Grano Salis NetworkGrano SalisGranoChatMusicalise-KnihyModlitbyD K DKřesťANtiqC H M IMOSTYNotabeneECHO 
Vítejte na Grano Salis
Hledej
 
Je a svátek má Bernard.   Vytvoření registrace
  Článků < 7 dní: 5, článků celkem: 16195, komentáře < 7 dní: 241, komentářů celkem: 397361, adminů: 60, uživatelů: 5077  
Vyzkoušejte
Jednoduché menu

Úvodní stránka

Archiv článků

Protestantské církve

Veřejné modlitby

Zpovědnice

e-Knihovna

e-Knihy pro mobily

Kam na internetu

Soubory ke stažení

Recenze

Diskusní fórum

Tvůj blog

Blogy uživatelů

Ceny Zlatá Perla

Ceny Zlatá Slza

Doporučit známým

Poslat článek


Tip na Vánoční dárek:

Recenze
Obsah
OBJEDNAT


GRANO MUSICALIS

Hudební portál
GRANO MUSICALIS
mp3 zdarma

Velký pátek

Vzkříšení


Pravidla


Kdo je online
Právě je 119 návštěvník(ů)
a 3 uživatel(ů) online:

oko
gregorios777
cizinec

Jste anonymní uživatel. Můžete se zdarma registrovat kliknutím zde

Polemika


Přihlášení

Novinky portálu Notabene
·Selhání pøedstavitelù Jižních baptistù pøi ochranì obìtí sexuálního zneužívání
·Sbor Bratrské jednoty baptistù v Lovosicích vstoupil do likvidace
·Informace z jednání Výkonného výboru BJB dne 10. kvìtna 2022
·JAS 50 let: Adrian Snell, trièko a beatifikace Miloše Šolce
·Online pøenosy ze setkání všech JASákù k 50. výroèí pìveckého sboru JAS
·Prohlášení tajemníka Èeské evangelikální aliance k ruské agresi na Ukrajinì
·Jak se pøipravit na podzimní vlnu?
·Kam se podìly duchovní dary?
·Bratrská jednota baptistù se stala èlenem Èeské eavngelikální aliance
·Patriarcha Kirill v Západu vidí semeništì zla a sní o vizi velkého Ruska

více...

Počítadlo
Zaznamenali jsme
109109427
přístupů od 17. 10. 2001

Kontrasty: Zhodnocení věrohodnosti ´biblických´archeologických nálezů Rona Wyatta
Vloženo Sobota, 07. leden 2012 @ 15:32:24 CET Vložil: Olda

Kritika bludů poslal Nepřihlášený

Ronald Eldon Wyatt (*1933 – 4. srpna 1999) byl dobrodruh a amatérský archeolog. Tvrdil, že nalezl řadu archeologických dokladů o pravdivosti biblických knih. Na toto téma napsal mnoho článků, knih a televizních pořadů. Ač byly jeho interpretace odmítnuty vědci, historiky, biblisty a dokonce i vedením jeho mateřské církve jako pseudověda, má dodnes řadu příznivců a následovatelů mezi křesťanskými fundamentalisty a to i v České republice - viz např. Biblické Archeologické noviny nebo Kreacionismus.cz.


Během svého života ohlásil následující převratné objevy:

* Noemova archa - Durupinar 30 km jižně od Araratu
* kotevní nebo vyvažovací kameny z Archy
* dům, kde po potopě bydlel Noe a pohřební kameny Noeho a jeho ženy
* polohu Sodomy a Gomory a dalších tři měst: Zoar, Zeboim a Admah
* sirné kuličky, které podle něj zničily Sodomu a Gomoru
* místo stavby Banylónské věže (v jižním Turecku)
* způsob stavby egyptských pyramid
* místo, kde Izraelité překročili Rudé moře (v Arabském zálivu)
* kola vozů a další zbytky faraonovy armády na dně Rudého moře
* biblickou horu Sinaj (v Saudské Arábii - Jabal al Lawz)
* kámen na hoře Horeb, z něhož vytryskla voda po úderu Mojžíšovou holí
* místo, kde byl biblický Korach zničen zemětřesením
* komnatu na konci bludiště chodeb pod Jeruzalémem, obsahující předměty ze Šalamounova chrámu
* místo, kde byl ukřižován Ježíš (nad komnatou)
* Archu úmluvy a kamenné desky s Mojžíšovými přikázáními
* Kristovu krev, steklou na podstavec Archy úmluvy, která se podle Wyatta nacházela pod místem ukřižování
* Mitru se slonovinovým granátovým jablkem
* popelnice z Aškelonu.

