Grano Salis NetworkGrano SalisGranoChatMusicalise-KnihyModlitbyD K DKřesťANtiqC H M IMOSTYNotabeneECHO 
Vítejte na Grano Salis
Hledej
 
Je a svátek má Rostislav.   Vytvoření registrace
  Článků < 7 dní: 3, článků celkem: 16652, komentáře < 7 dní: 237, komentářů celkem: 429553, adminů: 60, uživatelů: 5252  
Vyzkoušejte
Jednoduché menu

Úvodní stránka

Archiv článků

Protestantské církve

Veřejné modlitby

Zpovědnice

e-Knihovna

e-Knihy pro mobily

Kam na internetu

Soubory ke stažení

Recenze

Diskusní fórum

Tvůj blog

Blogy uživatelů

Ceny Zlatá Perla

Ceny Zlatá Slza

Doporučit známým

Poslat článek


Tip na Vánoční dárek:

Recenze
Obsah
OBJEDNAT


GRANO MUSICALIS

Hudební portál
GRANO MUSICALIS
mp3 zdarma

Velký pátek

Vzkříšení


Pravidla


Kdo je online
Právě je 428 návštěvník(ů)
a 3 uživatel(ů) online:

rosmano
Willy
Dzehenuti

Jste anonymní uživatel. Můžete se zdarma registrovat kliknutím zde

Polemika


Přihlášení

Novinky portálu Notabene
·Selhání pøedstavitelù Jižních baptistù pøi ochranì obìtí sexuálního zneužívání
·Sbor Bratrské jednoty baptistù v Lovosicích vstoupil do likvidace
·Informace z jednání Výkonného výboru BJB dne 10. kvìtna 2022
·JAS 50 let: Adrian Snell, trièko a beatifikace Miloše Šolce
·Online pøenosy ze setkání všech JASákù k 50. výroèí pìveckého sboru JAS
·Prohlášení tajemníka Èeské evangelikální aliance k ruské agresi na Ukrajinì
·Jak se pøipravit na podzimní vlnu?
·Kam se podìly duchovní dary?
·Bratrská jednota baptistù se stala èlenem Èeské eavngelikální aliance
·Patriarcha Kirill v Západu vidí semeništì zla a sní o vizi velkého Ruska

více...

Počítadlo
Zaznamenali jsme
116476439
přístupů od 17. 10. 2001

Kontrasty: Církev a Mistr Jan Hus
Vloženo Pondělí, 02. červenec 2012 @ 22:47:09 CEST Vložil: Stepan

Katolicismus poslal Nepřihlášený



(18) Církev a Mistr Jan Hus

V našich apologeticko-historických „výletech“ se dostáváme ze světových do českých dějin. Zde je nejpalčivějším problémem nepochybně otázka Mistra Jana Husa, která už dlouho oddaluje českou společnost od Katolické církve. V českém národě se právě jako důsledek Husova upálení v Kostnici u příležitosti všeobecného církevního sněmu r. 1415 ujala představa, že „být dobrým katolíkem znamená nebýt dobrým Čechem a naopak“.

Husův tragický osud nepochybně souvisí s tím, co v tomto časopise již dříve bylo napsáno o hrdelním trestání heretiků: nelze je schvalovat a nutno kategoricky odmítnout. Křesťanská Christianitas, tj. společnost založená na principu křesťanství jako státního náboženství, přistoupila ve vrcholném středověku k praxi trestání heretiků smrtí pouze za jejich přesvědčení. Nad tím nutno vyslovit politování a prohlásit tento fakt za odporující Evangeliu a požadavkům Ježíše Krista. Tak se vyjádřil u příležitosti omluv k jubileu r. 2000 i zesnulý papež Jan Pavel II. Na druhé straně však třeba objektivně vidět, že to byla právě heretická hnutí, kdo svým rozvratným působením a terorismem vyprovokoval středověký stát a Církev k uplatnění tak drastických trestů. Jejich postup proti kacířům byl nezbytnou obranou, jenže nepřiměřenou.

Obětí této nepřiměřené obrany se stal náš Mistr Jan Hus. Nebudeme seznamovat čtenáře s jeho životem a dílem, což je snadno dostupné v literatuře, nejlépe a nejvýstižněji v díle Jana Sedláka. Nám jde o vyvrácení mýtů a předsudků, které v souvislosti s Husovou problematikou jsou hluboce zakódovány v hlavách českých občanů.

Jedním z nich je i tvrzení, že prý Hus byl potrestán za svoji kritiku mravních zlořádů v kléru. To je nesmysl, který právě Sedlák už v prvním vydání svého Husova životopisu r. 1915 vyvrací, když ukazuje, že biskupové shromáždění na kostnickém koncilu byli stejně ostrými mravokárci špatného života duchovenstva jako Hus. Příčinou Husova odsouzení byly bludy, které hlásal. 30 inkriminovaných vět, jež koncil nalezl v Husových spisech, skutečně jsou bludy i dnes a zůstanou jimi stále, což je třeba říci jasně a bez uhýbání. Teze, že kněz v těžkém hříchu neplatně uděluje svátosti nebo že představený v tomto stavu protiprávně zastává svůj úřad, jsou nejen věroučně, ale i objektivně a logicky neobhajitelné a nelze říkat, že Hus měl v tomto pravdu. Katolické stanovisko bylo, je a bude nezměněno: Hus se v tomto mýlil.

Od Husových bludů nutno však oddělit jeho smrt na hranici za to, že je hlásal. To hájit nelze a je třeba se ztotožnit s odsouzením této skutečnosti, jak učinil 20.9.1965 pražský arcibiskup kardinál Josef Beran na Druhém vatikánském koncilu. Na tom nic nemění ani vnější polehčující okolnosti celého případu, např. to, že preláti na kostnickém sněmu se uchylovali až k prosbám, aby Hus odvolal, neboť by se rádi vyhnuli jeho vydání světské moci k upálení. Pravdou též je, že sám Hus byl v tomto dítětem své doby a ještě v Čechách požadoval po králi Václavovi IV. upálení svých teologických odpůrců jako kacířů (uvádí František Palacký: Dějiny národa českého, III. díl, Praha 1939, str. 117).

