První  českou pohádku vydal roku 1876 anonymně vlastním nákladem Jan Karafiát, farář českobratrské evangelické církve a pozoruhodný člověk který v mnohém předběhnul svoji dobu.

 Nazval jí Broučci pro malé i velké děti. 1. vydání zapadlo bez povšimnutí a teprve po 17 letech přišla reedice a kniha vešla ve všeobecnou známost pod názvem Broučci. Autorská práva odkázal pan farář Karafiát své církvi, která z nich později financovala vydání Bible a církevních tiskovin. Málokterá kniha byla u nás vydána tolikrát (cca 100x) a málokterá vzbuzovala tak kladný i záporný ohlas a emoce.

Broučci ukazují několika generacím dětí i dospělých na Boha a upřímnou a pravdivou formou  upozorňují děti na realitu smrti. Mnohé lidi tím a mnoha jinými věcmi šokují a popuzují, zvlášť za 1. republiky a za komunismu je někteří představitelé považovali za obtížný hmyz který by rádi zašlápli a posypali DDT leč díky evangelickému autorovi dost dobře otevřeně nemohli. Ústředním motivem je poslušnost Bohu, která někomu připadala slepá. Vystupuje tam hodná a všeobecně užitečná Janinka  (možná inspirovaná lady Jane) která se nevdala proto že si o ní žádný brouček nepřišel říct, Beruška nechce Broučka protože neumí poslouchat, ten se musí pokořit a nakonec  Kmotříček vytýká své dceři Berušce že je desetkrát horší než Brouček když ho odmítá i potom.  Pak spolu mají 10 dětí  (jako Karafiátovi rodiče) a do jara všichni zmrznou. Poslušně zmrznou, jak říkal Brouček na podzim.

Pan farář Karafiát se narodil v Jimramově a 4 roky studoval jako evangelík na katolickém  piaristickém gymnáziu, kde byl absolutním premiantem. Pak studoval evangelické gymnázium a nejlepší evangelické university v Evropě až po Skotsko, kde mu studia financovala Skotská svobodná reformovaná církev. Během holandských studií se inspiroval krajinou, chalupami i panskými domy a jejich podobu pak promítnul do Broučků. Také se tam ucházel o jednu dívku, ze svatby sešlo a tak zůstal celý život svobodný. Působil jako farář v roudnickém a krabčickém sboru (tam kde je dneska evangelický dům pro seniory), jako vychovatel, spisovatel a překladatel. Mimo jiné se podílel na překladu Kralické Bible. Nějaký čas učil v evangelickém učitelském semináři v Čáslavi, kde působil jako spirituál a později správce.

Celý život ho trápila náboženská netolerantnost Čechů a nenávist mezi katolíky a evangelíky. V pamětech uvádí příklad z Německa: Evangelíků bylo ve městě málo a tak se dohodli s katolíky, že si v jejich kostele udělají mši časně ráno a potom bude mše katolická. Dále píše: Věc, v Čechách naprosto nemyslitelná.