Durupinar je vyvýšenina tvaru lodi pojmenovaná po tureckém kapitánu Illhanu Durupinarovi, který poprvé identifikoval tento útvar na leteckém snímku v územním mapovacím projektu pro NATO v roce 1959.

V říjnu 1976 napsali geolog Clifford L. Burdick a archeolog William H. Shea o tomto nálezu článek do časopisu Společnosti pro výzkum stvoření (Creation Research Society). Mnozí však spojují toto naleziště s osobou již zesnulého Rona Wyatta, který spolu s Davidem Fasoldem zpopularizoval toto naleziště na konci 80. a na začátku 90. let, tedy po dlouhých 27 letech vědeckého nezájmu a zapomnění.

O nález se zajímal americký tisk a první dokumentární film o nalezené Noemově arše natočila v roce 1986 britská televize BBC. Ron Wyatt se v tomto dokumentu neobjevil. Za peníze utržené od BBC začal Bill Fry v městě Haines na Floridě s přípravou muzea, které dnes svým návštěvníkům dokumentuje celý příběh odkrytí Archy. V roce 1999 Ron Wyatt zemřel. Bill Fry se skupinou dalších nadšenců se však neustále pokoušel o to, aby Wyattovým domnělým objevem archy infiltroval povědomí co nejširšího okruhu lidí na celém světě.

Lokalizace naleziště Noemovy archy

Formace Durupinar, ztotožňovaná Wyattem s Noemovou archou, leží v provincii Agri ve východním Turecku, asi 3km severně od íránských hranic, 16 km jihovýchodně od města Dogubayazit a 29 km jižně od vrcholu velké hory Ararat (Agri Dagh). Blízko naleziště leží oblast starého osídlení Nasar. Rex Geissler, vedoucí expedice, zabývající se radarovým snímáním podzemních či jinak nepřístupných míst na araratském ledovci, naměřil při průzkumu tohoto útvaru v roce 2000 a 2001 následující GPS souřadnice: nejnižší bod formace – 39 stupňů a 26.470 minut severní šířky, 44 stupňů a 14.110 minut východní délky, s nadmořskou výškou 1874 metrů, vrchol formace – 39 stupňů a 26.391 minut severní šířky, 44 stupňů a 14.049 minut východní délky, s nadmořskou výškou 1911 metrů.


Níže je doplnění o podrobný výzkum citovaný z odborného teologického časopisu Koinonia vydávaného Teologickým seminářem Církve adventistů sedmého dne v Sázavě. Článek je výtahem z absolventské práce Matěje Loudy, B.A., bývalého studenta výše uvedené školy.


NEUVĚŘITELNÉ OBJEVY NEBO VELKÁ „KŘESŤANSKÁ“ KONSPIRACE?


Před několika lety se mi dostal do rukou videodokument, v němž Ron Wyatt tvrdí, že objevil pozůstatky Noemovy Archy, dále skutečné místo přechodu Izraelců přes Rudé moře, pravou horu Sínaj, zbytky zničené Sodomy a Gomory a také Truhlu smlouvy. Jeho nálezy mě fascinovaly, a protože posilovaly moji víru, šířil jsem je v církvi i při misijní práci. Všechny, kteří se k Wyattovým nálezům stavěli s nedůvěrou, jsem považoval za zaslepené. A protože jsem chtěl dokázat, že se mýlí, zvolil jsem si za cíl své absolventské práce na Teologickém semináři prozkoumat právě toto kontroverzní téma.