Husova poprava za pouhé názory stejně jako poprava Jeronýma Pražského, Husova žáka, jenž za ním přijel do Kostnice, se skutečně hájit nedá. Rovněž tak se ale nedá hájit pozdější husitské vraždění katolíků, které odsuzuje ve svých Dějinách i evangelík Palacký. Desetitisíce kněží, řeholníků, řeholnic i laiků včetně žen a dětí byly upáleny, svrženy z oken na kopí nebo rozčtvrceny jen proto, poněvadž se nechtěly vzdát své katolické víry a přijmout husitské hereze, jež byly na hony vzdáleny katolické věrouce a popíraly i to, co Hus věrně učil (např. sedmero svátostí, mariánskou úctu). To není propaganda nepřátel, nýbrž autentické svědectví samotného husity Vavřince z Březové z jeho Husitské kroniky. V zájmu pravdy je ovšem nutno konstatovat, že podobná zvěrstva páchala i křižácká vojska, jenže husité v letech 1419-20 byli prvními, kdo započal s krvavým terorem a vyhlazovacími akcemi vůči katolíkům.

To všechno je středověká minulost, kdy se provinili katolíci i husité. Obě strany se dopouštěly krutostí a násilí. Katolíci byli tenkrát také součástí českého národa, proto nelze stavět otázku Husovu jako nacionalistickou záležitost. Bohužel toto se stalo v 18. a 19. století. Osvícenská a později liberální protikatolická propaganda pochopila, že je možné Husovy památky využít proti Katolické církvi. Vytvořila tedy zcela jiný, absolutně vylhaný obraz Jana Husa. Ten pravý Jan Hus, přes všechny své omyly, byl středověkým, hluboce nábožensky založeným člověkem a do jisté míry i katolicky smýšlejícím. V novověkém osvícensko-liberálním pojetí vystupuje však Hus jako tribun lidu, propagátor myšlenek Velké francouzské revoluce a bojovník proti Církvi a vůbec všemu katolickému. Prvním, kdo Jana Husa takto prezentoval, byl osvícenský církevní historik za vlády císaře Josefa II. Caspar Royko. Hus byl podle něj nikoliv středověkým křesťanským myslitelem a teologem, ale prvním osvícencem a bojovníkem za svobodu svědomí a za údajná „práva rozumu“ proti církevnímu tmářství. Podle tohoto scénáře vytvořil svoji postavu Jana Husa i liberální dramatik Josef Kajetán Tyl, který navíc z něj učinil i symbol českého vlastenectví.

Nic není falešnějšího než takovýto Jan Hus, který nikdy neexistoval. Historický Jan Hus by se této své karikatuře tvrdě bránil a její původce „vypráskal“, jak správně napsal koncem 19. stol. historik Václav Vladivoj Tomek. Skutečný, pravý Jan Hus by např. nikdy nepronesl slova, jež mu klade ve svém stejnojmenném dramatu do úst Tyl: „Vzpírám se jménem všeho lidstva, ježto touží po osvícení....“ Termín „osvícení“, „osvícenství“, mělo v té době svůj přesný význam: odmítnutí křesťanského zjevení, božství Ježíše Krista a vůbec autority Písma sv. a nauky Církve. Toho by se Hus zcela nepochybně zděsil právě tak jako svého dalšího údajného výroku z Tylova dramatu: „....slovo mé vzejde z popela a bude živo navěky!...“ Středověký člověk, vědom si své závislosti na Bohu, což Hus nepochybně byl, by nikdy nic takového nepronesl, protože by pokládal za rouhání prohlašovat své slovo za „věčné“ a tím za identické se slovem Božím. Takto pyšně smýšlela až bezbožecká osvícensko-liberální ideologie.

Osvícensko-liberální karikaturu Jana Husa převzala komunistická propaganda, která ji ještě „vylepšila“, když z tohoto středověkého reformního kazatele udělala hlasatele komunistických myšlenek údajné sociální spravedlnosti a beztřídní společnosti ve smyslu nauky marxismu-leninismu. Takový dojem vyvolává Jan Hus ve stejnojmenném filmu režiséra Jana Vávry z 50. let, přesně podle směrnic komunistického ideologa a hlavního vykladače dějin Zdeňka Nejedlého.

Máme-li se tedy jako čeští katolíci vyrovnat s případem Jana Husa, jak po nás přímo i nepřímo vyžadují víře odcizení spoluobčané, tak je nutno položit otázku: Kterého Jana Husa máte na mysli? Toho historického, který byl upálen 6. července 1415 v Kostnici nebo jeho mnohem pozdější osvícensko-liberální, případně komunistickou karikaturu? K tomu prvnímu, skutečnému Janu Husovi, již bylo řečeno z katolické strany dost: Odmítáme to, v čem se mýlil a co tvrdošíjně nechtěl odvolat, ale odsuzujeme jeho smrt na hranici. Uznáváme jeho typicky středověký nábožensko-mravní zápal za obnovu Církve a ceníme si jeho osobní zbožnost, rovněž tak ryze středověkou. K tomu druhému Janu Husovi pak musíme říci po pravdě, že se jedná o mýtus, zcela vybájenou bytost. Hus Tylova dramatu a Vávrova filmu nikdy neexistoval. Proto není důvod, abychom se o tom bavili. Odpůrcům Církve je třeba pouze říci, že uctívají-li Jana Husa jako mučedníka synkretisticky a rozplizle chápané svobody svědomí ve smyslu relativizace objektivní pravdy, pak uctívají falešné mučednictví, vylhaný obraz Husův, který je agitačně zneužíván proti Katolické církvi.



Podobná témata

Katolicismus

"Církev a Mistr Jan Hus" | Přihlásit/Vytvořit účet | 263 komentáře | Search Discussion
Za obsah komentáře zodpovídá jeho autor.

Není povoleno posílat komentáře anonymně, prosím registrijte se

Re: Církev a Mistr Jan Hus (Skóre: 1)
Vložil: rudinec v Úterý, 03. červenec 2012 @ 06:30:25 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Příčinou Husova odsouzení byly bludy, které hlásal.

Ja v následujúcom husovom kázani žiadne bludy nevidím:


