Tip na Vánoční dárek:

Recenze
Obsah
OBJEDNAT

Hudební portál
GRANO MUSICALIS
mp3 zdarma

Velký pátek

Vzkříšení

Ferragosto je v Itálii pojem. Už od dob Římanů se slaví Feriae Augusti - prázdniny císaře Augusta, kdy každý, kdo jen může, vyrazí z měst ad aquas ? k moři, k řekám a jezerům, do hor. I Vittorio Messori jednou navrhl, aby se vánoce přenesly na 15. srpna, a tím by se lidé zbavili kýčového vánočního osvětlení, předvánočního shonu, nákupní horečky, saní tažených soby, vezoucích Santa Klause, dokonce i psaní obligátních přání a dávání dárků.

Vycházel totiž z rozšířeného přesvědčení, že datum Narození Páně 25. prosince bylo stanoveno bez historického podkladu, aby se vytlačil vliv pohanského slavení zimního slunovratu. Nyní se veřejně kaje. Nutí ho k tomu poslední vědecké objevy....

Díky dokumentům z Kumrámu bylo možno přesně určit, že se Ježíš narodil 25. prosince. Je to mimořádný objev, který nemůže být zpochybňován jako apologetický, protože jej udělal žid, docent Jeruzalémské univerzity Shemarjahu Talmon.

Narodil-li se Ježíš 25. prosince, pak k panenskému početí došlo devět měsíců předtím. A křesťanské kalendáře slaví 25. března Zvěstování Páně. Ale z Lukášova evangelia víme, že archanděl Gabriel Marii oznámil jako znamení: "I tvoje příbuzná Alžběta počala ve svém stáří a je už v šestém měsíci ..." Starobylé východní církve slaví mezi 23.-25. září početí Jana Křtitele. Pořadí dat, zakládajících se na tradici, jež se nedala ověřit. Tak jsme si mysleli až donedávna.

Musíme vycházet právě od početí Jana Křtitele. Lukášovo evangelium začíná historií starých manželů Zachariáše a Alžběty, která se už smířila se svou neplodností, jedno z nejhorších neštěstí v Izraeli. Zachariáš byl knězem z Abiášovy kněžské třídy. "A když jednou byla na řadě jeho třída a on vykonával před Bohem službu," zjevil se mu archanděl Gabriel a oznámil mu, že navzdory vysokému věku budou mít s Alžbětou syna: "A dáš mu jméno Jan... Bude veliký před Pánem."

Ano, je nám dobře známa ta historie, ale že by onen Lukášův údaj "z Abiášovy kněžské třídy" mohl být tak rozhodující, to si nemysleli ani velcí exegeté po dlouhá staletí.

Ve starém Izraeli byli kněží rozděleni do 24 tříd a střídali se podle neměnného pořádku při chrámových obětech dvakrát do roka. Věděli jsme, že Zachariášova kněžská třída, totiž Abiášova, byla osmá. Ale nikdo nevěděl, na kdy připadal její turnus. Až profesorovi Shermajahu Talmonovi se podařilo za pomoci jiných odborníků a zvláště rozborem svitků kumránské knihovny upřesnit chronologické pořadí, v němž se střídalo 24 kněžských tříd při obětech v Jeruzalémském chrámu. Byla tady pravděpodobná tradice východních křesťanů, která klade oznámení Zachariášovi, že se mu narodí syn, mezi 23. a 25. září.

Avšak tato pravděpodobnost se přiblížila jistotě, protože další badatelé podníceni objevem profesora Talmona rekonstruovali "přádelnický stroj" oné tradice a dospěli k závěru, že ta tradice pochází přímo z prvotní židovsko-křesťanské obce v Jeruzalémě. Velmi starobylá a také náramně houževnatá tradice Východních církvi, jak to bylo ostatně potvrzeno už mnoha jiných případech.

A tedy, co se zdálo jako nějaký zbožný mýtus, nabývá náhle úžasné, nové pravděpodobnosti: řetěz události, který se táhne v rozsahu 15 měsíců. V září anděl Páně, Gabriel, oznámil Zachariášovi narození syna. Evangelista Lukáš upřesňuje: "Když skončily dny jeho služby, vrátil se domů. Po těch dnech jeho žena Alžběta počala" (Lk 1,21). V březnu po šesti měsících zvěstování Marii a její fiat. Po třech měsících narození Jana; katolická církev je slaví 24. června. Po šesti měsících narození Ježíše. A touto poslední událostí dospíváme do 25. prosince. Ten den tedy nebyl stanoven čirou náhodou.

A tedy na ferragosto se vánoce nedají přesunout. Vittorio Messori se za svůj unáhlený návrh veřejně omlouval. Ještě bude dlouho trvat, než přiznají svoje omyly horliví "bořitelé mýtů" a zastánci tzv. vědeckého výkladu bible z okruhu Religionsgeschichte, kteří odkazovali vánoce do říše legend a mýtů. Vědcům jako je profesor Shemarjahu Talmon stačil Lukášův údaj, že Zachariáš byl z Abiášovy kněžské třídy a kumránské papyry, aby potvrdil tradici prvotní jeruzalémské obce i datum Ježíšova narození ? 25. prosince.