Strávil jsem mnoho času analýzou článků autorů, jimiž byli archeologové, geologové, fyzici, teologové a další odborníci, z nichž někteří s Wyattem původně spolupracovali. To, co jsem zjistil, mě nemile překvapilo. Musel jsem přiznat, že argumenty Wyattových odpůrců, podložené jak vědeckými důkazy, tak Biblí, jsou přesvědčivé. A nejen to, uvědomil jsem si, že Wyattovy teorie nacházejí v církvi úrodnou půdu jen díky nečestnému způsobu zacházení s informacemi, které používají Wyttovy propagátoři. Proto jsem se ve své práci zabýval také motivy autora a šiřitelů těchto pseudoobjevů. Následující je shrnutí hlavních zjištěných závěrů a z nich vyplývajících důsledků pro církev.

Noemova Archa nebo hromada bláta?

Ačkoli je pravda, že turecké úřady zpočátku podpořily hodnověrnost nálezu Noemovy archy (zřejmě kvůli výnosům z cestovního ruchu), přesto ze závěrů mnoha vědců jednoznačně vyplývá, že domnělá archa je „čistě přírodním geologickým útvarem vzniklým díky dlouho tekoucímu materiálu (lávy, později bláta) okolo nehybného předmětu (skály).“1 Důkazem toho je skladba horninového materiálu formace, která je „totožná se skladbou v přilehlém svahu“2, což uvedlo několik nezávislých odborníků, kteří naleziště osobně prozkoumali. Tento fakt se shoduje také s oficiálním stanoviskem turecké vlády, prezentovaném Istanbulskou universitou v roce 2005, z něhož jednoznačně vyplývá, že „útvar pod Velkým Araratem je čistě přírodním úkazem a nikoli výtvorem lidských rukou“3, jak se Wyattovi zastánci domnívají.

Nalezená formace také nemá šířku archy popsané v knize Genesis, neboť „je o 50 % širší než biblická archa, a to i za předpokladu, že byla loď, jak tvrdí Wyatt, rozevřena do šířky“4. Ani umístění útvaru nekoresponduje s biblickým popisem místa spočinutí archy, které je situováno na jeden z nejvyšších vrcholů tohoto regionu (Gn 8,4-6), neboť vrchol Velké hory Ararat, pod nímž byl (3300 metrů níže) útvar nalezen, by „musel být podle chronologie biblické zprávy v době přistání Archy stále ještě pokryt vodou“5 (okolní vrcholky se objevily až po sedmdesáti dnech od spočinutí archy). Také pokud jde o zkamenělé dřevo a tzv. železné kování údajně nalezené uvnitř archy, nezávislý geologický průzkum naleziště přinesl zcela odlišné závěry o jejich složení, než jaké předkládá Wyatt. Stejně tak i jeho interpretace původu tzv. tažných kamenů je zcela mylným závěrem, neboť „v okolí Araratu i po celé Arménii lze na podobné kameny narazit na mnoha místech“6. Přitom dle Dr. Teriana, světového odborníka na oblast arménské kultury, nejsou tyto kameny ničím více než „pohanskými kultovními stélami (náhrobky), které byly v pozdějším křesťanském období přeznačeny biblickými symboly“7.

Gordonova kalvárie nebo kostel Božího hrobu?

Wyatt šířil tvrzení, že nalezl Truhlu smlouvy včetně kamenných desek s desaterem. Truhla podle něj byla umístěna tak, že když byl Kristus ukřižován, jeho krev stekla trhlinou ve skále a dopadla na slitovnici Truhly, čímž se podle Wyatta doslovně naplnil předobrazný systém starozákonních obětí. Ačkoli je tato hypotéza teologicky velmi přitažlivá přesto místo nálezu (Gordonova kalvárie) nemůže být místem ukřižování Krista. „Neexistuje pro to jediný archeologický důkaz. Naproti tomu umístění kostela Božího hrobu ztotožňované s místem ukřižování Krista už od čtvrtého století je doloženo mnoha důkazy.“8 Rovněž Wyattovo naleziště Kristovy hrobky musí být označeno jako nedoložené, neboť tato hrobka je „součástí komplexu hrobek datovaného do doby prvního chrámu (tj. 600 let před Kristem)“9. Nový zákon však říká, že Ježíšův hrob byl „nově vytesaný“ (J 19, 41).