Za onoho dne řekl papež prelátům a biskupum.Nejsem liž já náměstkem Božím na této
zemi? Odpovědeli mu biskupové a preláti.Jistě zaisté ty jsi prvním náměstkem božím na této zemi
svatý otče.Řekl papež a sluší se aby náměstek boží na této zemi biskupové a preláti jeho bili bez peněz?
Odpovědeli všichni zaisté,to se nesluší.Usmál se papež a řekl; čeho je nejvíce třeba prostému lidu
hříšnemu? Tu povstal jeden biskup tlustý jako káď a odpovděl; odpuštění hříchu svatý otče.I rozkázal
papež.Vyjděte tedy do světa a prodávejte odpustky.Čím více jich prodáte tím lépe a veseleji nám bude.
Tak jako hejná krkavců snesli se na túto zemi prodavači odputků,aby tu vyklovali kdejaké zrnko zlata,nebo stříbra , neznajíce slitováni.Jejich srdce stvrdla a jejich ústa zjedovatela,závistí a lží.
Vším kupčí všechno prodávají.Chceš pokřtít dítko, zaplať,vyspovídati se zaplať,chceš poslední pomazáni zaplať,chceš loupit vraždit zaplať a bude ti odpušťeno.
Ale podle toho,kdyby sám ďábel přišel a zaplatil, vstoupil by na nebesa.A za peníze vydřené takto z
křesťanského lidu jen obchody své provozují ,lichvy,koňe krásne,čeleď nepotřebnou chovají v kostky hrají a na své kubjeny drahé plášte a kožichy věšejí aby snimi smilnili jako hřebci plemení a bíci neskrocení.
Zatím co Kristus chodil v plátně a bos.Neměl střechu kam by svoji hlavu sklonil. Ale poznejte to loupežníci chudých lidí,vy vrahové zloději a svatokrádežníci neboť lidé i Bůh vás proklínají.
Nešťastným bohactvím jež cirkev tone, zjedovatele a otrávené jest veškeré  kresťanstvo na duši.
Odkud svárové mezi papeži, preláti, biskupi a ostatními knežími. Psi oko sehrižou, vezmi kost a přestanou.
Vezměte prelátům a biskupům a ostatním bohatství, peníze,  majetek, světské panování a rázem se přestanou drát o místa, podplácet, přeplácet hodnosti a svárové mezi papeži přestanou.
Pamatujte si jedno ať je to prostý kněz biskup alebo sám papež; pokud žijí v hříchu nejsou z milosti Boží.
Nezoufejte tedy nejmilejší bratři a sestři z toho že jste malí a utlačovaní. Věste, že nad kňeze arcibiskupa či papeže  žijícího v hříchu prostý sedláček tovariš či žena chudá z lidu, žijící čiste a zbožne vědší je před Bohem.  Amen.

Pamatujte si jedno ať je to prostý kněz biskup alebo sám papež; pokud žijí v hříchu nejsou z milosti Boží.

Táto veta bola pravdivá jak pred 500 rokmi,tak i v dnešnej dobe.





Re: Církev a Mistr Jan Hus (Skóre: 1)
Vložil: poutnick v Úterý, 03. červenec 2012 @ 09:29:59 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Každé dítě Boží je zároveň také dítětem své doby a proto poděkujme společně za tuhle dobu. Ve které nás přes všechny naše hříchy, pýchu a nepravosti začíná svět poznávat ke své hrůze a zděšení jako křesťany podle vzájemné lásky, tak jako se to stalo v poslední době u nás.

Mistr Jan Hus je reformátorem naší církve, jak konstatoval blahoslavený Jan Pavel II. A nejvyšší představitelé naší církve u nás se podílejí na zachování jeho památky a odkazu dokonce i finančně a svou vlastní prací.

Mluvit o národě v rámci středověku je směšné. Tento pojem byl uměle vytvořen ke škodě a rozdělení lidí někdy v 19. století.

Nedávno znova vyšla Legenda Aurea, ke které se ještě možná někdy vrátím.  Jeden z nejkrásnějších souborů a přehledů písemnictví ranného křesťanství,  uspořádaný ve vrcholném středověku. Který se týká zejména Pána Ježíše a prvokřesťanských mučedníků, divů a zázraků které  Bůh skrze ně a okolo nich činil. Zajímavé je že vyšla dvakrát i v pohusitské době a v jednom z vydání obsahovala i kapitolu věnovanou právě mistru Janu Husovi a Jeronýmovi Pražskému. Což je dost výmluvné svědectví o ekumenickém vztahu mezi utrakvistickou a katolickou církví.




Re: Církev a Mistr Jan Hus (Skóre: 1)
Vložil: betma (dagmara123@zoznam.sk) v Úterý, 03. červenec 2012 @ 09:38:44 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
nie je dobre nespomenut omyly, ktore Jan Hus vycital z Biblie a hlasal.

- kto zotrváva v smrteľnom hriechu, stráca svoju moc (klér ale i panovníci) a má sa vzdať svojho úradu (veľmi nebezpečné učenie!!!),to by bol koniec obcianskej spolocnosti,lebo je to lahko zneuzitelne, panovnik,co by tuzil po moci, uz by nejaky tazky hriech druheho panovnika, na ktoreho tron by chcel sadnut vyrobil, a ten prvy panovnik, aby nestratil svoju moc, by tiez nejaky smrtelny hriech druheho panovnika vymyslel, a skoncilo by sa to vojnou.

- hriešnik nemá právo na majetok, hoci spravodlivý má akési právo na všetky viditeľné veci (komunizmus spravodlivých)
Strasne, tam by krive obvinenie mohlo zbavit druheho cti, dobreho mena i majetku.


A co privrzenci Husa robili aj v praxi. Napr. už v r. 1412 zavraždili upálením katolíckych kňazov v Žatci a v Klatovoch. Hovori o tom praca  českého historika prof. Pekařa,. Hus bol upálený až v r. 1415. A potom jeho stúpenci vraždili katolíkov ako na bežiacom páse, prof. Ráček odhaduje na 200 000.Bratricke tabory mali spolocne okrem pokladnic aj zeny, povedal jeden protestant.Prepadavali a vykradali klastory a vrazdili reholnikov.  To Jirásek nepísal, ani Vávra o tom nenakrúcal filmy. Okrem toho sa husiti vyvražďovali navzájom: Žižka bojoval s adamitmi, i Pražanmi, dokonca chcel Prahu zrovnať so zemou tak, aby z nej neostal kameň na kameni.

 




Re: Církev a Mistr Jan Hus (Skóre: 1)
Vložil: JanMiloslav v Úterý, 03. červenec 2012 @ 17:24:45 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Pravdou též je, že sám Hus byl v tomto dítětem své doby a ještě v Čechách požadoval po králi Václavovi IV. upálení svých teologických odpůrců jako kacířů (uvádí František Palacký: Dějiny národa českého, III. díl, Praha 1939, str. 117).

Naskýtá se otázka pokud Hus chtěl po králi upálení svých odpůrců co by asi dělal kdyby nebyl upálen? Byl by středověkým Stalinem či Hitlerem? 



Hloupá helena (Skóre: 1)
Vložil: martino v Úterý, 03. červenec 2012 @ 20:43:38 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Re: Re: Církev a Mistr Jan Hus (Skóre: 1)
Vložil: helena v Úterý, 03. červenec 2012 @ 14:49:32 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
drahá Betmo,
nechceš nám snad nějaký výmysl pana historika Pekaře zvěčnit na plátně sama? nebo Ti stačí nám to tu barevně popsat, abychom si plivli kvalitně na nepochybně evropsky předvojovou minulost
 

Martino
Hloupá helena a to jsem hodně, hodně slušný. Jinak by věděla, že historik Pekař ač sám katolík, je uznávanou autoritou i u protestantů pro svoji objektivnost a nežvanila by své kreténské útoky o výmyslech historika Pekaře.



