Tak tedy : Autorita Písma je nepřekročitelná a všechna vidění, proroctví a vhledy musí být v souladu s Písmem a s Božími vlastnostmi a charakterem ( láska, svatost, spravedlnost atd.) .  Mě nezajímá co říkal Hagin nebo Vincent nebo kdokoli jiný. Mě zajímá můj vztah s Bohem a ten preferuji. Tak tedy znovu .....  

Ty vnější projevy resp. emoce jako padání, smích atd. jsou projevem mocné přítomnosti Ducha sv. Příkladem v Písmu je Letniční událost, která se v dějinách Božího lidu opakuje. Že se o tom, jak šel čas, nerozepisují apoštolé je nasnadě, protože to nemá s učením nic společného nýbrž jde o projev osobního vztahu s Bohem, který má každý jiný. Někdo má vztah podložený literou a druhý literou a ještě emocemi, které vypůsobuje Duch sv. Není to z lidské duše, vypůsobuje to Duch sv. Co je na tom špatně ? A proč by o tom mělo být psáno v Písmu ?  Důležité je ovoce, které věřící vykazuje - jak žije, myslí, jedná a co učí. Jestli je dobré , tak haleluja !  To nejsou "nebiblické projevy" - v Bibli není o projevech působení nic definováno ve smyslu : Tak tohle a tohle je biblický projem emocí vyvolaných přítomnosti Boží a tohle už ne. Takže zavádějící věc, odmítám ten termín, Klasický strašák pro evangelikály, kteří by přeci jen chtěli jít ve vtztahu s Bohem dál což znamená blíž k Němu .

Křesťanství není jen o učení ( liteře), ale také o vztahu. Jistě uznáš, že do každého vztahu patří emoce. Nebo myslíš, že ne ? Přečti si Píseň písní a uvědom si, že tou milou jsi Ty a Milým je Pán Ježíš. Podívej, já jsem byl dlouhý čas "bijec charismatiků". Všechny argumenty, které tady zaznívají jsem měl umocněné na druhou. Dříve jsem se modli v soukromí velmi málo. Teď se nemůžu dočkat, až se půjdu modlit do místnosti, kde vstoupím do Boží přítomnosti podle Žd. 10: 19-22 . Při chválení a uctívání ( modlitbou) prožívám různé emoce. Kdo to nezažil, tak samozřejmě na to kouká s nedůvěrou. Tam mi Duch sv. dává myšlenky, které pak použiji při kázání, uvádí do veškeré pravdy tzn. i o mě samém atd. Tím neříkám, že ti co tohle nemají, nemají vztah s Bohem. Vycházím z vlastní zkušenosti a věř mi, že to je možná tak na "čtvrt plynu". Zobecním to a řeknu, že mnozí mají velké rezervy v prožívání bližšího vztahu s Bohem. Nemůžu hodnit kdo jaký vztah má, ale obecně tohle platí.  

Ve shromáždění Božího lidu svatý Bůh trůní obklopen našimi chvalami ( Ž 22:4) a tam, kde Nejvyšší trůní přichází Jeho moc. V NZ říká Ježíš, že je uprostřed dvou nebo tří, kteří se sešli v Jeho jménu. Teď je otázka, jak je ta Jeho přítomnost intenzivní. Je přítomný skrze Ducha sv. a pokud věřící nejsou otevřeni pro Ducha Kristova, tak se tam prostě nemůže projevit v moci. Shromáždění má možná pěkná kázání, besídku atd. , ale křesťané jsou jak "šedé myši". Jednou jsem byl po nějaké době na shromku jednoho velkého sboru CB. Já se nemohl dočkat konce -nuda nad nudu ! Kázání bylo výčtem veršů, v podstatě o tom, co všichni dávno vědí. Tam nemůže dojít k žádným projevům Boží přítomnosti, protože by se věřící lekli a měli by z toho šok

Duch sv. mocně působí tam, kde jsou pro Něj otevřená srdce . Lidé pak mohou a také zažívají různé emoční projevy. Já třeba zpívám chválu, snad po stovkách repríz, a najednou se rozpláču a celou chválu jen odehraji, protože na kytaru stékají slzy. Nebo někdy se rozesměji tak, že musím odejít na chodbu. To není hrané, není to o tom, že emoce vyhledávám. Ty přichází sami jak Duch sv. v Tobě působí a ve finále jdeš ze shromka jako "pírko" - zbaven všeho špatného nánosu . Já říkám, že je to lepší než "deset doktorů" . Zas, už vidím slavného apologeta France jak tvrdí : Oni ty emoce potřebují. V neděli hurá hej a v týdnu jsou skleslí a nemůžou se dočkat další "nabíječky". Tak to není vůbec pravda ! V týdnu v tom pokračuji osobním chválením a modlitbami a je to něco úžasného . Každý den je nový a krásný. Pokud přijde nějaký problém, tak se přes něj člověk přenese z větší lehkostí a jde dál  

Ještě poznámku k tomu Haginovi. Nevím v jaké fázi života ten rozhovor měl, ale to co mu bylo řečeno je  biblicky správně. Pán Ježíš je teď v nebi a na zemi má své následovníky - věřící lidi. Osobně uvedl na zem Boží král. a svěřil nám úkol, abychom ho šířili. Součástí Božího král. není jen "evangelium milosti", ale "evangelium Boží" , které je podporováno osvozováním od útlaku démonských sil, uzdravováním, prostě viditelnými znameními a zázraky v životech lidí. Možná jsi slyšel u charismatiků výraz, že " zvěstují plné evangelium" . Myslí tím " evgangelium Boží", které obsahuje zvěst o spasení a také viditelné působení Boží moci . Přesně to, co dělal Ježíš a ukázal nám jak v tom máme pokračovat.

Samozřejmě, že moc nad démony Ježíš má, vždyť je to Boží Syn. Ale zřejmě to bylo myšleno tak, že Hagin si měl uvědomit a vzít zaslíbení uvedené u Marka, které platí pro každého znovuzrozeného křesťana "  

Ty, kdo uvěří, budou provázet tato znamení: Ve jménu mém budou vyhánět démony a mluvit novými jazyky;  budou brát hady do ruky, a vypijí-li něco smrtícího, nic se jim nestane; na choré budou vzkládat ruce a uzdraví je"

Hagin měl jít a vymítat démony "ve jménu Ježíš a v moci Jeho krve". Sami od sebe nedokážeme nic, ale vždy musíme vystupovat v autoritě mocného jména Ježíš . Samozřejmě s tím souvisí to, že  žiji posvěceným životem . Myslím si, že na to mohl přijít Hagin sám a nemusel mu to zjevovat Ježíš. Spíš ho v tom chtěl povzbudit .  O jeho osobní zkušenosti se odmítám bavit, protože  je to jeho zkušenost. Ale podstata je správná. od Alana Vincenta jsem četl pár věcí a dobrý. Kde jak koho ustanovuje je jeho problém, ale můžeme si z jeho zkušeností vzít mnoho.

Co se týče "Torontského požehnání" - tak já jsem se raději zeptal na všechno, co jsem chtěl přímého účastníka z Torontského letiště a je to 100 x užitečnější než číst Aleše France i když proti němu nic nemám. Měl jsem to štěstí se bavit s Rayem. Aleš Franc myslím patří k těm "zklamaným charismatikům", kteří tv. "vystřízlivěli" . Proto ho považuji za podjatého v této oblasti. Jinak jeho články jsou dobré a dá se z nich hodně načerpat.