Čtení ke kázání: Lukáš 22,39 - 48: "Potom se jako obvykle odebral na Olivovou horu; učedníci ho následovali. Když došel na místo, řekl jim: "Modlete se, abyste neupadli do pokušení." Pak se od nich vzdálil, co by kamenem dohodil, klekl a modlil se: "Otče, chceš-li, odejmi ode mne tento kalich, ale ne má nýbrž tvá vůle se staň." Tu se mu zjevil anděl z nebe a dodával mu síly. Ježíš v úzkostech zápasil a modlil se ještě usilovněji; jeho pot kanul na zem jako krůpěje krve. Pak vstal od modlitby, přišel k učedníkům a shledal, že zármutkem usnuli. Řekl jim: "Jak to, že spíte? Vstaňte a modlete se, abyste neupadli do pokušení." Ještě ani nedomluvil, a hle, zástup, a vpředu ten, který se jmenoval Jidáš, jeden z Dvanácti; přistoupil k Ježíšovi, aby ho políbil. Ježíš mu řekl: "Jidáši, políbením zrazuješ Syna člověka?"

První čtení: Daniel 10, 4 - 21: "Dvacátého čtvrtého dne prvního měsíce jsem byl na břehu veliké řeky zvané Chidekel. Pozvedl jsem oči a spatřil jsem, hle, jakýsi muž oblečený ve lněném oděvu. Na bedrech měl pás z třpytivého zlata z Úfazu. Tělo měl jako chrysolit, tvář jako blesk, oči jako hořící pochodně, paže a nohy jako lesknoucí se bronz a zvuk jeho slov byl jako hrozný hluk. Já Daniel jsem to vidění viděl sám. Muži, kteří byli se mnou, žádné vidění neviděli, ale padlo na ně veliké zděšení a uprchli do úkrytu. Zůstal jsem sám a viděl jsem to veliké vidění, ale nezůstala ve mně síla. Velebnost mé tváře se změnila a byla zcela porušena; nezachoval jsem si sílu. Slyšel jsem zvuk jeho slov a jak jsem zvuk jeho slov uslyšel, přišly na mě mrákoty a padl jsem na tvář, totiž tváří na zem. A hle, dotkla se mě ruka a zatřásla mnou, takže jsem se pozvedl na kolena a dlaně rukou. Muž mi řekl: "Danieli, muži vzácný, pochop slova, která k tobě budu mluvit. Stůj na svém místě. Jsem poslán k tobě." Když se mnou mluvil to slovo, stál jsem a chvěl jsem se. Řekl mi: "Neboj se, Danieli, neboť od prvního dne, kdy ses rozhodl porozumět a pokořit se před svým Bohem, byla tvá slova vyslyšena a já jsem proto přišel. Avšak ochránce perského království stál proti mně po jednadvacet dní. Dokud mi nepřišel na pomoc Míkael, jeden z předních ochránců, zůstal jsem tam u perských králů. Přišel jsem, abych tě poučil o tom, co potká tvůj lid v posledních dnech, neboť vidění se týká těchto dnů." Když ke mně promluvil tato slova, sklonil jsem tvář k zemi a oněměl jsem. A hle, kdosi podobný lidským synům se dotkl mých rtů. Otevřel jsem ústa a promluvil jsem k tomu, který stál proti mně: "Můj pane, pro to vidění mě sevřely křeče a nezachoval jsem si sílu. Jak by mohl služebník tohoto mého pána mluvit s tímto mým pánem? Od té doby není ve mně síla a nezůstal ve mně dech." Opět se mě dotkl kdosi, kdo vypadal jako člověk, a dodal mi sílu. Řekl: "Neboj se, muži vzácný, pokoj tobě! Vzchop se, vzchop se!" Když se mnou mluvil, nabyl jsem síly. Řekl jsem: "Ať můj pán mluví, neboť jsem již posílen." Řekl: "Víš, proč jsem k tobě přišel? Nyní se opět vrátím, abych bojoval s ochráncem Peršanů. Odcházím, a hle, přichází ochránce Řeků. Zajisté, oznámím ti, co je zapsáno ve spisu pravdy. Není nikoho, kdo by mi dodával sílu v těch věcech, kromě vašeho ochránce Míkaela."