Re: Církev a Mistr Jan Hus (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Středa, 04. červenec 2012 @ 06:44:35 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) http://www.cizinec.com/

  Jsem rád, že ideologové v ŘKC už nehájí politické vraždy ve jménu svého vlastního náboženství a odsoudí je. Dobrý postoj, pokrok. Snad časem odsoudí i jiná vraždění, pronásledování a konfiskace, které ŘKC prováděla.



  K tématu je jistě zajímavé přečíst si, kdo byl vlastně Jan Hus zač, co učil, psal, říkal. I na Internetu je pár originálních zdrojů, například na webu http://cb.cz/praha2/hus.htm jsou Husovy dopisy a kázání. Je v nich hezky vidět, jak byl Jan Hus pravověrným římským katolíkem. Je docela zvláštní, proč se k němu hlásí protestanté a odmítají ho ŘK - když si člověk uvědomí, že Husa ještě ke všemu odsoudil k smrti vzdorokoncil, který se vzbouřil papeži (tedy lépe řečeno všem papežům té doby).


  Zajímavý je například Husův dopis z 1.9.1411, papeži:

Povinnou poslušnost, jež osvědčovati se má církvi Ježíše Krista a nejvyššímu jejímu knězi, vyznávám.

Ochoten jsa vždycky každému, kdo toho si žádá, k uspokojení wdati počet z té víry, kterou chovám, vyznávám srdcem čistým, že Pán Ježíš Kristus jest pravý Bůh a pravý člověk, a že všecek zákon jeho tak pevnou1 pravdu obsahuje, že ani jediná1 literka ani jediný puntík jeho klamati .nemůže, potom že jeho svatá církev tak pevně založena jest na pevné skále, že brány pekelné nemohou jí nijakž pře­moci, a poněvadž hotov jsem v naději k její hlavě Pánu Ježíši Kristu raději trest hrozné smrti podstoupiti nežli všetečně něco jiného mlu­viti nebo tvrditi, co by bylo na odpor vůli Kristově a jeho církve, na základe tom věrně, pravdivě a pevně ujišťuji, že od protivníků pravdy nepravě jsem u stolice Apoštolské byl obviněn.

Křivé najmě žalovali a žaluji, že jsem učil lid, že ve svátosti oltářní zůstává podstata chleba hmotného,

křivě, že když se pozdvihuje hostie, tu jest tělem Kristo­vým, a když se položí, tu není;

křivě, že kněz ve hříchu smrtelném platně nepřisluhuje;

křivě, aby páni kněžstvu odňali statky časné, aby desátkův neplatili;

křivě, že odpustky nic nejsou; křivě, že jsem radil mečem hmotným kněžstvo odpraviti;

křivě, že jsem kázal, nebo se držel nějakých bludů neb nějakého bludu neb nějakého kacířství, nebo že sváděl jsem lid s cesty pravdy jakkoliv;




Re: Církev a Mistr Jan Hus (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Středa, 04. červenec 2012 @ 06:56:52 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) http://www.cizinec.com/
  K tématu mi ještě přišlo zajímavé číst si pravidla společenství, od kterého se ŘKC pár set let před tím odpadla:


Pravidla čtvrtého svatého všeobecného sněmu, chalcedonského. (r.451)

Biskup, který za peníze vykoná svěcení vkládáním rukou a nabídne na prodej neprodejnou milost, za peníze ustanoví biskupa nebo vikáře, kněze nebo jáhna nebo jinou duchovní osobu, nebo za peníze povýší na ekonoma nebo ekdika  nebo paramonaria  nebo vůbec na jakýkoli církevní úřad pro svůj hanebný zisk, budiž zbaven své vlastní hodnosti, bude-li usvědčen, že se o takový čin pokusil.

Osoba jím ustanovená nemá míti žádných práv z koupeného vysvěcení vložením rukou nebo z povýšení. Důstojenství nebo úřad, kterých nabyla za peníze, buďtež jí odňaty. Kdo bude usvědčen z takového hanebného a nezákonného úplatkářství, budiž jde-li o duchovního, zbaven vlastní hodnosti; jde-li však o laika nebo mnicha, buď dán do klatby.

Příprava zločinu, sestavení zločinné tlupy a zločin sám jsou zcela zapovězeny světskými zákony. Tím více musí být jim bráněno církví, aby jich nebylo. Bude-li prokázáno, že některé osoby stavu duchovního nebo mnišského se vzájemně zavazují přísahou nebo sestavují tlupy nebo strojí úklady proti biskupům, nebo proti svým spoluduchovním, buďtež zbaveni svých hodností.


Pravidla svatých apoštolů.

Biskup nebo kněz nebo jáhen nesmí na sebe přebírat světský úřad, jinak budiž zbaven duchovenské hodnosti.

Kdo z kleru se stane ručitelem za někoho, budiž zbaven hodnosti.

Biskup nebo kněz nebo jáhen, který byl usvědčen ze smilstva nebo z křivé přísahy či z krádeže, budiž zbaven duchovenské hodnosti, nikoliv však vyloučen z církevního obecenství. Neboť Písmo praví, že "nebude dvojího souzení" (Naum 1,9). Totéž se týká i ostatních duchovních osob.P

Nařizujeme, aby byl zbaven duchovenské hodnosti biskup, kněz nebo jáhen, který bije věřící, jež zhřešili, nebo nevěřící, kteří urazili, aby tím zastrašoval, jelikož v žádném případě nás tomu Pán neučil: naopak sám, když dostával rány - nevracel je, když mu zlořečili, nezlořečil jim, trpěl a nevyhrožoval. (1.Petr. 2,23).

V případě, že biskup nebo kněz nebo jáhen dosáhnou své hodnosti úplatkem, budiž zbaven hodnosti jak sám, tak i onen, který jej ustanovil, a vyloučen vůbec z církve, jakožto Šimon-kouzelník mnou Petrem (v některých rukopisech: jakožto Šimon kouzelník Petrem.

Využije-li některý biskup světských hodnostářů k tomu, aby jejich přispěním dosáhl biskupské moci v církvi: budiž zbaven hodnosti a vyobcován z církve a všichni, kteří se s ním budou stýkat.

Nechť se biskup neodvažuje konati rukopoložení Mimo hranice své eparchie a v městech a vesnicích, které nejsou jemu podřízeny. Bude-li usvědčen, že tak učinil bez souhlasu těch, kteří mají pravomoc nad těmito městy a vesnicemi, budiž zbaven hodnosti jak on, tak i všechny osoby jím posvěcené.