Hora Jebel al-Laws u Akabského zálivu nebo Sínaj?

Wyatt také tvrdil, že pravá hora Sínaj se nachází v Saudské Arábii a to na druhé straně Akabského zálivu. Toto tvrzení bylo však mnohými důkladně přezkoumáno a vyvráceno jako nemožné. Hlavním problémem Wyattem identifikované hory s horou Sínaj je její umístění v zemi Midján (dnešní Saudská Arábie), které neodpovídá biblickým kritériím, neboť Bible lokalizuje horu Sínaj vně zemi Midján (Ex 18,27; Nu 10,30). Dalším chybným předpokladem je domněnka, že Sinajský poloostrov byl součástí tehdejšího Egypta, ale „v době Exodu tomu tak nebylo“10.

Wyatt podpírá své argumenty také textem z listu Galatským 4,25, kde je použito slovo „Arábie“ ve spojitosti s horou Sínaj. Apoštol Pavel však evidentně neměl na mysli současnou geografickou polohu Arábie, nýbrž její umístění na mapě v prvním století po Kristu, které koresponduje s lokalizací hory Sínaj na současném Sinajském poloostrově, což je doloženo údaji z římských map. Pokud jde o Wyattova tvrzení, že Izraelité po vyjití z Egypta překročili moře v místě Akabského zálivu, pak jen na základě Bible může být tato teorie zamítnuta jako mylná. Zpráva uvedená v Exodu 15,22 a Nu 33,8 totiž jasně říká, že Izraelité se po přechodu moře objevili v poušti Šúr (var. Étam), která se rozprostírá na západě Sinajského poloostrova a nikoli v jeho východní části, kam umísťuje přejití Izraelců Wyatt.

Sodoma a Gomora nebo zerodované usazeniny Mrtvého moře?

Pokud jde o místo, které Wyatt označil za zničenou Sodomu a Gomoru, geolog Steve Austin z Institutu pro výzkum stvoření dospěl podrobným studiem geologického rázu oblasti k závěru, že všechny atypické struktury (včetně neobvyklých kuliček ze síry), které se v místě vyskytují, jsou pouze typem eroze jezerních usazenin pozůstalých po ústupu dřívější rozlohy Mrtvého moře. Přestože některé skutečně připomínají pozůstatky lidských staveb, Austin ani Izraelský úřad pro starověké památky „nespatřují žádný důvod pro domněnku, že by se mohlo jednat o jev, který by nebyl vysvětlitelný pomocí přirozených půdotvorných procesů.“11

Kdo byl Ron Wyatt

Wyatt byl mimořádně charismatický dobrodruh „typu Indiana Jonese“ z amerického státu Tennessee, náboženským vyznáním adventista sedmého dne. Profesí nebyl archeologem, geologem ani odborníkem v jiném vědním oboru, který by jej mohl vybavit k odbornému hodnocení artefaktů a nalezišť, jejichž objevení si nárokoval. Byl anesteziologem, který se pustil do amatérských archeologických vykopávek, jak mu čas a finance dovolovaly.

Jeho amatérský status rozhodně nevylučuje možnost, že by mohl na svých cestách učinit mnoho zajímavých nálezů. Tento status však naznačuje, že nemohl být po stránce znalostí dostatečně vyzbrojený k tomu, aby dovedl své archeologické spekulace podrobit přísnému vědeckému zkoumání. Tato skutečnost také koresponduje se závěry mnoha odborníků, kteří přezkoumali Wyattova tvrzení, že většina jeho tzv. objevů „není ničím jiným než pouze zbožným přáním spojeným s vědecky chybnými představami.“12

