Grano Salis - Ježíšovo utrpení

Spolu s Ježíšem byli ukřižování dva jiní.

Bylo to v den příprav na obzvlášť významnou sobotu. Židovští představení nechtěli, aby těla zůstala na křížích až do soboty, a tak požádali Piláta, aby odsouzeným nechal zlámat nohy a dal je sejmout z křížů. A tak přišli vojáci a zlámali nohy jednomu i druhému, kteří byli ukřižováni s ním. Když ale přišli k Ježíši a uviděli, že je již mrtev, nelámali mu nohy. (Jan 19:31-33)

Ti dva jiní tedy trpěli na kříži déle, než Ježíš. Přesto nám apoštolé dotvrzují, že Ježíš za nás nevýslovně trpěl a sám Ježíš nám předpovídal utrpení. Jak si tedy vysvětlit, že někdo evidentně trpěl déle, někdo dokonce intenzivněji než Ježíš, což se dálo tenkrát, dálo od té doby a děje se to i dnes? A přesto je v naší víře kladen tak velký důraz právě na utrpení Ježíšovo. Vždyť kdekdo ho v takovém utrpení dokázal překonat!

Napsal jsem o tom článek „Milosrdný Bůh“. Vlastně ne přímo o utrpení Ježíšově, ale zmínil jsem, že Ježíš trpěl v těle méně, než ti trpící lidé, o kterých článek byl. A hned se zvedl odpor, že jsem tím záměrně snížil význam Ježíšova utrpení. Proč to, vždyť to bylo pouze konstatování skutečnosti, popsané dokonce v evangeliích! A navíc se hned v úvodu hovořilo o sevření v tělech!

Takže začnu od začátku. Utrpení může být tělesné a duševní. Obojí může u člověka dosáhnout intenzity, kterou nedokáže unést. Tělo v těchto extrémních případech reaguje extrémně – od vylučování látek podobných opiátům až po ztrátu vědomí či smrt. Náš Pán byl člověk a jako každý člověk podrobený extrémnímu tělesnému utrpení zemřel. Ti dva jiní ukřižovaní po jeho stranách byli zřejmě fyzicky zdatnější, takže vydrželi na živu déle, než On.

Máme však následovat Ježíše. Znamená to, že se máme podrobit tělesnému utrpení a dokonce se záměrně mrskat a tělesně týrat, jak to ostatně někteří dělají a dokonce dávají veřejně na odiv?

NE! Evangelisté i apoštolové hovoří o jiném utrpení, než o utrpení člověka podrobenému tělesnému trápení. Hovoří o utrpení naprosto zřetelně jako o utrpení Božím!

Copak můžeme evangelisty považovat za hlupáky, kteří nedovedou posoudit, kdo z těch tří ukřižovaných trpěl více? Copak jsme nečetli v Izaiáši o trpícím služebníkovi, copak jsme nečetli o utrpení Božím?

[Izaiáš 63:8,9] Prohlásil: "Vždyť jsou můj lid, moji synové, ti mě nezradí," a přinesl jim spasení. Sám trpěl každým jejich trápením, posílal svého anděla, aby je zachránil. Ve své lásce a smilování je sám vykoupil, zvedal a nosil je po všechny dávné dny.

Ten text je naprosto jasný, tady není o čem diskutovat. Ježíš nesl bolest nás všech, každého z nás, z minulosti i budoucnosti, bolest a trápení Tvé, mé, nás všech. Nesl naše provinění, hříchy, zlobu, zlo které jsme činili a činit nepřestali.

Kdo z nás to umí, kdo z nás plakal a trpěl za někoho jiného, než svého blízkého? I když to někdo někdy dokázal, mohl snad obsáhnout všechno tvorstvo světa přítomného, minulého i budoucího?

I kdyby to někdo uměl, tak tím stejně spásné dílo nevykoná. Ano, ukáže, že se dovede přiblížit Božímu vnímání světa, projeví svůj soucit s trpícími. Aby jeho utrpení mělo spásný smysl, musel by ho bůh určit jako oběť podle svých obětních řádů. U oběti dokonce vůbec nejde, aby trpěla, jde pouze o to, aby byla obětována. Boží utrpení bylo z žalu nad člověkem, nad celým lidstvem, to jako Boží obrazy snad dokážeme pochopit. My dokonce ani nemůžeme pochopit utrpení druhého člověka. Proto nás Pavel vyzývá „plačte s plačícími“. Jinak řečeno: Těžko porozumíte, tak jen plačte. Dejte najevo svou sounáležitost.

A můj článek „Milosrdný Bůh“ byl hlavně o těch, kteří dokázali naplnit Boží slova (viz Izaiáš výše) i přes nevýslovná utrpení:

"Vždyť jsou můj lid, moji synové, ti mě nezradí"

Také zdůrazňuji: Abychom pochopili význam Kristovy oběti, musíme bezpodmínečně uznat, že Kristus byl Bůh sám. Jinak jakékoliv vysvětlování Jeho oběti nemá logiku. Ale o tom až někdy jindy.

Takže, když se podíváme na film Mela Gibsona „Umučení Krista“, tak se nesmíme divit naivitě jeho tvůrců, když záměrně zveličují Kristovo utrpení mrskáním speciálnímu důtkami. Neboť jen opravdu naivní věřící si může myslet, že utrpení Kristovo spočívalo ve fyzické bolesti. To my lidé jsme již dříve a zvláště v poslední době dokázali vymyslet sofistikovanější metody mučení, než kterému byl podroben Kristus. My jsme několikahodinové ukřižování dokázali znásobit přímo na celoživotní mučící peklo. Kam se hrabou krutí Římané!

Na závěr bych chtěl uvést několik poznatků. Kdysi jsem naladil ke konci pořad pravoslavných křesťanů na Proglasu, kde redaktor hovořil (nebo četl z nějaké knihy) o tom, jak se na člověku projevuje, když se hovoří o Ježíšově oběti. Zestručním to: Stačí se podívat do očí a hned poznáte bratra či sestru. Jako nedávno svědčil jeden mladý znovuzrozený. Byl to suverénní mládenec v rozkvětu sil a plný energie. Uvěřil v English Campu. Jednou večer přišel za pastorem a svěřil se mu: „Se mnou se něco děje, nevím co se mnou je, já pořád brečím. Přitom jsem naposledy brečel jako malé dítě, ani si na to už nemohu vzpomenout!“ Pastor mu odpověděl: „To je úplně normální. Tak to jsi opravdu uvěřil.“

	Hledej
	Je a svátek má Rostislav. Vytvoření registrace