Biskup nebo kněz nebo jáhen, který se oddává hře nebo opilství musí toho zanechati, jinak budiž zbaven hodnosti.

Atd.

  Z toho je celkem logické proč je Jan Hus v pravoslaví váženou osobou, proč měli jeho následovníci k pravoslaví blízkoˇ.



Re: Církev a Mistr Jan Hus (Skóre: 1)
Vložil: input v Středa, 04. červenec 2012 @ 14:33:05 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Bez ohledu na to, co Hus zastával: Z dochovaných záznamů vyplývá, že rozhodně nebyl "tvrdošíjný" (jak píše autor článku). Ve svém listu z Kostnice, který psal v posledním měsíci svého života, říká: "Prosím vás a napomínám, aby Pána Boha poslúchali, jeho slovo velebili a rádi slyšeli a plnili. Prosím vás, aby pravdu Boží, kterúž sem z Božieho zákona psal a z řěčí svatých kázal a psal, aby sě té drželi. Prosím také, ač by kto ote mne slyšal na kázání neb súkromie co proti pravdě Boží, aneb ač bych kde psal - jenž, ufám Bohu, nenie - aby toho nedržal." (Přátelům v Čechách, 10.6.1415)



Re: Církev a Mistr Jan Hus (Skóre: 1)
Vložil: Pastýř v Středa, 04. červenec 2012 @ 16:38:49 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Naši drazí, milí a ekumeničtí římští katolíci,

jsem opravdu nadšen tím, jak otevřeně zde mluvíte o svém nepříteli, Mistru Janu Husovi. Škoda jen, že takto upřímně nevystupují i Vaši souvěrci, jako je pan Vlk, pan Duka, pan Halík nebo pan Graubner a další. 

Chápu, že pokud chtějí ovládnout získat protestanty, že nemohou mluvit tak otevřeně, jako mluvíte vy. Proto raději volí umírněná, možná i dvojsmyslná a těžko postižitelná slova. Nemohou přece říci na rovinu, co si jako synové římské matky myslí. To by se mohli ekumeničtí představitelé polekat. Někdy sice nejvyšší otcové z Vatikánu řeknou, co si myslí: Nato nějaký protestant vydá nesouhlasné prohlášení, vše se zklidní a jede se dál, do Říma.

Rád bych se vás ale zeptal: Pokud zde, až se vám podaří prosadit vaše cíle, budou lidé, kteří budou stále odmítat svátostný kanibalismus a úctu obrazům a sochám a modlitbu k zemřelým, budete k nim stejně tak laskaví, trpěliví a dobrosrdeční, jako byli Husovi odpůrci vůči Čechům?



Hus nikdy nebude svatý, jako Savonarola (Skóre: 1)
Vložil: martino v Čtvrtek, 05. červenec 2012 @ 14:39:06 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
helena v Čtvrtek, 05. červenec 2012 @ 08:27:18
597 let se římští vykecávají z toho, že si zavraždili svého kněze a né jen jednoho že?!, blábolí žel dál a dál, tak se tu zase u stejného, sejdeme, dá-li Bůh zase za rok!
NIC ve svých postojích NIKDY nezměnili, a měnit nebudou, tak by všechny odpadlíky alespoň slovy odrovnali, když to momentálně nejde jinak, ostatní je jen hodně průhledná blamáž druhého vaticana, lituji
Poblouzněná helenko!
Druhý Vatikánský koncil, nikde nekonstatuje, že bude oslavovat exkomunikované bludaře, jako je Hus, jen proto, že si to nějaká poblouzněná helenka.
Jan Hus a Girolamo Savonarola
Jaký rozdíl. Hus nadutý a pyšný kazatel, který rozvrátil celý národ a ve kterém pokora není, viz.Palacký, když napsal, že pokora je křesťanská ctnost, kterou Hus neoplýval. Koncilem usvědčený bludař a kostnickou radou odsouzený k trestu upálení, popel vhozený do Rýna. Protože byl odsouzen jako bludař, nikdy nemůže být rehabilitován, neboť jeho bludy jsou trvale platné.
Girolamo Savonarola řeholník, který svými kázáními obrátil celou Florencii na pokání. Významná osobnost dominikánského řádu, který se nebál kritizovat ani papeže Alexandra VI., z rodu Borgiu.
Girolamo Savonarola byl exkomunikován jako Jan Hus a upálen na Piazza Signoria ve Florencii a jeho  popel byl  rozprášen do  řeky Arno 22.května 1498. V současnosti běží proces o jeho blahořečení, neboť nebyl jako Hus heretik a bludař.
„Florentská historická komise za předsednictví florentského arcibiskupa Ennia Antonelli předložila dokument, který rozebírá život tohoto reformního kazatele popraveného za papeže Alexandra VI. Dominikánský řád se již od roku1995 snaží prosadit Savonarolovo blahořečení. Girolamo Savonarola kritizoval především morální úpadek papežství.“ Vídeň (KAP)



Re: Církev a Mistr Jan Hus (Skóre: 1)
Vložil: JanMiloslav v Pátek, 06. červenec 2012 @ 22:34:46 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
To je jako na objednávku :-) První protestanští křesťané uctívali plášť velkého ctitele Panny Marie našeho katolického otce i mistra Jana Husa.



DOPIS SV. JOHANKY HUSITŮM (Skóre: 1)
Vložil: JanMiloslav v Pátek, 06. červenec 2012 @ 22:53:31 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
DOPIS SV. JOHANKY HUSITŮM
 Edmund Kříž

 Sv. Johanka z Arku
 
 Sv. Johanka je známá nejen jako svatá, ale také jako statečná žena bojující za práva Církve a své vlasti. Bez urážky ji můžeme označit za výjimku potvrzující pravidlo. Válečnický stav, rozuměno politicko-sociálně, jistě není ženám vlastní, neodpovídá jejich přirozenosti, ani cíli, k němuž byly Bohem stvořeny. Ovšem v dějinách můžeme nalézt právě zmiňované výjimky, jež Prozřetelnost vyvolila, a to k zahanbení mužů. Tam, kde byli muži přemoženi lhostejností, či dokonce zbabělostí, občas vystupují duchovně silné ženy, aby jim připomněly jejich povinnosti a ideály. A nemusí se jednat o boj fyzický, ale také duchovní, čehož důkazem je např. případ sv. Kateřiny Sienské, která v době církevní krize neváhala napomínat biskupy, ba i samotného papeže, aby se konečně chovali jako muži.

