Tento týden zveřejnilo Ministerstvo kultury ČR návrh zákona o majetkovém narovnání státu s církvemi a načas tak opět obrátilo pozornost křesťanů k pozemským statkům. Zdá se mi, že navrhovaný způsob restituce církevního majetku by mohla být Pandořinou skříňkou naší církve (Apoštolské církve), která nepřinese nic dobrého, kromě dočasného pocitu materiálního zabezpečení.

Nyní si už i řada křesťanů klade otázku, jaký je vlastně vztah církve k majetku a jaký by tento vztah měl být z hlediska Bible? Má být církev závislá na Bohu, nebo má být dotována státem? Tento článek si neklade za cíl přinést odpověď na tuto otázku, ale věnuje se způsobu rozdělení majetku, který byl odsouhlasen Ekumenickou radou církví a který byl v současnosti zapracován Ministerstvem kultury do návrhu zákona. Tento návrh je aktuálně v připomínkovém řízení.

Hned na úvod připomenu dva starší články, které jsem tomuto tématu věnoval. V článku „Restituce církevního majetku“ jsem se zabýval tématem navrácení majetku obecně a připojil jsem i odkazy na zákony z roku 1949, kterými komunistický režim tehdejší církve zbavil břemene pozemských statků. V novějším článku „Ekumenická budoucnost křesťanských církví“ jsem reagoval na srpnové usnesení Ekumenické rady církví, kde došlo k průlomové dohodě o způsobu vypořádání.

S restitucí církevního majetku se pojí několik známých faktů. Předně je třeba přiznat, že politická reprezentace nikdy neměla ochotu tento ukradený majetek vracet. To, že má k tomuto vrácení dojít až nyní, osobně nespojuji s nadpřirozeným prozřením politiků a jejich mravní nápravě, ačkoliv se nám to o sobě alespoň někteří snaží tvrdit. Daleko spíše se v této době, kdy náš stát spíše připomíná vyjedený krám a kde už není co ukrást, kloním k názoru, že se zde povaluje obrovské množství majetku, se kterým si církve nebudou vědět rady a u kterého je velká šance, že se k němu v konečném důsledku dostanou nepoctivci. Restituce se netýká jen kostelů či lesů, ale i lukrativních pozemků, která často leží v hodnotných intraviánech obcí.

Dohodu církví na rozdělení majetku, kterou v srpnu odsouhlasila Ekumenická rada církví, považuji svým způsobem za průlomovou. Jednak se v ní Římskokatolická církev dobrovolně zřekla části majetku ve prospěch menších a zejména protestantských církví. Potom je tu ještě druhý průlom. Čtyři církve (Starokatolická, Pravoslavná, Husitská a Apoštolská) dlouhodobě odmítaly jakoukoliv formu církevní restituce. Důkaz pro toto tvrzení  je např. zde: http://apostolskacirkev.cz/view.php?cisloclanku=2005032201. Cituji první bod z tohoto usnesení:

Od úsilí některých církví získat svůj bývalý majetek (či kompenzaci za něj) se jako církev striktně distancujeme a bude-li to možné, nechceme mít na těchto pokusech podíl. Považujeme tuto snahu za zcela privátní záležitost té které církve potažmo státu jako partnera v případných jednáních. Jsme ovšem kdykoliv ochotni v takových jednáních dle svých možností pomoci.
Rudolf Bubik, tehdejší biskup AC

1. U moci je politická reprezentace, která je (ať už z jakýchkoliv důvodů) svolná k pokračování restituce církevního majetku, který v této podobě zahájila vláda Mirka Topolánka a který je pro restituenty historicky nejvýhodnější. Na rozdíl od minulých vlád  současná vládní garnitura delegovala rozhodnutí o způsobu rozdělení majetku na Ekumenickou radu církví.
   
   
2. Kardinála Vlka nahradil ve funkci Dominik Duka, který si jako jeden ze svých cílů vytkl právě dotažení této restituce a který je daleko vstřícnější k dohodám jak s politiky, tak i ostatními církvemi.
   
   
3. Církve, kterým nebyl zabaven žádný majetek a které by v roce 2030 přestaly být financovány ze státního rozpočtu, získají z restituce v takto navrženém modelu zajímavý desátek.
   
   

Počátek financování církví státem spadá do roku 1781 a tehdejších reforem Josefa II., který zavedl tzv. církevní daň (obdobu desátku), ze kterého byli placeni církevní představitelé. Tehdy došlo k prvnímu významnému „znárodnění“ církevního majetku.

Návrh zákona o majetkovém narovnání řeší způsob majetkové odluky církví od státu. Přechodné období odstřihnutí církví od státního rozpočtu by mělo začít v roce 2013 a trvat 17 let. Za tuto dobu by podle předpokladů měl stát církvím dát celkově 16,997 miliardy korun. První tři roky bude stát na platy duchovních a církevní administrativy přispívat ze svého rozpočtu plnou částkou, tedy 1,445 miliardy ročně, od čtvrtého roku se pak částka každoročně sníží o pět procent. V posledním, sedmnáctém roce by církve na platy ještě měly dostat 433 milionů korun, pak už se podle dohodnutého návrhu musejí spolehnout samy na sebe.