A co je Kumrán? V některých jeskyních Kumránu nedaleko Mrtvého moře jeden pastýř v roce 1947 našel celou řadu papyrů, čitelných rukopisných svitků. Do roku 1956 se objevovaly a prodávaly další. Jde o 750 textů v hebrejštině, aramejštině (tak mluvil sám Ježíš) a řečtině. Jdou od 3. století před Kristem až do 1. století po Kristu. Biblista P. Gallagher S.J. na jednom papyru určil text z Markova evangelia, který potvrzuje, že Markovo evangelium bylo napsáno před zničením esénů, židovské sekty, která měla v Kumránu své sídlo, to je do let krátce po Ježíšově smrti v letech 40.- 50. po Kristu. Jedna část papyrů byl až do roku 1991 uchovávána v Izraeli. Zveřejnění všech textů 38 svazků materiálu z Kumránu bylo dokončeno v Oxfordu teprve minulý rok.

Zdroj: http://www.radiovaticana.cz/clanek.php4?id=864

Je tomu už dávno, kdy byla přijata interpretace, která zpochybňuje 25. prosinec roku 1 n. l. jako datum Ježíšova narození. Obvykle se přitom operuje datem Herodovy smrti, poněvadž souvisí s Ježíšovým narozením. Uvádí se, že zemřel roku 4 před n.l., takže by se s ohledem na událost vraždění neviňátek, mohl Ježíš narodit jedině roku 6 či 7 před n.l.

Tato interpretace je falešná a Ježíš se skutečně narodil v prosinci roku 1 n.l., jak to podává tradice.

Proveďme však konfrontaci obou tezí.

První klade Ježíšovo narození do roku 7 před n.l., ujala se v 19. století a zakládá se na konjunkci planet Jupitera a Saturnu, ke které došlo právě v onom roce. Tento astronomický fenomén byl ztotožněn s viděním hvězdy, o níž mluvili tři mudrci.

Druhou tezi zastával již Dionysius Exiguus v 6. století a ke slovu přišla znovu asi před deseti lety, zvláště díky studiím Giorgia Fedalta, který využil výsledků pozorování Washingtonské U.S.Naval Observatory a klade Ježíšovo narození do roku 1 takzvaného našeho letopočtu. Za zmínku stojí, že podle zastánců oné první hypotézy žil Ježíš od roku 7 před n.l. do roku 30 n.l. a tedy 37 let, zatímco podle druhé teze od roku 1 do roku 33 n.l., tedy 33 let.

Tato druhá teze, podle níž se Ježíš narodil roku 1. n.l., tedy ve 36. roce Herodovy vlády, 42. roce vlády císaře Augusta a ve 3. čtvrtině 194 olympiády je nyní vědecky nezpochybnitelná.

Jak ale udržet, že se Ježíš narodil v roce 1, když Herodes zemřel roku 4 před n.l.?

Podle Josefa Flavia bylo Herodovi 15 let, když Hyrkán dovršil devátý rok od svého jmenování, od doby, kdy jej Pompejus v Jeruzalémě pomazal na Velekněze. Víme, že Herodes zemřel ve věku 71 let, to znamená roku 2 či 3 n.l., přesněji 55 let po roce 54 před n.l., a tedy nikoli roku 4 před n.l., jak se dnes běžně uvádí. Kromě toho zatmění slunce, o kterém mluví Josef Flavius jako o události, jež provázela Herodovu smrt, nastalo jak roku 4 před n.l., tak roku 3. n.l. V této souvislosti je třeba také zmínit, že nultý rok byl za účelem počítání roků zaveden až několik století po zavedení kalendáře, připraveného opatem Dionysiem. Do té doby se přecházelo bez zavedené kontinuity od roku 1 před n.l. přímo k roku 1 n.l.

Navíce je třeba dodat, že trvání vlády Herodových synů překračuje o tři roky datum abdikace či smrti jejich otce: Archelaos byl vyhnán z Judska roku 7 n.l. po deseti letech své vlády; Filip umírá roku 34 n.l. po 37 letech vlády a Antipas zemřel roku 40 n.l. po 43 letech kralování. Tento fakt vede k závěru, že všichni vládli alespoň tři roky společně s otcem. Je proto třeba klást smrt Heroda do roku 2-3 n.l., protože rok 4 n.l. byl podle závěti rokem, kterým se království dělilo na tři části.

Z řečeného plyne, že tvrzení, podle něhož se Ježíš narodil roku 1 n.l. a Herodes zemřel mezi lety 2 – 3 n.l., je podložené. Potvrzuje to také tradice východních církví, juliánský a gregoriánský kalendář.

Kromě toho se Ježíš opravdu narodil dne 25. prosince.