 Málokdo ví, že sv. Johanka má i jistou souvislost s naší vlastí. Když k této světici dolehly zprávy o husitském běsnění a porušování práv Církve v zemích koruny sv. Václava, tak vyslala dopis, v němž husity neekumenicky napomíná a varuje před následky jejich konání. K naplnění svých svatých hrozeb však již neměla čas. Dva měsíce po sepsání dopisu byla církevními představiteli odsouzena jako kacířka, exkomunikována a následně upálena světskou mocí. Sv. Johanka i ve chvíli smrti zastínila svou odvahou a svatostí všechny nepřátelé. Byla a stále je důkazem toho, že zbabělost a nízká vypočítavost mohou zvítězit pouze dočasně, ba co víc, že jsou již předem poraženy pravou a pevnou vírou.

 Datace dopisu není jistá, někteří historici uvádějí 3., jiní 23. březen 1430. Je smutnou ironií dějin, že jej nacházíme mezi dokumenty, které německý inkvizitor Johannes Nider OP (1380–1438) uvádí jako důkazy o kacířství sv. Johanky. Co se týče dopisu samého, tak byl sepsán latinsky augustiniánem otcem Pasquerelem, kterému jej sv. Johanka, jak měla ve zvyku, pravděpodobně diktovala ve svém barroisko-lotrinském nářečí. I když některé obraty mohou svědčit také o tom, že se jedná o překlad z nějaké prvotní francouzské verze.

 Důvodem zveřejnění dopisu není nabádání našich katolických žen k následování válečného tažení sv. Johanky či výzva k fyzickým útokům na jinověrce. Jedná se o svědectví pevné víry, křesťanského zápalu, který má na prvním místě na srdci práva Boha a Církve, a v tom příklad sv. Johanky neztratí nikdy na aktuálnosti.


 Ježíš, Maria[1]
 
 Již delší dobu ke mně, Johance Panně,[2] docházejí zprávy a hlasy lidí, že se z vás, pravých křesťanů, stali heretici a že stejně jako Saracénové ničíte pravou víru a bohopoctu, přijímáte bezbožné a nedovolené pověry a že není žádné hříšné či bláznivé věci, kterou byste si nedovolili udržovat a šířit.
 
 Pohrdáte svátostmi Církve, trháte na kusy články víry, pleníte kostely, ničíte a pálíte památečné sochy, vraždíte křesťany, protože zachovávají pravou víru. Co je to za běsnění? Jaká nenávist či šílenství vás sžírá? Víru, kterou všemohoucí Bůh, Syn a Duch Svatý zjevil, založil, nadal mocí a tisíckráte oslavil skrze zázraky, tuto víru vy pronásledujete, usilujete svrhnout a zničit. Jste slepí, nikoliv však z nedostatku zraku či chápání. Myslíte si, že uniknete trestu? Cožpak nevíte, že se Bůh postaví proti vašim bezbožným snahám a nedovolí vám setrvat v temnotě a omylu? Čím více se budete oddávat zločinu a rouhání, tím větší na vás čekají tresty a utrpení.
 
 Pravím upřímně, kdybych nebyla zaměstnána válkou s Angličany, přijela bych se na vás podívat již dříve; ale pokud zjistím, že jste se nenapravili, mohu opustit Angličany a vytáhnout proti vám. Pokud nebude vyhnutí, potřu železem vaše šílené a odporné pověry a zničím buďto vaši herezi, nebo váš život. Pokud byste dávali přednost návratu ke katolické víře a původnímu světlu, pak ke mně vyšlete posly a já jim řeknu, co máte učinit. Ale pokud ne, budete-li se nadále tvrdohlavě vzpírat bodci,[3] pak buďte pamětlivi, jaké škody jste napáchali a jakých urážek jste se dopustili a čekejte mne, která vám stejně tak oplatí silou lidskou i Boží.
 
 V Sully, 3. března[4]
 českým heretikům
 Stvrzeno podpisem P. Jeana Pasquerela OSA.[5]
 
 [1] Úvod listu „Ježíš, Maria“ byl obvyklý v korespondenci sv. Johanky.
 [2] „Panna“ ( la Pucelle ) bylo přízvisko sv. Johanky, které odkazovalo na její slib panenství.
 [3] Odkaz na Skutky apoštolské 26, 14: „....durum est tibi contra stimulum calcitrare“.
 [4] Francouzský historik Jules Etienne Joseph Quicherat uvádí 3. března, kdežto historičky Régine Pernoudová a Marie-Véronique Clinová datují dopis 23. března.
 [5] Otec Jean Pasquerel z řádu augustiniánů byl osobním zpovědníkem, písařem a překladatelem sv. Johanky.




Předchůdce (Skóre: 1)
Vložil: JanMiloslav v Pátek, 06. červenec 2012 @ 23:00:31 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Hus byl komunistickým ničitelem církve, předchůdcem Lenina. A Žižka už vlastníma rukama vraždil.



Re: Plná hlava papežských bludov papeženca Martino (Skóre: 1)
Vložil: rudinec v Sobota, 07. červenec 2012 @ 08:07:13 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Normal 0 21 SEZNAM KACÍŘSTVÍ

Tato následující kacířství jsou odchylkami od skutečného Božího evangelia. Byla osvojena a stále udržována Římsko-katolickou církví v průběhu 1600 let. Ve skutečnosti jsou Římané kacíři minulých věků a ne ti lidé, které zabili, kvůli tomu, že se nepřizpůsobili těmto kacířstvím. Data, která jsou zmíněna níže, jsou v mnohých případech přibližná. Mnohá z těch kacířství byla běžná v dřívějších letech církve, ale až tehdy, když byla oficiálně uznána Církevním Koncilem a prohlášená papežem jako dogma víry, se stala pouty pro katolíky. Při reformaci v 16. století byla tato kacířství popřena, jako nemající nic společného s náboženstvím Ježíše, jak je mu vyučováno v Novém Zákoně.

