Grano Salis - Spasení bez pokání

poslal unshaken

Když Ninivští chtěli odvrátit Hospodinův hněv, činili pokání. Když Jan na poušti začal kázat, vyzýval: „Čiňte pokání, neboť se přiblížilo království nebeské.“ [Marek 1:4] Ježíš hned v počátcích své služby kázal v Galilei:„Naplnil se čas a přiblížilo se království Boží. Čiňte pokání a věřte evangeliu.“ [Marek 1:15]

A kázali nejen potřebu pokání pro vstup do Božího království. Ježíš odpovídá i na otázku, jak je to s Galilejci, jejichž krev Pilát smísil s krví jejich obětí. A jak to je s těmi, kteří zahynuli při neštěstí na stavbě věže v Siloe: „Ne, pravím vám, ale nebudete-li činit pokání, všichni právě tak zahynete.“ [Lukáš 13:1-5]

A pak v evangeliích čteme, jak tentýž Ježíš, který vyzýval k pokání, najednou odpouští hříchy bez jakéhokoliv pokání. Dokonce i bez snahy pokání učinit, stačila víra:

[Marek 2:3-5] Tu k němu přišli s ochrnutým; čtyři ho nesli. Protože se pro zástup nemohli k němu dostat, odkryli střechu tam, kde byl Ježíš, prorazili otvor a spustili dolů nosítka, na kterých ochrnutý ležel. Když Ježíš viděl jejich víru, řekl ochrnutému: „Synu, odpouštějí se ti hříchy.“

Z evangelií víme, že Ježíš uzdravoval ochrnuté a všelijak nemocné. Žádný nemocný předtím nečinil pokání (alespoň to v evangeliích není), stačila pouhá víra.

Dokonce Ježíš uzdravoval i posedlé démony (v dnešní terminologii s psychickým onemocněním). Posedlý démony ani pokání činit nemohl, svou posedlost si dokonce ani nemohl uvědomit, tak proč by činil pokání? A jak takový posedlý mohl uvěřit v Ježíše?

Takže máme zde problém: Vyzývat nevěřící k pokání, aby došli ke spáse? Anebo těchto výzev zanechat, vždyť jsou stejně k ničemu. Vždyť většina z nevěřících vám řekne, že žádné pokání nepotřebují, vždyť nic zlého nedělají a nedělali.

Abychom našli odpověď, zamysleme se nad texty evangelií. A dejme si vše dohromady.

Najdeme v nich tu nezaslouženou milost v oběti Pána Ježíše Krista. Žádný z nás, ani žádný z tehdejších lidí, o tuto milost neusiloval. ani se o ní nikterak nezasloužil. A přitom je to dokonalá milost pro všechny. Věřící i bezvěrce. Stačí uvěřit v Ježíše Krista, vyznat ho jako svého Pána a uvěřit z Jeho zmrtvýchvstání. Nic víc, nic méně není zapotřebí ke spáse. Naprosto bez předcházejícího pokání. Cožpak to evangelia neprokazují a Ježíš tak sám nejednal?

Jedná se zde totiž o Boží zjevení, které nás vždy předchází. My jsme se ničeho nedožadovali, jak jsme mohli něco žádat, když jsme si hrůzu a slepotu, která v nás byla, ani nedokázali uvědomit? Můžeme být podle měřítek tohoto světa morálně vychovaní a ve svém jednání vzorní. Můžeme si uvědomit, že jsme sem tam nějakou špatnost provedli a pokud si na ni vzpomeneme, tak na výzvu k pokání reagovat a požadovat pro ni odpuštění. Jenže – Kristus na člověka klade tak vysoké nároky, že k jejich splnění je zapotřebí Jeho pomoc. Bez Něho a tedy před obrácením, není možné žít bezhříšně. Není ani možné si hříchy uvědomit, z čeho pak učinit pokání? Leda z nevědomosti. Kristovy nároky jsou tak vysoké, že není možné bezhříšně žít ani křesťanům. I oni potřebují průběžně omývat Kristem.