Dionysius přijal 25. prosinec nikoli jako datum, které bylo uměle zavedeno křesťanskými církvemi. Podle Tertuliána se Ježíš narodil roku 752 od založení Říma, ve 41 roce vlády císaře Augusta. Moderní bádání umožnila propojit historická data s astronomickými údaji, které jsou zaručené. Tím jsou překonány kontrasty mezi židovským světem a křesťanskou kulturou, které mohou ovlivňovat historiky. Chronologii lze rekonstruovat, což učinil známý historik Giorgio Fedalto, když porovnal různé letopočty (srov. Storia e metastoria del cristianesimo. Questioni dibattute, Verona 2006, str. 39-58 a Carsten Peter Thiede, La nascita del cristianesimo, Milano 1999, str. 267-322).

Také o zprávách, které těsně předcházejí Ježíšovo narození můžeme učinit pár poznámek. Lukáš, který chce Ježíše a jeho příchod historicky zařadit, totiž podává další souřadnice. Začíná své evangelium poukazem na jeruzalémskou, židovsko-křesťanskou tradici, což je fakt zdánlivě marginální, ale historicky ověřitelný. Podle evangelisty, zvěstoval anděl Gabriel knězi Zachariášovi, „když jednou byla na řadě (taxis) jeho třída (ephemeria) (Lk 1,8), totiž Abiášova (Lk 1,5), že jeho manželka Alžběta počne syna. Lukáš tady odkazuje na střídání kněžských tříd, které zavedl král David (1 Kron 24,1-7.19).

24 kněžských tříd se postupně střídalo podle neměnného pořadí ve službách v chrámu od soboty do soboty, dvakrát za rok. Byl to známý fakt mezi židy a rovněž v židovsko-křesťanském prostředí. Turnus Abiášovy třídy, předepsaný dvakrát za rok, spadal na 8 až 14 den třetího měsíce židovského lunárního roku a na 24 – 30 den osmého měsíce židovského roku. (Srov. Shemarjahu Talmon, The Calender Reckoning of the sect from the Judean Desert. Aspect of the Dead Sea Scroll, in Skripta Hierosolymitana, vol. IV, Jerusalem 1958, str. 162-199 a Antoniio Ammassari, Alle origini del calendario natalizio, in Euntes Docete, 45, 1992, str.11-16). Tento druhý turnus připadá podle slunečního kalendáře na poslední dekádu září.

Takto je zřejmé také historické datum narození Jana Křtitele (Lk 1,57-66), připadající na 24. června, tedy o devět měsíců později. A také zvěstování Marii, když byla Alžběta „v šestém měsíci“ (Lk 1,28), odpovídá 25. březnu. Poslední důsledkem je pak historické datum 25. prosince, které následuje po 9 měsících od zvěstování Marii.

Ve druhé polovině 20. století se však zejména mezi liturgisty ujala myšlenka, že 25. prosinec je pouze konvenční datum, které si zvolili římští křesťané, aby vytlačili kult nepřemožitelného Slunce, tzn. svátek Mitrův nebo císařův, který připadal na zimní slunovrat. Je pravdou, že po Konstantinově ediktu by církev mohla mít touhu zužitkovat nějaký svátek zanikajícího pohanství, nikoli však vymýšlet z ničeho nic datum tak zásadního významu.

Navíc, kult nepřemožitelného Slunce zavedl císař Aurelianus roku 274, zatímco první zmínku o 25. prosinci jako dni Narození Krista nacházíme u Hippolyta Římského roku 204 (Komentář ke knize proroka Daniela). K tomu lze připojit také homilii Jana Zlatoústého z roku 386, kde tvrdí, že římská církev zná datum Kristova narození z archivu římské říše, ve kterém se uchovala akta o sčítání lidu provedeném na rozkaz císaře Augusta.

Stojí také za zmínku, že v byzantském ritu slavnost Zvěstování liturgicky ruší neděli i Zelený čtvrtek a připadne-li na Velikonoce, zpívá se namísto poloviny mešního kánonu zvláštní hymnus složený právě k tomuto souběhu obou slavností. Nepřetržitá paměť je tedy střežena liturgií, k čemuž zásadně přispělo Lukášovo evangelium a jeho důraz na místa, data a osoby.

Křesťanská slavnost Narození Páně tedy nemá svůj historický původ v Římě, nýbrž ve Svaté zemi. Tímto se nechce říci, že je objasněno úplně všechno, ale „starší teorie, že 25. prosinec se v Římě formoval v protikladu k mýtu o Mitrovi, nebo také jako křesťanská odpověď na kult nepřemožitelného Slunce, který byl ve třetím století podporován římskými císaři jako pokus o vytvoření nového říšského náboženství, jsou již dnes neudržitelné.“ (J.Ratzinger, Duch liturgie, Barrister&Principal, Brno 2006, str. 95).

Zdroj: http://www.radiovaticana.cz/clanek.php4?id=15695