Je nesporné, že Wyatt působil na lidi věrohodným dojmem a získal si tak důvěru mnohých. Z vyjádření jeho spolupracovníků se dokonce někdy zdá, že Ron Wyatt byl jedním z nejpokornějších křesťanů, se kterými se kdy setkali. Bernard Brandstater, jeden z účastníků Wyattových vykopávek, nyní zarytý kritik jeho objevů, poskytl osobní svědectví o některých pozitivních charakterových vlastnostech Rona Wyatta, když uvedl: „Jeho účast při týmových bohoslužbách nikoho z nás nevedla k pochybnosti o Wyattově upřímnosti a jeho oddanosti k Písmu. Byl velmi znalý Bible. Byl to náš bratr.“13

Své posluchače si Wyatt získal zejména mezi křesťany, a to především proto, že o svých objevech prohlašoval, že většina z nich měla souvislost s přímým Božím vedením a s nadpřirozenými událostmi při jejich hledání, spíše než že šlo o standardní archeologické metody. Wyatt například tvrdil, že se během činnosti na Blízkém Východě setkal se dvěma anděly a poté dokonce i se samotným Ježíšem, a to přímo, nikoli skrze vidění (Zajímavé je, že „v popisu událostí zaznamenaných po smrti Rona Wyatta jeho ženou se už tyto nadpřirozené zkušenosti neobjevují.“14).

Jeden z propagátorů jeho objevů napsal: „Pokud by Bůh nebyl s ním, jak by mohl jeden jediný člověk pracující na částečný úvazek o svých dovolených objevit tolik úžasných věcí, když velké dobře financované organizace našly ve srovnání s ním tak málo?“15 Již toto prohlášení samo o sobě ovšem vzbuzuje mnohé otázky. Jeden člověk – na poloviční úvazek – o svých dovolených… Kdo byl tento muž?

Nesrovnalosti ve Wyattových výrocích vrhají podezření na jeho důvěryhodnost

Určitý obrázek o tom, kým vlastně Wyatt byl, si můžeme vytvořit z jeho vlastních propagačních materiálů. Existuje totiž zpráva, která vrhá podezření na jeho důvěryhodnost. Podle této zprávy si Wyatt najal marketingovou firmu, která mu pomáhala otevřít cestu k jeho přednáškové činnosti. Tato firma pro něho vyrobila balíček materiálů, v kterých se uvádí, že Wyatt je veteránem z korejské války. K jeho vzdělání je uvedeno, že vystudoval Universitu v Západním Michiganu s akreditací „pre-medical“ a dále, že splnil všechny požadavky pro udělení titulů MA a PhD. Ověřením dokumentů však vyšetřovatelé zjistili, že jde o falzifikáty, neboť „neexistuje jediný záznam o tom, že by Wyatt sloužil v Koreji, ani že v době, kdy byly tyto materiály vytištěny, vlastnil jakýkoli akademický titul.“16

Pokud jde o hodnověrnost jeho některých výroků, Wyatt například tvrdil, že důkazy z jeho vykopávek v Jeruzalémě nesměly být zveřejněny na příkaz izraelských úřadů, a to kvůli nebezpečí vyplývajícímu z jeho objevů pro izraelský národ. Několik z uvedených autorit však „kategoricky popřelo, že by kdy takové omezení na Wyatta uvalilo.“17 Další skutečnost, která zpochybňuje Wyattovu důvěryhodnost, byla poskytnuta Jimem Flemingem, zakladatelem a bývalým ředitelem Jeruzalémského centra pro biblická studia, který byl současně redakčním poradcem časopisu Biblical Archeology Review. Dr. Fleming byl totiž v roce 1993 Wyattem požádán, aby se během Wyattových jeruzalémských výzkumů stal jeho odborným poradcem. Ačkoli byl zpočátku velmi zdrženlivý, přislíbil Fleming předběžně svou pomoc na základě faktu, že Dr. Bahat, jeruzalémský archeolog přednášející na Hebrejské univerzitě, se rozhodl tyto vykopávky sponzorovat.

