tím získává osobní podíl na kolektivním křtu v Duchu o Letnicích v Jeruzalémě."


1)
Apoštol Pavel se odvolává na tuto událost (Letnice) v 1K 12,13, kde říká, že „skrze jednoho Ducha jsme my všichni byli pokřtěni v jedno Tělo“.

Nemyslím si, že se Pavel nutně odvolává na událost o Letnicích. Z ničeho takové tvrzení se nedá doložit.
Pavel mluví ke Korintským, o nichž je známo, že neměli nedostatek v žádném daru milosti (v duchovních darech), ostatně také duchovním darům zde Pavel věnuje hodně pozornosti. Dá se téměř s jistotou předpokládat, že se Korintští obrátili k Ježíši po Letnicích. Domnívám se, že dary Ducha svatého jim byly povětšinou uděleny v osobním křtu Duchem svatým, který první křesťané včetně Korintských běžně zakoušeli, ne získáním osobního podílu na kolektivním křtu v Duchu o Letnicích v Jeruzalémě. Teoretickou zkušeností získání osobního podílu na kolektivním křtu v Duchu o Letnicích  obvykle věřící duchovní dary neobdrží.  Jako Ježíš křtil Duchem těch 120 o Letnicích, tak také křtil Duchem Korintské a jiné (Samařské, Kornelia, Efezské, Koloské, atd). Ježíš je ten, který křtí Duchem, ne ten, který jednou pokřtil a od té doby nic.
Proto se domnívám, že se Pavel neodvolává na Letnice, nýbrž hovoří o tom, co každý úd tehdejší církve dobře znal ze své zkušenosti, co sám prožil - křest Duchem svatým.


2)
Bible tedy jasně učí, že seslání Ducha svatého, zrození Církve i křest v Duchu svatém představují jednu událost, která se stala o Letnicích v Jeruzalémě a která je neopakovatelná.

Myslím, že to jasně neučí. Prvotní seslání Ducha svatého je samozřejmě jedna neopakující se událost o Letnicích, zrození Církve také, ale křest Duchem nikoliv.  Jestli toto tvrzení je založeno na předchozím: "Apoštol Pavel se odvolává na tuto událost...", což je velmi pochybné a diskutabilní, pak i závěr z toho pochybného tvrzení je špatný.


3)
Apoštol Pavel zde spatřoval kolektivní křest všech křesťanů všech časů v jedno Tělo. Tedy mohu prohlásit, že od Letnic nadále každý, kdo uvěří v Krista jako Spasitele, současně se spasením přijímá Ducha svatého a tím získává osobní podíl na kolektivním křtu v Duchu o Letnicích v Jeruzalémě."

Nemyslím si, že by to takto apoštol Pavel spatřoval. Proto ani to následné prohlášení není moc rozumné pokud se jedná o "osobní podíl na kolektivním křtu v Duchu o Letnicích".   Stejně jako obrácením a přijetím Ježíše nezískáváme osobní podíl na kolektivním vodním křtu  prvních křesťanů ve jmého Ježíše.







Re: Křest Duchem svatým (Skóre: 1)
Vložil: Gregorios777 v Pátek, 24. srpen 2012 @ 01:22:41 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Vnímám, že tu jde hlavně o to, zda započítat vylití Ducha o Letnicích do již hotového Kristova díla, kterému je již nutné pouze uvěřit. Podobně jako je to s naší smrtí v Kristu a naším vzkříšením v Kristu. 

Kdyby tomu tak bylo, pak by nikdy nebylo nutné křest v Duchu svatém kdykoli a kdekoli opakovat. NZ však jasně ukazuje, že tomu tak vícekrát bylo.

Zatímco nikdo nemusel znovu umírat a znovu být vzkříšen, tak naopak pokřtěn v Duchu být musel a to okamžitě po křtu ponořením. Nebo dodatečně, když z jakéhokoli důvodu pokřtěn v Duchu být nemohl.

Kdyby byl křest v Duchu svatém již součástí hotového Božího díla, pak by stačilo, aby byli věřící pouze vyzváni k tomu, aby tomuto již hotovému faktu věřili. Tak jako je tomu s naší smrtí v Kristu a s naším vzkříšením v Kristu.

Jak ale vidíme, není tomu tak. Ducha svatého má pochopitelně v sobě ihned každý, kdo uvěřil v Krista. Křest v Duchu svatém je však vyzbrojení MOCÍ Z VÝSOSTI ke svědectví (Sk 1,8). Je to obdržení koncentrované Boží moci. Tato MOC je od Boha Otce, protože Ten udílí MOC (1Kor 12,6). Zatímco Kristus sám v Duchu svatém přichází při uvěření do ducha věřícího, aby ho znovuzrodil.

Při uvěření přichází a koná Kristus v Duchu. Ve křtu v Duchu koná Bůh Otec. 



Stránka vygenerována za: 1.13 sekundy