(1) Ze všech lidmi vymyšlených učení, která jsou v rozporu s Biblí a která praktikuje Římsko-katolická církev, jsou nejstarší modlitby za mrtvé a znaky kříže. Oboje začalo po roce 300 po Kristu.
(2) Voskové svíce byly církvi představeny po roce 320 po Kristu.
(3) Uctívání andělů a zemřelých svatých začalo po roce 375 po Kristu.
(4) Mše jako denní oslava byla osvojena v roce 394 po Kristu.
(5) Uctívání Marie, matky Ježíše, a používání termínu Matka Boží, který se vztahuje rovněž na ni mělo původ v Efezské radě v roce 431 po Kristu.
(6) Kněží se začali oblékat rozdílně od laiků v roce 500 po Kristu.
(7) Nauka o očistci byla ustanovena Gregorym v roce 593 po Kristu.
(8) Latina jako jazyk modlitby a uctívání v církvi byla také zavedena papežem Gregorym I. v roce 600 po Kristu.
(9) Bible učí, že se modlíme pouze k Bohu (Jan 16:23-26). Jednoduché církevní modlitby nebyly nikdy namířeny k Marii ani k zemřelým svatým. Toto se začalo používat v Římské církvi okolo 600 let po Kristu.
(10) Papežství je pohanského původu. Název papeže nebo všestranného biskupa byl poprvé dán biskupovi v Římě zlým císařem Phocasem v roce 610 po Kristu. Ježíš neustanovil Petra do vedení apoštolů a výslovně zakázal takový nápad (L 22:24-26; Ef l:22,33; Ko 1:18; 1 K 3:11).
(11) Líbání papežových nohou začalo v roce 709 po Kristu. Líbání nohou císařů bylo pohanským zvykem. Slovo Boží zakazuje takovéto chování. (Sk 10:25,26; Zj 19:10; 22:9).
(12) Dočasná moc papežů začala v roce 750 po Kristu. Ježíš výslovně zakázal takovéto věci a On sám odmítl světské kralování (Mt 4:8,9; 20:25,26; Jan 18:36)
(13) Uctívání kříže, obrazů a relikvií (ostatky mrtvé osoby) bylo povoleno v roce 788 po Kristu. V Bibli se toto nazývá modlářstvím a několikrát je to odsouzeno (Ex 20.2-6; Dt 27:15; Žalm 115; Ř 2:22; 1 K 8).
(14) Svěcená voda smíchaná se špetkou soli a požehnaná knězem byla ustanovena v roce 850 po Kristu.
(15) Uctívání svatého Josefa začalo v roce 890 po Kristu.
(16) Křest zvonů byl ustaven papežem Janem XIV. v roce 965 po Kristu.
(17) Kanonizace zemřelých svatých - poprvé papežem Janem XV., v r. 995 po Kristu. V Bibli je každý věřící a každý následovník Ježiše nazýván svatým. (Ř 1:7; 1 K 1:2)
(18) Páteční půsty a Svátek Půstu byly založeny v roce 998 po Kristu, kdy papežové určili, že se budou jíst jen ryby.
(19) Mše byla postupně vyvinuta jako oběť a účast na ní byla povinná od 11. století po Kristu. Evangelium nás učí, že Kristova oběť byla nabídnuta jednou provždy a za všechny a nemá se už opakovat, ale jen připomínat při Večeři Páně. (1 K 11; Žd 7:27; 9:26-28; 10:10-14).
(20) Kněžský celibát byl nařízen papežem Hildebrandem a Bonifácem VII. v r. 1079 po Kristu. Ježíš, ani žádný z apoštolů nezaložili takový řád. Naopak Sv. Petr byl ženatým mužem (Mt 8:14-15) a Sv. , Pavel říká, že biskupové by měli mít ženu a děti ( 1 Tm 3:2-5,12; Tt 1 )
(21) Růženec nebo modlitební korálky byly představeny mužem, který se jmenoval Petr Hermit a to v roce 1090 po Kristu. Bylo to napodobením praktik hinduistů a mohamedánů. Počítání modliteb je pohanskou praktikou a je Kristem výslovně odsouzena (Mt 6:5-13).
(22) Inkvizice kacířů byla založena radou ve Veroně v roce 1184 po Kristu. Ježíš nikdy nevyučoval používání násilí k rozšíření jeho náboženství (Mt 5, 10).
(23) Prodej odpustků, který byl běžně viděn jako zakoupení si odpuštění a svolení k páchání hříchů, začal v roce 1190 po Kristu. Křesťanské náboženství, jak je vyučováno v evangeliu, takové provozování odsuzuje. A na protest proti takovémuto provozování vyvstala protestantská reformace v 16. století.
(24) Dogma přepodstatnění bylo prohlášeno papežem Innocentem III. v r. 1315 po Kristu. V této nauce kněz předstírá představení každodenního zázraku tím, že přemění oplatek v tělo Kristovo a pak předstírá, v přítomnosti svých lidí na mši, že Jej jí živého. Evangelium odsuzuje takovy nesmysl, vždyť Večeře Páně je jednoduše připomínka oběti Krista. (L 22:19,20; Jan 6:35; 1K 11:26).
(25) Vyznávání hříchů kněžím alespoň jednou do roka bylo založeno papežem Innocentem III. na Lateranském Koncilu v r. 1215 po Kristu. Evangelium nám přikazuje vyznávat naše hříchy přímo Bohu (žalm 51; Iz 1:18; L 7:48; 15:21; 1 Jan 1:8,9).
(26) Vzývání oplatku (hostie), bylo vymyšleno papežem Honoriusem v roce 1220 po Kristu. Takže Římská církev uctívá boha vytvořeného rukama. To je jasným modlářstvím a je to v naprostém protikladu s duchem evangelia (Jan 4:24).
(27) Pro obyčejné lidi ze shromáždění byla Bible zakázána a umístěna do Rejstříku zakázaných knih v r. 1229 Koncilem v Toledu. Ježíš a apoštolé nařizovali, aby Písma byla čtena všemi (J 5:39, 1. Tm 3:15-17).
(28) Kápě byla vymyšlena Šimonem Stockem, anglickým mnichem, v r. 1287 po Kristu. Je to kus hnědé látky s obrazem Panny, mělo to obsahovat nadpřirozenou ctnost, aby ochraňovala ty, kteří ji nosí na holém těle, od všeho nebezpečí. Je to fetiše.
(29) Římská Církev zakázala pohár obyčejným lidem ze společenství na Koncilu v Konstanci v r. 1414 po Kristu. Evangelium přikazuje všem Křesťanům, aby oslavovali Večeři Páně chlebem a vínem (Mt 26:27, 1 K 11:26-29). .
(30) Nauka o očistci byla prohlášena za dogma víry Koncilem ve Florencii v r. 1439 po Kristu. V Bibli není ani jedno slovo, které by učilo o očistci kněží: Krev Ježíše Krista nás očišťuje od hříchů.
( 1 J 1:7-9. 2:1-2, Jan 5:24, Ř 8:10, Zj 1:5, Ef 1:7).
(31) Nauka o Sedmi Svátostech byla založena v r. 1439 po Kristu Evangelium říká, že Kristus ustanovil pouze dvě svatosti - Křest a Večeři Páně (Mt 28:19, 26:26-28).
(32) Ave Maria nebo přidání části poslední poloviny bylo uděláno v r. 1508 po Kristu. Bylo to dokončeno 50 let poté a nakonec osvědčeno Papežem Sixtem V. na konci 16.st.
(33) Koncil v Trentu z r. 1545 po Kristu prohlásil, že tradice je rovnocenou autoritou jako Bible. Tradice znamená lidské vyučování. Farizeové věřili tomu samému a Ježíš je příkře odsoudil, že lidskými tradicemi zrušili přikázání Boží (Mk 7:7-13, Ko 2:8, Zj 22:18).
(34) Šest apokryfických knih bylo přidáno k Bibli Koncilem v Trentu v r. 1546 po Kristu. Je to v protikladu s Biblí (Zj 22:18.19).
(35) Vyznání víry Papeže Pia IV. bylo vystaveno jako oficiální vyznání víry katolíků v r. 1560 po Kristu. Skutečný křesťan zůstane u Svatých Písem jako u svého vyznání víry. A odtud je jejich vyznání víry o 1 500 let starší než vyznání římských katolíků (Ga 1:8, Zj 22:18-19, 2 Tm 2:15, 3:15-17).
(36) Neposkvrněná představa Panny Marie byla prohlášena Papežem Piem IX. v r. 1854 po Kristu. Evangelium prohlašuje, že všichni lidé, s jedinou výjimkou Krista, jsou hříšníky. I Marie sama měla potřebu Spasitele (Ř 3:23, 5:12, Ž 51:5, L 1:30, 46-47).
(37) V r. 1870 po Kristu Papež Pius IX. vyhlásil dogma neomylnosti Katolické církve.
(38) Papež Pius X. odsoudil v r. 1907, společně s "modernismem", všechny výzkumy moderní vědy, které nepotvrzovaly církev. Pius XI. udělal stejnou věc v souhrnu v r. 1864 po Kristu.
(39) V r. 1930 Pius XI odsoudil veřejné školy.
(40) V r. 1931 ten stejný Papež Pius XI. znovu upevnil doktrínu o tom, že Marie je "Matkou Boží." Tato doktrína byla poprvé založena Koncilem v Efezu v r. 431 po Kristu. Je to kacířství, které je v protikladu s vlastními slovy Marie (L 1:46-49).

