Tip na Vánoční dárek:

Recenze
Obsah
OBJEDNAT

Hudební portál
GRANO MUSICALIS
mp3 zdarma

Velký pátek

Vzkříšení

Příliš mnoho věřících mylně a v rozporu s Písmem říká, že spasení je „pouze“ skrze církev. Toto jejich tvrzení vzniklo na základě jejich důvěry v učení jejich denominace, a protože nevědí pro neznalost Písma, jak ve skutečnosti v minulosti i dnes Bůh jedná.

Podívejme se na historii Izraelitů, jak ji zaznamenává Bible. Boží lid měl dva počátky. První počátek byl u Abrahama, protože u něj Bůh začal volit a povolávat. Druhý byl u Izraelského národa. Bůh řekl Izraelitům, že pro něj budou lidem ze všech národů. Budou královstvím kněží a svatým národem – Exodus 19,5-6. Proto byl Abraham prapočátkem Božího lidu stejně jako Izraelský národ prapočátkem mezi národy. Nejdříve jednotlivec a potom Izraelský lid, potom jeden národ a později mnoho národů.

Vidíte, jak Bůh jedná, jaké volí pořadí? Vždy od jednoho k mnohým. Nikdy naopak. Jeden Adam, z něho všichni lidé, v pravý čas jeden Syn Boží a z něho celá Církev. Vždy nejdříve volí a povolává jednoho a z něj plodí ostatní. A přesto tak mnozí trvají na opačném pořadí, když tvrdí, že bez celku není jednotlivec.

Někdo teď namítne: „Tak jednal Bůh pouze s Izraelem, dnes jedná jinak.“ Skutečně? Neříká Bůh sám o sobě, že je stále tentýž? Včera, dnes i navěky. Podívejme se do Skutků apoštolů 2,47: „A Pán denně přidával k církvi ty, kteří spasení byli.“ Co tady zaznamenal Lukáš? Ihned po letnicích, po naplnění apoštolů Duchem Svatým je zaznamenáno první kázání Petra, a na závěr jsou zaznamenána uvedená slova: „Pán pak přidával k církví.“ Ne Petr, ne ostatní apoštolové, nebo další bratři, či sestry, ale Pán!!! A tak tomu vždy bylo, je a bude! Vždy Pán volí, povolává a přidává jednotlivce a přidává k ostatním, a tak tvoří svůj lid.

Když opět uslyšíte, nebo budete číst: „spasení není mimo církev“ (a ten někdo bude především vyzdvihovat svou denominaci), tak si uvědomte, že je na takovém pojetí významu té, které církve, něco divného. Zavání to pýchou, která vždy předchází pád. Někteří se odvolávají na tato slova z Jan 20,23: „Komu odpustíte hříchy, tomu jsou odpuštěny; komu je zadržíte, tomu jsou zadrženy.“ Nikdy jste si nevšimli divné věci? Přirozeně uvažující člověk by předpokládal toto: „komu odpustíte hříchy, odpuštěny jsou, komu neodpustíte hříchy, odpuštěny nejsou.“ Ale slovo Pána Ježíše toto nehovoří.

Z toho vyplývá pro ty, kdo uvažují duchovně, že Pán nedal církvi právo neodpouštět hříchy, ale pouze zadržet. A to je velký rozdíl.

Mnozí vlci hltaví chtějí ovečky ve svém stádu ovládat strachem před neodpuštěním hříchů. Což ovšem můžou činit pouze u tělesně uvažujících a ne u těch, co již uvažují duchovně. Podobné učení mi zavání ďábelstvím. Apoštol Pavel říká, že ďábel drží v otroctví lidi strachem před smrti. A Pán Ježíš říká: „když vás Syn osvobodí (od strachu ze smrti a strašením ďábelským), budete skutečně svobodni!