|
Právě je 432 návštěvník(ů) a 2 uživatel(ů) online: rosmano oko
Jste anonymní uživatel. Můžete se zdarma registrovat kliknutím zde
|
Zaznamenali jsme 116466289 přístupů od 17. 10. 2001
|
| |
Hledání: Navrácení církevního majetku
Vloženo Pondělí, 05. září 2011 @ 18:11:57 CEST Vložil: Olda |
poslal Nepřihlášený Když jsem se dočetl, že církev konečně dostane zpět majetek, který jí
byl zbaven v době komunismu, nedalo mi to a klikl jsem na reakce lidí.
Asi nemusím popisovat, jaké byli. Jedním slovem: Negativní.
V červnu vládní komise představila návrh, podle něhož by církve získaly
zpět 56 procent svého bývalého majetku, hlavně pole, lesy a rybníky, v
celkové hodnotě 75 miliard korun. Za majetek, který v restitucích vrácen
nebude, by stát doplatil 59 miliard, a to po dobu 30, 20 nebo 15 let.
Církve návrh přijaly ve variantě, že jim stát bude platit po dobu 30
let. Přechodné období, po které budou ještě platy duchovních a
administrativy vypláceny ze státního rozpočtu, bude trvat 20 let nebo
méně. Zákon by mohl platit od roku 2013.
Rekce „lidu“ je v zásadě taková, že církev nic zpět nepotřebuje, protože
to co má si stejně nakradla. Církev by po vzoru svého Mistra a Pána,
měla být chudá. Na jednu stranu je jasné, že přímočaré reakce typu
„stejně si to všechno nakradli“ jsou do velké míry mimo, na stranu
druhou nelze nevidět násilné konfiskace majetku nekatolíkům, kterých se
tehdejší katolická církev dopouštěla nebo mnohaleté sepětí trůnu a
oltáře. Jakkoli se jedná o hodně starou historii, i tato zasutá minulost
nepochybně měla vliv na výši majetku církve.
Toto všechno zanechalo v
českém národě nesmazatelné stopy, které zřejmě mají vliv na to, jak se
nezanedbatelná část veřejnosti dívá na problematiku navrácení majetku.
Další důležitou věcí je, že stát od roku 1989 (ale i před tím), platil
duchovní tzv. státem registrovaných církví a bude tak činit i dalších
dvacet let (tedy pokud vyjde v platnost avizovaná dohoda). Považuji za
zcela legitimní, když se nevěřící ptají, proč jsou duchovní placeni ze
státního rozpočtu a proč nejsou placeny jiné neziskové organizace,
kterým též byl během komunismu ukraden majetek. Někdo namítne, že církev
je státu prospěšná. To je nepochybně pravda, i když vím, že mnozí
nevěřící by i zde nesouhlasili. Jenže státu prospěšný je i Sokol,
starající se o volnočasové aktivity, který přišel o obrovské majetky,
skaut, který má v naší zemi dlouhou tradici a který rovněž přišel o
mnohé majetky a mnohé další neziskovky.
Navíc nekatolickým církvím bylo za komunismu sebráno mnohem méně, než
katolíkům, protože toho tolik nevlastnili. Díky tomu, že katolická
církev se části navráceného majetku vzdá ve prospěch nekatolických
církví, tyto na navrácení majetku budou velmi silně profitovat a díky
katolíkům se dostanou k majetkům, který jim nikdy nepatřil (v podobě
peněz).
Je velmi smutné, že česká církev, jakkoli si to nechce přiznat, je
povětšině finančně závislá na státu. Pokud by stát přestal platit
duchovní, řada církví skončí, protože prostě nemá členy, resp. má, ale
jen formální, kteří určitě nebudou platit tolik peněz, aby udrželi své
faráře, či kazatele. Proto je pro církev otázka vyrovnání se se státem,
otázkou bytí či nebytí. Tím, že má církev placené duchovní, staví se na
stejnou úroveň potřebnosti jako neziskové organizace typu školství,
policie, hasiči, zdravotní péče atd. Oproti tomu jiné neziskovky (Skaut,
Sokol, různé ekologické aktivity atd.) výhody v podobě státních platů
nemají.
Podle čeho se určuje, že např. hasiči budou placeni státem a
Sokol nikoli? Zřejmě podle společenské potřebnosti. Pokud toto měřítko
nastavíte na církev, potom v naší společnosti církev propadá. Lidé ji
nepotřebují, popř. potřebují, ale téměř výhradně v sociálních službách.
Zcela logicky se ptají – a proč na církev máme platit? Proč je církev ve
stejné úrovni důležitosti jako neziskové organizace placené státem?
Pochopitelně církev dostává od státu mnohem méně než většina státem
placeného neziskového sektoru, ale přesto – určitá podobnost zde
existuje. Co jim odpovědět? „Jste blbí a nechápete, jak moc církev
potřebujete!?“
Myslím, že za negativní obraz ve společnosti a s tím spojené vášně v
souvislosti s navracením majetku si církev může do jisté míry sama.