Čtení ke kázání: Lukáš 22,39 - 48: "Potom se jako obvykle odebral na Olivovou horu; učedníci ho následovali. Když došel na místo, řekl jim: "Modlete se, abyste neupadli do pokušení." Pak se od nich vzdálil, co by kamenem dohodil, klekl a modlil se: "Otče, chceš-li, odejmi ode mne tento kalich, ale ne má nýbrž tvá vůle se staň." Tu se mu zjevil anděl z nebe a dodával mu síly. Ježíš v úzkostech zápasil a modlil se ještě usilovněji; jeho pot kanul na zem jako krůpěje krve. Pak vstal od modlitby, přišel k učedníkům a shledal, že zármutkem usnuli. Řekl jim: "Jak to, že spíte? Vstaňte a modlete se, abyste neupadli do pokušení." Ještě ani nedomluvil, a hle, zástup, a vpředu ten, který se jmenoval Jidáš, jeden z Dvanácti; přistoupil k Ježíšovi, aby ho políbil. Ježíš mu řekl: "Jidáši, políbením zrazuješ Syna člověka?"

Kázání:

   Milé sestry a drazí bratři,

   jak asi tušíte z přečtených textů, tak dnešní kázání bude věnováno andělům. Jako křesťané věříme, že Bůh je stvořitelem nebo a země, všeho viditelného i neviditelného, jak to vyznáváme např. v Nicejsko-cařihradském vyznání víry ("Věřím v jednoho Boha, Otče všemohoucího, Stvořitele nebe i země, všeho viditelného i neviditelného."). Teprve nebe a země dohromady představují celý souhrn Božího stvoření. Bůh nestvořil jen zemi čili pozemský svět, ale také i nebe. Pozemský svět je pro člověka onou viditelnou a pochopitelnou části Božího stvoření, nebe pak onou částí neviditelnou a stěží pochopitelnou..

   A právě do té neviditelné a nepochopitelné části Božího stvoření patří andělé. O andělech jakožto obyvatelích nebe se zmiňuje kupříkladu 148. žalm; v kralickém překladu totiž jeho první dva verše zní takto: "Halelujah. Chvalte Hospodina stvoření nebeská, chvaltež ho na výsostech. Chvalte jej všickni andělé jeho, chvalte jej všickni zástupové jeho." Andělé byli stvoření dříve než lidé, protože po pádu člověka a jeho vyhnání byli andělé postaveni k branám ráje, aby mu znemožnili každý pokus o návrat, jak čteme ve třetí kapitole knihy Genesis: "I řekl Hospodin Bůh: "Teď je člověk jako jeden z nás, zná dobré i zlé. Nepřipustím, aby vztáhl ruku po stromu života, jedl a byl živ navěky." Proto jej Hospodin Bůh vyhnal ze zahrady v Edenu, aby obdělával zemi, z níž byl vzat. Tak člověka zapudil. Východně od zahrady v Edenu usadil cheruby s míhajícím se plamenným mečem, aby střežili cestu ke stromu života." (Gn 3,22 - 24).

   V Starém zákoně jsou andělé ještě blízcí hmotným bytostem, mohou přijímat lidskou podobu (podobu muže), lze jim poskytnout pohostinství a obdržet od nich požehnání a slib prosperity. Anděly hostil např. praotec Abraham, jak je psáno v 18. kapitole knihy Genesis. V Novém zákoně již andělé vystupují jako ryze duchovní bytosti bez těla, které jsou nadány vůli a inteligencí. V Bibli se hovoří o andělech především jako o Božích poslech, vykonavatelích Boží vůle a ochráncích spravedlivých. Týká se to samozřejmě pouze dobrých Božích andělů, kteří odmítli se zúčastnit nebeské vzpoury vedené Luciferem. Netýká se to tedy padlých andělů čili démonů.

   Podle řady vykladačů jsou andělské sbory uspořádaný hierarchicky. Hovoří se v té souvislosti o tzv. nebeské hierarchii. Většinou jsou Boží andělé rozděleni do tří hierarchií a každá z nich má pak tří kůry. První, nejvyšší hierarchie zahrnuje serafíny, cherubíny a trůny. Druhá hierarchie zahrnuje panstva, síly a mocnosti a třetí potom knížata, archanděly a anděly. O nebeských trůnech, panstvích, vládách a mocnostech se například píše v Listě Koloským (konkrétně v Koloským 1,16). Blíže specifikováni jsou v Bibli jenom archandělé jako nebeští poslové, kteří vystupují v klíčových okamžicích dějin spásy. Jde zejména o archanděla Michaela a archanděla Gabriela. V deuterokanonické knize Tobiáš vystupuje ještě archanděl Rafael a v apokryfech archanděl Uriel, jehož jméno se často vyskytuje v byzantské liturgii (archandělů má být celkem sedm).