Poté, co však Dr. Fleming s Wyattem strávil na nalezišti nějaký čas, začal být silně znepokojený, jak ohledně Wyattových fantastických tvrzení, tak jeho nevědeckými metodami. „V jednom případě,“ říká Fleming, “jsem dokonce viděl, jak Wyatt upustil do velké praskliny ve skále kladivo, přičemž později jsem jej slyšel poukazovat na kovový předmět uvnitř skály identifikovaný detektorem kovů, kterým podkládal své tvrzení o nálezu Truhly smlouvy.“18 John Woods přináší podobné svědectví: „Viděl jsem jej, jak vysvětluje skupině, že kus kovu zaklíněný v portálu zahradní hrobky v Gordonově kalvárii je součástí pečeti, kterou umístil na víko hrobky Pilát. Ve skutečnosti však šlo o kus šrapnelu z druhé světové války.“19

Kompletní výčet nesrovnalostí vyskytujících se ve Wyattových nálezech a tvrzeních je součástí podrobné studie vypracované Russellem a Collinem Standishem, jejíž odkaz uvádím v závěru článku.

Manipulativní způsob zacházení s informacemi při propagování objevů

Ačkoli Wyatt nikdy nepředložil akademicky ověřitelné důkazy pro svá archeologická tvrzení kompetentním autoritám, jeho knihy, videozáznamy a četné přednášky prezentované v kostelech a konferenčních místnostech hotelů (tzv. Kluby proroctví) mu získaly mnoho následovníků z řad méně obezřetných křesťanů. Hlavním důvodem je dle mého názoru na efekt propracovaná strategie užívaná při propagování těchto domněle senzačních objevů, ale také manipulativní způsob zacházení s informacemi.

Pam Dewey, autor studie zabývající se kontroverzními objevy Rona Wyatta, telefonicky kontaktoval většinu lidí, kteří se objevili ve videodokumentu o Noemově arše, který vydala organizace Wyatt Archeological Research (WAR), a zjistil, že ani jediný člověk z tohoto videa, s nímž hovořil, v současnosti nevěří, že Wyattův nález je Noemovou archou. „Někteří jsou dokonce pobouřeni, že Wyatt stále používá filmové klipy, ze kterých vyplývá, že s jeho závěry souhlasí, ačkoli ve skutečnosti je tomu jinak.“20

Kevin Fisher, prezident organizace propagující Wyattovy objevy, poznamenal: „Na internetu existuje mnoho negativních prohlášení týkajících se Wyatta. Nejsou však pravdivé, ale jsou součástí satanových útoků na objevy poslané od Boha. Napadením autora je ohrožena pravost těchto objevů.“21 Je pravdou, že na internetu lze nalézt mnohá prohlášení, která vrhají na Wyatta negativní světlo. Není to však zaujatost vůči jeho osobě, která Wyatta diskredituje, nýbrž nedostatek prokazatelnosti jeho objevů. Navíc většina z těch, kdo kritizují Wyattovy závěry, jsou upřímně věřící křesťané, kteří by byli rádi, pokud by došlo k potvrzení autentičnosti Bible novými archeologickými důkazy. Tito odpůrci však nejsou přesvědčeni, že by Wyatt takové důkazy přinesl.

Co stojí v pozadí Wyattových omylů

Křesťanský časopis Dew from Mount Hermon otiskl článek s titulkem „Odhalení velkého křesťanského podvodu“, který konstatuje, že takzvané objevy Rona Wyatta nejsou ničím jiným než velkým podvodem spáchaným na křesťanské komunitě pro peníze a slávu. I přes některá takto ostrá vyjádření se však zdá, že většina jeho kritiků z řad věřících vědců Wyatta nenazývá přímo podvodníkem či lhářem. To proto, že někteří křesťané dosvědčili jeho nepředstíranou upřímnost, horlivost pro Bibli a pro to, čemu věřil – že obdržel poslání od Boha. Co se týká jeho motivů, zdá se proto velmi pravděpodobné, že ačkoli se Wyatt ve svých závěrech jistě mýlil, on sám zřejmě pevně věřil v pravdivost svých teorií. Jeden z účastníků Wyattových vykopávek uvedl svou zkušenost s Wyattem, již definoval jako zřejmou „duševní dezorientaci“13. Je proto velmi pravděpodobné, že mnohé Wyattovy závěry jsou zapříčiněny jeho patetickým sebeklamem, kdy sám věřil tomu, co vykonstruoval. V souvislosti s těmito skutečnostmi je možné se domnívat, že Wyatt mohl trpět některou formou bludů.