Jednak proto, že jen málo slyšíme, jak se vlastně navrácené majetky
použijí. Odpověď v podobě „na udržení provozu“ jsou pro společnost jako
hadr na býka. Církev provozuje řadu skvělých volnočasových,
charitativních a dalších aktivit, jenže se o tom neví. Druhá věc je
potom někdy nešťastná komunikace s veřejností, kdy církvi chybí lidé,
kteří dokážou srozumitelně prezentovat, co vlastně křesťanství je. To,
že pro mnoho lidí se křesťanství stále překrývá s Kladivem na
čarodějnice, můžeme i my – věřící popřípadě někteří, kteří mají ambice
církev zastupovat.
Pokud bude majetek navrácen, potom je třeba povědět, že pro mnohé
nekatolické církve to bude „dar z nebes“ – tedy rozuměj: dar od
katolíků. Dostanou majetek, který nikdy neměli. Pro katolickou církev to
bude (částečně) spravedlivé odškodnění. Pro obce dlouho očekávané
uvolnění majetku. Pro celou církev to bude znamenat ještě větší rozkol
od společnosti. Slyšel jsem komentář, že je to jedno, že lidé časem
zapomenou. Myslím, že nezapomenou.
Co bych navrhoval za řešení? Moc nevím, nejsem až tak „in“ co se diskuse
o majetkovém narovnání týká. Nicméně určitě bych se zřekl placení
duchovních státem. Ono by to prospělo i církvím, sborům a farnostem
samotným. Třeba by zjistili, že mít „svého pastora“ něco stojí. Toto až
na výjimky dnešní česká církev neví a zřejmě ještě dlouho (díky
sekulárnímu státu), její vlastní škodě vědět nebude.
David Novák
http://david-novak.blogspot.com
|
Re: Navrácení církevního majetku (Skóre: 1) Vložil: lewis v Úterý, 06. září 2011 @ 15:01:40 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) | Ona ta věc má tolik rovin, že není jednoduché problematiku zjednodušit a přitom nezkreslit. Např. poslední věta - ona žádná dnešní česká církev neexistuje. Jen v otázce duchovních, placených státem, je mezi církvemi a sbory velká pestrost. Katoličtí duchovní plat berou svůj plat tak, že není od státu, ale jedná se o část výnosů ze zabaveného majektu, mnohé církve a sbory plat odmítají, naopak u některých církví je "duchovních" stejně jako řadových členů. Souhlasím s načrtnutým obrazem negativního postoje veřejnosti k církvením restitucím. Kromě Jiráska, přežívajícího pod kůží každého z nás, se ještě projevuje všeobecná nechuť "něco" vracet. Na začátku byl podobný odpor cítit např. při restitucích šlechtického majetku. Inu, každý zloděj si brání svou kořist. Jinou rovinou, kterou vnímám jako občan, je postoj mého státu a mé vlády k církevnímu majetku, o kterém sama prohlásila, že byl zabaven protiprávně. Dvacetileté obstrukce, které můj stát provádí, aby co nejvíc oddálil vrácení protiprávně drženého majetku, mě také hrdostí nenaplňují.
|
Re: Re: Navrácení církevního majetku (Skóre: 1) Vložil: Pastýř v Čtvrtek, 08. září 2011 @ 13:36:57 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Souhlasím, že je to složité. Já se nyní, po letech, domnívám, že by věřícím a společnosti i křesťanským společenstvím samotným velice prospělo, kdyby jim stát přestal dávat dotace resp. přestal platit duchovní. Neživotné by zaniklo, životné by se ozdravilo, zmizelo by určité pohoršení a církve by si rozmyslely podporovat různé "neužitečné" aktivity. Mnoho věřících by náhle zjistilo, že mnoho placených duchovních vůbec nepotřebují. Také by zůstali ti, kteří nesou břemeno služby opravdu od Pána. Zdá se mi velmi ostudné, když se církve samotné dožadují pozornosti státu, domáhají se své důležitosti… Často se s lidmi snažím sdílet evangelium. Když zjistí, že nejsem příznivcem různých výhod pro duchovní ani restitucí, jsou ochotni naslouchat mnohem více, i když věřím stejnému evangeliu. Pokud se církve nezačnou chovat pokorně a budou se dožadovat pozornosti nebo se podbízet lidem lacinými akcemi a politickou angažovaností, budou – obávám se – stále předmětem výsměchu. Ne však výsměchu pro Krista, ale výsměchu mnohem horšího.
Na druhou stranu tam, kde si duchovní zvykli na určitý standard, kdy jsou třeba placeny i jejich manželky a kde je vysoká koncentrace duchovních na člena církve, by se v některých církvích asi začalo mnohem více tlačit, aby lidé dávali. Ale možnosti lidí dávat nejsou neomezené a i tam by to snad vedlo k ozdravení sborů.
Nicméně nechci být nespravedlivý a vysoce si cenním každého, kdo se zřekl svého zaměstnání a vydal se na neurčitou cestu služby v církvi. Kdysi to vůbec nebylo lukrativní a ve většině případů to ani dnes nevede ke zbohatnutí. Církev vymyslel Bůh, je potřebná a nenahraditelná. Církev má od Boha danou povinnost postarat se o své duchovní. Bylo by ostudné, kdyby žili na hranici chodoby. Dávat na Boží dílo a starat se jedni o druhé, duchovně i materiálně, je Bohu milé. Mám naději, že tam, kde se pastýři starají duchovně, tak budou i hojně zabezpečení materiálně. Tam ovšem, kde se ovce bijí, je potřebné nechat pastýře vyhladovět :-) |
]
|
|
|
|