Máme zde však úžasnou výhodu Božího zjevení. Každý může přijmout od Boha bianco šek s Božím úpisem na spásu a věčný život. Úplně zadarmo, získaný bez jakékoliv lidské snahy, obdržený jako dar. A dokonce bez zapotřebí pokání. Kdo šek přijme, bude zachráněn. Každý šek má právní platnost a náš Bůh je zárukou dokonalé spravedlnosti. Nikdo nemá výmluvu, že byl ze spásy vyloučen, šek je zdarma, nic není zapotřebí přidat nebo ubrat, stačí vyznat „věřím“. Tak málo člověku stačí k tomu stát se vyvoleným. Zachráněným pro věčný život s Boží zárukou.

Jako v tom vyprávění Johna Vernona McGee, kdy syn věřící matky se jí často poškleboval, jak může věřit tomu, že bude spasena pro věčný život. „Cožpak jsi pro Boha tak důležitá nebo tak dokonalá?“ Jednou to matka nevydržela a řekla synovi: „Bůh vždy mluví pravdu. Slíbil, že kdo uvěří, bude zachráněn. A to si myslíš, že i když si spásu nezasloužím, ale věřím v Krista, že kvůli takovému nic, jako jsem já, Bůh poruší svůj slib a učiní ze sebe lháře?“

Teď trochu odbočím k jistotě spásy, neboť se zde až příliš často diskutuje. Tož, vy nejistí křesťané, myslíte si snad, že kvůli vám bude Bůh riskovat prohlášení za lháře?

Znovu k tématu. A jak je to tedy s pokáním?

Všimněme si, že výzvy k pokání byly a jsou vždy určeny lidem věřícím přinejmenším v Boha Abrahámova, Izákova a Jákobova. Ti, kdo uvěřili v Krista, byli obdarováni Svatým duchem. Jestliže je mezi vámi, kdo to čtete, obrácený z nevěřícího, tak dobře víte, že právě pokání je práce Ducha svatého. Někdy dost perná práce, protože Vám Duch svatý zjeví i vaše zlé skutky, o nichž jste byli přesvědčeni, že jste je konali ve jménu dobra. Nic naplat, někdy se stává, že se na praní vašeho života přiživí i satan, neboť je to jeho práce obviňovat vás před Bohem. Žádné obavy, máme Přímluvce a hlavně – vyznané hříchy jsou přikryty Kristovou obětí. Jak pro nás musel trpět!

Zde lze závidět těm, kteří byli od mala vychováni v křesťanských rodinách. Těm Kristus průběžně nohy omýval. Ale ti obrácení z pohanů, ti musejí prodělat pořádnou koupel. Neboť všechno, co činili bez Boha a Krista, bylo jen ke zlému a určené pouze k odepsání:

[Filipským 3:7,8] Ale cokoliv mi bylo ziskem, to jsem pro Krista odepsal jako ztrátu. A vůbec všecko pokládám za ztrátu, neboť to, že jsem poznal Ježíše, svého Pána, je mi nade všecko. Pro něho jsem všecko ostatní odepsal a pokládám to za nic,...

Pokud takto uvažujeme, pojďme ještě o krok dál. Kdo poznal Ducha svatého, poznal své hříchy a bylo mu poskytnuto jejich odpuštění, má v Písmu jedno závažné varování:

[Židům 6:4-8] Kdo byli už jednou osvíceni a okusili nebeského daru, kdo se stali účastníky Ducha svatého a zakusili pravdivost Božího slova i moc budoucího věku, a pak odpadli, s těmi není možno znovu začínat a vést je k pokání, protože znovu křižují Božího Syna a uvádějí ho v posměch. Země, která často přijímá déšť a rodí užitečnou rostlinu těm, kdo ji obdělávají, má účast na Božím požehnání. Rodí-li však jen trní a bodláčí, je nepotřebná a blízká prokletí a nakonec bývá vypálena.

To říká nejenom autor epištoly Židům, ale varuje nás přímo i Pán Ježíš:

[Matouš 13:40] Tak jako se tedy sbírá plevel a pálí ohněm, tak bude i při skonání věku.

[Marek 9:49] Každý bude solen ohněm.

Požehnej vám Pán a doufám, že jsem někde při přemýšlení neudělal chybu. Amen.

	Hledej
	Je a svátek má Marcela. Vytvoření registrace