Jaký bude další výmysl Římské Církve? Katolíci říkají, že se jejich církev nikdy nemění, ale zatím nedělá nic jiného, než že si vymýšlí nové doktríny, které jsou proti Bibli a provozuje obřady a ceremonie, které jsou celé převzaty od pohanů. Při nejmenším 95% obřadů a ceremonií Římské Církve jsou pohanského původu.

Kardinál Newman ve své knize "Rozvoj křesťanského náboženství" přiznává, že "Chrámy, kadidla, oleje, lampy, volené oběti, svěcená voda, svátky a období oddání, průvody, požehnání polí, kněžská roucha, ostříhání hlavy (kněží, mnichů a jeptišek), obrazy jsou všechny pohanského původu." Ať některé upřímné srdce najde Písmo na výše zmíněné praktiky a uvidí, že Římanství není biblické. Výše zmíněny chronologický přehled lidských smyšlenek vyvrací prohlášení knězů Římské církve o tom, že jejich náboženství bylo učeno Kristem a a že papežové byli věrnými ochraniteli tohoto náboženství.

Vladimír



Další iniciativní blb (Skóre: 1)
Vložil: martino v Sobota, 07. červenec 2012 @ 11:21:58 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
rudinec v Sobota, 07. červenec 2012 @ 08:07:13
Data, která jsou zmíněna níže, jsou v mnohých případech přibližná. Mnohá z těch kacířství byla běžná v dřívějších letech církve, ale až tehdy, když byla oficiálně uznána Církevním Koncilem a prohlášená papežem jako dogma víry, se stala pouty pro katolíky. Při reformaci v 16. století byla tato kacířství popřena, jako nemající nic společného s náboženstvím Ježíše, jak je mu vyučováno v Novém Zákoně.
Martino
Ukázka zoufalce, který je zralý podle toho co píše na hospitalizaci. Nejsem lékař, ale toto je zřejmé i laikovi.
rudinec, dříve něž se budeš cítit uražený, že jsi blb a to jsi, podívej se co to znamená. Blb je člověk, který mluví nebo dělá hlouposti. Takže jsem to napsal velice, velice noblesně.



Další iniciativní blb (Skóre: 1)
Vložil: martino v Sobota, 07. červenec 2012 @ 11:22:01 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
rudinec v Sobota, 07. červenec 2012 @ 08:07:13
Data, která jsou zmíněna níže, jsou v mnohých případech přibližná. Mnohá z těch kacířství byla běžná v dřívějších letech církve, ale až tehdy, když byla oficiálně uznána Církevním Koncilem a prohlášená papežem jako dogma víry, se stala pouty pro katolíky. Při reformaci v 16. století byla tato kacířství popřena, jako nemající nic společného s náboženstvím Ježíše, jak je mu vyučováno v Novém Zákoně.
Martino
Ukázka zoufalce, který je zralý podle toho co píše na hospitalizaci. Nejsem lékař, ale toto je zřejmé i laikovi.
rudinec, dříve něž se budeš cítit uražený, že jsi blb a to jsi, podívej se co to znamená. Blb je člověk, který mluví nebo dělá hlouposti. Takže jsem to napsal velice, velice noblesně.



Re: Církev a Mistr Jan Hus (Skóre: 1)
Vložil: rudinec v Sobota, 07. červenec 2012 @ 19:47:59 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)

Teraz si ma nazval blbom a v predchádzajúcom komentári:prázdnou hlavou


Matúš 5:22  Ale ja vám hovorím, že každý, kto sa hnevá na svojho brata bez príčiny, bude vinný, aby bol vydaný moci súdu. A ktokoľvek by povedal svojmu bratovi: Ráka, <Prázdna (hlava), ničema> bude vinný, aby bol vydaný moci vysokej rady; a ktokoľvek by povedal: Blázon, bude vinný, aby bol uvrhnutý do ohnivého pekla.

Myslím,že výrok z ev.Mat. nepotrebuje žiaden komentár ten dokáže pochopiť aj  Martino



Re: Církev a Mistr Jan Hus (Skóre: 1)
Vložil: betma (dagmara123@zoznam.sk) v Neděle, 08. červenec 2012 @ 09:58:05 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Uvedomila som si, ze som mohla nejaku osobu ceskej narodnosti urazit, kedze som kritizovala Jan Husa. Ja som ale narodnost neriesila. Ale chapem, ze mohol byt niekto urazeny. Takze sa ospravedlnujem.



Stránka vygenerována za: 1.95 sekundy