   Právě s archanděly Gabrielem a Michaelem se setkáváme v našem prvním čtení z knihy proroka Daniela. K Danielovi ve vidění přichází "jakýsi muž" ve lněném oděvu, aby jej ujistil, že Bůh mu poskytne porozumění jeho viděním, které se týkají poslední doby a hlavně osudu izraelského národa v této těžké době. Není uvedeno jméno onoho muže, svou funkcí a jednáním však připomíná archanděla Gabriela, který Danielovi poskytl výklad jeho předchozích vidění, jak je zaznamenáno 8 a 9 kapitole knihy Daniel (Da 8,16 či Da 9.21). Někteří novodobí vykladači sice soudí, že muž ve vidění je "nebeskou bytostí vyššího řádu než Gabriel" a někteří starší vykladači v něm vidí dokonce samotného Ježíše Krista, avšak tento muž nemá vůči Danielovi jiný úkol, než být zvěstovatelem jako Gabriel. Navíc v nebeském zápase není svrchovaný, protože potřebuje pomoc Mikaela čili Michaela, se kterým stojí v jedné řadě.

   Zvěstovatel byl poslán ihned, jakmile Daniel se pokořil a zatoužil po pochopení Božím úmyslů s Izraelem. Dostavil se však až za tří týdny, neboť jej zdržel "ochránce perského království". Podle dobové židovské představy má totiž každý národ svého anděla-ochránce, který nad ním bdí a který ho reprezentuje. Ochránce perského království, stejně jako později ochránce Řeků (verš 20), zůstává bezejmenný. Není přímo uvedeno, proč se postavil proti zvěstovateli, z textu lze však vyvodit, že chtěl zabránit, aby Daniel přijal poselství o Boží ochraně, které by jej a celý izraelský lid posílilo a učinilo odolným vůči Peršanům. Úsilí perského ochránce se nezdařilo. Zvěstovateli totiž přispěchal na pomoc Mikael čili (Michael), andělský ochránce Izraele. Tento ochránce je nejmocnější ze všech, vždyť jeho jméno znamená: Kdo je jako Bůh?. Předpokládané jméno zvěstovatele Gabriel pak znamená muž Boží nebo Bůh se projevil jako mocný, někdy se vykládá i jako hrdina Boží.

   Ještě Boží zvěstovatel za pomoci ochránce Mikaela neskončil zápas za izraelský lid s ochránce Peršanů, a již je zde ochránce Řeků. Ale ani ten nemůže zabránit zvěstovateli oznámit Danielovi další průběh událostí v době konce, které jsou zapsány v tzv. spisu pravdy (popis těchto událostí je obsahem dalších kapitol knihy Daniel). Židé byli totiž tehdy přesvědčení, že osudy národů jsou už od věků zapsány v nebesích ve "spisu pravdy". Je však pravděpodobné, že nechápali onen "spis pravdy" jako předpis neměnně určující běh dějin, ale spíše jako doklad, že události a osudy národů na zemi, byť sebespletitější, podléhají Božímu řízení a nevymknou se z rukou svrchovaného Boha.

   Andělé nejsou však jen zvěstovatelé a ochránci jako Gabriel a Michael. Jsou rovněž našimi utěšiteli a všestrannými pomocníky. V našem čtení ke kázání jsme se dověděli, že anděl dodával sílu našemu Pánu, Ježíši Kristu v jeho těžkém zápase v getsemanské zahradě na Olivové hoře. Šlo zde o všechno. Kdyby Ježíš tehdy odmítl se podřídit Boží vůli a vyhnul se smrti na kříži, tak by se Boží plán spásy čili záchrany člověka nemohl vůbec uskutečnit. Všimněme si, že Ježíš zůstal sám, jeho učedníci s ním nebděli, ale zármutkem usnuli. Naštěstí se objevit onen anděl, který jej posiloval. Na tyto obyvatele nebes je větší spolehnutí než na lidi. A Bůh nám nikterak neodpírá pomoc andělů, nýbrž naopak andělům přikazuje, aby nám účinně pomáhali. A tak v 91 žalmu čteme toto: "On svým andělům vydal o tobě příkaz, aby tě chránili na všech tvých cestách. Na rukou tě budou nosit, aby sis o kámen nohu neporanil; po lvu a po zmiji šlapat budeš, pošlapeš lvíče i draka." (Ž 91,11 - 13).