Jsou objevy Rona Wyatta „křesťanskou“ konspirací?


Je zřejmé, že Wyattovy objevy připomínají konspirační teorie. Společného s nimi mají například to, že oficiálnímu zveřejnění důležitých důkazů brání jakési „vyšší důvody“, které znemožňují jejich empirické ověření. Wyatt uvedl za dobu svého působení značné množství omluv, kterými vysvětloval, proč nemohl odborné obci poskytnout vědecky ověřitelná data, z nichž většina souvisela s tvrzením, že se proti němu spiklo mnoho lidí.

Oběti konspiračních teorií také mají sklon uzavírat se vůči jakýmkoli alternativním pohledům na věc, čehož je možné si všimnout na internetových stránkách většiny Wyattových zastánců. Tam jsou totiž téměř vždy uvedeny jen odkazy na stránky podporující pouze jednu verzi výkladu, ačkoli diskuse na toto téma zahrnuje více různých pohledů. Problémem je, že lidé, kteří se dostali pod vliv fascinujících teorií Wyatta, jsou natolik okouzleni „důkazy“ údajně dokládajícími pravdivost Bible, že mají tendenci odmítat všechny kritické informace jako kritické vůči samotné Bibli. To však může být ke škodě ve chvíli, kdy jsou konfrontováni s novými fakty, které vyžadují ochotu k objektivnímu kritickému zhodnocení.

Vliv akceptování konspiračních teorií v církvi

Přijímání konspiračních teorií přináší do církve rozkol a napětí. Ježíš se modlil za své následovníky, aby Boha uctívali „v Duchu a v pravdě“ (J 4, 23). Ve chvíli, kdy se však někteří křesťané stanou zastánci spekulací často navíc spojených s přesvědčením o Božím pověření hlásat tyto „pravdy“ uvnitř církve, vytváří to mezi věřícími nezdravé napětí, které podněcuje rozkol a působí pohoršení. Písmo ovšem radí: „Bezbožné a dětinské báje odmítej“ a raději „posuď, jak jednat, abys nekladl bratru do cesty kámen úrazu a nepůsobil pohoršení.“ (1 Tm 4,7; Ř 14,13). Dalším důsledkem přijímání teorií spiknutí některými členy církve je odrazující vliv na okolí, kterému je stavěna do cesty další bariéra v podobě nesmyslných a nedoložených spekulací. Všechna biblická archeologická tvrzení by proto měla být pečlivě přezkoumána, než jsou používána jako argument v diskuzích o Bibli. Nepotvrzené zprávy pouze komplikují seriózní archeologický výzkum a brání skutečné misii.

Celé znění studie je možné stáhnout na adrese http://www.ulozto.cz/11497842/archeologickeobjevy-ronna-wyatta-pdf

Komplexní informace na toto téma je možné získat také v knize: STANDISH Russell, Colin. Holy Relics or Revelation: Recent Astounding Archeological Claims Evaluated. Hartland Publications, 1999. Jeden výtisk je k zapůjčení v knihovně na Teologickém semináři CASD v Sázavě. Vybrané kapitoly jsou dostupné i z WWW (v angličtině): http://books.google.cz/books?id=x5D3VOZmPnsC&pg=PA99&dq=%22In+search+of+Temple+treasure%22&cd=3

Použitá literatura:

1 MORRIS John D. The Search for Noah's Ark: Status 1992 [online]. 1992. Dostupný z WWW:

2 COLLINS G. Lorence. Journal of Geosciences Education [online]. 1996, 44 s. 439-444. Dostupný z WWW:

3 Noah Ark Search, 2007. Dostupný z WWW:

4, 5, 6, 7 MERLING David. Has Noah's Ark Been Found? [online]. Adventist Review. 5/1993. Dostupný z WWW:

8, 9 World of the Bible Ministries, Ron Wyatt Information Resources, listopad 1999 [online]. Dostupný z WWW:

10 Bible and Spade, Does The Lost Shipwreck of Paul Hold Water? [online], XII 19, 2005. Dotupný z WWW:

11 Elektronický zpravodaj ABR, Have Sodom and Gomorrah Been Found? [online]. 2002, č. 2. Dostupný z WWW:

13 BRANDSTATER Bernard. ARCHEOLOGY WITH RON WYATT: personal account [online]. 2002. Dostupný z WWW:

16, 18, 19 GUNDERSON Linda. Noah’s Ark, the Ark of the Covenant, and Ron Wyatt [online]. TCCSA, 2007. Dostupný z WWW:

12, 14, 15, 17, 20, 21 DEWEY Pam. Overview of the Archeological Claims of Ron Wyatt [online]. 2006. Dostupný z WWW:

V tomto článku je použit překlad textu z článku Ron Wyatt na anglické Wikipedii.

Na adrese http://www.ulozto.cz/11497842/archeologickeobjevy-ronna-wyatta-pdf je ke stažení studie Matěje Loudy "Objev Noemovy archy - Zhodnocení věrohodnosti nálezů Rona Wyatta"


"Zhodnocení věrohodnosti ´biblických´archeologických nálezů Rona Wyatta" | Přihlásit/Vytvořit účet | 5 komentáře | Search Discussion
Za obsah komentáře zodpovídá jeho autor.

Není povoleno posílat komentáře anonymně, prosím registrijte se

Re: Zhodnocení věrohodnosti ´biblických´archeologických nálezů Rona Wyatta (Skóre: 1)
Vložil: poutnick v Pondělí, 09. leden 2012 @ 13:59:21 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Také jsem byl v jednu chvíli nadšený z objevů pana Wyatta a pak jsem začal o některých pochybovat. Co se týče Noemovy Archy tak věřím že opravdu přistála na hoře Ararat a námitku že jsou její případné pozůstatky níž nepovažuji za opodstatněnou. Pochybuji že by zůstala napíchnutá na špičce hory když voda postupně opadla. Stejně jako se mi nezdá že by bylo všude po světě tolik koulí z čisté síry, že by mohl někdo jejich přítomnost na místě Sodomy a Gomory považovat za běžnou. Celé Mrtvé moře vzniklo až po jejich zničení. Považuji za pravděpodobné že byly Adamovy kosti pohřbeny v místě kde byl ukřižován Ježíš.  Nevěřím ale tomu co by mohlo být v rozporu s Biblí a tradicí Církve.  Můj soukromý názor je ten že v něčem měl pravdu a v něčem ne. Zajímavé je že jeho odpůrci neuvedli moc věcných argumentů. Mnohem víc citoslovců a nactiutrhání než podnětů a přísudků.



Re: Zhodnocení věrohodnosti ´biblických´archeologických nálezů Rona Wyatta (Skóre: 1)
Vložil: MartyR v Pondělí, 09. leden 2012 @ 15:26:13 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Ohledně Archy Noemovy.Kamarád se tam před pár lety vypravil a mluvil jinak než výše psaný článek.Mohl vidět na vlastní oči,osahat si,vyfotit...podotýkám,není adventista.



Re: Zhodnocení věrohodnosti ´biblických´archeologických nálezů Rona Wyatta (Skóre: 1)
Vložil: Ondrej v Čtvrtek, 15. březen 2012 @ 20:47:22 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Zdravíčko,

posielam seriózne zhodnotenie jeho práce. Mateja osobne poznám a je mi ho moc ľúto.

To čo predviedol už ukázal i v iných inštitúciách nielen na teologickom seminári.

Veď posúďte sami:
celé zhodnotenie je na ulozto: http://www.ulozto.cz/xktkS3h/archeologicke-objevy-ronna-wyatta-oponentura-pdf




Stránka vygenerována za: 0.27 sekundy