   Každý člověk má k dispozici anděla strážce, který jej provází, vede a chrání od narození až do smrti. Postava anděla strážce je převzata z knihy Job (Job 33,23), ale mluví o ní i sám Ježíš, jak čteme v Matoušově evangeliu: "Mějte se na pozoru, abyste nepohrdali ani jedním z těchto maličkých. Pravím vám, že jejich andělé v nebi jsou neustále v blízkosti mého nebeského Otce." (Mt 18,10). V textu 91 žalmu je užito množné číslo a to ukazuje, že máme zaručenou pomoc od mnohem více andělů než jen od jednoho anděla strážce.

Vždyť Božích andělů je velmi mnoho. Nevíme přesně ani kolik. Andělů je totiž tak velký počet, že nemohou být sečteni. V Listě Židům se píše, že stojíme jako věřící "před nesčetným zástupem andělů" (Žd 12,22). A jak svědčí Písmo, Bůh je posílá k nám na pomoc a ke službě. Bůh samozřejmě andělů užívat nemusí, může to vše činit sám. Ale v řadě případů dává přednost působení prostřednictvím andělů. Snad kvůli naší lidské slabosti. Každopádně mezi úkoly andělů patří pomáhat věřícím, jak uvádí autor listu Židům: "Což není každý anděl jen duchem, vyslaným k službě těm, kdo mají dojít spasení?" (Žd 1,14).

   I díky tomu jako věřící nejsme nikdy sami, i kdyby nás opustili všichni lidé a to i ti nejbližší. Tak jako učedníci Ježíše. V Písmu stojí, že i kdyby nás opustil otec i matka, Bůh se nás vždy ujme (Ž 27,10) a nikdy nás neopustí a nezřekne se nás (Žd 13,5). A případě nutnosti nám klidně může poslat na pomoc třeba nejednu legii andělů, jak připomíná sám Ježíš (Mt 26,52). Ježíš zde hovořil o 12 legiích. V prvním století našeho letopočtu v římské legie bylo obvykle šest tisíc mužů a tak šlo celkem o 72 tisíc andělů.

   Náš zápas víry pozorně sledují nejen lidé, ale také andělé, jak nás upozorňuje apoštol Pavel v Prvním listě Korintským: "stali jsme se podívanou světu, andělům i lidem" (1 K 4,9). Doslova divadlem světu, jak uvádí kralický překlad tohoto verše. Snažme se tedy bojovat co nejlépe, vždyť Bůh je s námi a s ním i jeho četní andělé. K tomu nelze prakticky co dodat. Denně jsme sice vydáváni na smrt, "jsme jako ovce určené na porážku", ale v tom všem můžeme slavně vítězit "mocí toho, který si nás zamiloval" (Ř 8, 36 - 37). Amen.

   Nebeský Otče,

   děkujeme Ti za všechno, co jsi nám daroval. Také za dar stvoření nebe i země, všeho viditelného i neviditelného. Děkujeme Ti zvlášť za to, že se nás vždy ujmeš, nikdy nás neopustíš a nezřekneš se nás. Vděčně přijímáme službu a pomoc Tvých věrných a svatých andělům, které k nám ve své milosti posíláš.

Odpusť nám to, nebeský Otče, že často nejsme schopni dostatečně využít jejich službu a nezištnou pomoc. A to kvůli naši nepoddajnosti, malé vnímavosti a nedostatku pokory. Proto nebeský Otče daruj nám dostatek moudrosti, rozvahy a lásky, abychom se včas vzpamatovali a začali važně brát náš zápas víry, který vedeme před lidmi a anděly.

   Abychom měli dostatek vnímavosti a pokory a tak byli schopni plně využít pomoc a ochranu Tvých neporazitelných andělských sborů, které jsou součásti onoho "hradu" či ochranného valu, jímž jsi obklopil. Ať jsme vždy schopni ve Tvé moci denně slavně vítězit. A to ke Tvé slávě a chvále, k našemu prospěchu a k užitku našich bližních. Ve jménu Pána Ježíše Krista. Amen.

     Praha, říjen 2011                                 Stanislav Heczko

                                                               (LECAV Praha)